Křest

Není podstatné čemu jsi věřil a jak jsi doposud žil, vždy si nakonec stejně následky za všechny své činy poneseš sám. Co je důležité je, probudit se otevřít oči a nezůstat i nadále slepým. Celá tato rubrika o církvích nevznikla náhodou, protože ty nejsou a vím, že mnohé nezajímá co je zde uvedeno, přesto pokud se podobnými věcmi neprokousáme, nemůžeme nic ve svém nitru změnit a nemůžeme se tak sami transformovat.

I tento článek pokud to takto jde vůbec nazvat zde má své opodstatněné místo a má vám něco říci. Udělejte si čas na sebe sama, protože jsou věci, které za vás nikdo nemůže udělat ani kdyby chtěl. Jste to jen vy sami je to jen na každém z nás, zda chce změnit sebe sama. Zda to v sobě pociťuje, že něco je špatně, že je něco jinak a nevíte co to je.

Nepochybuji, že celá řada z vás je pokřtěná a tak se zamyslete nad tím vším u koho pro koho  kým vlastně a proč toto nejde zrušit. Pokřtít nás převážně nechali rodiče a je jedno zda jsme dále do kostela chodili nebo ne. Tohle máme a tohle nám zůstalo a za sebe mohu říci, že nechci. Nemám zájem být pokřtěn u církve, kterou zastupuje papež, který se pasoval do role boha zde na zemi. Na kterého nemůže žádný zákon a historie prokázala, čeho jsou tito lidé a tedy celý Vatikán schopni.

Nikdy mi nepostačí ani omluva pokud by tak někdy učinili. Byli a jsme schopni ukazovat na fašismus, kritizovali jsme komunismus a kapitalismus nám ukazuje čeho je schopný.

Kdo není hluchý ani slepý, ten si musí být vědom toho, že je zde boj o nové uspořádání světa, bojuje se o nový světový řád, kde vládnout chce světu jen jeden a není těžké říci kdopak to je, kdo usiluje o celosvětovou moc.

Nejsem prorokem a nechci jim ani být, přesto již nejsem slepým a hluchým a vnímám co se kolem děje. Nečeká nás nic dobrého po tom všem, co jsme zde stvořili a nikdo z nás nemůže říci, že je bez viny. To je však nepochybně vše na jiná povídání, protože nadpis je křest. A tak se na to podívejme trochu blíže a necháme hovořit zasvěcené a to nejen o křestu.

Pokud jste si udělali malinko času a přečetli jste si alespoň vybrané úryvky z kodexu církve, pak se začtěte i zde a mějte otevřenou mysl. Dejte si dohromady jedna a jedna a odpovězte si nakonec na otázku zda, pokud by jste to všechno věděli co víte dnes by jste vstoupili do nějaké podobné sekty. A je jedno jakýpak název ponese.

Křest nebyla má volba jak je níže někde sděleno tohle mi způsobili rodiče, jim zase jejich rodiče a těm zase ti jejich. Proč….. protože na počátku byl strach a ten není součástí Boha a ani od něj nepochází. Takže je byl způsoben stranou Satana a jednoho dne zjistíme, že na papežském stolci nesedí nikdo jiný než ON sám. Jen mění vždy na čas svou tvář. Ne všechno je Světlo co se za Světlo vydává

Osobně jsem zděšen a je mi z toho smutno. Najdu však na tohle účinnou „zbraň“, protože vše co bylo vytvořeno lze zrušit. Jak jsem se mýlil, když jsem si mysle, že se v životě nesetkám s ničím horším než je snad rituál šesti křížů.

Připadá mi to nyní už směšné, že nevidíme co máme před očima. Pod svícnem je největší tma. A tak se začti člověče a vnímej věci srdcem, ne rozumem.

S Láskou a v Lásce k Bohu skrze Ježíše Krista.

Kája

7.12.2015

Křest a jeho záznam v knize pokřtěných

Křtu a jeho účinků se týká celá řada norem CIC/1983, mezi nimi existují tři zá- kladní, které upravují následující aspekty křtu:

 – právní postavení jednotlivce v církvi – kán. 96: „Křtem se člověk stává členem Kristovy církve a stává se v ní osobou s povinnostmi a právy, která přísluší křesťanům podle jejich postavení, pokud jsou v církevním společenství a pokud tomu nebrání zákonný trest.“

– účast na společenství církve – kán 204 § 1: „Křesťané jsou lidé, kteří byli křtem vtěleni do Krista, stali se božím lidem, a z toho důvodu jsou účastni, každý svým způsobem, Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského; podle svého vlastního postavení jsou povoláni k poslání, které svěřil Bůh církvi, aby je plnila ve světě.“ § 2: „Tato církev, v tomto světě ustavená a uspořádaná jako společnost, je uskutečněna katolickou církví, řízenou nástupcem Petrovým a biskupy ve společenství s ním.“

– přijetí iniciační svátosti – kán. 849: „Křest, brána k svátostem, je ke spáse tak nutný, že musí být přijat buď skutečně, nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti boží a trvalým znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve; platně se uděluje pouze omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou.“

Ustanovení kán. 204 § 1 se vztahuje k pojmu Kristova církev, vztah mezi tímto pojmem a pojmem katolická církev dále defi nuje § 2. S tímto vymezením souvisí rovněž defi nice pojmu plné členství v církvi, které znamená splnění podmínek vymezených v kán. 96, tj. kromě přijetí křtu též plné společenství s církví a neexistence církevního trestu. Podmínky plného členství v církvi dále specifi kuje kán. 205 jako spojení poutem vyznání víry, svátostí a církevního řízení. Konstitutivní členství znamená v právním smyslu, že křesťan je fyzickou osobou v církvi, která má přiznána práva a uloženy povinnosti, je subjektem práv a povinností, a to kromě práva božského též práva církevního pozitivního. Tímto se liší také od osob, které nejsou v plném společenství církve a na které se proto vztahují normy práva přirozeného.

Jako podmínka spásy je konstitutivní členství limitováno jednak tím, že se nejedná o výlučnou podmínku spásy, na druhé straně rovněž tím, že ne každý křest je tím samým udělen užitečně.  Tyto limity však nijak neruší nutnost pečlivého vedení záznamu o křtu včetně všech rozhodných skutečnosti, které jsou nezbytné pro právní postavení křesťana v církvi. Z tohoto důvodu proto stanoví kán. 535 povinnosti vést knihu pokřtěných, do které se zapisuje také biřmování a skutečnosti týkající se kanonického osobního stavu křesťanů, jako jsou manželství (kromě tajných), osvojení, přijetí svátosti svěcení, doživotní sliby v řeholní společnosti a změna obřadu.

 Do knihy pokřtěných se rovněž zaznamenává actus formalis defectionis ab Ecclesia catholica za podmínek vymezených ve stanovisku Papežské rady pro výklad legislativních textů, tj. úkon apostaze, hereze nebo schizmatu, který je projeven navenek a náležitým způsobem veřejně manifestován. Platný křest jako trvalé znamení připojení ke Kristu nemůže být žádným způsobem smazán, proto také nemůže církev vyznačit úkon, který by znamenal konstitutivní zánik členství v církvi. V této souvislosti se proto čas od času diskutuje o nejpřiléhavějším pojmu pro jednání přeložené v ofi ciální překladu CIC/1983 jako formální odpad od církve. Pojem odpad a odpadlík je vnímán pejorativně, a hledá se proto vhodnější neutrální pojem. Ve své podstatě se jedná o časově ohraničené přerušení nebo přetržení spojení s církví (byť délka tohoto přerušení může být v jednotlivých případech značně rozdílná). Nezbytnost respektovat učení církve pak pochopitelně klade i určité nároky pro vztah k sekulárnímu právu, a to jednak z hlediska dodržování sekulárních předpisů o vedení matrik a jednak z hlediska požadavků kanonického práva na obsah těchto zápisů včetně vyznačení formálního odpadu od církve. S ohledem na trvalé účinky křtu se nemůže v žádném případě jednat o vyznačení zrušení nebo zániku členství v církvi.

Povinnosti a práva vyplývající z vedení záznamu o křtu

Při vedení záznamů o křtu může dojít ke střetu mezi právem církve na vedení těchto záznamů a požadavkem žadatele, který se domáhá odstranění tohoto záznamu. Odloučení žadatele od církve je možné vyznačit pouze takovým způsobem, který není v rozporu s naukou církve. Tento zcela oprávněný nárok církve se může dostat do rozporu s požadavkem konkrétního žadatele, který uplatňuje své představy na provedení takovéhoto záznamu. Příslušný církevní orgán může ve své evidenci provést takový záznam a vydat tomu odpovídající potvrzení, jehož obsah nebude v rozporu s učením církve s tím, že bude současně mít dostačující účinky pro civilní sféru. Práva a povinnosti svědčí oběma stranám a jejich kolize musí být řešena tak, aby zásah do práv a oprávněných zájmů církve i žadatele byl minimalizován. 

Žadatel nesmí zapomenout, že také církev má práva ohledně vedení záznamů o příslušnosti k církvi a vyznačování změn, stejně jako mají obě strany tomu od povídající povinnosti. Platí zde základní postulát, že práva a svobody jednotlivce jsou omezeny stejnými právy a svobodami všech ostatních a též obecným blahem společnosti. Tento postulát platí stejně pro civilní i kanonické právo. Žadatel má dle Listiny základních práv a svobod právo změnit náboženské vyznání nebo zůstat bez vyznání, tomu odpovídá i jeho právo požadovat, aby církev ve své evidenci vyznačila příslušný údaj o změně náboženského vyznání nebo stav bez vyznání. Rovněž tak má právo požadovat potvrzení nebo osvědčení o provedení takového záznamu. Pokud se týká obsahu vydaného potvrzení, nemá žadatel právo vyžadovat potvrzení, jehož obsah by byl v rozporu s učením církve. Církve spravují své vnitřní záležitosti nezávisle na státních orgánech. Ve vztahu vůči státu respektují povinnosti stanovené civilními předpisy. Mezi správou vnitřních záležitostí církve a respektem vůči sekulárním předpisům může vznikat v jednotlivostech určité napětí, které je třeba řešit tak, aby dodržování zákonem stanovených povinností neznamenalo zásah do věroučného obsahu. Obecné podmínky pro působení církví jsou obsaženy v § 5 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Skutečnost, že se jedná o registrovanou církev ve smyslu § 6 tohoto zákona, znamená mimo jiné, že její působení a učení nijak nenarušuje výkon práv jiných osob, a ani je žádným způsobem neomezuje. 

Současně ani nikdo jiný nemůže nárokovat, aby církev vůči němu plnila jiné povinnosti, než které vyplývají z ustanovení příslušných zákonů. Z uvedeného proto vyplývá, že požadavek na trvalé odstranění záznamu o pří slušnosti ke katolické církvi nebo zničení takového záznamu je požadavkem přesahujícím právo jednotlivce na náboženskou svobodu. Stejně jako není možné uložit církvi, která splňuje požadavky na působení církvi, zvláště tedy církvi registrované, povinnosti, v důsledku kterých by musela činit úkony v rozporu s obsahem svého učení. Církev vede údaje o svých členech, aniž by k tomu potřebovala jejich souhlas, stejně jako vyznačí dle příslušných požadavků jejich aktuální vztah k církvi. Požadavek na odstranění záznamu o příslušnosti k církvi přesahuje práva, která může jednotlivec vůči církvi nárokovat. Záznam o příslušnosti k církvi má z pohledu civilního práva povahu čistě dokumentačního charakteru, zachycuje stav, jaký existoval v určitém období včetně typu změny, kterou žadatel ohlásil k evidenci. Tím samým ovšem nedošlo k negaci předchozího stavu, stejně jako nelze konstatovat, že takový stav nikdy neexistoval. V této souvislosti je možné také analyzovat nároky stěžovatele Mgr. M. H. žádajícího o vyslovení nulity křtu a zrušení členství v církvi s tím, že křtem bylo zasaženo do jeho svobody vyznání a práva zůstat bez vyznání. Na jeho požadavcích, které vznášel na církev, lze ilustrovat nezbytnost vyvážení vzájemných práv a povinností. Nikdo není oprávněn nárokovat práva způsobem, který by zasahoval do oprávněného zájmu jiného. Právní vztah stěžovatele vůči církvi a rodičům byl založen křtem. Právo pokřtít dítě svědčí rodičům, kteří mají právo a povinnost vychovávat děti. Limitem výkonu tohoto práva jsou oprávněné zájmy dítěte, kterými jsou jeho tělesná a duševní integrita. Rodiče realizují své právo vychovávat dítě tím, že jej vychovávají v určitém hodnotové orientaci a pečují o jeho vzdělání a celkový rozvoj osobnosti. Argumentace stěžovatele, že křtem bylo zasaženo do jeho oprávněných zájmů, protože nemohl vyslovit nesouhlas s křtem, je irelevantní, vzhledem k právu rodičů na jeho výchovu. Skutečnost křtu neznamenala pro stěžovatele žádné omezení jeho občanského práva zůstat v dospělosti bez náboženského vyznání. Stěžovatel se domáhal vyslovení neplatnosti křtu, svůj návrh však nedoložil žádnými důkazy, které by umožňovaly soudu posoudit platnost křtu z hlediska obecných požadavků na platnost právních úkonů (požadavky na způsobilost subjektu, náležitost vůle, předmětu a obsahu). Z naznačeného odůvodnění vyplývá, že soud by možná zvážil přezkoumání platnosti křtu, pokud by byly předloženy relevantní důkazy. Na jedné straně je možné hájit názor, že udělování svátostí je vnitřní věcí církve, a civilnímu soudu nepřísluší přezkoumávat platnost takovýchto úkonů. Na druhé straně podle mého názoru nic nebrání vyslovit se k této otázce z hlediska obecných předpokladů pro platnost právních úkonů. Ohledně požadavku na zrušení členství v církvi soud vyslovil, že toto je ve vnitřní kompetenci církve. Soud vyslovil stanovisko, že změna náboženského přesvědčení závisí na vůli fyzické osoby a nemůže být nahrazena rozhodnutím soudu nebo orgánu církve. 

V návaznosti na popsaný konkrétní případ položím otázku, jaký by byl postup podle českého právního řádu v případě stěžovatele, který by se domáhal odstranění záznamu o své příslušnosti ke katolické církvi. Na žádost žadatele vyznačí pří- slušný církevní orgán v křestní matrice jeho oznámení, že se nepovažuje za člena církve (v obecném jazyce výstup z církve), a pokud bude žadatel požadovat, vydá mu příslušné potvrzení o provedení tohoto záznamu. Právní úprava nezakládá oporu pro požadavek na odstranění takovéto záznamu. Církev je oprávněna spravovat své vnitřní záležitosti a vést o nich příslušné záznamy tím způsobem a za podmínek, které nejsou v rozporu s civilním právem. Není proto možné někomu přiznat právo domáhat se odstranění záznamu o skutečnosti, která se týká vnitřních poměrů církve a která byla v době pořízení vyznačena v souladu s příslušnými předpisy civilního práva. Konkrétně tedy pořízení záznamu o křtu (zápis křtu v matrice) zcela odpovídalo skutečné události, tj. dotyčná osoba byla pokřtěna obřadem katolické církve. Odkaz na vnitřní předpisy církve neznamená, že je uznána nadřazenost kanonického práva nad civilním právem. Takovýto odkaz musí být vykládán ve smyslu doplnění civilních norem. Nadřazenost kanonického práva by existovala jedině tehdy, pokud by nor civilními, a tudíž by křest v katolické církvi zakládal zvláštní oprávnění nebo povinnosti i pro civilní sféru. V případě zmiňovaného stěžovatele by účinek jeho křtu znamenal, že např. nemůže být pro civilní sféru osobou bez vyznání. Křest v katolické církvi nezakládá žádné účinky ve vztahu k civilnímu chápání náboženské svobody. Obdobně také ustálená judikatura v případech služebního poměru duchovních uznává postup podle norem kanonického práva v případě ustanovování a odvolávání duchovních, a to právě s ohledem na skutečnost, že je zde natolik úzké spojení s naukou a vnitřními předpisy církví, že by širší ingerence ze strany státu znamenala nepřípustné zasahování do vnitřních poměrů církví. 

zdroj zde spcp.prf.cuni.cz/42-56/48-cele.pdf

A zde ještě pár textů k zamyšlení nebo pousmání to je věcí již jen pohledu

Je pokřtěný člověk automaticky považován za věřícího?

Dobrý den,

jako malé dítě jsem byla pokřtěna, nikdy jsme se ale nijak jako rodina do náboženství neangažovali. Chtěla bych vědět, zda jsem počítána jako věřící, díky tomu že jsem pokřtěna, i když jsem ve skutku nevěřící? Dále by mě zajímalo, zda se má osoba počítá jako věřící, například při celostátním přehledu víry, databázích apod. V případě, že jsem stále vedena jako věřící, velice bych ocenila informaci, jak se toho, že jsem pokřtěna vzdát a nebýt dále vedena jako věřící. Děkuji za odpověď.

Víra je osobní vztah k Bohu

Pěkně zdravím.
Ne, nedá se s Vámi počítat jako s věřícím člověkem. Jste člověk, který byl sice pokřtěn, ale zřejmě Vaši rodiče nesplnili svůj slib u křtu, že Vás ve víře vychovají. Odekřtít nelze, takže ani není cesta, jak Vás ze statistiky pokřtěných vymazat.
Pokud se tedy dělá statistika, zpravidla se používají statistiky dvě. Jedna statistika, kolik je pokřtěných, to nejde změnit (to Vám způsobili rodiče) a druhá statistika, kolik je pravidelných návštěvníků bohoslužeb či praktikujících věřících (to činíte sama).
Ani jedna statistika však není v pravém smyslu statistikou víry, neboť víra je osobní vztah k Bohu, který se projevuje nějakou životní náboženskou praxí, postoji, obsahem víry a to opravdu nejsme schopni dát dohromady. Nevím o žádném výzkumu či statistice tohoto druhu.

Přeji mnoho dobra.

Chtěl bych být zbaven křtu

Dobrý den.

Prosím, mohli by jste mi říci, co je to křest a jaký vnitřní zákon či ustanovení katolické církve křest ošetřuje? Jsem pokřtěný - ale necítím se býti křesťanem. Chtěl bych být křtu zbaven. Je to možné?
Prosím, neberte moji otázku a žádost jako provokaci Vůči Vám - a vůči křtu.

Chápu Vaši situaci, jste pokřtěný a zároveň se necítíte být křesťanem

Dobrý den, děkujeme za Váš dotaz. Ptáte se na křest.
Chápu jej jako velké privilegium člověka, které ho nejlépe disponuje pro vnitřní společenství s Bohem. Spatřuji v něm dar života a možnost šťastné budoucnosti. Jakýsi základ, který nás otevírá všemu dobrému a pozitivnímu, co lze obdržet. Je to první z řady svátostí, kterou člověk v životě přijímá.
Jak Katechismus katolické církve říká, svátost je viditelné znamení neviditelné milosti, které nás uvádí do vztahu s Bohem. Křest je dán vždy pro naše dobro a nikdy nás nebude negativně ovlivňovat, ani v případě, že naše přesvědčení se v životě mění. O křtu hovoří jak Kodex kanonického práva, tak Katechismus katolické církve.
Věřte, že chápu Vaši situaci, jste pokřtěný a zároveň se necítíte být křesťanem - chcete prostě být pravdivý sám před sebou a snad i před Bohem.
Podle učení církve křest nelze zrušit, vtiskuje totiž do duše nesmazatelné znamení; je pouze možné připojit k zápisu v matrice pokřtěných poznámku, že dotyčný projevil svou vůli křtu se zříci...

Některá obdarování neseme životem jako možný skrytý potenciál, aniž bychom jej využívali. Přesto jsou nám stále k dispozici, pokud bychom někdy našli způsob, jak jejich prostřednictvím učinit svůj život šťastnějším a plnějším.

O křtu to pak platí v míře nepřekonatelně větší.
Provázím Vás modlitbou a přeji Vám vše dobré

Vystoupení z církve

Dobrý den, Rád bych se zeptal na to, jaký je přesný postup, pokud jsem se rozhodl vystoupit z církve. Vím, že na tento dotaz už byla odpověď napsána, ale nerad bych se podrobil rozmlouvání jakéhosi pracovníka církevního společenství v místě křtu, o kterém nevím, kde se nachází. Slyšel jsem o potřebnosti pouze některých dokumentů. Předem děkuji za odpověď.
 

Nejjednodušším způsobem je krátký dopis do místa Vašeho křtu

Dobrý den.
Znamení svátosti křtu, kterou jste, předpokládám, přijal, nelze vymazat nebo zrušit. Ke křestnímu zápisu v matrice lze pouze připojit poznámku o Vašem rozhodnutí. Proto je nejjednodušším způsobem právě krátký dopis - sdělení - do místa Vašeho křtu, kam své rozhodnutí jednoduše oznámíte. Proto jste snad našel odkaz o tom, že je potřebné potvrzení o křtu nebo o křestní list.
Máte-li takový dokument, snadno zjistíte, kam se obrátit. V případě že ne, snad by Vám poradili Vaši blízcí, kde Vás nechali pokřtít.
Buďte klidný, nikdo Vás nebude přesvědčovat, abyste zůstal, svobodu každého člověka respektujeme.
Plného společenství s Katolickou církví byste pozbyl i vstupem do společenství jiné církve.
Přeji Vám, aby Vaše rozhodnutí přineslo pokoj do Vašeho nitra.

Hezké a klidné dny

Jsem vdaná a v mém životě se objevil jiný muž

Dobrý den, 
potřebovala bych radu. 

Před pár lety jsem se vdala. Nedávno se v mém životě objevil jiný muž, bláznivě jsem se zamilovala.

A teď nevím, co mám dělat. Nechci se rozvést, ale nechci ztratit ani muže, kterého miluju. Taky si říkám, že to byl třeba Bůh, kdo mi ho poslal do cesty.

Nevím, jak tuhle situaci vyřešit, bojím se, že mě za to musí Bůh nenávidět, že jsem ho zkalamala, že jsem si začala s někým jiným.

Prosím, poraďte mi nějak.

Ostatní muži chodí po světě pro někoho jiného

Je dobře, že jste napsala. Sama asi cítíte, že něco není v pořádku. Vdala jste se a najednou se objevil nějaký muž, vůči kterému jste "zahořela". Je určitě dobře, že jste zjistila, že se umíte znovu zamilovat. Asi jste se před časem zamilovala i do svého manžela. Zkuste si tu situaci vybavit, kdy to bylo, trochu se vraťte do doby začátků chození s Vaším manželem a možná si ten čas připomeňte i spolu.

Pravděpodobně v životě potkáte ještě více mužů, kteří Vám budou nějak blízcí, vůči kterým možná jistým způsobem "vzplanete". Je to tak a stává se to. Právě slibem lásky, úcty a věrnosti, který jste si s manželem ve svátosti manželství dali, jste se veřejně a před Bohem rozhodla pro Vašeho manžela. Ostatní muži, ač mohou být milí a sympatičtí a mohou mít kolikrát i lepší vlastnosti než ten Váš, chodí po světě pro někoho jiného. To je důležité si uvědomit. 

I proto jste jistě do svého manželství přizvali Boha, aby Vám byl v těchto situacích nablízku. Svěřte se mu, Bůh zná naše slabosti a dá sílu je překonat, zvláště ve chvílích, kdy si to přiznáme, že sami tu situaci nezvládneme.

Přeji Vám, ať jste šťastná a s Vámi i všichni Vaši blízcí.

Chtěl bych žít jako křesťan, ale nevím, zda je to možné bez svátosti biřmování. Je-li člověk pokřtěn, ale nebyl biřmován, může se plnohodnotně účastnit mše svaté? Je možné někde se k biřmování připravit i v dospělém věku?

Biřmování patří mezi svátosti uvádějící do křesťanského života. Vedle biřmování patří do této skupiny svátostí křest a eucharistie. 

Svátost biřmování dokončuje to, co započal křest. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání místa v životě. 

Představíme-li si svátosti např. jako stříkačky, z nichž proudí místo vody Boží milost, je svátost biřmování jednou z takových stříkaček. Byla by škoda, kdyby zůstala uzavřena.

Nepřijetí svátosti biřmování neomezuje Váš přístup k ostatním svátostem, ani k jiným posvěcujícím prostředkům, jimiž církev disponuje. Jestliže si však uvědomujete, že byste tuto svátost přijmout měl, máte plnou pravdu. Můžete to klidně považovat za Boží výzvu. 

Svátost biřmování může přijmout katolický křesťan v jakémkoli věku (dolní hranice je zhruba 15 let, horní neexistuje). Doporučuji Vám navštívit Vašeho pana faráře a informovat se přímo u něho. Buď ve Vaší farnosti probíhá příprava k biřmování, kterou musíte absolvovat, nebo Vás pan farář odkáže do jiné farnosti, ve které taková příprava probíhá. 

Přeji Vám Boží požehnání.