Vážení a milí,
poslední články od Káji a Radky mě docela vyděsily svým popisem chování se sousedů na venkově vůči sobě. Tento způsob vzájemné nevraživosti a sobectví jsem vždy považovala za "výdobytek" městské společnosti. Městská společenství jsou vždy více anonymní a tím pádem i sobečtější a bezohlednější vůči sobě navzájem. Ale venkov byl pro mě vždy oázou lidské vzájemnosti, sounáležitosti a sousedské pomoci i úcty. V květnu jsem toto krásné místo navštívila a obdivovala mírnou a romantickou krajinu kolem, a ani ve snu by mě nenapadlo, že na venkově mohou sousedovi psi napadat děti, či malé pejsky - to se přece děje v městských parcích, kam chodí neznámá individua, ale na venkově ???!!!, kam jsme to dospěli?? A totéž se týká obtěžování a neslušností ohledně sousedských pozemků. Připadá mi to, že ti neslušní hřeší na to, že ti slušní nemají ve svém "rejstříku chování" dáno používání restriktivních metod - "to bych přece sousedovi nemohl udělat". A jak tedy tyhle rozbité sousedské vztahy harmonizovat? Sousedé, zvláště vy, kteří jste zapomněli na mravy svých předků, zkuste se zamyslet. Venkov svou krásou i charakterem byl vždy krásnější i lepší než města, a do budoucna je to jediná varianta zdravého a slušného života v lidském společenství. Přeji Borotínu a jeho občanům jen to nejlepší, s úctou Marie