Správné myšlení. V.
Když se dostavíte k modlení, odpouštějte. Tím se uvedete do harmonie s celým vesmírem, protože svoje nitro zbavíte všech nepřátelských vztahů a tím je uvedete ve stav pravé víry. Jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš neodpustí hříchů vašich. Jen taková modlitba pronikne k Bohu, která vychází ze srdce prostého, zbaveného veškeré trpkosti a hořkosti proti bližnímu. Každá modlitba, která pronikne k Bohu, je a musí být vyslyšena; nevyslyšeny zůstanou jen ty, které k Bohu nepronikly. Rada Buddhova, abychom denně vysílali na všechny světové strany všem bytostem myšlenky s přáním míru, blaženosti a požehnání, mají blahodárný účinek; i tím se uvádíme do harmonie s celým vesmírem.
Modlitba spojená s vírou a vřelá, tvoří silnou pithu. Pitha není nic jiného nežli vířivě se pohybující prana čili životní síla. Víření spočívá na zákonech přitahování a odpuzování. Kdo se tak modlí, přitahuje k sobě vyšší bytosti, posly nebes a ti nám mohou pomoci. Pitha je trůnem anděla, bez pithy by nemohl přijít. Naopak, kletbou přitahujeme vlivy zlé. Pitha může být vyvolána úmyslně jogínem, mystikem nebo bezděčně, často osobou senzitivní. Nízká pitha se tvoří strachem, je škodlivá, může přitáhnout zlé vlivy. Pitha se tvoří při početí u všech živých tvorů. Při koncentraci mystické tvoří se pitha nejvyšší. Na místech, kde se lidé dlouho modlili, ve chrámech a poutních místech, tvoří se pitha trvalá. Ať prosíme o cokoli, musíme vždy k Nejvyšší Síle napřed vyslat myšlenku: Je-li to vůle Tvá – pak si vlastně dovedeme přitáhnout požehnání boží, neboť vše dobré, které obdržíme z boží vůle, je to nejlepší. Můžeme též dodat: aby dosažením tohoto nebyl nikdo poškozen, aby nikomu nebylo tím ublíženo. Klidná mysl v době žádosti je nutnou podmínkou. Někdy se zdánlivé dobro může obrátit ve zlo, ale jen, přitáhli-li jsme si takové dobro vlastní silou, bez podřízení se boží vůli. Boží vůleje vše, co se s člověkem děje a vše, co ho potkává (zákon karmy), pokud si to nepřivodil vlastní vůlí.
Poselství jara. Jaro je obnovením života všeho, co žije v přírodě – ale také svým vlivem působí na to, co je nad přírodou, na úroveň duševní a duchovní. Jaro je výsledkem astronomického vrácení se Slunce, zvýšení jeho zdánlivé dráhy, je v souvislosti s tělesem, které je viditelným znamením Boha, neboť za sluncem hmotným je Slunce duchovní, ve kterém sídlí vedoucí velký Duch naší sluneční soustavy – Ježíš Kristus. To je Kristus kosmický či vesmírový, jenž má svou obdobu úplnou a přesnou v lidském srdci, kde sídlí zase náš osobní Kristus. Je tedy naše srdce obdobou čili symbolem nebeského Slunce, je srdce lidské sluncem naší tělesné soustavy. Zákon říká, že co je ve velkém, je i v malém, jako nahoře, tak dole, což znamená, že i naše osobní sluníčko v srdci se vrací do výše a že člověk musí podléhat jeho vlivu. Je-li jaro v přírodě, je i v člověku tělesném i duševním. Jaro obnovuje naše tělo a dává duši nové síly. Slunce na jaře vyzařuje zvětšený proud živé síly, prany. Choroby na jaře nejsou nic jiného, než výměna starých látek a sil za nové. Strom shazuje listí, zvíře pelichá, drůbež přepeřuje a člověk obnovuje svoje síly takto. Cítíme zvláštní jarní únavu a to je náznakem, že máme dát odpočinout tělu i duši, nepřepínat své síly. Když odpočíváme, tu léčivá jarní síla může působit v nás v plném rozsahu. Je třeba v myšlenkách otevřít i své nitro a vmyslit se do stavu, že sajeme z vesmíru do svého těla i duše nové síly a prvky. Myšlenková síla pracuje nejmocněji, když tělo odpočívá. Jako na jarních poupatech i v našem těle jsou na jaře něžně pučící živly, jako slibný počátek obrody.
Mysterium spánku. Spánek zná každý a přesto je stále největším tajemstvím. Ve spánku je všech pět tělesných smyslů člověka uzavřeno. A přesto ve spánku vidíme, slyšíme, hmatáme, čicháme i chutnáme. Spánek je důkazem, že člověk je vtěleným duchem a že jeho duch může existovat bez těla. Čili že duch obývá tělo, které užívá jako svého nástroje pro získávání zkušeností ve hmotném světě. Duch to je, který si tělo zbudoval a udržuje je. Ve spánku se náš duch od těla odpoutává, vystupuje z něj a odchází do své původní říše.
Tělo odpočívá nehybně, tělesné smysly nepracují, lidské tělo ve spánku je bez běžného vědomí. Pojítkem mezi naším duchem a tělem jsou sny a pak inspirace, kterou nám může duch posílat za bdění. Za spánku náš duch sbírá ve svém duchovním světě nové zkušenosti, vidí do budoucnosti, též vidí, jaké prostředky nebo plány by nám lépe pomáhaly. Proto je důležité pokud možno co nejvíce zvědět, co náš duch ve spánku nastřádal a zjistil v tomto směru. Jsou určité metody, abychom nebyli ponecháni jen náhodnému poučení.
Klíčem k úspěchu je naše nálada. S jakými myšlenkami usneme, s takovými se probudíme. Tělo podrží onu kvalitu vibrace po celou noc. Jestliže vibrace naší nižší podstaty byly naladěny ke štěstí a zdaru, tu duch ve spánku bude tomuto nápomocen. Svými jen na hmotné zaměřenými myšlenkami a představami jsme obklíčeni jako hustou mlhou a tudíž k jemným a tichým poselstvím našeho nitra jsme jakoby hluší. Za dne, když žijeme v zevním světě, jsou naše smysly příčinou, že nevnímáme věci duchovní. Je třeba cviku a důvěry ve vyšší pomoc, prosby o ní, abychom se naučili naladit před usnutím na správné vibrace. Snění ve bdění je jemné myšlení, které se liší od obvyklého hrubého a povrchového myšlení. Jemné myšlení se přenáší do našeho nadvědomí snadněji, než hrubé. A tak, budeme-li se před usnutím oddávat jemnému myšlení na věci dobré a zdárné, přitáhneme tyto představy i do svých snů a naše nálada jim bude odpovídat. Kdyby lidé již od dětství myslili jinak, opačně, kdyby si představovali, jak se jejich těla neustále obnovují a omlazují, kdyby se ani jedinou myšlenkou nedotkli stáří, bylo by to se zdravím a stářím zcela jinak. Čím větší bude naše víra, tím větší bude úspěch. Budeme-li před usnutím naplněni myšlenkami na zdraví a sílu, tu podporujeme našeho ducha v jeho úsilí, neboť on je síla, která obnovu vyvolává.
Můžeme s úspěchem použít i síly přírody. Když spatříme krásnou květinu, silný strom, požádejme v duchu o její krásu, sílu, životnost. Bůh je ve všem a krása, síla, souměrnost jsou jeho projevy. Záleží jen na nás, abychom pomocí svých představ a myšlenek dovedli vstřebávat rozmanité síly a krásy, jež jsou všude v přírodě. Bůh Krišna v Bhagavad-Gítě praví: V orlu jsem jeho zrak, ve lvu jsem jeho síla…V člověku jsou obsaženy všechny síly a všechny mocnosti, které jsou ve vesmíru. Proto se člověk může spojit se všemi silami vesmírovými, ať jsou to síly nejrozmanitějších bytostí, či síly planetární nebo síly jiných světů. Proto můžeme veškeré síly a veškeré krásy přírodní vsávat do sebe. To dobře znali staří zasvěcenci, v Bibli se hovoří o stáří devíti set let u Adama, Jereda, Methusalema aj. Tehdy ovšem byli lidé mnohem zbožnější než dnes a ústní tradice je poučovala včas a lépe, co a jak mají myslit a jednat; protože větší duchovnost znamená větší sílu ducha.
Modlitba spojená s vírou a vřelá, tvoří silnou pithu. Pitha není nic jiného nežli vířivě se pohybující prana čili životní síla. Víření spočívá na zákonech přitahování a odpuzování. Kdo se tak modlí, přitahuje k sobě vyšší bytosti, posly nebes a ti nám mohou pomoci. Pitha je trůnem anděla, bez pithy by nemohl přijít. Naopak, kletbou přitahujeme vlivy zlé. Pitha může být vyvolána úmyslně jogínem, mystikem nebo bezděčně, často osobou senzitivní. Nízká pitha se tvoří strachem, je škodlivá, může přitáhnout zlé vlivy. Pitha se tvoří při početí u všech živých tvorů. Při koncentraci mystické tvoří se pitha nejvyšší. Na místech, kde se lidé dlouho modlili, ve chrámech a poutních místech, tvoří se pitha trvalá. Ať prosíme o cokoli, musíme vždy k Nejvyšší Síle napřed vyslat myšlenku: Je-li to vůle Tvá – pak si vlastně dovedeme přitáhnout požehnání boží, neboť vše dobré, které obdržíme z boží vůle, je to nejlepší. Můžeme též dodat: aby dosažením tohoto nebyl nikdo poškozen, aby nikomu nebylo tím ublíženo. Klidná mysl v době žádosti je nutnou podmínkou. Někdy se zdánlivé dobro může obrátit ve zlo, ale jen, přitáhli-li jsme si takové dobro vlastní silou, bez podřízení se boží vůli. Boží vůleje vše, co se s člověkem děje a vše, co ho potkává (zákon karmy), pokud si to nepřivodil vlastní vůlí.
Poselství jara. Jaro je obnovením života všeho, co žije v přírodě – ale také svým vlivem působí na to, co je nad přírodou, na úroveň duševní a duchovní. Jaro je výsledkem astronomického vrácení se Slunce, zvýšení jeho zdánlivé dráhy, je v souvislosti s tělesem, které je viditelným znamením Boha, neboť za sluncem hmotným je Slunce duchovní, ve kterém sídlí vedoucí velký Duch naší sluneční soustavy – Ježíš Kristus. To je Kristus kosmický či vesmírový, jenž má svou obdobu úplnou a přesnou v lidském srdci, kde sídlí zase náš osobní Kristus. Je tedy naše srdce obdobou čili symbolem nebeského Slunce, je srdce lidské sluncem naší tělesné soustavy. Zákon říká, že co je ve velkém, je i v malém, jako nahoře, tak dole, což znamená, že i naše osobní sluníčko v srdci se vrací do výše a že člověk musí podléhat jeho vlivu. Je-li jaro v přírodě, je i v člověku tělesném i duševním. Jaro obnovuje naše tělo a dává duši nové síly. Slunce na jaře vyzařuje zvětšený proud živé síly, prany. Choroby na jaře nejsou nic jiného, než výměna starých látek a sil za nové. Strom shazuje listí, zvíře pelichá, drůbež přepeřuje a člověk obnovuje svoje síly takto. Cítíme zvláštní jarní únavu a to je náznakem, že máme dát odpočinout tělu i duši, nepřepínat své síly. Když odpočíváme, tu léčivá jarní síla může působit v nás v plném rozsahu. Je třeba v myšlenkách otevřít i své nitro a vmyslit se do stavu, že sajeme z vesmíru do svého těla i duše nové síly a prvky. Myšlenková síla pracuje nejmocněji, když tělo odpočívá. Jako na jarních poupatech i v našem těle jsou na jaře něžně pučící živly, jako slibný počátek obrody.
Mysterium spánku. Spánek zná každý a přesto je stále největším tajemstvím. Ve spánku je všech pět tělesných smyslů člověka uzavřeno. A přesto ve spánku vidíme, slyšíme, hmatáme, čicháme i chutnáme. Spánek je důkazem, že člověk je vtěleným duchem a že jeho duch může existovat bez těla. Čili že duch obývá tělo, které užívá jako svého nástroje pro získávání zkušeností ve hmotném světě. Duch to je, který si tělo zbudoval a udržuje je. Ve spánku se náš duch od těla odpoutává, vystupuje z něj a odchází do své původní říše.
Tělo odpočívá nehybně, tělesné smysly nepracují, lidské tělo ve spánku je bez běžného vědomí. Pojítkem mezi naším duchem a tělem jsou sny a pak inspirace, kterou nám může duch posílat za bdění. Za spánku náš duch sbírá ve svém duchovním světě nové zkušenosti, vidí do budoucnosti, též vidí, jaké prostředky nebo plány by nám lépe pomáhaly. Proto je důležité pokud možno co nejvíce zvědět, co náš duch ve spánku nastřádal a zjistil v tomto směru. Jsou určité metody, abychom nebyli ponecháni jen náhodnému poučení.
Klíčem k úspěchu je naše nálada. S jakými myšlenkami usneme, s takovými se probudíme. Tělo podrží onu kvalitu vibrace po celou noc. Jestliže vibrace naší nižší podstaty byly naladěny ke štěstí a zdaru, tu duch ve spánku bude tomuto nápomocen. Svými jen na hmotné zaměřenými myšlenkami a představami jsme obklíčeni jako hustou mlhou a tudíž k jemným a tichým poselstvím našeho nitra jsme jakoby hluší. Za dne, když žijeme v zevním světě, jsou naše smysly příčinou, že nevnímáme věci duchovní. Je třeba cviku a důvěry ve vyšší pomoc, prosby o ní, abychom se naučili naladit před usnutím na správné vibrace. Snění ve bdění je jemné myšlení, které se liší od obvyklého hrubého a povrchového myšlení. Jemné myšlení se přenáší do našeho nadvědomí snadněji, než hrubé. A tak, budeme-li se před usnutím oddávat jemnému myšlení na věci dobré a zdárné, přitáhneme tyto představy i do svých snů a naše nálada jim bude odpovídat. Kdyby lidé již od dětství myslili jinak, opačně, kdyby si představovali, jak se jejich těla neustále obnovují a omlazují, kdyby se ani jedinou myšlenkou nedotkli stáří, bylo by to se zdravím a stářím zcela jinak. Čím větší bude naše víra, tím větší bude úspěch. Budeme-li před usnutím naplněni myšlenkami na zdraví a sílu, tu podporujeme našeho ducha v jeho úsilí, neboť on je síla, která obnovu vyvolává.
Můžeme s úspěchem použít i síly přírody. Když spatříme krásnou květinu, silný strom, požádejme v duchu o její krásu, sílu, životnost. Bůh je ve všem a krása, síla, souměrnost jsou jeho projevy. Záleží jen na nás, abychom pomocí svých představ a myšlenek dovedli vstřebávat rozmanité síly a krásy, jež jsou všude v přírodě. Bůh Krišna v Bhagavad-Gítě praví: V orlu jsem jeho zrak, ve lvu jsem jeho síla…V člověku jsou obsaženy všechny síly a všechny mocnosti, které jsou ve vesmíru. Proto se člověk může spojit se všemi silami vesmírovými, ať jsou to síly nejrozmanitějších bytostí, či síly planetární nebo síly jiných světů. Proto můžeme veškeré síly a veškeré krásy přírodní vsávat do sebe. To dobře znali staří zasvěcenci, v Bibli se hovoří o stáří devíti set let u Adama, Jereda, Methusalema aj. Tehdy ovšem byli lidé mnohem zbožnější než dnes a ústní tradice je poučovala včas a lépe, co a jak mají myslit a jednat; protože větší duchovnost znamená větší sílu ducha.
Nespavost. Ve shonu je neklid, ten se přenáší na nervovou soustavu, způsobuje podráždění. Když se ukládáme ke spánku, jsme pronásledováni houfem představ a nepříjemných myšlenek. I myšlení je práce, proto musíme všechny myšlenky rozhodně odmítnout, kromě myšlenky na odpočinek. Je dobré opakovat si slovo: klid, tím změníme směr myšlenek a spojíme se s elementy klidu, odpočinku a spánku. Pomáhá i napsat si v představě velké slovo klid, za ním menší a menší, až donekonečna a procházet jimi až do usnutí. Důležitá při léčbě nespavosti je trpělivost, opak spánek zapuzuje. Může pomoci i dechové cvičení. Indové nalezli jistý zákon, který spojuje lidský dech s myšlenkou. Stačí provádět jen jednoduché dechové cvičení, kdy přeneseme celou svou pozornost na dýchání, tím svou mysl uklidníme, i svou duši a tělo.
Velkým zlozvykem je bdění za noci a spaní ve dne. Člověk má v noci spát a ve dne bdít, nemá nic společného s nočními zvířaty. Ráno, když slunce vychází, posílá nám nejvíce svých sil a sice slunce viditelné i to neviditelné, které je za ním, ve kterém sídlí Bůh – Kristus. A ráno naše tělo i duše jsou nejvíce schopny přijímat tyto síly. Proto máme být při východu slunce vzhůru. Životní síla čili prana řine se k nám nejvíce zrána po východu slunce, vrcholu dosahuje kolem 10. hod. dopolední, což trvá až do poledne, pak tato síla klesá. V době spánku se opotřebovaná prana vylučuje z těla, ráno je náš organizmus a celá příroda otevřena přijmout tuto sílu novou, ta obrozuje všechny naše schopnosti a proto dopoledne lze provádět práce nejobtížnější.
Člověk si nejlépe odpočine též tím, když směr svým myšlenek obrátí od jednoho druhu práce ke druhému, zcela odlišnému. Mnozí lidé využívají tohoto zákona, aniž o něm vědí. Kromě své obvyklé práce věnují se svým koníčkům, je to vlastně potřebný odpočinek od jednotvárné práce. Chceme-li dosáhnout šťastnějšího života a vyššího cíle, tu je nám potřeba, obrazně řečeno, mít v jednom životě tři nebo čtyři životy vloženy. Ve druhém životě zapomenu na vše, co se týká způsobu života prvního a tím se schopnosti po řadě oživí a osvěží a mohu se příštího dne vrátit ke svému vlastnímu zaměstnání s novou silou, novými myšlenkami a plány. Ideální myšlenky jsou vždy vysoké a podobně ty, které se týkají zdraví, štěstí, zdaru, radosti, síly, úspěchu a všeho dobra a požehnání; mají jistou sílu vznosnou a proto na horách a místech čistých k nám přicházejí nápady, které v údolích a na místech nečistých nemáme. Myšlenky na smrt, nemoc, neštěstí, nezdar, obsahující hrubé vášně nebo zločiny jsou nízké a mají sklon stékat do hloubky.
Lidská myšlenka souvisí s vyzařováním síly, kterou Indové zvou pranou čili živou, protože je to síla životní, která je neviditelně obsažena v potravě, ve vzduchu, ve vodě, ve světě. V 18. stol. nazvali ji lidským magnetismem. Má mnoho stupňů síly a čistoty, nejčistší přichází nepřetržitě ze slunce, spolu se světlem a teplem. Slunce je nevyčerpatelným zdrojem prany a proto též zdrojem všeho života v naší sluneční soustavě. Pranu člověk přijímá a vydává, opotřebovává se a musí být nahrazena novou. Do těla přichází dýcháním, omýváním, pobytem na slunci, jídlem a pitím.
Náboženství v lidské výživě. Tělo astrální je v úzkém spojení s nervovou soustavou a jemnými orgány těla a jeho nepatrné poškození může se v zápětí projevit chorobami nervovými i jinými vleklými nemocemi. Právě astrální tělo přijímá zvenku i ze žaludku životní pranu a proto je škodlivé jíst stravu připravenou kuchařem nízkého nebo nečistého charakteru, protože prana kuchaře či jeho magnetizmus se nevědomě přenáší do všeho, čeho se dotkne či je v jeho blízkosti. Někdo vycítí pudově, který druh potravy je mu příznivý či nepříznivý, nebo pomocí siderického kyvadla to můžeme zjistit. Pohyby kyvadélka způsobuje naše duše, jejíž podstata je absolutně vševědoucí, protože je božská.
Na nit asi 25cm dlouhou zavěsíme závažíčko, navlékneme na první kloub ukazováčku pravé či levé ruky, ruku opřeme loktem o stůl a kyvadélko uvedeme do klidu, třeba nad zkoušenou potravou, položíme v duchu otázku a vypneme zevní rozum. Po chvíli se kyvadélko počne pohybovat. Buď opíše kruh nebo elipsu, či se rozkýve v rovné linii směřující od našeho těla k potravě - to znamená, že potrava je pro nás vhodná. Třetí, příčný pohyb, tvořící rovnou linii mezi námi a potravou, znamená, že potrava je pro nás nevhodná. Nejlépe je být obrácen čelem k jihu nebo východu, ne k severu. Tak si můžeme otestovat i léky a cokoliv, stačí v duchu položit jasnou otázku.
Druhým prostředkem k odstranění škodlivých vlivů v potravě, a sice nejvyšším, je požehnání každého jídla.Požehnáním a modlitbou a obětováním potravy (první sousto a první doušek je zvykem obětovat v Indii) vlijeme do ní svou duchovní sílu, která nás z velké části uchrání před škodou. U nás lidé již odvykli těmto starým zvykům, ke své škodě ovšem. Při jídle je důležité, abychom nespěchali, potrava se má přijímat v klidu a zvolna, jinak uškodíme svému zdraví, stejně, jako když jíme v náladě mrzuté, zlostné, stísněné, v neklidu či ve strachu. Tu je lépe s jídlem počkat, neboť jídlo pak našemu organizmu přímo škodí. V těle vznikají a zase mizí látky podle určité nálady, což je dobře známo kojícím matkám. Při práci i při jídle člověk duchovně založený myslí stále na Boha, pak je v ochraně nejvyšší Síly.
Vnitřní lékař. Síly léků v lékárnách jsou slabými v porovnání s mocnými a životodárnými, život vdechujícími silami, jež jsou v nás, v našem nitru. Zde spojujeme se s živoucí, tvořící a obnovující mocí, která nás po prvé stvořila, která nás znovu stvoří, obnoví, napraví, vyléčí. Právě tak, jako musíte myslit na úspěch, očekávat jej, předvídat jej, udělat ze své mysli veliký magnet, který úspěch přitahuje – právě tak, chcete-li být zdravými, musíte se myslit zdravými, musíte zdraví očekávat, předvídat, přitahovat, činíce ze své mysli veliký magnet zdraví, abyste přitahovali zdraví, nadbytek zdraví. Zdraví je založeno na ideálu dokonalého těla a rozhodném popření nemocí. Popření všeho až na ideální stav.
Naše těla jsou pouze ztělesněním našich myšlenek, pokud tedy slabost, nemoc, nedostatek čehokoli existují v naší představě, až je tím mysl zcela a dlouhodobě naplněna, pak tělo se tomu přizpůsobí; stejně tak představě dokonalého zdraví, neboť tělo se řídí dle naší víry a sebedůvěry. Úspěch lékařů a léků závisí na víře nemocného v očekávání úlevy a uzdravení. Zničte jeho víru a zničíte účinnost léčby. Za přesně týchž okolností bude mít lék mnohem mocnější účinek, když je oživen vírou, zatímco bez víry bude jeho účinnost slabá či žádná. Dějiny lékařství jsou většinou dějinami vzestupu či sestupu lidské víry v různé léky i lékaře. Víra je základem všeho léčení, všech činů tělesných a duševních.
Je dobře známo, že zaklínání divochů, obřady indických lékařů a jiné obřady provozované různými národy, měly a mají za následek hojné procento vyléčení. Je to víra, která způsobuje vyléčení. Kristus nikdy neřekl moje víra, nýbrž tvoje víra tě uzdraví; a též: podle víry tvé. Lékař má mnoho co činit s léčením, ale skutečně trvalé uzdravení může být způsobeno jedině vírou nemocného; je to vždy božská síla v nás, která uzdravuje. Je to táž tvůrčí síla, která nás stvořila, která nám přichází ku pomoci ve všech životních obtížích, táž síla, která zaceluje ránu, dává srůst kostem, obnovuje porušené tkanivo. Chovat ideál v mysli, je nejvědečtější způsob vyhojení tělesného neladu, choroby, neboť v každé buňce tkví a působí inteligence. Přesvědčení, že zdraví je trvalou skutečností a že choroba a nemoc jsou dočasné a rychle odejdou, je hojivou silou. Tělo je jen zpředmětněná myšlenka a když se myšlenka změní, musí se změnit i tělo. Příroda se nikdy neřídí podle zakrslého dubu, netouží po snětivé pšenici, řídí se dokonalým ideálem. Nade vše v přírodě je zdravý člověk.
Věda již dokazuje, že inteligence není omezena jen na mozkové buňky, ale že celý buněčný systém má účast na myšlenkovém pochodu. Edison: každá buňka v nás myslí. Náš duševní stav působí na všechny tělesné buňky, působí na celý organizmus. Mysl je produktem činnosti ve všech buňkách. Všechny buňky pocházejí z prvotní buňky a co působí na jednu buňku v těle, působí i na všechny ostatní. Buňky jsou jako členové velkého orchestru, který okamžitě odpovídá na základní tón daný dirigentem. Já je hlavním duchem, vůdcem všech malých částí. Je-li v mysli sklíčenost, je sklíčenost v celém těle. Mnoho nemocí má svůj původ v duševní oblasti. Negativní myšlení udržuje krev a tělesné šťávy ve stavu vleklé otravy, která zeslabuje celé tělo. Naproti tomu pozitivní myšlení, víra, naděje a láska působí jako posilující a oživující prostředek celého organizmu.
Soustředíme-li mohutně svou myšlenku na některou část svého těla, krevní cévy se v tom místě rozšíří a nahrne se tam zvláštní zásoba krve. Co si myslíme o buňkách některého ústrojí, totéž si myslí ony o nás. Ztěžujeme-li si neustále na své údy, žaludek, jak pak chceme, aby dobře pracovaly? Umění prozařovat myšlenkami o zdraví části našeho těla je uměním všech umění. Co myslíme a čemu věříme, to tvoříme. Člověk snáší mnohem snadněji horko, zimu, hlad i žízeň, když jeho mysl je odvrácena od toho a upjata k nějakému cíli nebo účelu. Jakmile přestaneme na ty věci myslet, přestaneme je pociťovat. Třeba v divadle je mysl odvedena od těl v doslovném smyslu. Často se stávalo, že vojáci v bitvě zraněni zjistili to, až když bylo po boji. Když duch zapomene na tělo, necítí bolest jakoukoli. Tělo samo o sobě necítí nic, jenom duch cítí, odvraťte mysl od těla a ono se stane necitelnou hmotou. Alkohol, morfium a ether jsou hmotné substance prostoupené duchovností. Proto působí na ducha, ne na tělo. Nezapomínejte, že vždy duch je osvěžen, pozvednut anebo stísněn, nikoliv primárně tělo. Působí na tělo jako vítr na plachtu: nadýmá ji a dává jí tvar. Duch není nikdy úplně v těle. Říká se, že smrt osvobozuje od bolesti – protože duch vystupuje pak úplně z těla. Ale smrt neosvobozuje od bolesti ducha, neboť bere myšlenku na bolest sebou.
Myšlenka jiných lidí je nakažlivá, ať je zdravá či nezdravá. Proto je na místě opatrnost, s kým se stýkáme. Právě neustálé myšlení na nemoc ji zvětšuje. Mysl jako svaly lze cvičit a s cvikem se dostavuje více síly k ovládnutí mysli. Duch působí na tělo, proto využijte toho zákona v dobrém smyslu, představujte se jako zdraví, plni síly, optimismu. Můžete-li, konejte něco jiného, neobvyklého, než je všední běh života. Jděte jinou cestou k domovu, pijte čaj místo kávy, snězte, co jste nejedli – to vše pomůže odvracet mysl od churavosti. Duch je stvořením impulsivním, učiní něco jen tehdy, když ho to těší. Tělo chce naopak setrvat ve zvycích. Zvyk, který se nikdy nemění, přináší určité nepřátelství ke každé změně, odmítá změnu. Jděte do muzea, do parku, na návštěvu dlouho odkládanou. Vesmír překypuje nekonečnou rozmanitostí věcí, které vám mohou poskytnout štěstí. Čím se stáváme jemnějšími a duchovnějšími, tím více tyto síly poznáváme, pociťujeme a oceňujeme a užíváme nekonečných zásob. Čím více se naučíme důvěřovat Nejvyšší moci, že chce naše dobro, tím více budeme uváděni do rozmanitostí a růzností života.
......................................................................................................................................................................................
Velkým zlozvykem je bdění za noci a spaní ve dne. Člověk má v noci spát a ve dne bdít, nemá nic společného s nočními zvířaty. Ráno, když slunce vychází, posílá nám nejvíce svých sil a sice slunce viditelné i to neviditelné, které je za ním, ve kterém sídlí Bůh – Kristus. A ráno naše tělo i duše jsou nejvíce schopny přijímat tyto síly. Proto máme být při východu slunce vzhůru. Životní síla čili prana řine se k nám nejvíce zrána po východu slunce, vrcholu dosahuje kolem 10. hod. dopolední, což trvá až do poledne, pak tato síla klesá. V době spánku se opotřebovaná prana vylučuje z těla, ráno je náš organizmus a celá příroda otevřena přijmout tuto sílu novou, ta obrozuje všechny naše schopnosti a proto dopoledne lze provádět práce nejobtížnější.
Člověk si nejlépe odpočine též tím, když směr svým myšlenek obrátí od jednoho druhu práce ke druhému, zcela odlišnému. Mnozí lidé využívají tohoto zákona, aniž o něm vědí. Kromě své obvyklé práce věnují se svým koníčkům, je to vlastně potřebný odpočinek od jednotvárné práce. Chceme-li dosáhnout šťastnějšího života a vyššího cíle, tu je nám potřeba, obrazně řečeno, mít v jednom životě tři nebo čtyři životy vloženy. Ve druhém životě zapomenu na vše, co se týká způsobu života prvního a tím se schopnosti po řadě oživí a osvěží a mohu se příštího dne vrátit ke svému vlastnímu zaměstnání s novou silou, novými myšlenkami a plány. Ideální myšlenky jsou vždy vysoké a podobně ty, které se týkají zdraví, štěstí, zdaru, radosti, síly, úspěchu a všeho dobra a požehnání; mají jistou sílu vznosnou a proto na horách a místech čistých k nám přicházejí nápady, které v údolích a na místech nečistých nemáme. Myšlenky na smrt, nemoc, neštěstí, nezdar, obsahující hrubé vášně nebo zločiny jsou nízké a mají sklon stékat do hloubky.
Lidská myšlenka souvisí s vyzařováním síly, kterou Indové zvou pranou čili živou, protože je to síla životní, která je neviditelně obsažena v potravě, ve vzduchu, ve vodě, ve světě. V 18. stol. nazvali ji lidským magnetismem. Má mnoho stupňů síly a čistoty, nejčistší přichází nepřetržitě ze slunce, spolu se světlem a teplem. Slunce je nevyčerpatelným zdrojem prany a proto též zdrojem všeho života v naší sluneční soustavě. Pranu člověk přijímá a vydává, opotřebovává se a musí být nahrazena novou. Do těla přichází dýcháním, omýváním, pobytem na slunci, jídlem a pitím.
Náboženství v lidské výživě. Tělo astrální je v úzkém spojení s nervovou soustavou a jemnými orgány těla a jeho nepatrné poškození může se v zápětí projevit chorobami nervovými i jinými vleklými nemocemi. Právě astrální tělo přijímá zvenku i ze žaludku životní pranu a proto je škodlivé jíst stravu připravenou kuchařem nízkého nebo nečistého charakteru, protože prana kuchaře či jeho magnetizmus se nevědomě přenáší do všeho, čeho se dotkne či je v jeho blízkosti. Někdo vycítí pudově, který druh potravy je mu příznivý či nepříznivý, nebo pomocí siderického kyvadla to můžeme zjistit. Pohyby kyvadélka způsobuje naše duše, jejíž podstata je absolutně vševědoucí, protože je božská.
Na nit asi 25cm dlouhou zavěsíme závažíčko, navlékneme na první kloub ukazováčku pravé či levé ruky, ruku opřeme loktem o stůl a kyvadélko uvedeme do klidu, třeba nad zkoušenou potravou, položíme v duchu otázku a vypneme zevní rozum. Po chvíli se kyvadélko počne pohybovat. Buď opíše kruh nebo elipsu, či se rozkýve v rovné linii směřující od našeho těla k potravě - to znamená, že potrava je pro nás vhodná. Třetí, příčný pohyb, tvořící rovnou linii mezi námi a potravou, znamená, že potrava je pro nás nevhodná. Nejlépe je být obrácen čelem k jihu nebo východu, ne k severu. Tak si můžeme otestovat i léky a cokoliv, stačí v duchu položit jasnou otázku.
Druhým prostředkem k odstranění škodlivých vlivů v potravě, a sice nejvyšším, je požehnání každého jídla.Požehnáním a modlitbou a obětováním potravy (první sousto a první doušek je zvykem obětovat v Indii) vlijeme do ní svou duchovní sílu, která nás z velké části uchrání před škodou. U nás lidé již odvykli těmto starým zvykům, ke své škodě ovšem. Při jídle je důležité, abychom nespěchali, potrava se má přijímat v klidu a zvolna, jinak uškodíme svému zdraví, stejně, jako když jíme v náladě mrzuté, zlostné, stísněné, v neklidu či ve strachu. Tu je lépe s jídlem počkat, neboť jídlo pak našemu organizmu přímo škodí. V těle vznikají a zase mizí látky podle určité nálady, což je dobře známo kojícím matkám. Při práci i při jídle člověk duchovně založený myslí stále na Boha, pak je v ochraně nejvyšší Síly.
Vnitřní lékař. Síly léků v lékárnách jsou slabými v porovnání s mocnými a životodárnými, život vdechujícími silami, jež jsou v nás, v našem nitru. Zde spojujeme se s živoucí, tvořící a obnovující mocí, která nás po prvé stvořila, která nás znovu stvoří, obnoví, napraví, vyléčí. Právě tak, jako musíte myslit na úspěch, očekávat jej, předvídat jej, udělat ze své mysli veliký magnet, který úspěch přitahuje – právě tak, chcete-li být zdravými, musíte se myslit zdravými, musíte zdraví očekávat, předvídat, přitahovat, činíce ze své mysli veliký magnet zdraví, abyste přitahovali zdraví, nadbytek zdraví. Zdraví je založeno na ideálu dokonalého těla a rozhodném popření nemocí. Popření všeho až na ideální stav.
Naše těla jsou pouze ztělesněním našich myšlenek, pokud tedy slabost, nemoc, nedostatek čehokoli existují v naší představě, až je tím mysl zcela a dlouhodobě naplněna, pak tělo se tomu přizpůsobí; stejně tak představě dokonalého zdraví, neboť tělo se řídí dle naší víry a sebedůvěry. Úspěch lékařů a léků závisí na víře nemocného v očekávání úlevy a uzdravení. Zničte jeho víru a zničíte účinnost léčby. Za přesně týchž okolností bude mít lék mnohem mocnější účinek, když je oživen vírou, zatímco bez víry bude jeho účinnost slabá či žádná. Dějiny lékařství jsou většinou dějinami vzestupu či sestupu lidské víry v různé léky i lékaře. Víra je základem všeho léčení, všech činů tělesných a duševních.
Je dobře známo, že zaklínání divochů, obřady indických lékařů a jiné obřady provozované různými národy, měly a mají za následek hojné procento vyléčení. Je to víra, která způsobuje vyléčení. Kristus nikdy neřekl moje víra, nýbrž tvoje víra tě uzdraví; a též: podle víry tvé. Lékař má mnoho co činit s léčením, ale skutečně trvalé uzdravení může být způsobeno jedině vírou nemocného; je to vždy božská síla v nás, která uzdravuje. Je to táž tvůrčí síla, která nás stvořila, která nám přichází ku pomoci ve všech životních obtížích, táž síla, která zaceluje ránu, dává srůst kostem, obnovuje porušené tkanivo. Chovat ideál v mysli, je nejvědečtější způsob vyhojení tělesného neladu, choroby, neboť v každé buňce tkví a působí inteligence. Přesvědčení, že zdraví je trvalou skutečností a že choroba a nemoc jsou dočasné a rychle odejdou, je hojivou silou. Tělo je jen zpředmětněná myšlenka a když se myšlenka změní, musí se změnit i tělo. Příroda se nikdy neřídí podle zakrslého dubu, netouží po snětivé pšenici, řídí se dokonalým ideálem. Nade vše v přírodě je zdravý člověk.
Věda již dokazuje, že inteligence není omezena jen na mozkové buňky, ale že celý buněčný systém má účast na myšlenkovém pochodu. Edison: každá buňka v nás myslí. Náš duševní stav působí na všechny tělesné buňky, působí na celý organizmus. Mysl je produktem činnosti ve všech buňkách. Všechny buňky pocházejí z prvotní buňky a co působí na jednu buňku v těle, působí i na všechny ostatní. Buňky jsou jako členové velkého orchestru, který okamžitě odpovídá na základní tón daný dirigentem. Já je hlavním duchem, vůdcem všech malých částí. Je-li v mysli sklíčenost, je sklíčenost v celém těle. Mnoho nemocí má svůj původ v duševní oblasti. Negativní myšlení udržuje krev a tělesné šťávy ve stavu vleklé otravy, která zeslabuje celé tělo. Naproti tomu pozitivní myšlení, víra, naděje a láska působí jako posilující a oživující prostředek celého organizmu.
Soustředíme-li mohutně svou myšlenku na některou část svého těla, krevní cévy se v tom místě rozšíří a nahrne se tam zvláštní zásoba krve. Co si myslíme o buňkách některého ústrojí, totéž si myslí ony o nás. Ztěžujeme-li si neustále na své údy, žaludek, jak pak chceme, aby dobře pracovaly? Umění prozařovat myšlenkami o zdraví části našeho těla je uměním všech umění. Co myslíme a čemu věříme, to tvoříme. Člověk snáší mnohem snadněji horko, zimu, hlad i žízeň, když jeho mysl je odvrácena od toho a upjata k nějakému cíli nebo účelu. Jakmile přestaneme na ty věci myslet, přestaneme je pociťovat. Třeba v divadle je mysl odvedena od těl v doslovném smyslu. Často se stávalo, že vojáci v bitvě zraněni zjistili to, až když bylo po boji. Když duch zapomene na tělo, necítí bolest jakoukoli. Tělo samo o sobě necítí nic, jenom duch cítí, odvraťte mysl od těla a ono se stane necitelnou hmotou. Alkohol, morfium a ether jsou hmotné substance prostoupené duchovností. Proto působí na ducha, ne na tělo. Nezapomínejte, že vždy duch je osvěžen, pozvednut anebo stísněn, nikoliv primárně tělo. Působí na tělo jako vítr na plachtu: nadýmá ji a dává jí tvar. Duch není nikdy úplně v těle. Říká se, že smrt osvobozuje od bolesti – protože duch vystupuje pak úplně z těla. Ale smrt neosvobozuje od bolesti ducha, neboť bere myšlenku na bolest sebou.
Myšlenka jiných lidí je nakažlivá, ať je zdravá či nezdravá. Proto je na místě opatrnost, s kým se stýkáme. Právě neustálé myšlení na nemoc ji zvětšuje. Mysl jako svaly lze cvičit a s cvikem se dostavuje více síly k ovládnutí mysli. Duch působí na tělo, proto využijte toho zákona v dobrém smyslu, představujte se jako zdraví, plni síly, optimismu. Můžete-li, konejte něco jiného, neobvyklého, než je všední běh života. Jděte jinou cestou k domovu, pijte čaj místo kávy, snězte, co jste nejedli – to vše pomůže odvracet mysl od churavosti. Duch je stvořením impulsivním, učiní něco jen tehdy, když ho to těší. Tělo chce naopak setrvat ve zvycích. Zvyk, který se nikdy nemění, přináší určité nepřátelství ke každé změně, odmítá změnu. Jděte do muzea, do parku, na návštěvu dlouho odkládanou. Vesmír překypuje nekonečnou rozmanitostí věcí, které vám mohou poskytnout štěstí. Čím se stáváme jemnějšími a duchovnějšími, tím více tyto síly poznáváme, pociťujeme a oceňujeme a užíváme nekonečných zásob. Čím více se naučíme důvěřovat Nejvyšší moci, že chce naše dobro, tím více budeme uváděni do rozmanitostí a růzností života.
......................................................................................................................................................................................
pokračování článku .................
