Z Lásky k Tobě
Je to již pár dnů, co vnímám potřebu založit tuto rubriku. Vnímám jak, jsem k tomu veden nejen svým vyšším JÁ, nýbrž jak mne k tomu vedou ještě jiné vysoce postavené bytosti.
Je tomu pár dnů co jsem najednou pocítil opravdovou únavu a nebylo ještě ani osm večer a já si šel lehnout. Zřejmě byl můj duch unavený.
Je tomu pár dnů co jsem najednou pocítil opravdovou únavu a nebylo ještě ani osm večer a já si šel lehnout. Zřejmě byl můj duch unavený.
Probudil jsem se zcela fit, plný elánu a podíval jsem se na hodinky a bylo sotva devět, takže jsem spal pouze hodinu. Vnímal jsem, jak na mne někdo uvnitř mne mluví a vede mne k tomu, abych šel a napsal to, k čemu jsem se již delší čas chystal. Nechtělo se mi, protože to v čím jsem v jakémsi rozporu je, zda to o čem chci psát, čím se chci zabývat a co mám potřebu sdělit, nebo spíše o čem se mám potřebu podělit, aby nebylo vnímáno jako posuzování, poučování, povyšování se a podobně.
Dlouho jsem pak s tímto vnitřním vedením mluvil a stále jsem opakoval, že se na to necítím, že by to přece bylo, nebo mohlo být vnímáno právě tak, jak nechci. Byl jsem však ubezpečován, že na tom přece nezáleží, jak to někdo bude vnímat, pokud v tom bude láska a pokud to půjde ze srdce.
V posledních dnech jsem pročetl docela dost textů a začal jsem si uvědomovat, jak jsme hloupí, jak jsme opravdu slepí a hluší. Jak nevidíme, co je nám předkládáno a nejsme schopni se poučit a vidět to, co vše se za tím s čím se zde a to především v tomto virtuálním světe setkáváme.
Poškozujeme mnohdy už ne jen sebe sama, nýbrž poškozujeme a to mnohdy snad už i vědomě druhé.
Dlouho jsem pak s tímto vnitřním vedením mluvil a stále jsem opakoval, že se na to necítím, že by to přece bylo, nebo mohlo být vnímáno právě tak, jak nechci. Byl jsem však ubezpečován, že na tom přece nezáleží, jak to někdo bude vnímat, pokud v tom bude láska a pokud to půjde ze srdce.
V posledních dnech jsem pročetl docela dost textů a začal jsem si uvědomovat, jak jsme hloupí, jak jsme opravdu slepí a hluší. Jak nevidíme, co je nám předkládáno a nejsme schopni se poučit a vidět to, co vše se za tím s čím se zde a to především v tomto virtuálním světe setkáváme.
Poškozujeme mnohdy už ne jen sebe sama, nýbrž poškozujeme a to mnohdy snad už i vědomě druhé.
Neobstojí zde názor, nebo pohled, že nenesu za nikoho odpovědnost, že to je každého svobodná volba. To je omyl a dnes snad jeden ze základních omylů v tomto duchovním světě, že nenesu za nikoho a nic odpovědnost, nebo že je to každého volba. K tomu se však v některém povídání právě zde jistě dostanu. Zveřejňujeme a předkládáme veřejně, věci a tím se stáváme spoluodpovědnými. Jsme odpovědni a spoluodpovědni za vše co se kolem nás děje. Jsme odpovědni za tuhle planetu a jsme odpovědni za mnoho jiných věcí. Z nějakých důvodů jsme však překroutili všechny historické a prokazatelné pravdy. Překroutili jsme spousty slov a jejich podstata je dnes tedy zcela jiná než by měla a má být. Stačí jen nebýt líní a věnovat se opravdu hlubokému poznávání pravdy, která je a vždy bude neměnná.
Sám nejsem dokonalý a mám mnoho chyb, přesto se dnes snažím nikomu neškodit a jít cestou pravdy a poznání. Jít cestou Ježíše, protože tam a jen tam je a můžeme najít pravdu.
Kdysi dávno v dobách minulých a bylo tomu dávno před Kristem se už sám Budha vyslovil, že nevědomost je příčinou našeho utrpení. Jenže my dnes jsme někde jinde a máme jiné možnosti, než měli lidé té doby a nemusíme být a žít v nevědomosti. Dnešní nevědomost je mnohdy již jen naše volba, naše lenost. Než, abychom se vědomě a intenzivně zabývaly pravdou a hledali ji, odstraňovali kousek po kousku ty nánosy bahna, které jsme na pravdu naložili, raději si pustíme televizi, nebo budeme brouzdat po internetu a hltat sladká slova, která nám jsou předkládána v různých článcích a přitom nás nikam jinam nemohou zavést než jen do hlubšího bahna a nevědomí než ve kterém jsme dnes, protože naprostá většina z toho co je nám překládáno, není světlo a nepochází ze světla ani náhodou.
Jsme schopni poslouchat různé meditace celé hodiny, dokonce takové, které vzývají anděly a přitom si neuvědomujeme, že toto jsou a budou jen ukázky a představy těch nízkých duchů, kteří nám právě toto předkládají. K tomu, abychom to pochopili není zapotřebí mnoho, přesto člověk sám musí chtít, protože nikoho nejde změnit, musí chtít sám.
Položte si otázku, kolik z vás, co surfují denně na internetu a hledají pikantnosti a lehké rady jiných, kolik z vás se v daný den pomodlilo Otčenáš, který je tou nejzákladnější modlitbou, pokud vůbec chceme mluvit o Bohu, Ježíši a andělích.
Sám nejsem dokonalý a mám mnoho chyb, přesto se dnes snažím nikomu neškodit a jít cestou pravdy a poznání. Jít cestou Ježíše, protože tam a jen tam je a můžeme najít pravdu.
Kdysi dávno v dobách minulých a bylo tomu dávno před Kristem se už sám Budha vyslovil, že nevědomost je příčinou našeho utrpení. Jenže my dnes jsme někde jinde a máme jiné možnosti, než měli lidé té doby a nemusíme být a žít v nevědomosti. Dnešní nevědomost je mnohdy již jen naše volba, naše lenost. Než, abychom se vědomě a intenzivně zabývaly pravdou a hledali ji, odstraňovali kousek po kousku ty nánosy bahna, které jsme na pravdu naložili, raději si pustíme televizi, nebo budeme brouzdat po internetu a hltat sladká slova, která nám jsou předkládána v různých článcích a přitom nás nikam jinam nemohou zavést než jen do hlubšího bahna a nevědomí než ve kterém jsme dnes, protože naprostá většina z toho co je nám překládáno, není světlo a nepochází ze světla ani náhodou.
Jsme schopni poslouchat různé meditace celé hodiny, dokonce takové, které vzývají anděly a přitom si neuvědomujeme, že toto jsou a budou jen ukázky a představy těch nízkých duchů, kteří nám právě toto předkládají. K tomu, abychom to pochopili není zapotřebí mnoho, přesto člověk sám musí chtít, protože nikoho nejde změnit, musí chtít sám.
Položte si otázku, kolik z vás, co surfují denně na internetu a hledají pikantnosti a lehké rady jiných, kolik z vás se v daný den pomodlilo Otčenáš, který je tou nejzákladnější modlitbou, pokud vůbec chceme mluvit o Bohu, Ježíši a andělích.
A o andělích nejde mluvit bez poznání a přijetí Boha a tedy Ježíše.
Kolik z vás, kteří se zabýváte a hledáte anděly, jste se podívali dneska na oblohu na nebe.
Kolik z vás věří a investuje čas do andělů a přitom nic neví o Ježíši, nic neví o Bohu.
Kolik z vás si uvědomuje kdo skutečně andělé jsou pod koho vlastně patří, komu slouží a pro koho a proč byli stvořeni.
Kdo z vás ví a uvědomuje si, že anděl je také „jen“ duch.
Tak málo toho víme a přitom si říkáme duchovní a chceme někam růst a divíme se, proč jsou věci tak a proč nejsou jinak.
Většina z nás, nechci napsat všichni, přesto tomu tak nakonec bude, máme nesprávné představy, nesprávnou víru a předsudky, které si bohužel ve své nevědomosti ani neuvědomujeme. Ne nyní nemám na mysli to, zda má nebo nemá někdo nějaký titul, nebo dokonce dva, tohle nepovažuji za vědomost, kterou mám na mysli.
Každému je potřeba, alespoň jedné osoby, se kterou může přirozeně mluvit a jednat dle svých nálad. Je potřeba mít volnost, že nebudeme kritizováni, nebo se nám nevysměje. Takovou osobou by měl být přirozeně partner, ten by nám měl být zároveň i tím nejlepším přítelem. Já jej v dané chvíli „nemám“ můj duchovní partner se z mého života záhadně vytratil, bez možnosti vysvětlení a já jej s Láskou propustil, protože tohle byla a je jeho volba. Nepřipustila si, že to co ji stahuje a v dané chvíli ovládá není světlo a tak se naše cesty v dané chvíli rozešly. Ji osobně přeji, aby našla opět to co vždy měla v sobě. V dané chvíli si však musí sama zpracovat mnohé a teprve čas ukáže jak tomu všemu bylo. Vše je však vždy k něčemu dobré a když se jedny dveře takto bez přičinění uzavřou musí se jiné lepší otevřít, protože tak tomu je.
Tak málo toho víme a přitom si říkáme duchovní a chceme někam růst a divíme se, proč jsou věci tak a proč nejsou jinak.
Většina z nás, nechci napsat všichni, přesto tomu tak nakonec bude, máme nesprávné představy, nesprávnou víru a předsudky, které si bohužel ve své nevědomosti ani neuvědomujeme. Ne nyní nemám na mysli to, zda má nebo nemá někdo nějaký titul, nebo dokonce dva, tohle nepovažuji za vědomost, kterou mám na mysli.
Každému je potřeba, alespoň jedné osoby, se kterou může přirozeně mluvit a jednat dle svých nálad. Je potřeba mít volnost, že nebudeme kritizováni, nebo se nám nevysměje. Takovou osobou by měl být přirozeně partner, ten by nám měl být zároveň i tím nejlepším přítelem. Já jej v dané chvíli „nemám“ můj duchovní partner se z mého života záhadně vytratil, bez možnosti vysvětlení a já jej s Láskou propustil, protože tohle byla a je jeho volba. Nepřipustila si, že to co ji stahuje a v dané chvíli ovládá není světlo a tak se naše cesty v dané chvíli rozešly. Ji osobně přeji, aby našla opět to co vždy měla v sobě. V dané chvíli si však musí sama zpracovat mnohé a teprve čas ukáže jak tomu všemu bylo. Vše je však vždy k něčemu dobré a když se jedny dveře takto bez přičinění uzavřou musí se jiné lepší otevřít, protože tak tomu je.
Nicméně i já však mám potřebu sdělit, protože myšlenka nevyslovená přináleží duchu, vyslovená znamená zhmotnění části našeho ducha. A protože nic tak neškodí tělu a nezdržuje jeho růst jako to, když v sobě něco potlačujeme tak jsem se rozhodl, že mohu zde se vyjádřit k věcem, které mi do cesty přijdou a já tuhle potřebu budu vnímat.
O ano, zase můžeme říci, že je přece každého věc co dělá nebo nedělá a že, každého máme nechat být. Nemyslím si to, protože pokud nedám někomu příležitost, aby se zamyslel, pokud mu neukážu jiný úhel pohledu pak jej v podstatě okrádám o to, aby něco mohl ve svém životě pozměnit.
Bylo a je stále tolik „duchovních“ bytostí, které občas zakopnou, sejdou z cesty, že pokud je všechny necháme jen tak být a neukážeme kde se svítí kde pak dojdeme.
Stále na sobě nosíme nějaká duševní břemena a přesto budeme jen kopírovat články a překroucen pravdy, namísto toho, abychom se podělili o naše příběhy a mohli se tak učit. Růst jeden vedle druhého. Od nepaměti to fungovalo tak, že ten co byl výše pomohl tomu co je níže, jen my opět v této době jsme přišli s jinými pohledy na věc a myslíme si a jsme dokonce hrdí a pyšní na to, že jsme, kde jsme a že nikoho nepotřebujeme. Tohle je ovšem další z našich omylů, že nikoho nepotřebujeme, protože jen když po ránu navštívíme tu koupelnu, tak potřebujeme onoho instalatéra a pak nás někdo musí dopravit do práce a potřebujeme toho, kdo nás zaměstná a tak bych mohl pokračovat. Takže žijeme v bludném a obludném sebepřesvědčování, že nikoho nepotřebujeme. Ano nakonec se to týká těch našich partnerů, ke kterým to směřujeme, že nikoho nepotřebujeme, že jsme samostatní a soběstační. Tohle je však jen projev našeho malého já a ega.
O ano, zase můžeme říci, že je přece každého věc co dělá nebo nedělá a že, každého máme nechat být. Nemyslím si to, protože pokud nedám někomu příležitost, aby se zamyslel, pokud mu neukážu jiný úhel pohledu pak jej v podstatě okrádám o to, aby něco mohl ve svém životě pozměnit.
Bylo a je stále tolik „duchovních“ bytostí, které občas zakopnou, sejdou z cesty, že pokud je všechny necháme jen tak být a neukážeme kde se svítí kde pak dojdeme.
Stále na sobě nosíme nějaká duševní břemena a přesto budeme jen kopírovat články a překroucen pravdy, namísto toho, abychom se podělili o naše příběhy a mohli se tak učit. Růst jeden vedle druhého. Od nepaměti to fungovalo tak, že ten co byl výše pomohl tomu co je níže, jen my opět v této době jsme přišli s jinými pohledy na věc a myslíme si a jsme dokonce hrdí a pyšní na to, že jsme, kde jsme a že nikoho nepotřebujeme. Tohle je ovšem další z našich omylů, že nikoho nepotřebujeme, protože jen když po ránu navštívíme tu koupelnu, tak potřebujeme onoho instalatéra a pak nás někdo musí dopravit do práce a potřebujeme toho, kdo nás zaměstná a tak bych mohl pokračovat. Takže žijeme v bludném a obludném sebepřesvědčování, že nikoho nepotřebujeme. Ano nakonec se to týká těch našich partnerů, ke kterým to směřujeme, že nikoho nepotřebujeme, že jsme samostatní a soběstační. Tohle je však jen projev našeho malého já a ega.
Omyl. Bůh byl a je dokonalý a dokonale tento svět vybavil a nepostoupí nikdo výše, pokud nedokáže a neprokáže, že v partnerství umí žít. A pokud neumí má se co učit, někde je chyba a měl by se zaměřit na to co ještě nemá zpracováno co mu ten život říká a proč. A pokud od něčeho, čehokoliv jan tak uteču bez toho aniž by věci byly vysvětleny a osvětleny, pak nakonec jednou stejně dojdu do bodu, že to před čím jsem utekl nebo se snažil utéct jsem byl jen a jen já sám. A také si jednou až budu mít věci zpracované uvěomím, že to před čím utíkám je jen ve mne samotném a nikdy před tím nemohu utéci a všude kam půjdu si to nesu sebou. A toto bude trvat tak dlouho dokud to vše v sobě nezpracuji. Toto je však velmi obtížné, protože mám vytvořený vzorec chování a tím je útěk a malé malé já , mé ego, které mne v té chvíli ovládá a to dokonale mi stále bude namlouvat, že mi bude líp a říkat v různých podobách a formách uteč. jednoho dne v čase nakonec zjistím, že nebylo kde. Jistě pokud půjde o vztahy, časem přijde jiný, nový, jenže bubu vystaven po čase pokud nezpracuji nezpracované tomu stejnému. A tak zase uteču a utíkat budu stále pokud nezměním sebe, protože venku nenajdeme nic co není v nás samotných.
Pomáháme druhému, protože jsme součástí jen jednoho Absolutna, není nic jiného než toto. K tomu je potřeba však dojít a abychom k tomu došli je potřeba opustit mnoho z toho co jsme se naučili, co jsme kde slyšeli a začít stavět ten náš život na jiných nových základech, protože se prokázalo, že to co jsme žili a na čem jsme stavěli bylo chatrné. K tomu však potřebujeme některé věci, jako například, víru, uvědomění, že nic zde není moje. Nahý jsem přišel a nahý také odejdu. Potřebujeme přijat do svého srdce Ježíše, protože to je cesta k Bohu. To je cesta do prvopočátku. Je to dlouhá a velmi, velmi bolestivá cesta. Jiná však není.
Může někdo namítnou a říci, že posuzuju, že hodnotím, že kritizuji a já nevím co ještě všechno. Ano může. Na to má jistě právo a já mu jej neberu.
Pomáháme druhému, protože jsme součástí jen jednoho Absolutna, není nic jiného než toto. K tomu je potřeba však dojít a abychom k tomu došli je potřeba opustit mnoho z toho co jsme se naučili, co jsme kde slyšeli a začít stavět ten náš život na jiných nových základech, protože se prokázalo, že to co jsme žili a na čem jsme stavěli bylo chatrné. K tomu však potřebujeme některé věci, jako například, víru, uvědomění, že nic zde není moje. Nahý jsem přišel a nahý také odejdu. Potřebujeme přijat do svého srdce Ježíše, protože to je cesta k Bohu. To je cesta do prvopočátku. Je to dlouhá a velmi, velmi bolestivá cesta. Jiná však není.
Může někdo namítnou a říci, že posuzuju, že hodnotím, že kritizuji a já nevím co ještě všechno. Ano může. Na to má jistě právo a já mu jej neberu.
Učím se. Tak jako každý se i já učím a co mohu prohlásit a čeho jsem si plně vědom, je, že neposuzuji, nesoudím, nezlobím se. Vše o čem zde budu psát pochází z lásky a směřuje k lásce. Může se to jevit někdy jinak, přesto tomu tak je. Nemám potřebu se do kohokoliv navážet nebo někoho soudit. Pravdou však je, že mám potřebu, můj duch má potřebu, mé vyšší JÁ má potřebu se mnohdy vyjádřit k věcem, které mi přijdou do cesty. Ano mohl bych jistě mnohé nechat být, jen si nemyslím, že by to pomohlo a navíc nechci být lhostejný. Naopak jsem přesvědčen, každou svou jednou buňkou že jen pokud ukážeme, že věci by mohly být jinak se mohou změnit, aniž bych někoho kohokoliv nutil.
Slovy se věci těžko mnohdy vyjadřují, protože nejsou dokanalá a každý jim může porozumět ze svého vědomí jinak. Je to jasné a prosté, protože nakaždého v tom našem životě působili jiné věci a tak každý stejné slovo vnímat jinak může. Nejsem nakonec odpovědný za to jak si kdo věci k sobě nebo na sebe vztáhne , jsem odpovědný jen za to co a jak jsem napsal a Ježíš ví jak to je myšleno. Kdysi nebylo potřeba slov, protože jsme se uměli domluvit telepaticky, bohužel tak jako mnoho jiných věcí i tuto vymoženost jsme stratili.
Na televizi se nedívám jen když občas sejdu dolů k rodičům a ti se koukají tak se na chvíli kouknu. A dnes tam byl zrovna a jistě ne náhodou to mi došlo, zajímavý pořad, který byl poslední kapkou proč právě tuhle rubriku založit. Pořad se jmenuje šéf v utajení a jsou to příběhy, kdy sám šéf se vydá v přestrojení do svých podniků, aby zjistil, jak se věci opravdu mají. A tentokráte to bylo o takovém člověku, který když zjistil, jak se věci opravdu mají a jak to dopadá na lidi, změnil v podstatě vše, protože si uvědomil že udělal ve svých rozhodnutích chyby, které si neuvědomoval.
Možná si také někdo uvědomí, že věci jsou jinak a pozmění něco cokoliv ve svém životě a pokud ano byť jen jediný člověk, pak toto nebylo zbytečné. Navíc jak jsem řekl, já sám se tím mnohému učím.
Článek má nadpis s Láskou k Tobě a opravdu je tomu tak. Toto vše dělám s láskou k tobě. Ke svému Ježíši stejně jako Bohu. Ke svému nad Já svému duchu. K andělům archandělů jako k mnohým jiným bytostem, stejně jako k tobě.
S Láskou a v Lásce Kája
30.6.2015
Na televizi se nedívám jen když občas sejdu dolů k rodičům a ti se koukají tak se na chvíli kouknu. A dnes tam byl zrovna a jistě ne náhodou to mi došlo, zajímavý pořad, který byl poslední kapkou proč právě tuhle rubriku založit. Pořad se jmenuje šéf v utajení a jsou to příběhy, kdy sám šéf se vydá v přestrojení do svých podniků, aby zjistil, jak se věci opravdu mají. A tentokráte to bylo o takovém člověku, který když zjistil, jak se věci opravdu mají a jak to dopadá na lidi, změnil v podstatě vše, protože si uvědomil že udělal ve svých rozhodnutích chyby, které si neuvědomoval.
Možná si také někdo uvědomí, že věci jsou jinak a pozmění něco cokoliv ve svém životě a pokud ano byť jen jediný člověk, pak toto nebylo zbytečné. Navíc jak jsem řekl, já sám se tím mnohému učím.
Článek má nadpis s Láskou k Tobě a opravdu je tomu tak. Toto vše dělám s láskou k tobě. Ke svému Ježíši stejně jako Bohu. Ke svému nad Já svému duchu. K andělům archandělů jako k mnohým jiným bytostem, stejně jako k tobě.
S Láskou a v Lásce Kája
30.6.2015
