4.5.2015 vznikl na naší planetě zemi devátý energetický bod, kde došlo k trvalému propojení mezi samotným vesmírem a vnitřní zemí.

Toto místo se nachází v Indii v Panádží a je jim:
Kostel Naší Paní Neposkvrněného početí.

Statný vysoký a elegantní stojí v centru v hlavním městě Goa je to slavný kostel z Panny Marie z Neposkvrněného početí Panaji (Igreja Maria Immaculada Conceicao).  Tyčí se nad celým městem Panjim. Architektura je úžasná, a interiéry jsou také krásné. Schodiště přidává to nádherné kouzlo a majestátní vzhled neposkvrněné  bílou fasádou, Panjim církev je zakořeněna v Goa historické minulosti a kultury pro více než čtyři a půl století.

Panadží
Panadží (anglicky Panaji), dříve portugalsky též Nova Goa („Nová Góa“), je dnes hlavním městem indického svazového státu Góa. Panadží je dnešní úřední jméno města. Během portugalské koloniální nadvlády bylo známo jako Nova Goa, později anglicky New Goa; užívána byla i označení Pangim (portugalsky) a zejména Panjim (anglicky).
Panadží bylo původně malým předměstím města Velha Goa (Staré Góy). Po několika epidemiích (v první polovině 18. století) v tomto dosud hlavním městě Portugalské Indie získalo Panadží postupně na významu: roku 1759 je sem přeloženo sídlo vicekrále kolonie, roku 1843 se pak Panadží stává hlavním městem kolonie a dostává jméno Nova Goa. Po obsazení Goy indickou armádou roku 1961 se (nyní opět) Panaji stává hlavním městem svazových teritorií Góa, Daman a Diu, od roku 1987 - kdy se Góa stává svazovým státem - pak hlavním městem tohoto svazového státu.
Panadží je současně i největším městem státu Góa. Rozloha činí kolem 36 km², počet obyvatel obnáší kolem 60 000 (s předměstími pak kolem 100 000 obyvatel; údaje z roku 2004); vzhledem k mnoha vládním úřadům a organizacím však během pracovních dnů počet obyvatel značně vzrůstá.
Panadží leží na levém břehu řeky Mandovi. Především ve středu města se nachází mnoho staveb ve stylu portugalské koloniální architektury, mimo jiné barokní kostel Naší Paní Neposkvrněného početí z roku 1541; ve městě se však nachází i hinduistický chrám Mahalakšmí a mešita Džama Masžíd (Velká mešita). Zákonem je ustanoveno, že omítka budov ve středu města musí být každoročně obnovena. Další architektonické památky se nacházejí v blízkém okolí. Panadží je dnes ovšem i moderním městem se vzrůstajícím hospodářským významem.

Goa
je bývalá portugalská kolonie (Portugalská Indie, spolu s državami Daman a Diu), dnes nejmenší a zároveň nejvíce prosperující svazový stát Indie. Leží u pobřeží Arabského moře vklíněna mezi státyMaháráštra (na severu) a Karnátaka (na jihu). Hlavním městem je Panadží(také Panjim, Ponnje, dříve Nova Goa), další větší města jsou Margao
Goa leží na západním pobřežíindického subkontinentu a hraničí se spolkovými státy Maharaštra aKarnataka, západní pobřeží tvoříIndický oceán a (Arabské moře).
Celková plocha státu činí 3702 km², nejvyšším bodem jeSonsogor s 1167 m nad mořem (v pohoří Západní Ghát), pobřeží je dlouhé 101 km s mnoha velkými plážemi. Goa je bohatá na vodu, protékají zde dvě větší řeky Mandovi a Zuari a velký počet dalších.
Klimatické podmínky Goi odpovídají její poloze: velice horké léto (s teplotami mezi 30 °C a 39 °C) spojené s extrémní vlhkostí v důsledku monzunů (mezi červnem a zářím), a pro Evropana velice příjemná zima (v prosinci a lednu se denní teploty pohybují mezi 20° C a 30° C, srážky jsou výjimečné).

Flora a fauna
Sklizeň kokosových ořechů
Prvním dojmem při pohledu na pláže i na zázemí jsou nesčetné kokosové palmy. Díky hojným srážkám v monzunovém období a díky existenci mnoha řek a říček má Goa i jinak bujnou vegetaci: na rozdíl od některých jiných států v Indii, kde lesní porosty byly z velké části vymýceny, je kolem jedné třetiny území v Goi zalesněna původním džunglovým porostem. Mimo různé listnaté stromy a vzácná dřeva (jako např. teakový strom) jsou zde zastoupeny stromy s ořechy kešu, s mangem, dáleananas apod.
Mimo jako i jinde v Indii všudypřítomných krav vykazuje příroda značnou populaci lišek a divokých prasat; na pobřeží i v zázemí žije velké množství ptactva, ať již domácího či stěhovavého. Goa je také známa velkým počtem hadů, kteří však na druhé straně přispívají ke snížení počtu zde velmi rozšířených hlodavců.

Dějiny
Známé dějiny Goy sahají do 3. století př. n. l., kdy Goa byla částí severoindické Maurijské říše. V pozdějších stoletích se zde střídají vládci dynastií satavahanů, čalukyanů, silharů a kadambdů. Roku 1312 připadá Goa na krátkou dobu sultanátuz Dillí, karnatakští vládci z Vidžajanagaru ji však znovu dobývají. Od roku 1469 zde pak vládnou bahmánští sultáni a Mughalové (Mogulové) z Gulbargy, později z Bídžápuru.
Roku 1498 přistává na západoindickém pobřeží po obeplutí Afriky Vasco da Gama. Portugalsko nechce jen ovládnout lukrativní obchod s kořením, ale činí si nároky i jako nová koloniální moc. Portugalský admirál Afonso de Albuquerque pak v březnu a znovu v listopadu 1510 poráží vojska bídžápurského vládce, obsazuje Gou a pokládá tak základní kámen budoucí kolonie Portugalská Indie.
K dějinám Goy patří jméno Františka Xaverského. Tento spoluzakladatel jezuitského řádu přicestoval do Goy roku 1542, kde se – přes svou neblahou roli během inkvizice – těšil pověsti dobromilovného misionáře. Xavier cestoval dál do Japonska aČíny, zemřel 1552 krátce před dosažením Číny a byl poblíž Kantonu pohřben. Podle legendy byl jeho hrob později otevřen, jeho údajně neporušené tělo bylo pak 16 měsíců po jeho smrti převezeno do Goy a zde pohřbeno; roku 1622 byl František Xaverský prohlášen za svatého a znovu pohřben v bazilice Bom Jesus v městě Velha Goa.
Po získání své nezávislosti 1947 se Indie bezvýsledně pokoušela diplomatickou cestou dosáhnout připojení Goy a dalších portugalských osad k unii, nepomohla zde však ani usnesení Valného shromáždění OSN. V prosinci 1961 Indie Gou násilně obsazuje, špatně vyzbrojená a nepřipravená portugalská armáda neklade žádný větší odpor. Goa je (spolu s distrikty Daman a Diu) zprvu ústředně spravována jako svazové teritorium, 30. května 1987 se pak stává 25. spolkovým státem.