Prostor pro diskuzi 2024

Zdravím tebe, Kájo a samozřejmě i Radku a o to srdečněji, že se vyplnilo to, po čem jsem volal a to to, že si opět povstal ze sutin a konečně na sobě začal pracovat. Nejen hrad, ale i kapli je třeba stavět.
Na začátek ti chci z celého srdce poděkovat za tvé loňské články a také Marušce za její pohledy a dokonce i za to, že si se celý rok věnoval něčemu jinému a zde nebylo jediné písmenko. Sám si zde několikrát zmínil, že i kdyby tvé články nikdo nečetl, tak to děláš alespoň pro svůj osobní růst. Možná jsem rostl s tebou, ale každopádně v mezidobí jsem nepřestal hledat informace a bystřit své instinkty tak, abych lépe chápal sebe a potažmo svět okolo jako takový. Šel jsem svou cestou a když se ohlédnu, tak ne vše bylo dokonalé, ale i chybami se člověk učí, pokud se ovšem dokáže zastavit a zhodnotit směr, stav a způsob jakým se do daného bodu dostal a zda to odpovídá záměru.
Ano, naplňuje se vše o čem byly tvé články. Ani tehdy stejně jako teď mě to neděsí, spíš naopak. Vím, že bude hůř, ale stejně jako ty věřím, že je to kvůli tomu, aby veškeré zlo bylo vykořeněno a následně mohl vzniknout nový řád.
Jeden takový příběh: Synek si porazil naprosto sám svůj první strom. Byl nemocný, napadený škůdci a jen bídně přežíval. Nechal pařez. Na jeho místo chceme zasadit malou krásnou jedličku. Jenže překáží ten pařez! Tuhle jsme ho chtěli vytrhnout, protože jsme dělali nějaké dřevo do foroty, jenže, půda zmrzlá na kost drží ten pařez tak, že ani traktor s tím nehnul. Junior povídá, "budu ho obkopávat". Bušil do té zmrzlé půdy až jiskry a led lítaly a po chvíli urputného snažení se zastavil a moudře povídá: "No budeme to muset nechat na lepší časy, takhle to k ničemu nevede!" "Až rozmrzne, vrátíme se sem a asi uděláme trochu koleje, ale to vytrhnout už půjde a koleje zašlapu a pak na jaře přesadíme jedličku aby jí tu bylo hezky." A tak i bude! A stejně tak se vším okolo.
Ano ani v tom Rusku není vše růžové, ale opravdu tam vládne Člověk, který prosazuje rodinu a vlast jako nejvyšší hodnoty národa a i pro mne jsou tyto hodnoty nejvyšší. Mám to totiž jednoduché, jsem od přírody kluk a umím čůrat ve stoje a vždycky po větru a nebudím se s tím, jestli jsem se přes noc nestal holkou. Umím si vypěstovat obživu a mám možnost si i něco ulovit, rozdělat oheň, zahřát se. Naučil jsem se o sebe postarat. Učím to i svou rodinu a vidím v tom budoucnost. Vím, že mi nepomůže vystavět atomový kryt jako staví Mark Z a taky vím, co mám dělat, abych přispěl k tomu, aby atom fungoval jen v elektrárnách. Nejsem sám a věřím, že více a více lidiček, co mají duši a srdce na to jdou stejně.
Tak jen pro začátek......už na domečku nevlaje pirátská vlajka (byla větrem zcela roztrhaná), ale nově tam na stožáru svítí krásná červená se zlatým kalichem - husitská!
Zdravím všechny, kteří čtou tyhle stránky a přeji, aby i v jejich srdcích zavlála nová červená vlajka se zlatým kalichem - líp se s tím žije
Ze srdce Pavel

Milý Pavle já jen, abys mi někdy neřekl, že jsem ti zde neodpověděl, tak přesto, že jsem z tebou mluvil na základě tvého vyjádření zde přes telefon tak takto ještě činím i zde. A to že jsem ti volal si považuj, protože telefon jak jistě víš ve svém současném životě opravdu již nepoužívám. Provolám ročně tak tři hodiny a z toho dvě a půl hodiny z tebou. Opravdu již zlo jako je mobil nepotřebuji. Stejně tak nepotřebuji ke svému spokojenému životu mnoho jiných věcí, které mnozí považují nejen za samozřejmost, ale mnohdy nutnost. Tak jako všichni jsem se i já narodil do této již z velké části zotročené společnosti a tedy byl ze mne otrok. Dnes tomu tak již po mnoho let není. Ano je jistě pár věcí které musím plnit a dodržovat ale ubývá jich a cítím se být volný spokojený a šťastný. Nemám účty v bankách v životě jsem nic nezaplatil bankovní kartou a přesto si mohu koupit dnes cokoliv co bych potřeboval. Záměrně neříkám co chci, protože mezi potřeboval a chci je přece jen velký rozdíl. Člověk v čase přijde na to, že toho v samé podstatě moc nepotřebuje. To ale opět neznamená že bych v jakékoliv oblasti svého života strádal. Mám vše co potřebuji a jsem skutečně šťastný po boku své milované polovičky Radky. A na závěr k těm článkům, které zdá se ti chybí. To že zde nejsou není známkou toho, že bych nešel stále po stejné cestě. Jen opravdu vše co mělo být sděleno v samé podstatě sděleno bylo. To neznamená že se zde v čase něco neobjeví. Každý den se s Radkou věnujeme nejen zvelebování toho našeho fyzického světa ale zabýváme se stejně tak věcmi mezi nebem a zemi řekl bych. Měj se hezky a nepochybuji o tom, že přijde čas kdy se opět v tomto roce osobně setkáme příteli.
S pozdravem Kája