Dekalog 

10 svatých přikázání Božích

Přijato od Pána skrze A H. K.

Prosinec 1902 – leden 1903

Ú V O D

Mé dítě,

Jest ti dáváno světlo a život, který tě uvádí vždy více na cesty pravdy. Proto setrvej v tomto světle, v tomto životě, aby ses neodchýlil od cesty, která tě přivádí blíže ke Mně, Otci Lásky, která tě přivedla tak daleko, že jsi poznal Mne, Otce, v Mé nikdy nepomíjející lásce, má tě přivést a také přivede na stupeň ke Mně, Otci, uvidíš před sebou; a i když také toto tvůj rozum jasně pochopit nemůže, uvidíš, že je tomu přece jen tak, jak to Já Otec tobě pravím. Chovej se klidně, aniž bys pátral ještě dále a hlouběji, nežli ti ode dne ke dni zjevuje Má láska. Neboť v pravdě můžeš setrvat jedině tak, že se spokojíš s tím, co ti Já, Otec den co den dávám. Chtít více, přivádí ti snadno elementy, které mají sice zdání Mé lásky, avšak ze Mě, lásky nepochází.

Proto buď činným v následování Mých přikázání, které musejí být na každý způsob zachová-ny. Neboť hle, Mé dítě, když jsem Já, Otec odevzdal tato přikázání dítěti a věrnému sluhovi Mojžíšovi, byl jsem Otcem lásky jako jsem jim dnes, a tato tehdy daná přikázání mají platnost pro věčnosti, protože se v těchto přikázáních zjevuje Má láska v celém svém rozsahu, a na správné cestě jest jedině ten, kdo tato Má přikázání dopodrobna sleduje, tím že přizpůsobuje přesně celý svůj způsob života těmto Mým přikázáním.

Chci ti, Mé dítě, krátkými slovy vysvětlit tato přikázání, abys od nynějška v každém ohledu konal jedině to, co Já, Otec těmito přikázáními od tebe žádám konat. Proto si Mé k tobě pro-mluvení slovo napiš hezky hluboko do svého nejvnitřnějšího citového života, aby sis byl v každé hodině jasně vědom, zda jednáš správně anebo nesprávně. Jednáš-li správně. Nuže pak budeš vždy díkůplným srdcem obrácen ke Mně, Otci. Poznáváš-li však, že jsi i jen v nejmenším učinil chybný krok, pak ti tvá láska ke Mně vždy opět ukáže, že Já jsem oním slitovným Otcem, který také k tobě skrze přikázání mluvil, že jedině Mně může být docíleno odpuštění přečinu.

Ano budeš se vždy opět cítit přitahován ke Mně, k Otci až konečně se budeš moci přede Mnou ukázat úplně očištěn, abys vešel v radost na věky věků oblažující. Ano, Mé dítě, Mnou se dozvíš vše, jak bývalo, jak bylo, jak jest a jak jednou bude, až všichni lidé budou žít v duchovnu Mé lásky v daných jim přikázáním. Pravím tobě, leccos ti bude připadat cizím avšak jak pravím, tak to jest neboť nikdy jsem ani jednou nepromluvil nepravdu; ty pak jsi na cestě pravdy, snažíš-li se v lásce držet Mne Otce, neboť beze Mne nemůžeš učinit ničeho, co je v souhlasu s Mými zákony. Hle, tak ti chci den za dnem dávat částečkou Své lásky vysvět-lováním Svých přikázání, která tě uvedou do hlubiny nejvnitřnějšího života, takže tam, kde se cítíš nyní ještě cizím, velmi brzy poznáš, že stojíš na půdě, na kterou vždy patříš.Proto konej jak pravím; bdi věrně nad svými žádostmi, abys neupíral svého oka na nic jiného, nežli jedině na to, z čeho proniká Má láska. Žij, abys zůstal zachován životu; žij abys dal také život dru-hým, kteří svým počínáním, jak se zdá svůj život ztrácejí.

Ano, hleď Mé dítě, mluvím k tobě jako tvůj Otec, který má v Sobě v úplné hojnosti vše, co patří životu. Proto poznávej svatou hodnotu, která je obsažena ve Mně a v Mém slově na věky věků. Já Sám mám ve všem, abych dal všem takový podíl, na jaký má nárok jejich láska ke Mně. Je-li rozsah lásky ke Mně veliký, bude také přidělený podíl stejně velkého rozsahu. Toto je najisto pravdivé, to pravím Já, tvůj Otec Ježíš k tobě ve své nikdy nepomíjející lásce mluvím a budu mluvit vždy, dříve ještě nežli jsi mohl Mé řeči lásky rozumět, protože jsi v sobě samém byl ještě lásky prostý (nezralý). Toto pro dnešek; příště začnu vysvětlováním „10 přikázání“ to pravím k tobě Já, Mé dítě.

Prvé přikázání:

29. prosince 1902 večer ve 20,30 hod.

Hle Mé dítě, jelikož jsi přišel s prosbou ke Mně, Otci Ježíši, dám ti také čeho žádáš. V dnešní ranní modlitbě jsem ti řekl, že ti vysvětlím 10. přikázání. Má láska to bude, která tě uvede do tajemství nejvnitřnějšího duchovního života. Nuže poslyš jak ti pravím:
„Milovat budeš Mne, Boha Otce“ který se zjevil lidem v Ježíši Kristu, „z celého srdce!“ Nebudeš v sobě míti nikdy nic jiného, nežli jen ono jediné „Mne“, svého Ježíše Otce milovat. Učiníš-li to v náležité důvěře, jak jsi všechny Mé zákony v pravém světle poznal, pak ti bude snadno, v každé z těchto přikázání dopodrobna splnit. Neboť hle mé dítě, v každém z mých přikázání vyslovuji tutéž žádost a přece jednají mnozí lidé proti Mé vůli. Proč? Protože žádný svou lásku neuvádí v pravý skutek lásky. Škola života je mnohým lidem vizí, protože každý člověk myslí spíše na sebe; a tím se mnozí lidé míjí svého životního cíle, když přece není ničím jiným a nic jiného nepraví nežli: „Miluj Mne, svého Otce Ježíše!“ Pokusíme se  tedy rozluštit postupně přikázání a ty budeš vždy opět poznávat jen Mou lásku, která ti vždy opět pomáhá na cestu k Otci.

„NEBUDEŠ MÍT JINÝCH BOHŮ VEDLE MNE!“

To jest prvé přikázání podle něhož si máš zařídit své životní potřeby. To značí: Máš si být každé hodiny ani i každé minuty vědom koho se máš držet v každém stavu života, ať tě obklopují jakékoliv poměry, věř, že já tvůj Otec Ježíš jsem Jediný, který ti stojí po boku radou i pomocí. Věř, že jsem to Já Sám, který často nechává k tobě přistoupit tísnivou nouzi, abych ti totiž ukázal, že není zrovna nutné, aby si člověk dovoloval více vydání nežli je třeba k zachování jeho života. Vše ostatní přechází v mnohobožství (duchovní pohanství). A v tomto prve vysloveném přikázání pravím výhradně; „nebudeš mít žádných jiných bohů vedle Mne, svého Otce Ježíše.“ Tedy kdyby se ti zachtělo po tom anebo onom, co tvá mysl může a přeje si pojmout, zkoušej dříve, je-li to božského původu? Poznáváš-li, že tomu tak není, může tě pak tvá ke Mně povznesená láska od toho uchovat, abys ani na jediný okamžik nesloužil žádnému jinému bohu, nežli jenom Mně, svému Otci Ježíši, který jest tvé vše, a tvé zůstane na věky.

Hle mé dítě, takto třeba chápat nejvnitřnější duchovní hodnotu onoho prvého Mnou Svým dítkám daného přikázání. Nyní víš a poznáváš, co činit, abys nevešel v nižádné poku-šení. Je-li tvou snahou, Mně Otci a skrze Mne každému jinému sloužit, nuže pak ti nebude a nemá nikdy a nikdy chybět síly, aby se v každé době v Mé lásce udržel. Jsi-li však v každé době v lásce Mé, jsou ti také Má k tobě mluvená slova stále svatá a svatými ti zůstanou, aby ses Mně, Otci podobal! Toť také účel Mých lidem daných přikázání. Kolik tisíc a opět tisíc lidí zná Má jim daná přikázání, jako taková a přece kolem nich kráčí bez povšimnutí! Jaký jest následek toho? Nevíra, která nyní celé pokolení lidské proniká. I tam kde jsem hlásán jako Bůh lásky, lze nalézt málo víry, neboť u mnohých dítek, které Mně Otci chtějí sloužit, jsou ještě vedle Mne také jiní bohové, jímž přece jen i když nevědomě slouží. Proto ať se zkouší každý, zda toto Mé dané přikázání v jeho opravdovém významu v sebe pojmul. Shledá – li však i jen to nejmenší na sobě, co se Mnou Otcem nesouhlasí, nuže pak může a má vědět, že také on má jednoho anebo více bohů – jimž slouží (aneb dokonce holduje), avšak bohové vedle Mne Otce, stěžují každému cestu k duchovnímu znovuzrození a jen duchovním zno-vuzrozením může být dosaženo vysokého svatého cíle, spojení se Mnou Otcem. Toto pravím tobě, Mé dítě ale každému druhému, kdo stojí v lásce je Mně Otci, abych ho přivedl k poznání, které mu jasně a zřetelně poví, zda vedle Mne holduje také jiným bohům.

Toto pro dnešek ode Mne, tvého Otce Ježíše, který ti má být tvým jediným Bohem, kterému máš dát celou lásku aby ses spojil se Mnou na všechny věky, neb Já jsem Otcem všech žijících tvorů. Hle Mé dítě, tak začal jsi prvým přikázáním, podle tvé žádosti budu ti podávat dál a dále vysvětlení, aby ses přesně vyznal ve všech tebe se týkajících poměrech životních, aby sis byl vždy jist, že Já, Bůh Otec a Syn nejsem ničím jiným nežli – „Láska sa-ma“, – která v sobě pojímá veškerém život z něhož pro opravdově (živoucně) věřícího vy-chází ta největší blaženost.

U toho kdo má vedle Mne bohů více, povstávají všechny živly, které stojí proti Mé lás-ce, neboť vše spočívá na zákonu rozmnožování (a nebo plodu ze semene) proto   u p l a t ň u j   L á s k u   a   p a k   b u d e   povstávajícím plodem a vždy jedině jen láska.
Toto ode Mne, tvého   O t c e   J e ž í š e.

Druhé přikázání:

5. ledna 1903

Mé dítě, Já Otec, pozdravuji tě ve své lásce a vítám tě v této svaté ranní hodině. Ano, Mé slovo lásky to bude, které ti bude ode Mne Otce přitékat. Hle, Já Sám ti povím, jak zní Mé druhé přikázání dané lidem, poslyš tedy a piš!

„JMÉNO SVÉHO BOHA MĚJ ZA POSVÁTNÉ A NEZNEUŽÍVEJ HO.“ –

Nýbrž ve všech potřebách ho volej, chval a veleb, abys podal v každé době přede Mnou a lidmi do tvé blízkosti přivedenými důkaz, že jsi tím, k čemu jsem tě ze své lásky v jsoucno povolal, totiž být dítětem božím. Pravím tobě, ať uvažuješ o tomto Mnou vyslove-ném slově přikázání jakkoli, musíš říci, že jsem tímto slovem opět nic jiného nechtěl říci a neřekl, nežli že se má každý člověk čistě chovat. Netoliko zevnějškem, nýbrž ve všem svém počínání. Každý člověk, který toto Mé přikázání zná, má vědět že každé slovo, že každá myšlenka, která se nemůže sjednotit s mou láskou; jest   p ř e s t o u p e n í m   tohoto Mého daného přikázání a tím Mně v Mém svatém jméně zneužívá. Ano, těžké břímě berou na sebe lidé nedbáním tohoto Mého přikázání; avšak břímě které si sami přivodili stane se mnohým lidem břemenem nesnesitelným. Proto pravím Já Otec tobě a každému, kdo měl příležitost číst Mé slovo lásky;   „ Zachovávejte, tohoto vám daného druhého přikázání ve všech jeho částech, které pojaty v jedno nepraví zajisté nic jiného nežli:  „Milujte  Mne, Otce, ze všech  sil,“ vždyť přece Já sám jsem život z něhož jedině láska vychází. Milujte však také všechny lidi, které jsem do vaší blízkosti přivedl, ať už jsou vám blízcí duchovně a nebo tělesně, neboť ti všichni vznikli z Mého života, z něhož sama láska vychází. Konáte-li toto v náležité horlivosti lásky, pak plníte také toto Mnou Otcem dané (slovo) přikázání a nebudete nikdy Mého jména zneužívat, nýbrž budete je svým počínáním v lásce stále posvěcovat a posvěcováním Mého jména bude zachovávat ; temnoty od vás všech na věky bude odňato. Neboť vy všichni stojíte pak v Mém světle, v němž nemůžete trvat nic, co není proniknuto skrz naskrz  plněním tohoto Mého přikázání

Čiňte tedy všichni, kteří se domníváte, že Mne Otce milujete to, co toto Mé přikázání od vás činit žádá. Každé přestoupení tohoto přikázání uzavírá vám cestu k světlu tak, že sice stojíte v Mé lásce, ale přece nemůžete Mou vůli lásky tak jasně pochopit jako jsem slitovná láska sama, pomáhám vám pokračovat, avšak následování Mých daných přikázání musí být úplně, nemohu učinit nic pro nikoho, kdo sám nemá vůle – aby Mé žádosti s veškerou váž-ností lásky vyhověl. Tímto pravím, že nesnesu žádných jiných bohů vedle Sebe, že nemáte chválit a velebit  „žádného jiného jména, nežli jedině ono jméno které obsahuje v sobě   B o ž s t v í,  to jest jméno z něhož stále a stále proudí ono jasné, věčně oživující světlo ona láska pro všechny živoucí bytosti. To jest to, co jsem žádal v době, kdy Mojžíš předstoupil přede Mne s prosbou, – abych mu dal pro jeho bratry a sestry přikázání lásky. Jak byla tato má přikázání zachovávána a ještě dodnes se špatně zachovávají, to jest každému ve světle Mé lásky stojícímu dosti jasné. S hrůzou musí každé dítě  B o ž í  poznávat, kam ono nezacho-vávání Mých zákonů lásky lidstvo přivedlo. Nechci říci do záhuby, avšak k nevíře, která do záhuby vede. Proto jest živoucně důležité pro vás všechny, kteří jste toto poznali ježto máte tak hojnou příležitost, že můžete Má slova lásky slyšet, abyste tato Má slova v dětsky čisté víře v sebe pojali, aby tím vstoupila v účinnou lásku, která vyzbrojí každého silou aby mohl Má jemu daná přikázání dopodrobna plnit. Tím se Mé světlo vždy více rozšíří, aby vypudilo temnotu, která pronikla a naplňuje celý okrsek zemský. Neboť tam, kde je světlo, musí tem-nota ustoupit, toť skutečnost, která má svou odůvodněnou (také v přírodě viditelnou) pravdu. Světlo jsem však jen Já Otec, který Vám stále dává Svou lásku, abyste jí používali jako pro-středku a sami jste se přeměnili ve světlo Mé lásky. Toť účel Mého vám daného přikázání. Nyní také ty víš, co máš v té příčině konat.

Mne Svého Otce Ježíše, jedině máš milovat, ctít a si vážit, abys Mé jméno neznesvě-coval, nýbrž vždy mu jen chválu, čest a díky vzdával. Toto žádám od tebe a od každého dru-hého, který Mne v Mé obšťastňující lásce poznal, aby se stal každý tím co Já Otec Sám jsem světlem v něm, Má láska má svou úplnou tvůrčí sílu na věky věků. To pravím Já ve své lásce k tobě, ke všem, kteří Mně náleží, neboť všichni jste Mými dětmi povolanými Mou láskou v životě. Ó, slyšte Mé slovo, volá k vám vždy opět znovu. Přijďte ke Mně, svému Otci, který vás všechny v úplné lásce uzavřel do svého srdce.

Poznávejte Mou vůli, abyste si následováním Mých daných přikázání zajistili nejvyšší blaženost. Jest tomu tak, jak pravím, proto věřte a čiňte jak to Já Otec žádám, abyste mohli všichni vejít do Mého otcovského domu, v něhož jste kdysi vyšli v domnění, – že beze Mne se budete moci stát tím, čím jsem Já Sám. Prošli jste mnoha miliardami pozemských let. Při tom však také ani jediný rok nedosáhl ani přibližně toho, čeho se snažil dosáhnout. Neboť Mé lásky jste od  počátku nebyli tak daleko musíte být od stupně ke stupni vedeni, dokud to jednotlivci nepřivedou tak daleko, aby v jasných pohledech poznali, že Já Sám jsem ona láska, která jedině může od všeho omylu osvobodit. Proto k vám vždy opět volám; Láska to jest, která vás vysvobodí od jha.
 

Třetí přikázání:

7 ledna 1903

Mé dítě, piš jak ti dávám, tedy poslyš. Pro dnešek začneš 3. přikázání, které zní:

„POMNI, ABYS DEN SVÁTEČNÍ SVĚTIL !“

Abys byl osvobozen ode všech pokušení. Hle, Mé dítě, Já Otec pravím tobě – každý den má být svátkem. Ne, aby ses proto každé práci vyhýbal to ne, ale musíš se po celou dobu života vyhýbal práci, která totiž nesouhlasí s Mou vůlí. Konáš-li něco co je mimo oblast Mé lásky, znesvěcuješ tento den a to jest  p ř e s t u p e k  proti tomuto přikázání. Každý den jest dnem svátečním (dnem Páně), anebo dnem radostným pro člověka, který se snaží setrvat v Mé lásce, neboť posvěcen je každý den Mnou, Otcem, protože pro toho, jenž Mne poznal v Mé lásce, jsem vždy v bezprostřední blízkosti a stále blízkým zůstávám, dokud světí daný mu den následováním Mých lidem daných přikázání. Je-li tomu jinak pak nemohu do poměru těch kteří jsou Mě blízcí zasáhnout tak požehnaně, protože nenásledováním uplatňují se vždy opět jen rušivé elementy, které si vyžádají oprávnění a které mohou být opět zapuzeny a popřeny jen tím, že je zachováno svěcení. To jest tehdy, jestliže je každý, kterýkoliv den považován za svátek kdy všelikým zaměstnáváním, myšlenkami slovem i také způsobem jednání dochází, dík jen Mě otci, chválením a velebením Mého věčně trvají-cího svěcení. Hle, Mé dítě, až potud jsem chtěl mluvit Já Otec, ale ježto přicházíš ke Mně s prosbou, dám ti o tomto přikázání ještě další nanejvýš významné vysvětlení. Proto setrvávej také dnes v Mé lásce, abys Mně světil tím, že uznáš také tento den jako tobě daný svátek v němž jsem Já Sám nekonečnosti a tebe milující Otec k tobě přišel a do tajemství Mého stvoření tě uvedl. Toto pro tuto hodinu ode Mě, tvého Otce Ježíše..
„Pomni abys den sváteční světil! „To jsem Já Otec pravil tobě, to pravím stále a stále ke všem, kdož Mne, Otce poznali v Mé lásce. Také jsem ti však řekl, že každý den jest dnem svátečním anebo dnem radosti pro tebe, kdo se stal v Mé lásce živoucím, to jest, kdo žije ve víře, že Já všech Otec Tvůrce nebes a země, jsem a zůstávám vám lidem vždy blízkým. Proto jsem vám také dal toto veledůležité slovo, které v sobě obsahuje ono 3. přikázání. Tak tedy poslyš Mne a piš, jak se máš za všech dob do tohoto, Mnou daného přikázání vžívat.
Věz, že jsi povolán v duchu Mé lásky k vyššímu životu, aby se tvá činnost v tomto způ-sobu vycvičila. Jelikož však podle lidských pojmů jsi nyní dosud v životě pozemském musíš své povinnosti k lidem které ti ukládá tvé povolání právě v tom smyslu, jak to od tebe požadují plnit Má přikázání, abys byl všem, kdož stojí nad tebou a vedle tebe vzorem věrného plnění povinností.
Hle Mé dítě, teprve tím plníš v pravém smyslu ono Mnou Otcem dané přikázání. Lidé požadují věrné plnění povinností a to plným právem, neboť Já Sám požaduji v plné míře věr-né plnění povinností a sám k tomu jako Pán a Velitel všech (lidí) mám právo. A to, a kromě požadavky plní dávám podle toho jak se v něm projevuje věrnost k plnění povinnosti vždy více, Své důvěry, abych mu pak mohl uložit větší a ještě rozsáhlejší úkoly. Právě tak je tomu také v životě hmotném. Člověk stojící ve službách má a musí být v každé době svému pánu věrným a obětavým sluhou, dokud pán jemu přikazující od něho nežádá, aby konal nějakou nespravedlivost, která přináší nevýhodu bližnímu.
Věrným sloužením obepíná se kolem pána a sluhy pouto neoddělitelnosti čímž nastává duchovní sjednocení, které má trvat na věky věků. Že však lidé na Zemi žijí ve hmotě a na hmotu jsou vázání, neobyčejně snaží se stát na Zemi žijící ve hmotě a na hmotu vázání, neobyčejně snaží se stát pány druhých, jest právě postupem o nějž usiloval Můj odpůrce již od počátku svého odloučení ode Mě, Otce a také se mu to v mnohých případech podařilo, což je zajisté jasné. Já Otec, se spokojuji, mohu-li Svých lidí používat jako sluhů pro lidi, kteří jsou ve hmotě postaveni jako páni a proto i v tomto případě požaduji věrné, svědomité plnění povinností Svých požadavků.
Nikdo z vás se netaž k čemu to vede, když svým věrným plněním povinností přivádíš svému pánu značně větší hmotný zisk nežli již má, nedáváš-li mu tím větší příležitosti aby se pohřbil do hmoty? No ano, tak tomu také jest a přece každý má a musí to konat, protože to jedině souhlasí s Mými požadavky. Neboť hle čím hlouběji se člověk v hmotě již stojící do hmoty pohřbívá, tím více potřebuje pomoci, avšak věrným a svědomitým plněním povinností se upevnilo jak již bylo řečeno duchovní přátelství kolem pána a sluhy, takže, z toho vyplývá duchovní nerozlučitelnost která potrvá na věky věků. Přiblíží-li se pro člověka žijícího v bo-hatství hodina, kdy tento svou tělesnou smrtí ztrácí vše, co patří k jeho (tak zvanému vlast-nictví, jest pak také zbaven všeho ostatního, takže mu nezbylo již nic jiného, nežli jen pocit sounáležitosti s oním věrně mu sloužícím a tento pocit mu nyní slouží k ulehčení nastavší mu trýzně. (Lukáš 16, 23, 25) Je-li potom pro takového, těžce na duši nemocného škola utrpením odbyta a stal se tím schopným k přijetí Mé božské lásky, může, pak to také být hodina, kdy sluha věrně své povinnosti konající, může podle Mého ustanovení přispět k pomoci (někdejšímu pozemskému pánu) Lukáš. 16. 9)
Již při takovém prvém pouhém setkání vzrůstá v onom stísněném důvěra ke Mně, Otci silně, že člověk tak dlouho v temnotě žijící znovuzrozen v duchu Mé lásky se probouzí a v onen jemu tak dlouho věrně sloužící poznává Mně, Otce. Ano hle, Mé dítě v tomto svatém okamžiku jest celé Mé viditelné jsoucno v tom, který zachovával ve všech částech Mé přiká-zání; „pomni abys den sváteční světil“! Proto pravím také zde, jako člověk konej povinnosti v práci tobě svěřené s největší věrností, aby každý kdo stojí nad tebou poznával v tobě vzor věrného plnění povinností. Proto se neboj, že ti je dáno méně času vykonání tobě určené Boží práce; tomu tak není. Neboť konáš-li to, co od tebe jako člověka požaduje životní úkol pak konáš zároveň také to, co od tebe požaduji Já, Otec, neboť Má vůle, Mým dopuštěním to jest, že jsi vystoupil do oněch životních poměrů v nichž právě stojíš, jen nesmíš nikdy překročit práva lásky. Co konáš, konej v duchu Mé lásky, pak je to jedno, zda působí ve službě svého tobě daného životního postavení, anebo zda provádíš svůj tobě duchovní úkol, neboť v té či oné službě sloužíš Mně Otci.
V prvém případě tím, že svým věrným plněním povinností poskytuješ člověku v hmotě dosud stojícímu spojení, které ho jednou zachrání od smrti.
V druhém případě tím, že se povznášíš na duchovní výši, by ses mohl jako ochranný anděl přiblížit těm, kdo stojí v temnotě. Hle, Mé dítě, vezmi toto slovo, jako závěrečné slovo k vysvětlení 3. přikázání. Nyní víš, co máš činit, jakým způsobem tohoto veledůležitého při-kázání používat.
Povznes se do ducha, který jest v tomto přikázání pro všechny věčnosti, neboť tímto oživujícím duchem jest Má otcovská láska sama.
To pravím k Tobě Já tvůj Otec Ježíš.  Amen.

.....................................................................................................................................................................................................

pokračování desatera .......