Strach.

Datum: 01.08.2017 | Vložil: Jarka

Dobrý den Kájo, moc zdravím a předem se omlouvám, že minulý měsíc jsem nevložila žádný příspěvek. Když jsem Vám psala poprvé ta jsem se svěřila se svojí obavou z toho, vyjadřovat svoje pocity. Až teď jsem pochopila proč. Musela bych konečně přiznat, co cítím doopravdy. Že nejsem paní Dokonalá, ale stejná jako všichni ostatní. Minule jsem psala, že jsem objevila techniku hooponopono, měla jsem takovou radost, konečně něco, co uklidní moje emoce, kterých jak teď vím jsem se bála. Ale stal se pravý opak. Všechno to, co jsem potlačovala, tak udeřilo plnou silou. Už dva měsíce žiju v hrozném strachu, zažívám doslova panickou hrůzu, kdy skoro nemůžu dýchat, celá se klepu, sotva stojím na nohách. Teď se to ještě vystupňovalo, protože mám dovolenou, tak před tím nemám kam utéct. Peru se s tím jak se dá, ale moc mi to nejde. Děsím se toho, že skončím na psychiatrii. Vím, že to není ostuda (včera ještě byla), ale narvou mě psychofarmakama a co moje duše. Minule jsem nenapsala, protože jsem Vás neměla čím potěšit. Měla jsem obavy, že jsem Vás zklamala, všechno šlo tak dobře. To je ale nesmysl! Vždyť přes tu hrůzu, co se teď děje v mém životě, jsem došla k tolika uvědoměním, že bych o nich mohla psát hodiny. Vnímám jak jsem se přiblížila k druhým a hlavně sama k sobě, ale je tu ten nezvladatelný strach, který mě ničí. Co si myslíte o psychiatrech, o psychofarmakách. Kam se dostanu? Nebo neznáte nějaký jiný způsob? Děkuji. S vděčností Jarka

Přidat nový příspěvek