Jaké to bylo poslední měsíc – díl třetí.

Uběhlo pár dní od doby, kdy jsem se zde vyjádřil k některým věcem, které se u mne udály za poslední měsíc. Dnes mne to vede zde na chvíli ještě zpět k danému tématu, abych snad pro mé blízké či pro budoucnost sobě sama, zaznamenal, že některé věci se změnily.

Dnes, jsem v relativním pořádku k tomu se však ve svém dnešním krátkém povídání jistě dostanu.
To co jsem zažil a čím jsem si prošel za to poslední období mé jakési „nemoci“ ve svém životě opravdu nepamatuji. Plně si však uvědomuji, že nemoc není nemocí, že to nám jen naše vlastní tělo říká, že něco není v pořádku a že jsme se dostali nebo spíše nějak někde narušili naši vlastní rovnováhu. Ano dnes plně věřím tomu, že si každou nemoc můžeme plně sami a že tělo bylo a je od počátku přizpůsobeno plně jakémusi samoléčení. Pokud my sami budeme v rovnováze pak i naše fyzické tělo v ní bude. Smrt přichází, protože rovnováhu porušujeme a je jedno, o jaký druh smrti jde. Vždy si za to můžeme sami. Dnes už nemám strach ani ze smrti jako takové i s tím jsem se jaksi vypořádal a srovnal se s tím. Smrt z jistého pohledu je v podstatě jakýmsi vysvobozením. Vysvobozením z tohoto fyzického těla, ve kterém to vše náš Duch musí snášet. To je nicméně jistě na jiné povídání a nechci zde do tohoto tématu zrovna v dané chvíli zabřednout. Faktem dnes pro mne osobně však je, že není čeho se obávat, pokud půjde o smrt řekněme běžnou tím mám na mysli, pokud si život nevezmeme sami, protože to je pak o něčem jistě malinko jiném. A zrovna o tomto mi Milena několikráte vyprávěla a já si vždy myslel, že až zde budou nové stránky a uvedeme se do klidu a pohody pak se budeme postupně jednotlivými tématy zaobírat a můžeme se zde s těmi, kdo mají zájem podělit. Vždy jsou podobná vyprávění a jakési vlastní prožitky lepším způsobem podání než neustále kopírovat články odjinud. Bohužel je nás stále málo kdo jsou připraveni jít s kůži na trh jak se říká a zveřejnit o sobě o svém životě to z čeho se může někdo poučit jak a proč je už pak na každém. Měli bychom si opět uvědomit, že mimo jiné i toto je cesta k Jednotě, o které mluvíme a po které všichni tak toužíme. To napsat upřímně o sobě to co držíme pod pokličkou, protože máme strach z toho jak se na to ten či onen bude dívat. Máme obavu, že si to přečte někdo z našich známých a podobně. Ano můžeme namítnout, že nikomu do mého života nic není. Z čeho se pak máme však poučit jak můžeme dát druhému šanci se zamyslet, když mu nepředložíme třeba zrovna náš příběh. Čteme knihy vyhledáváme seriály v televizi, chodíme do divadel a hledáme příběhy a přitom sami jsme jako duchovní konzervy. Všechno jen ne napsat a sdělit něco o sobě jako bychom se styděli, že nás někdo odsoudí, že pozmění na nás svůj pohled a podobně. To je přece každého věc jak na mne bude nazírat, nebo co si z toho vezme. Mne osobně se toto nemusí dotýkat. Pokud se mne to přece jen dotýká, pak bych mněl zpozornět, protože něco mi to ukazuje. A co není těžké uhodnout, ukazuje mi to, že právě toto, tuto část svého JÁ nemám zpracovanou a tak není pochyb, že podobným věcem, budu muset být vystaven ještě několikráte. Vlastně jim budu vystavován tak dlouho, dokud je sám nepřijmu a nezpracuji v sobě sama. Vždy nám ti druzí jen ukazují zrcadla a vlastně nám pomáhají.
Věci kolem sebe mám přijímat a nemají se mne dotýkat. To neznamená, že mi je to jedno. Pokud se však stanu jen pozorovatelem nemohou se mne již dotknout. Osobně jsem s tím měl a někdy samozřejmě z různých situacích mám stále „komplikace“, že se mne něco dotkne. Čím dále častěji však jen na malou chvíli a pak si to uvědomím jak to je, usměju se opustím to s láskou, protože mnozí si neuvědomují co konají a i tohle je v jistém slova smyslu v pořádku. Pokud to samozřejmě nedělají s vědomím poškodit toho druhého v jakékoliv oblasti.
Sám jsem se v posledních dnech snažil, některé věci srovnat a dát do pořádku, protože na internetu bylo mnoho článků. Které byly zveřejněny na jiných stránkách bohužel již s neplatným odkazem na stránky moji andělé.
Musel nebo možná jsem chtěl, alespoň něco málo udělat pro to, aby se pod články objevily ty správné odkazy, protože jsem věřil, věřím tomu o čem byly a jsem o věcech, kterých se týkaly bytostně přesvědčen do morku kostí.
Oslovil jsem mnohé a dočkal jsem se různých reakcí. Byly zde lidé, kteří velmi ochotně a rádi vyhověli a byli zde tací, kteří raději vše vymazali než, aby pozměnili odkaz. Na článcích se přitom nic nezměnilo jejich hodnota zůstala stejná a „pravda“ neměnná a přesto byly po upozornění vymazány. Důvod těžko říci a nechci soudit. Snad jim bylo a je to, že toto jsou „přátelé“ Mileny a v době, kdy jsme byli spolu jsem od nich slyšel jen chvalozpěvy a to jsem je nikdy neviděl. Jen mi občas Míla dala přečíst, co psali. Dnes možná právě proto, že s Milenou nejsem a toto je a bylo mezi námi ty stejné bytosti, které jsem nikdy vlastně neviděl a osobně se s nimi nesetkal tohle vše vymažou. Tomu se opravdu říká duchovní rozvoj a vývoj a jistě tohle udělali s láskou a v lásce. A co jsem tímto chtěl říci, snad jen to že se nad tím usmívám, protože jde, jak již bylo řečeno o lidi se kterými jsem se nikdy nesetkal a jednou se zachovají tak a podruhé onak a přitom jsem se já jich nijak a ničím nedotkl. Z druhé strany musím říci, že ne všichni jsou stejní protože byť jsou to „přátelé“ Míly tak odepíšou a jasně sdělí, že to co je mezi námi dvěma je mezi námi dvěma a daná bytost nebude měnit svůj pohled na mne jen proto že s někým jsem nebo nejsem.
Opravdu je to velmi, velmi zvláštní co se to v tomto našem „duchovním“ světě děje a jak jsme schopni kázat a mluvit o světle a přitom si sami neuvědomujeme že stojíme v temnotě.
Ne né, aby v tomto a jiných věcech nejen zde sdělených bylo jasno. Tohle není útok na nikoho ani pomlouvání někoho či ukazování že já nebo ten druhý je lepší nebo horší. Tohle jsou jen a jen příklady z mojí praxe a nemám důvod si vymýšlet jiné, když tyto mám ve svém životě a někdo, kdokoliv se třeba nad tím může zamyslet a něco, nevím přesně co mu to může dát. Je třeba, aby se nás věci nedotýkali to je vše a pokud se nás něco dotýká, pak tuto oblast nemáme ještě zpracovanou a musíme se s ní v čase znovu setkat.
Rozeslal jsem také řadu nabídek k výměně odkazů a rád bych na svých stránkách jiné uveřejnil, protože to považuji za správné a lidé by se měli sjednocovat ne se tříštit a každý si hrát na tom svém písečku. Jako by nikdo neměl zájem o spolupráci a tohle mne opět vede k tomu, abych se zamyslel nad tím, kam že tento „duchovní“ svět spěje.
V minulém roce jsem pracoval ve firmě, která mimo jiné měla zakázky na čistění rybníků. To znamená že se z nich odstraňovalo bahno, kterým bylo za poslední desetiletí zaneseny. A zde v tomto takzvaném „duchovním“ světě zjišťuji, že je toho bahna víc jako v těch rybnících a dlouho potrvá, než se toto vyčistí a než najdeme nebo spíše nastoupíme zpátky na ten správný směr. Směr, který je opravdu o Lásce, Světle a Jednotě. O věcech o kterých toho tolik umíme říci, jen to jaksi nežijeme.
Vše se časem však srovná tedy doufám, že se toto vše srovná dříve než se jako lidstvo sami vlastní hloupostí zahubíme. Je toho však mnoho co si musíme ještě na té cestě uvědomit, co musíme zpracovat sami v sobě.
Ani já na tom nejsem jinak a mám možná v mnohém toho na zpracovávání více než kdokoliv jiný, nicméně se snažím dělat věci v Lásce a s Láskou. Byť to tak nemusí někdy vypadat a zase to může být jen proto, že ten druhý očekával něco jiného a navzájem se jen zrcadlíme.
Doba, kdy mne zde pronásledovaly horečky a každý vteřina zvláště v noci se zdála nekonečná jsem si také sáhl na možná samotné dno. Jen co to je dno. Už jsem si v životě několikráte myslel, že na něm jsem a když jsem se v čase dostal do jiných situací zjistil jsem jak jsem se mýlil. Nepamatuji si, že bych někdy v životě prožíval horečky celých 21 dní. Den po té jako by mávnutím proudku skončili. Za tu dobu jsem zhubl více než pět kilo. Dvakráte jsem prožil situaci, kdy mne něco u srdce tak sevřelo, že jsem to téměř hodinu rozdýchával a myslel jsem si, že je to opravdu konečná. Chtěl jsem zavolat rodičům, kteří bydlí dole, jen jsem si pak uvědomil proč přidělávat starosti. A v té době jsem si uvědomil, že jsem smířený. Smířený se vším a klidně, pokud přišel čas pak odejdu a není čeho litovat.
Vím, uvědomuji si, že to vše co se událo bude mít nějaké další dopady na můj život. Jen ještě nevím jaké, něco se však změnilo a čas ukáže k čemu všemu to povede.
V době kdy jsem byl v horečkách přišla také řada vašich dopisů a já bych chtěl všem těm za toto nyní alespoň takto poděkovat. V době kdy jsem jen trochu uměl a mohl tak jsem se snažil jednak něco více dát na stránky a pak jsem se snažil pomoci také těm, kteří se na mne obrátili. Věřím, že jsem vyhověl všem, jak nejlépe to jen v dané chvíli šlo a pokud zde budu a bude mi dána možnost pracovat a šířit světlo dále budu tak činit. Stojí to za to a mnohé vaše dopisy jsou toho jen důkazem, že věci, které zde jsou, že energie, kterou se snažím šířit je prospěšná a dokáže pokud s ní pracujeme dělat zázraky.
Byl jsem také přiveden k tomu, abych provedl první jakési hromadné pročištění a tak se tak také stalo. Proběhlo to jednu sobotu a opravdu jsem se na tento prožitek těšil, protože toto jsem zatím nikdy nepraktikoval. Byl jsem s výsledkem velmi spokojen a prožíval u toho zvláštní jiný pocit a měl jsem radost z toho, že toto mohu. Někteří z vás, kteří se tohoto účastnili měli na sobě nějaké entity a jiní dokonce nepožívali, nebo spíš nepracovali s modrobílým plamenem a tak ne že by byli odpojeni protože toto napojení je trvalé jen jimi neproudila tato energie jak by měla. Věřím, že se toto pozměnilo a pocítili všichni kdo se toho účastnili na sobě nějaké změny. Budu tyto „seance“ opakovat a to trochu v jiné širší formě, aby se toho mohlo účastnit více lidí , to znamená, se i ti, kteří tuto službu měli zdarma budou do tohoto zařazeni, pokud k danému termínu pak vysloví svůj souhlas, protože nemohu nechci a nebudu nikomu zasahovat do jeho života (osudu) pokud sám nechce.
Přeji v dané chvíli všem jen to nejlepší a pokud můžete kdykoliv a kdekoliv přidat byť jen jiskřičku svého světla učiňte tak, protože toto je zcela jistě správná cesta.
S Láskou a v Lásce Kája
18.červen.2015