Vatikán a papežský stolec.

 

Již delší dobu se zabývám myšlenkou, že věci jsou opravdu jinak, než si myslíme a než je nám předkládáno. Nikdy jsem neměl potřebu se zabývat církví, papežstvím a mnoha dalšími věcmi jako nyní. Ani popravdě nevím, co mne k tomu přesně přivedlo. Nicméně to v sobě vnímám, že přišel čas se seznámit i s jinými pohledy na věci, které jsou mnohdy dnes již dostupné a přesto o ně neprojevujeme zájem a tak stagnujeme,

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že se budu zabývat zde podobnou rubrikou asi bych se sám divil proč bych to měl dělat. Přišel však čas, kdy to dělám a každý kdo chce na sobě pracovat a reformovat tak sebe sama, by si měl najít pro sebe ten čas a začít se seznamovat s věcmi jako je Vatikán jako takový a jeho papežský stolec.

Dnes považuji Vatikán a jeho papežský stolec za historicky možná největší zlo, které kdy vzniklo a je nejen nepostižitelné tedy zatím, ale i podporováno většinou států na naší planetě zemi. Otázkou je proč asi.

Nepochybuji, že přijde den, zůčtování a na světlo světa se dostane skutečná pravda, jak tomu všemu bylo a proč. Proč je tato organizace a sekta takovou jakou je a jak to vše vzniklo. Pokud se podíváme na svět okolo pak to nemusí, zase až tak dlouho trvat. Tedy z pohledu jakéhosi nekonečného času. Možná si počkáme roky a možná století. Je možné avšak nepravděpodobné podle vývoje, že by to mohlo trvat ještě tisíciletí, než se i tato sekta rozloží a bude tak moci na světě vzniknout něco zcela nového. Něco co skutečně půjde cestou k Jednotě. Než se tak však stane tak se setkáme ještě s mnohým utrpením a nemine nás celosvětový konflikt. V jaké podobě to se uvidí. Jedno je jisté hezký a to že s tím nejen bude mít Vatikán a jeho papažský stolec něco společného ale také že to nebude žádný mírumilovný průběh. Bude se muset utkat světlo s temnotou. Nepochybuji ve vítězství světla jen je otázkou kolik nás zbude.

Tuto rubriku zde zakládám, abych si zde zaznamenal informace a fakta o zločinech těch, kteří se pyšní tím, že je na trůn posadil Bůh a kteří ve jménu Boha páchali a stále páchají ukrutnosti se kterými se nesetkáte ani v těch nejbujnějších představách. Ano tohle je a byla ona naše církev pod vedením papežského stolce se sídlem ve Vatikánu.

Církev o které toho moc nevíme, protože jsme neměli zájem. Měli jsme potřebu věřit a tak jsme věřili a nechtěli jsme v podstatě vědět, co jsou ti pacholci zač a že to s Bohem jako takovým nemá naprosto nic společného. Naopak .

Jsem si vědom toho, jak silná jsou to slova a nikdo z vás se s nimi nemusí ztotožňovat, přesto pokud opravdu chcete transformovat sebe sama a skutečně jít cestou Ježíše k Bohu, pak vám nakonec nezbude nic, než se s tím vším seznámit, protože dokud se neseznámíte s fakty, nepřipustíte a neuvědomíte si, že je to vše jinak než nám předkládali nic podstatného se ve vašich životech změnit nemůže.

Je nemožné obracet se na anděly, archanděly , Ježíše a celý vesmírný řád a přitom podporovat něco podobného co zde po tisíciletí předvádí církev v podobě, které se nachází.

Ne tohle není moje cesta od Boha směrem pryč. Naopak tohle je jeden ze zásadních kroků právě směrem k němu a učení Ježíše Krista.

Ježíš řekl:

 To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe. Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí…… Tomášovo evangelium 70

 

Ježíš řekl

 Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest.

Ježíš zde vlastně říká, že to co máme v sobě sama a co je nám skryto

aniž bychom tomu věnovali pozornost, tak

právě toto námi otřese až se s tím setkáme až to objevíme

 

Vatikán podle  Wikipedie

 

Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, enkláva uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. S rozlohu přibližně 44 ha a méně než tisíci obyvateli je to nejmenší mezinárodně uznaný stát na světě. Jeho území je z větší části obehnáno historickou hradbou a tvoří je hlavně zahrady, kostely a další budovy. Stát Vatikán vznikl roku 1929 na základě Lateránských smluv které podepsal kardinál Pietro Gasparri jménem Svatého stolce a předseda vlády Benito Musoliny jménem království Itálie. Smlouvy o Vatikánu hovoří jako o novém útvaru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756–1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870.

Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchický, kterému vládne doživotně volený římský biskup – papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci.

Vatikánský městský stát je třeba odlišovat od Svatého stolce, který pochází z dob raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem 1,2 miliardy katolických věřících latinského i východního obřadu po celém světě. Dokumenty Vatikánu se vydávají v Italštině, která je i komunikačním jazykem Vatikánu, kdežto oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Svatý stolec není země, vydává pouze diplomatické a služební průkazy, kdežto Vatikánský městský stát vydává normální průkazy, ovšem pouze členům vatikánských grémií a na dobu jejich funkce.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Na tomto území jsou významné kulturní památky a instituce, jako je Sixtinská kaple,Vatikánská muzea nebo Vatikánská apoštolská knihovna. Dále k Vatikánu náleží i exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 "patriarchální") sv. Jana v Luteránu sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandoifo.

Název

Název Vatikán pochází od pahorku Vaticanus Mons, na kterém se nachází, a je odvozeno ze starolatinského vates ( veštec) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Bažinatá část pod pahorkem se nazývala Campus Vaticanus (Vatikánské pole) a obě byly ještě v dobách pozdního císařství vně Aurelianových hradeb.

 

Historie

Na dnešním vatikánském území vznikla velmi brzy křesťanská svatyně u hrobu svatého Petra, který byl podle tradice v sousedním Neronově cirku umučen. Císař Konstantin věnoval tuto oblast roku 313 papeži Miltiadovi a v roce 326 zde postavil křesťanskou baziliku. V 6 století byl zbudován vatikánský palác, nicméně až do roku 1308, kdy se z bezpečnostních důvodů odstěhovali do Avignonu, byl papežským sídlem většinou Laterán. Teprve od návratu roku 1377 je Vatikán stálým sídlem papežů.

Dnešní vatikánský stát nahradil papežského státu (Patrimonium sancti PetriStati pontifici), který se zformoval v polovině 8 století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce1860 byla většina území papežského státu připojena k italskému království, město Řím až roku 1870. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a většina států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Od poloviny 9. století byl Vatikán začleněn do městských hradeb, které byly několikrát obnoveny v 16. a 17. století. Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Itálií dne 11. Února 1929 – tzv.Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však ještě doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Obyvatelé

Vatikán má přes 800 občanů, z nichž většinu tvoří diplomaté (nunciové), kteří žijí v jiných zemích. Zbytek tvoří jednak kardinálové a hodnostáři papežských grémií, jednak úředníci a 101 členů Švýcarské gardy. Dalších asi 2 500 zaměstnanců, kteří zde pracují, žije v Římě a okolí.

Armáda a policie

Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, která je vatikánskou armádou. Jde o nejmenší, nejstarší, nejbarevnější a nejfotografovanější oficiální armádu na světě. V současnosti funguje zejména jako reprezentativní stráž a ochranka papeže.

Corno delta Gendarmerie je policejní jednotka Vatikánu. Jejím úkolem je dohled na veřejný pořádek, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán.

V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežství zuávové., Palatini. Jízdní garda a Korsická garda.. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Paclem VI rozpuštěny a policie byla přesunuta z vojenské do civilní sféry.

Soudy a kriminalita

Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálií. V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.

Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianiuigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.

Ekonomika

Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Oficiální měnou je od roku 1999 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí vlastní typ euromincí, jejich produkce je však přísně limitována. Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské znímky, vyhledávány sběrateli.

Vatikán má vlastní banku IOR a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný s instrukcemi v latině. Jeho příjmy tvoří hlavně turistický ruch, pronájem nemovitostí, dary a příspěvky národních církví.

Zajímavosti

·         Vatikán chce „do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů“, jak to vytkla Evropská unie. Prvním krokem byla instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI.. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy.

·         Vatikán není členem OSN (jako jeden z mála států) a nepodepsal například“ všeobecnou deklaraci lidských práv či "Konvenci o právech handicapovaných osob".

·         Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince.

 Přečti si Z jiného zdroje 

Dle ústavy je Vatikán teokracií, tedy absolutistickou monarchií vystavěnou na božském základě, v níž Papež, tedy zástupce Boha na zemi, drží ve svých rukách jako hlava státu prakticky veškerou moc, zákonodárnou, výkonnou i soudní. Papeži je tak vyhrazeno zastupování státu ve vztazích s ostatními státy a jinými subjekty mezinárodního práva, diplomatické styky a uzavírání smluv. Jsou mu také předkládány ke schválení návrhy zákonů, rozpočet a další finanční zprávy. Papež jmenuje členy Státní rady na pětileté období. Jeho jménem je vykonávána soudní moc a má také právo udělit milost a amnestii.43

 

4.1. Cíle Svatého stolce

 Primárním cílem diplomacie Svatého stolce je uzavírání smluv o vzájemném diplomatickém uznání s partnerskými státy, které mu zaručuje bilatelární diplomacii spolu s mezinárodním uznáním a tím možnost podílet se na dění v mezinárodním systému a částečně i uvnitř partnerských států prostřednictvím lokální katolické církve. Prakticky to ale znamená, že navázáním diplomatických styků s Vatikánem partnerský stát uzná papežovu pravomoc vměšovat se do vnitrostátních záležitostí v otázkách souvisejících nejen s náboženstvím, ale také s dodržováním základních křesťanských morálních principů, tedy míru a lidských svobod, stejně jako fakt, že katoličtí věřící podléhají primárně vůli papeže. Svatý stolec tak má touto skulinou v mezinárodním právu způsobenou jeho flexibilitou a hrou se slovy poměrně volné pole působnosti a může se tak vměšovat do všech státních i mezistátních záležitostí, které vyhodnotí jako ohrožující základní křesťanské hodnoty, tedy ty jediné správné. Halas ve své publikaci uvádí, že smluvní ujednání všeho druhu, které Svatý stolec uzavírá s tím či oním státem, má podle představ Vatikánu upravit a řešit existující sporné otázky (nebo i takové, k nimž by mohlo dojít v budoucnu) ve vztazích tohoto státu a katolické církve. Smlouvy se zpravidla týkají zejména následujících otázek: a) definice právního postavení katolické církve; b) působnosti katolické církve na poli kulturním, vzdělvacím a charitativním; c) působnosti katolické církve v armádě; d) ekonomických záležitostí – systému finančního zajištění církve; e) „provázanosti“ smlouvy s právním řádem příslušného státu (Halas, 2004, 367). V současné době má smlouvu tohoto typu uzavřenou se 178 státy světa, proto se Svatý stolec již soustředí na prosazování své politiky „ochrany křesťanských hodnot“. Obecně lze říci, že diplomacie Svatého stolce je podřízena náboženským cílům a také všeobecným zájmům lidstva. Hlavním úkolem Svatého stolce je šíření 52 http://www.vatican.va/roman_curia/secretariat_state/documents/rc_seg-st_20010123_holy-seerelations_en.html (25. 4. 2011). 26 římsko-katolického náboženství a víry, spolu s ochranou a prosazováním křesťanského hodnotového paradigmatu. S tím souvisí také ostatní aktivity Svatého stolce, nejčastěji s úmyslem prosazování mírového soužití a ochrany života a svobod člověka. Neméně důležitá je ale snaha o prosazení a dodržování legislativních úprav postavení římskokatolické církve a věřících ve státě k papežově spokojenosti, pokud je to nutné.53 „… Charakteristikým znakem diplomacie Svatého stolce je toto: posílat své představitele do různých zemí nejen pro ochranu práv Svatého stolce, církve, ale posílat je také k ochraně práv a k službě potřebám lidu oněch zemí. …“ Jan XXIII.

54 Takto vágní formulace cílů papežské diplomacie papeži a jeho vyslancům poskytuje poměrně široké pole působnosti a také možnost vyjadřovat se k nejrůznějším tématům vnitřní i zahraniční politiky partnerských států, pokud je Svatý stolec shledá za možné ohrožení míru či životů, práv a svobod člověka, a to nejen katolíka

 

 Celý text naleznete zde  http://is.muni.cz/th/360404/fss_m/diplomka.pdf