Pomalu se probouzím

Moji milovaní, usedám ke psaní, ale ani přesně nevím, co tu budu vlastně psát. Původně jsem myslela, že napíši až po druhé hromadné meditaci, ale jak vidím je tomu opět hezky jinak. Vždycky jsem měla ráda příběhy a nikdy tomu nebude jinak, proč se učit nějakou teorii, když praxe je mnohem zajímavější, fascinující a krásnější. Třeba někoho kdo bude tyto řádky číst, to zaujme tak jako mě vždy zaujmou příběhy Života jako takového, se vším co přináší. Mnoho lidí to neví, ale jsem narozena předčasně, neplánovaně a byli tu i chvíle, kdy moji maminku přemlouvali, aby šla na potrat. V tuto chvíli vím, že vše do sebe hezky zapadá a mělo to být, jak bylo. Moje datum narození není náhodné, jak z hlediska znamení, tak i přesného data jakožto číslicí. Ale to si člověk uvědomí až po delším hloubání, ale „nepřemýšlení“. Žádný okamžik v Životě není náhodný a v danou chvíli špatný, jak to mnohdy vypadá a mysl se snaží přesvědčit člověka, že kdyby to či ono udělal dříve, nemusel by tak trpět a mohlo vše být jinak a nyní by si žil už jen krásným životem. Když jsem studovala na bakaláře, poslední dva roky jsem s tehdejším přítelem prožívala hodně bolesti, až jsem se divila, že to dokážu unést. Tlak ze strany jeho rodiny i lidí z okolí, kteří nás už viděli před oltářem, a já se snažila, jak jsem mohla, abych vyhověla morálním zásadám a vše bylo podle ostatních, jak oni řeknou a vidí. Asi nemusím dodávat, že takový boj je předem prohraný, ač se člověk snaží do vyčerpání sil. Učení na státní závěrečné zkoušky v takovém prostředí není vůbec snadné, byla jsem unavená jak psychicky tak fyzicky, protože se mi vše ukládalo v krční páteři a vůbec nic dlouhodobě nepomáhalo. K tomu všemu mě kamarádka přemluvila, abych si dala přihlášku na inženýra, že aspoň bychom spolu chodily na přednášky, cvičení atd. (legrační na tom je, že jsme se skoro nevídaly a ona ani školu nedodělala, protože otěhotněla). Říkala jsem si, že jedna přihláška už mě „nezabije“ a beztak možná ani přijímací zkoušky nedám, nějaké přípravy jsem moc neřešila a ani nebyl čas se ještě učit nějakých set stránek navíc. Změnila jsem tedy prostředí a vše se zdálo být v klidu, byla jsem i méně doma, takže taková vzácnost, když jsem přijela a rodina i já sama jsem si toho vážila více. Člověk se ani nerozkoukal a už se „musel“ učit na zkoušky. Učitelé do studentů cpou a cpou nesmysly, neberou studenty jako lidi, ale spíš mně celý školský systém přijde jako mechanický stroj a ani si neuvědomíte a jste opět loutkou a svázáni pravidly ještě dalšími. Takže učení, manipulace a problémy ve vztazích, kam jsem se podívala. A to už se dostávám k mé samotné vědomější Cestičce. Na konci studií jsem již vážně uvažovala o sebevraždě, kdy se hroutil svět, jak se jen dalo. Pár týdnů před státními záv. zkouškami jsem tak upadala do zoufalství a beznaděje až jsem „narazila“ na odkaz od dnešní kamarádky, která odkazovala na nějakou kartářka. Myslela jsem si, že ona kartářka je ona, ale po mailu mi napsala, že to ona opravdu není, že jen odkazovala či komentovala, ale že zná dvě, které by mi mohla doporučit. Napsala mi tedy jejich jména, a kde bydlí. První byla z Prahy a logicky by byla „nejvhodnější“ kandidátkou, protože jsem tam studovala a druhá od Vsetína, kdy cesta k ní trvala několik hodin. Samozřejmě jsem od těch Nahoře byla vedena k mé úžasné a milované Vladěnce. Bylo mi i jedno, že dám takovou sumu za cesty, budu muset někde přenocovat a ještě k tomu to bylo i v období, kdy jsem měla těsně před těmi státnicemi. Pamatuju si, že když jsem jí volala, vyzařoval z ní takový klid, pohoda a Láska. Po telefonu jsem skoro nemohla mluvit, jen jsem plakala a ona s takovým klidem mi jen pověděla, abych jí napsala mail. Poprvé v tomto Životě jsem potkala někoho, kdo nesoudí a to jsem do té chvíle nezažila. Než jsem k ní jela, pověděla mi, jaké služby nabízí a že by mi doporučila vyčištění vzorců. Nedokázala jsem si představit, o co půjde, ani jsem nevnímala, že by to mohla být nějaká práce, prostě jsem byla mimo a to co mi říkala, jsem slyšela, ale nedokázala zpracovat. Několikahodinová práce se vyplatila a já zůstala ohromená, s jakými energiemi pracuje, že něco tak jemného a krásného dokáže přelít i na mě a já to k tomu ještě budu cítit. Jela jsem domů klidnější. Přišly státnice a další „neúspěch“ z lidského hlediska. Předměty jsem tak nějak vybojovala, ale neobhájila diplomovou práci. Snad nikdy jsem nezažila, aby byl někdo z kantorů tak nepříjemný, urážlivý a vysměvačný jako předseda, který mě ten den zkoušel. Přesto jsem jela domů klidná a když jsem Vladěnce psala o neobhájení, jediné co mi odpověděla, že vše je jak má být a abych věřila. To mi právě začínala vědomější Cesta blíže a blíže ke Světlu a Lásce. Jelikož jsem čekala na další termín tři čtvrtě roku, měla jsem spoustu volného času, abych se dávala ze všeho dohromady, pátrala, hledala a nacházela. Problémy, se kterými jsem se potýkala ustoupily. Ano, že jsem se setkávala a stále setkávám s nepochopením, že dělám to či ono, že nehledám práci jako takovou, to se třeba jednou změní. Snažila jsem se některým lidem vysvětlovat, že práce na sobě samé je důležitější a pracnější než se zdá, ale vysvětlete to lidem, kteří jsou uzavření a pod vlivem nelásky, to se můžete klidně postavit na hlavu, ukazovat jim zázraky a stejně mnohdy nepochopí. Přišel konec zimy a já konečně dokončila studia. Ale přesto mě „něco nepouštělo dál“. V duchu jsem si říkala, že práci budu hledat, až bude po promoci, že měsíc čekání a oddechu nehraje význam. A to jsem některý den objevila stránky mojiandele a tam se dozvěděla o nahrávce rituálu šesti křížů. S odstupem času, když se podívám zpět, vidím, pod jakou ochranou jsem byla a věřím, že stále jsem, i když jsem si nikdy nemyslela, že bych byla nějak důležitá pro tento svět, abych měla okolo sebe více Andělů krom svého Anděla Strážného. Když si uvědomíte, pod jakým vlivem jsem byla, že co ve mně bylo, nepocházelo z Lásky a Světla, živí se to bolestí a přesto jsem dokázala dokončit školu, uvidíte, že Láska a Světlo dokáže vše a proti osudu nezmůže ani temnota nic. Toto nepíšu, abych se nějak vychloubala, spíše, abyste ucítili, jakou moc a sílu má Láska, Světlo, Štěstí……Ovšem nad tím někdo může mávnout rukou a říci, že to nic není, ale já vím, že je to mnoho a ještě více, protože jen já vím, jaké okolnosti byly, co jsem prožívala a jaké nástrahy mi byly přichystány. Po očištění od rituálu jsem přibližně za dva dny dostala od kamarádky nabídku dočasné práce a bez sebemenšího zaváhání ji přijala. Už to budou tři měsíce a řekněme „útoky“ od lidí jsou stále stejné, snaží se mě ovládat skrze jiné lidi, protože přeci inženýrka ekonomie nemá prodávat ovoce a zeleninu. Koukněte, jak je to zajímavé, když člověk nepracuje v nějaké práci a soustředí se na sebe, aby poznal kým je, lidem to vadí a reptají, pokud si člověk najde práci, která ho baví, rozdává štěstí dále, reptají také. Musím se tu nad tím smát. Možná to ani zajímavé není, jen chtějí, abych se řídila podle pravidel, norem a kdoví čeho. Je každého věc, zda bude poslouchat Lásku a nebo ne, většinou se nad tím usměju, prohodím dvě věty a jdu dál. Nevím, kam bych zařadila tento zážitek, proto ho napíšu sem. Před první hromadnou meditací mě kamarádka požádala, zda bych se nemohla pomodlit za práci, na které byla na pohovoru. Slíbila jsem, že udělám, co budu moci, v duchu jsem si říkala, že to počká do večera, mail jsem četla zběžně a už jsem se chystala do práce a času moc nebylo. Byla jsem už oblečená, připravená na odchod, ale odejít jsem nemohla, takže nezbývalo nic jiného než se vrátit a lehnout si, uklidnit se a udělat to, co mi přicházelo na mysl (což v nestíhání jde někdy těžko a mysl ovládá). Kdybyste se mě zeptali, jaká slova jsem použila, jak jsem prociťovala, neodpovím, protože slova, která mi přicházela, si přesně nepamatuju. Jen vím, že jsem na konci prociťovala a viděla Světlo, což mě ubezpečilo o tom, že vše dopadne jak má. A odpoledne v půl druhé, když jsem byla v práci, mi s radostí psala, že místo opravdu dostala. Kdybych neposlechla a nevrátila se do pokoje, odložila to až na večer, kdovíjak by to dopadlo. Čím bych toto vše zakončila, nejspíš tím, že jsem to psala ne z vychloubání, dlouhé chvíle či čehokoliv na co vaše mysl přijde, ale aby kdo, dojde až sem, poznal, že každá vteřina v Životě má svůj smysl, že vše dokonale zapadá do skládanky, ač se to mnohdy nezdá a vím, co říkám. Že jsem si po všem, čím jsem prošla, uvědomila, že sem na Zemi patřím, že ji miluji čím dál více, každé stvoření Bohem, že jsem se stala svobodnější, než jsem kdy byla. Z vlastních zkušeností jsem pochopila, že nemusíte nikomu platit, aby vám předpověděl budoucnost, nemusíte chodit na semináře, nemusíte se nechat vláčet tím bahnem s ostatními, můžete se vymanit z toho koloběhu a manipulací. Dokonce nemusíte číst ty nesmysly na internetu, poslouchat kdejaké meditace a pořád zkoušet nějaké techniky, abyste se dostali výše. Netvrdím, že mi toto nepomohlo k tomu, abych byla tady a teď a nemusíte mě vůbec poslouchat, vždyť máte svou Cestu a já za ni nezodpovídám, i když bych chtěla ochránit od bolestí každého z vás, ale pokud si tím máte projít, nikdo nic nezmůže, protože jste si to zvolili a máte svobodnou volbu. Jen se zkuste na chvíli denně, jednou za týden nebo jak vám to přijde vhodné, zastavit, se zavřenýma očima pozorovat svůj dech i když myšlenky budou lítat, nechte je, zkuste si jich nevšímat. Zezačátku se to bude zdát obtížné, ale jednou alespoň na několik vteřin se to podaří. Zjistíte, že v ten okamžik nic nepotřebujete, žádný majetek, žádného partnera, žádné lidi, jen budete. Uslyšíte, vnitřně uvidíte, ucítíte přítomnost, splynete s okamžikem a vše se pro vás zastaví. Život bude vámi a vy budete jím.

S Láskou, v Lásce a Světle Eva