Egypt napojení na MPKŽ

proběhlo 29.3.2022

Odpoledne toho dne, kdy mělo k napojování Egypta dojít, jsem si přečetla mail od Káji, který mi přišel už ráno. Sděloval mi v něm, jak měl těžkou noc, kdy jej vzbudilo velmi silné neznámé světlo, nemohl pak spát a měl potřebu se s jedním starším textem znovu seznámit:

„Věci jsem dohledal ráno a mnohé si přečetl. Luxor, nejhorší čištění, jaké jsem zažil a prožil – nejen entity, ale setkali jsme se tak se šediváky, kteří tam mají své základny. Samotné místo, které je napojeno na Jednotu jsme pročistili tehdy. Ovšem těch základen tam zřejmě bude daleko více.

Po tomto čištění se objevily na mých rukách vředy a začalo velmi složité období, které bylo ukončeno napojením všech daných míst, které jsme slíbili napojit, očištěním Putina a navrácením duše, a hlavně odchodem Míly. Naše cesty se rozešly, lépe řečeno Míla odešla DOMŮ, zde zanechala tělo a někdo se vtělil.

Dnešní den nemusí být procházkou růžovou zahradou, nemám strach, už jsem toho v duchovním světě zažil dost, jen člověk na některé věci pozapomněl. Šediváci nejsou entity, které běžně čistíme, jsou to velmi vyspělé a inteligentní bytosti, a můžeme se s nimi dneska setkat, stejně tak se můžeme setkat přímo s Thovtem.

No uvidíme, jen mne to docela odvádí od práce venku.

Přeposílám odkaz na jeden článek, ze kterého jasně vyplývá, že Luxor bylo ono složité místo, kde jsme se setkali se šediváky, a bylo to ono místo a pročištění, ze kterého jsem se dlouho, velmi dlouho léčil.

Posílám to především pro tebe, Maruško, protože máš dar vnímat věci jinak, a třeba ti něco ještě přijde. Já jsem se s tím obeznámil, a tak jdu na čerstvý vzduch pracovat.“

Požádala jsem Káju, aby zde vložil proklik na jeden starší článek, protože v tom množství informací zde na stránkách by se vám samotným jen těžče dohledával. Doporučuji přečíst než budete pokračovat dále. Článek se vám otevře v novém okně takže se vám nic neztratí a pak zde můžete klidně pokračovat.

Jaké to bylo poslední měsíc – díl první.

Já jsem ten den měla také podivně jiný, než je běžné.Celé dopoledne a část odpoledne nešel po velkých větrech proud. Jednu chvíli jsem byla unavená, tak jsem si na chvilku lehla, zavřela oči, a vidím mapu Egypta, pěkně shora, v jakýchsi jarních barvách – žlutá, zelená, růžová. To mě zaujalo, hned jsem si vzpomněla na večer, a ptala jsem se, jaké to bude. A celý Egypt se mi jevil jakoby ve větru směrem k moři, a něco tím větrem utíkalo pryč. Až poté jsem si přečetla Kájův mail i ten článek.

Tak tolik příprava, a teď k vlastnímu napojování, tak, jak jsem jej v meditačním rozpoložení vnímala. Tentokrát mě kromě mírného vánku kolem obličeje také velmi silně pálily dlaně. Zvedala jsem ruce, s dlaněmi nastavenými nahoru, pak před sebe dopředu. A mám pocit, jakoby to byly silně svítící reflektory.

K mému překvapení se znovu objevuje poslední obraz z předchozího napojování (Izrael). Vidím vzestupné kruhy a uvnitř jasně zlaté pečetě, na nich je text napsaný nějakým starodávným písmem. A dozvídám se, že se láme 7 pečetí.

Poté slyším hlas, který čte nějaký text, a před očima se mi ukáže drobné černé písmo na bílém svitku. Proběhlo to velmi rychle, nestačila jsem zachytit text, jen vím, že tématem byla „starost dětí o starší a povinnosti starších“.

Před očima se mi znovu ukáže mapa Egypta, který je tentokrát potemnělý, šedý, jakoby bez života. A hned na to vidím jakýsi kopec, na něj vylézá odporná příšera. Je tmavší, slizká, zelená, má velkou hlavu, s obrovskýma očima, připomíná to velkou žabí hlavu. A má šupinatou kůži. Mám velmi nepříjemný pocit, že na mě stále kouká a kouká. V tuto chvíli si vzpomenu na Kájovo „v prach se obrátíš“, pustím to na ni a příšera zmizí.

Kopec se vyčistí a mně se ukazuje čistě modrá obloha nad ním. A pod oblohou vlaje v prostoru velká bílá hedvábná šála, či pruh, který má uprostřed zlatý proužek. Pod tímto výjevem jsou na zemi, sluncem silně ozářené, podivné, lesklé kovové přístroje, a já vnímám, jak tam kolem nich s někým pobíhám… a pomalu usínám. Naštěstí mne vzbudí syn, který klepe na dveře a nese mi poštu.

Znovu se ponořím do dění v Egyptě a vidím, jak nad Egyptem pomalu proletěla zlatá sova. Nejdříve je v dálce, jako docela malá, pak je čím dál větší, až s roztaženými křídly zabere celý prostor na Egyptem. Postupně se prostor prozařuje, prosvětluje a sílí ochlazující energie kolem mne. Vnímám pohled na celý Egypt, který je pokrytý trávou, a ta se vlní směrem k moři. Do toho se objevují obličeje a postavy velmi starých bytostí, i mnoho všelijakých věcí z dávného života v této zemi.

Na závěr se pak objeví silná zlatá záře v dálce, pomalu se přibližuje a já rozeznávám rozzářené obrovské sochy sedících faraonů, vypadají, jako by obživly, hýbou se. Jeden z nich vstane a jde k nám – v tu chvíli jsme tam všichni tři proti nim - , laskavě se usmívá a zdraví nás. A hned na to přichází myšlenka „je napojeno“, vidím tu „bublinu“ nad celým Egyptem i nad Sinají. Shora mi to připadá jako plíce, levá strana je trochu větší, uprostřed Suez a menší pravá strana. A k tomu přichází myšlenka „Egypt musí dýchat“.

Když se podíváme na mapu, tak asijská část Egypta, Sinajský poloostrov, hraničí s Izraelem. A nemusí být proto překvapením, že se objevuje závěrečný izraelský obraz, tentokrát ve formě spirály sedmi kruhových prstenců, s nějakým nápisem a sdělením o starostech dětí vůči starším a povinnostech starších. Máme si uvědomit dopad činů rodičů až do sedmého pokolení, dobrých i špatných. Je to prastará, lidstvu daná moudrost, dnes ji určitá část lidstva zná jako starozákonní biblický text. Ten smysl se týká celého „rodového společenství“, těch nejstarších až po ty nejmladší v rodinné linii a jejich vzájemné působení. Tak se vytváří budoucnost a životaschopnost rodů, buď rozvoj, nebo zánik.

Obraz africké části Egypta, odpoledne plné slunce a barev, a teď v rámci čištění a napojování jako území potemnělé, šedé, bez života. Starobylý Egypt byl plný života a Slunce, úcty k bohu Slunce RA. Jen připomenu faraona Amenhotepa IV., který později přijal jméno Achnaton, aby vyjádřil bezpodmínečnou službu jedinému Bohu Atonovi = RA a jako první přinesl na planetu Zemi Kristovo vědomí. Po jeho dodnes nejasném odchodu byl ještě zavražděn jeho syn Tutanchamón a Egypt šel do úpadku. Dnes potemnělý, šedý, bez „pravého“ života: přelidněná, chaotická Káhira, v poušti se celá léta hrabou „vědci“ z celého světa a tvoří „hypotézy“, co a jak kdy bylo, a zmagoření turisté utrácejí vysoké sumy za „poznání“ a v „úžase“ koukají na stavby, o kterých nikdo nic pořádně neví.

Pak se na kopci objeví ošklivá, žabí příšera. Po proběhlém očištění a odvedení entit, kterou tahle příšerka představuje, se objevuje čistá modrá obloha a hedvábná šála se zlatým pruhem. Významný „kopec“ v Egyptě je hora Sinaj. Posvátná hora, známá tím, že na ní Mojžíš přijal desatero. A zde vnímám všelijaké lesklé stroje či přístroje, kolem kterých pobíhám. V této chvíli mi proletí hlavou vzpomínka na jeden sen, kdy jsem létala na nějakém, velmi zvláštním stroji pod jasně modrou oblohou, bavila jsem se s ostatními bytostmi na jiných strojích, mohli jsme se pohybovat ve vzduchu mimo tyto stroje. Pradávná doba, o které víme jen to, že byla neuvěřitelně vyspělejší, než jsme my zde a nyní. Posvátná hora Sinaj, to je ten pravý Lux-or, brána Světla, hora, odkud přichází Světlo Stvořitelovo, to symbolizuje ta šála se zlatým pruhem. Legenda o Mojžíšovi a desateru přikázání je církví pokřivená symbolika, používaná k ovládání a trestání.

Symbol zlaté sovy nad celým územím Egypta, který těsně předchází obraz vlastního napojení, mluví o neobyčejné moudrosti, která je v této zemi skryta. Mnoho trávy ještě vyroste, mnoho větrů se přežene (další obraz), než se budeme moci k těmto vesmírným poznáním vrátit. Než nám prastaré bytosti dovolí a otevřou své „knihovny“. Nicméně, objevili jsme se tam jako malincí mravenci proti obrovským sochám významných faraonů, těch prvních, kteří patřili mezi vysoké zasvěcence a starali se v souladu s vesmírnými zákony o rozkvět a vzestup Egypta, ti nám laskavě pokynuli. A tak i tato část země, která se dnes nazývá Egypt, má šanci dýchat a rozvíjet se.

14.1.2023   Maruška