Dialektika vědomí

Když se vrhneme do esoterické práce, která má za cíl odstranit všechny ty nepřijatelné elementy v nás, tak se občas budeme cítit otrávení, unavení či znudění.

Je nesporné, že pokud se opravdu chceme dramaticky proměnit, tak se musíme vždy vrátit na začátek a zhodnotit, na čem je naše psychologická práce založena.

Musíme tuto vnitřní práci milovat, abychom skutečně dosáhli totální proměny.

Přehodnotit naše základy je nemožné, když nemilujeme změny.

Je absurdní si myslet, že nás bude práce zajímat, pokud se ji nenaučíme milovat. 

To znamená, že láska je klíčová, když se snažíme přehodnotit základ naší psychologické práce.

Nejnaléhavější je dozvědět se o vědomí, neboť mnoho lidí dokonce neví ani o něm.

Každý ví, že když je boxer sražen v ringu na zem, tak ztratí vědomí. Je jasné, že když se potom boxer probere, tak vědomí znovu nabude. Proto každý může pochopit, že zde existuje jasný rozdíl mezi osobností a vědomím.

Když přijdeme na tento svět, tak všichni máme pouze tři procenta vědomí, které je svobodné. Ostatních devadesát sedm procent je rozděleno mezi podvědomí, infravědomí a nevědomí.

Více vědomí může být osvobozeno, pokud na sobě pracujeme.

Je nemožné naše vědomí osvobodit skrze fyzické nebo mechanické postupy.

Vědomí je možné probudit pouze díky vědomé práci a dobrovolnému utrpení.

Uvnitř nás existuje několik typů energie, kterým musíme porozumět:

1. Mechanická energie

2. Vitální energie

3. Duševní energie

4. Mentální energie

5. Energie vůle

6. Energie vědomí

7. Energie čistého Ducha

Bez ohledu na to, jak moc zvýšíme naší mechanickou energii, tak nikdy s ní neprobudíme vědomí.

Bez ohledu na to, jak moc zvýšíme naše vitální síly našeho organismu, tak nikdy s nimi neprobudíme vědomí.

Mnoho duševních procesů v nás probíhá, aniž by do nich vědomí jakkoli zasahovalo.

Ať už je naše mysl jakkoli ukázněná, tak mentální energie nikdy neprobudí různé funkce vědomí.

Dokonce ani síla vůle nekonečně znásobená nemůže probudit vědomí.

Všechny tyto druhy energie najdeme v různých dimenzích, které nemají nic společného s vědomím.

Vědomí je možné probudit pouze vědomou prací a správným úsilím.

Lidstvo má jen malé množství volného vědomí. Místo aby se jej snažilo zvýšit, tak jej bezúčelně v životě promrhá.

Je jasné, že když se ztotožníme se všemi událostmi v našem životě, tak bezúčelně promrháváme energii vědomí.

Musíme se dívat na život jako na film, aniž bychom se ztotožňovali s jakoukoli komedií, dramatem nebo tragédií. Tím budeme šetřit energii vědomí.

Samo vědomí je druhem energie, která vibruje na velmi vysoké frekvenci.

Nesmíme si plést vědomí s pamětí. Rozdíl mezi nimi je stejný jako je rozdíl mezi světly auta a silnicí, po které jedeme.

Mnoho procesů uvnitř nás probíhá, aniž by se na nich vědomí jakkoli podílelo.

Motorické centrum našeho těla může řídit auto nebo ovládat prsty při hraní na klavír, aniž by se těchto činností vědomí jakkoli účastnilo.

Vědomí je světlo, které nevědomí nevnímá.

Slepec také nevidí sluneční světlo, a přesto světlo existuje.

Musíme se otevřít, aby mohlo světlo vědomí proniknout strašlivou tmou ega, „mne“, našeho „já“.

Teď už můžeme lépe porozumět významu slov z Janova evangelia:

„A světlo září v temnotě a temnota mu nerozumí.“ – Jan 1:5

Ale je nemožné, aby světlo vědomí proniklo temnotou ega, pokud nevíme, jak pozorovat své duševní procesy.

Je třeba vyčistit cestu, aby mohlo světlo osvítit strašlivé hloubky psychologického „já“.

Pokud se chceme změnit, tak se budeme pozorovat. Změna je pouze možná, pokud skutečně milujeme esoterické učení.

Teď už snad čtenář porozumí, proč doporučujeme neustálé hodnocení instrukcí týkajících se práce na sobě samém.

Probuzené vědomí nám umožňuje přímo zažít skutečnost.

Naneštěstí je zvíře s intelektem – mylně nazývané člověkem – fascinováno silou dialektické logiky a zapomíná na dialektiku vědomí.

Je nesporné, že naše schopnost vytvářet logické koncepty je velmi špatná. Od tvrzení přejdeme k opačnému tvrzení a diskuzí potom dojdeme ke kompromisu. Ale dokonce i kompromis je pouze intelektuálním konceptem a nemůže se nikdy shodovat se skutečností.

Dialektika vědomí je přímější, dovoluje nám vidět jakýkoli jev takový, jaký ve skutečnosti je. 

Přírodní jevy se nikdy neshodují s představami, které mysl vytvoří.

Život se odvíjí z okamžiku k okamžiku. Když ho zastavíme a chceme zanalyzovat, tak ho zabijeme.

Když si vytváříme představu o pozorovaném přírodním jevu, tak přestaneme vidět jev sám o sobě. Pouze uvidíme v jevu odraz našich teorií a představ, které nemají nic společného s pozorovaným jevem.

Iluze vytvořená intelektem je fascinující a my chceme nutit přírodní jevy, aby se shodovali s naší logikou.

Dialektika vědomí je založená na skutečných životních zkušenostech a nikoli na zaujatém racionalismu.

Všechny zákony přírody existují uvnitř nás. Pokud je neobjevíme v sobě, tak je mimo sebe těžko najdeme.

Lidská bytost je odrazem vesmíru a vesmír je odrazem lidské bytosti.

To, co prožijeme uvnitř nás je skutečné. Pouze vědomí může zažít skutečnost.

Jazyk vědomí je symbolický a hluboce významný. Pouze ti, kdo dosáhli osvícení, mu rozumí.

Ti, kdo chtějí probudit své vědomí, tak ze sebe musí odstranit všechny defekty, které dohromady tvoří ego, „já“ a vězní naši Esenci.

zpět na úvod .......... další kapitola.......... Vědecká hantýrka