Tady a teď I
Nevím, co to přesně je. Nevím, čím to přesně je. Nevím, jak to vše, nebo právě to, co cítím, prožívám a uvědomuji si, popsat. Snad by v dané chvíli byl tím nejsprávnějším výrazem pro to, co vnímám, VDĚČNOST. Chtěl jsem v danou chvíli dopsat článek, který zde mám připravený, důležité informace o tom, jak je to se šesti kříží. Přesto mne to právě v tuto chvíli od toho všeho odvádí a já si uvědomuji. Uvědomuji si, co vnímám, co cítím a co prožívám. A je to opravdu vděčnost. Vděčnost za to vše, co bylo, je a bude. Vděčnost za to, že zde mohu být, dýchat, vidět, uvědomovat si. Prožívat, milovat, brát, ale i dávat. A to vše, s jakousi Láskou, jinou Láskou, než jsem kdy zde mohl vnímat. Je jemnější, je to ještě čistší, je to mnohem zářivější. Vnímám jakousi vděčnost za to vše. Za ty dny těžké, složité i za ty dny jiného druhu. Přijal jsem je. Přijal jsem je všechny. Přijal jsem je tak, jak byly a nebylo to lehké. Jsem vděčný, že jste mi všichni ze sebe něco dali, že jste mne vedli, že mne jste mne nikdy neopustili. Neopustili jste mne ani ve chvílích, kdy by se dalo říci, že já opustil vás. Jsem vděčný za každý jeden den, který jsem kdy prožil a jsem vděčný už nyní za vše, co přijde, byť to nepochybně nebude vždy lehké. Vím, ale, uvědomuji si, že toto je to, čím musím projít, protože jen v těchto prožitcích je opravdové poznání. Poznání a uvědomění si, které nám žádná jiná škola nedá, než ta, ona škola života. Je jedno, jak to v jakou chvíli vnímáme, protože časem, až časem, si vlastně uvědomíme, že tak a jen tak, právě tak, jak to vše bylo to mělo být.
Možná se pozastavíš a řekneš si, tak toto zde nepatří, proč takovýto text právě zde. A přesto to tak vnímám, že právě zde si jej mám dát a to nejen pro sebe. K tomu mne to vede. Cítím to, uvědomuji si to, prožívám to tak. K tomu mne vedou a nepochybně to má svůj důvod. Jako by se něco uvnitř mne samotného dnes opět stalo. Stalo po tom všem, čím zde v daném období procházíme. Jako by opadlo jakési nepopsatelné a nehmatatelné napětí. Ne, neopadlo jen ze mne. Vnímám, že opadlo i vás. Z Vás tam nahoře. Čekali jste na to, jak si s věcmi poradíme, jak se k nim postavíme a já vím. Vím, cítím to, vnímám to a ve svém vlastním těle to plně prožívám, že tomu tak právě je. Že i vy máte radost. Radost z toho, co a jak jsme udělali, až kam jsme se dostali. Sdílím s vámi toto vše a to nejen já, nepochybně i Míla. Vím to, protože to vnímám a prožívám. Ne, není to mnohdy zde lehké, za všemi těmi dveřmi, které nám otevíráte a jsem vděčný a dneska už vím. Vím, proč nám je otevíráte pomalu a vždy jen ty, které v dané chvíli tolik potřebujeme.
Přicházím v danou chvíli za vámi s Láskou a pokorou a jsem vděčný.
Jsem vděčný Ježíši, jsem vděčný tobě, že tě mám, že tě znám, že jsi mne zasvětil do své energie.
Jsem vděčný tobě, Thovte, že tě znám, že tě mohu nazývat přítelem.
Jsem vděčný tobě, Michaeli, že nade mnou bdíš.
Jsem vděčný tobě, Panno Marie , královno andělů.
Jsem vděčný tobě, Mistře energie Jednoty.
Jsem vděčný svým vesmírným rodičům, své matce i otci.
Jsem vděčný tobě, Nejvyššímu, že jsi mi dal tu jiskru, která stále ve mne plane a každým dnem se probouzí k ještě světlejšímu Světlu.
Jsem vděčný vám všem, úplně všem a vy víte, koho všeho myslím a jak to myslím.
Jsem vám všem vděčný a přicházím k vám. Přicházím i k těm nejmenším bytostným pomocníkům. Přicházím za vámi v tuto chvíli, abych vám poděkoval. Poděkoval ze to vše, co pro nás děláte. Děkuji. Děkuji. Děkuji vám, všem malým pomocníkům, skřítkům, vílám a ani vlastně nevím komu všemu z těch nejmenších, protože je vás tolik. Všechny vás neznám, přesto přicházím a děkuji vám, děkuji vám všem.
Obracím se ke všem světelným bytostem, jak tam nahoře, tak i dole. Obracím k vám své oči, obracím k vám své myšlenky, otevírám vám své srdce a upřímně říkám : děkuji, děkuji vám, děkuji vám všem a děkuji vám za vše. Za vše, co pro nás všechny děláte, za vše, čím vším pro nás jste. Děkuji vám moji milovaní. Miluji vás a děkuji vám za všechno, za každý jednotlivý den, za každou jednotlivou chvíli v něm. Děkuji za vše, čím pro mne jste a děkuji, že se mnou stále jste. Děkuji , děkuji, děkuji vám a žádám vás, zůstaňte se mnou. Potřebuji vás, potřebuji vás, abyste dále vedli mé kroky cestou ke Světlu, k Bohu, k Jednotě.
Věřím, že jednoho dne přijde den, kdy my se plně probudíme a díky vám se staneme Jednotou, Světlem a Láskou. Věřím, že to bude den, kdy už nebude jen to, ty a nebo já, ale bude právě to MY. Bude to den, kdy navždy, až se to stane, budeme jen jedním Světlem, protože budeme Jednotou. Vím a uvědomuji si, že je to ještě dlouhá cesta, přesto věřím a vím, že tak to bude, protože již dnes, zde proudí ona energie Jednoty a už dnes můžeme nejen cítit, ale také se plně napojit na zdroj Země a Vesmíru zároveň. Propojit tyto dva zdroje v nás samotných a pomalu kráčet ruku v ruce k tomu všemu.
Slibuji vám znovu na tomto místě, tady a teď, že nikdy nezneužiji toho, co jste mi dali, co jste mne naučili, k čemu jste mne vedli a přivedli. Budu vědomě pomáhat, vést a sloužit. Sloužit tomu, k čemu jsem se zavázal. Musím a chci na této planetě zemi ještě na chvíli šířit světlo. To Světlo a Lásku, která nás vede k Jednotě. K Jednotě se vším a ke všemu, co přichází nebo pochází ze Světla, či k němu směřuje. Nikdy neustoupím žádné entitě, žádné tmě, pocházející z temnoty. Neustoupím ani jen nějakému jejímu stínu. Splním vše, oč mne požádáte a co mohu. Splním to vše na místě a v čase, který mi je, či bude dán. Splním to vše, protože tak jako vy, i já toužím, propojit Vesmír se Zemí a dojít do bodu Jednoty. Jednoty se vším a ke všemu.
Slibuji Vám to všem, moji milí a drazí, kteří sídlíte tam nahoře nebo dole, kteří pocházíte ze Světla.
S pokorou a Láskou v srdci s Láskou k Vám všem .
ty.ja.my
Věci kolem nás již nikdy nebudou stejné. Napsáno v jeden páteční podvečer 27. 02. 2015 den, kdy se něco změnilo, něco, co neumím popsat a přesto to cítím, vnímám, uvědomuji si.
S Láskou a v Lásce Kája
Možná se pozastavíš a řekneš si, tak toto zde nepatří, proč takovýto text právě zde. A přesto to tak vnímám, že právě zde si jej mám dát a to nejen pro sebe. K tomu mne to vede. Cítím to, uvědomuji si to, prožívám to tak. K tomu mne vedou a nepochybně to má svůj důvod. Jako by se něco uvnitř mne samotného dnes opět stalo. Stalo po tom všem, čím zde v daném období procházíme. Jako by opadlo jakési nepopsatelné a nehmatatelné napětí. Ne, neopadlo jen ze mne. Vnímám, že opadlo i vás. Z Vás tam nahoře. Čekali jste na to, jak si s věcmi poradíme, jak se k nim postavíme a já vím. Vím, cítím to, vnímám to a ve svém vlastním těle to plně prožívám, že tomu tak právě je. Že i vy máte radost. Radost z toho, co a jak jsme udělali, až kam jsme se dostali. Sdílím s vámi toto vše a to nejen já, nepochybně i Míla. Vím to, protože to vnímám a prožívám. Ne, není to mnohdy zde lehké, za všemi těmi dveřmi, které nám otevíráte a jsem vděčný a dneska už vím. Vím, proč nám je otevíráte pomalu a vždy jen ty, které v dané chvíli tolik potřebujeme.
Přicházím v danou chvíli za vámi s Láskou a pokorou a jsem vděčný.
Jsem vděčný Ježíši, jsem vděčný tobě, že tě mám, že tě znám, že jsi mne zasvětil do své energie.
Jsem vděčný tobě, Thovte, že tě znám, že tě mohu nazývat přítelem.
Jsem vděčný tobě, Michaeli, že nade mnou bdíš.
Jsem vděčný tobě, Panno Marie , královno andělů.
Jsem vděčný tobě, Mistře energie Jednoty.
Jsem vděčný svým vesmírným rodičům, své matce i otci.
Jsem vděčný tobě, Nejvyššímu, že jsi mi dal tu jiskru, která stále ve mne plane a každým dnem se probouzí k ještě světlejšímu Světlu.
Jsem vděčný vám všem, úplně všem a vy víte, koho všeho myslím a jak to myslím.
Jsem vám všem vděčný a přicházím k vám. Přicházím i k těm nejmenším bytostným pomocníkům. Přicházím za vámi v tuto chvíli, abych vám poděkoval. Poděkoval ze to vše, co pro nás děláte. Děkuji. Děkuji. Děkuji vám, všem malým pomocníkům, skřítkům, vílám a ani vlastně nevím komu všemu z těch nejmenších, protože je vás tolik. Všechny vás neznám, přesto přicházím a děkuji vám, děkuji vám všem.
Obracím se ke všem světelným bytostem, jak tam nahoře, tak i dole. Obracím k vám své oči, obracím k vám své myšlenky, otevírám vám své srdce a upřímně říkám : děkuji, děkuji vám, děkuji vám všem a děkuji vám za vše. Za vše, co pro nás všechny děláte, za vše, čím vším pro nás jste. Děkuji vám moji milovaní. Miluji vás a děkuji vám za všechno, za každý jednotlivý den, za každou jednotlivou chvíli v něm. Děkuji za vše, čím pro mne jste a děkuji, že se mnou stále jste. Děkuji , děkuji, děkuji vám a žádám vás, zůstaňte se mnou. Potřebuji vás, potřebuji vás, abyste dále vedli mé kroky cestou ke Světlu, k Bohu, k Jednotě.
Věřím, že jednoho dne přijde den, kdy my se plně probudíme a díky vám se staneme Jednotou, Světlem a Láskou. Věřím, že to bude den, kdy už nebude jen to, ty a nebo já, ale bude právě to MY. Bude to den, kdy navždy, až se to stane, budeme jen jedním Světlem, protože budeme Jednotou. Vím a uvědomuji si, že je to ještě dlouhá cesta, přesto věřím a vím, že tak to bude, protože již dnes, zde proudí ona energie Jednoty a už dnes můžeme nejen cítit, ale také se plně napojit na zdroj Země a Vesmíru zároveň. Propojit tyto dva zdroje v nás samotných a pomalu kráčet ruku v ruce k tomu všemu.
Slibuji vám znovu na tomto místě, tady a teď, že nikdy nezneužiji toho, co jste mi dali, co jste mne naučili, k čemu jste mne vedli a přivedli. Budu vědomě pomáhat, vést a sloužit. Sloužit tomu, k čemu jsem se zavázal. Musím a chci na této planetě zemi ještě na chvíli šířit světlo. To Světlo a Lásku, která nás vede k Jednotě. K Jednotě se vším a ke všemu, co přichází nebo pochází ze Světla, či k němu směřuje. Nikdy neustoupím žádné entitě, žádné tmě, pocházející z temnoty. Neustoupím ani jen nějakému jejímu stínu. Splním vše, oč mne požádáte a co mohu. Splním to vše na místě a v čase, který mi je, či bude dán. Splním to vše, protože tak jako vy, i já toužím, propojit Vesmír se Zemí a dojít do bodu Jednoty. Jednoty se vším a ke všemu.
Slibuji Vám to všem, moji milí a drazí, kteří sídlíte tam nahoře nebo dole, kteří pocházíte ze Světla.
S pokorou a Láskou v srdci s Láskou k Vám všem .
ty.ja.my
Věci kolem nás již nikdy nebudou stejné. Napsáno v jeden páteční podvečer 27. 02. 2015 den, kdy se něco změnilo, něco, co neumím popsat a přesto to cítím, vnímám, uvědomuji si.
S Láskou a v Lásce Kája
