Entita náš omyl.

Připomeneme si, že v předchozím sdělení jsem psala o tom, že jsem v jedné chvíli uviděla v rámci obrazů červenočerný mrak a v něm nejasná, velká sedící postava bez hlavy, celá v černém kovovém brnění. Až druhý den, v bdělém stavu se mi občas ukazovala i s hlavou, se svítícíma vlčíma očima, s pocitem, jakoby se mi posmívala.

Po celé předchozí období jsem věděla, že pokud se stane, že mě nějaké zjevení obtěžuje, či nutí k něčemu, co nechci, mám použít formuli „odstup satane, ty budeš sloužit jenom bohu“, třikrát za sebou. Párkrát se stalo, že jsem tak učinila a neměla jsem žádné další potíže. Tentokrát jsem tento obraz, který mi neladil ke všem těm světelným, přešla, dokonce si vzpomínám, že mi proběhla myšlenka „ty sem nepatříš“.Obraz jakoby nebyl. To byla první chyba, kterou jsem udělala. Entita se mi začala zjevovat ve dne, v běžném životě. Ráno jsem ji uviděla v zrcadle v koupelně, jak na mě kouká. Pak se mi tu a tam objevovala jen její hlava jakoby přede mnou. Všichni víme, jak je nepříjemné, když se nám určitá představa vnucuje do mysli, či do představ, a nevíme, jak se toho zbavit. Na formuli už bylo pozdě, pomáhala vždy jen na nějaký čas.

O této mojí nepříjemnosti jsme samozřejmě hovořili a domluvili jsme se, že zjistím kdo to je, odkud je a proč se objevuje. A tak jsem se hned pustila do meditace a kladení otázek, na které mi přicházely odpovědi:

• „Proč se objevuje ta temná kovová nestvůra s vlčíma, kovovýma očima?“ Je to zapomenutá entita, posmívá se, že se dokázala schovat.
• „odkud je, kde se schovala?“  Je z Antarktidy, je původní. Schovala se hluboko pod ledem, zavrtaná v zemi.
• „co má v úmyslu?“  Škodit
• „komu?“ vám
• „má tu možnost?“ má
• „kdo to je a komu slouží?“  Je to prastará bytost, slouží Satanovi 
• „co máme udělat, aby byla zničena?“ Pročistěte ještě jednou Antarktidu. 
• „je to skutečně poslední bytost zla z těch čištěných území?“ ano, je
• „jak mě našla?“ ukázala se ti i dříve, vždy v jiné podobě, vždy jsi na ni přišla a zahnala ji, včera ne.
• „jak to, že o mě ví?“ byla jsi dole pod ledem, sledovala tě. 
• „proč jí včera neodstranil Stvořitel?“  Ona je nevýznamná, Stvořitel odstraňoval mnohem horší věci. 
• „dostala se naše modlitba ke Stvořiteli?“Ano, velmi vám pomohl.

Odpovědi byly jasné, potvrzovala jsem je ještě kyvadlem, kde jediný rozdíl byl v otázce, zda-li nám škodí, kyvadlo řeklo, že ne. Ať tak či onak, starobylé bytosti, sloužící Satanovi, jsme se měli zbavit. Místo toho jsme se dohodli, že jako starobylá bytost by nám mohla ledasco sdělit, a že s ní zkusíme spolupracovat. Přistoupila jsem na ten nápad, byť jsem vnitřně si nebyla úplně jistá, zda je to správné. Obávala jsem se, jestli sama sebe nepoškodím tím, že se budu vyptávat satanské bytosti, měla jsem v sobě jakousi nejistotu, zda nezrazuji Krista. Na druhé straně byla zvědavost a tak trochu frajeřina, zkusit to. Kája měl mnoho otázek, na které chtěl odpovědi, já jsem si je vždy napsala a zkoušela.

Tehdy jsem to nedokázala odlišit, dnes však vím, jaký rozdíl je mezi napojením a odpověďmi od našich skutečných průvodců z vyšších světů, od hrátek světa nízkého. A tak jsem hledala odpovědi na jméno a tvar, poněvadž jsem se nechtěla setkávat s nějakou nehezkou příšerou. Na tvaru jsme se ustálili, že to bude žabák – žába. Nejdříve žabák Dan, pak žába Hanka a nakonec žabák Ferdinand. Už to, že nepřišla ihned jednoznačná odpověď, ale vlastně míchanina zmatků z podvědomí, nás mělo upozornit, že je něco špatně. Tehdy to byl pocit, neuměla jsem jej zformulovat, rovněž moje zkušenosti z napojování a dotazování byly mizivé. Byla mi dána schopnost se napojit, když Kája přednášel různá čištění a já jsem v podobě obrazů vnímala, co se děje. Nepochybovala jsem o žádném, to je prostě v pocitech a nedá se to popsat. Ale klást otázky a očekávat odpovědi, to bylo pro mne zcela nové, a hlavně ty odpovědi nepřicházely tak lehce a samozřejmě, jako ty obrazy. Měla jsem pocit, že se pachtím za něčím, co mi není dáno, co nevím jak na to. Ona entita se samozřejmě nabídla, že s námi spolupracovat bude, a slíbila, že se bude ukazovat jen v podobě žáby.

A tak jsme se dozvěděli, že je hodně stará, čekala na nás, neškodila, jen pozorovala. Je velkou pamětí a může nám ledasco sdělit. Kladli jsme otázky různého druhu, týkaly se Evropy, tehdejší situace v Rusku či Ukrajině, ptali jsme se na lidská těla bez duše. Kájovi se jednou objevilo silné žlutobílé světlo, ozvala se hromová rána a praskla žárovka, a tak jsme hledali interpretaci tohoto děje, ptali jsme se, co má být v dalších čištěních, na energii reiki, dokonce i na kočky domácí, které v té době trápily Kájovu a Radčinu zahradu, dokonce jsme se nechali zatáhnout až k numerologickým úvahám ohledně čísel domů a aut. Všechny ty odpovědi lze shrnout velmi jednoduše. Podobají se časopisovým horoskopům. V podstatě nic skutečně nového či důležitého neříkají, a přesto jakési obecné sdělení poskytnou. Například na otázku, na co nemáme zapomenout v textu nového čištění, se dovídáme, že je potřeba, aby lidské bytosti s duší našly jednotu mezi sebou, tedy ty, co zůstanou po kataklyzmatu. Lidé se mají spojit bezpodmínečnou láskou a propojovat dobro mezi jednotlivými národy. A měli jsme pomáhat zvyšovat vibrace těchto území a prosvětlovat je. Teď, když to z těch svých poznámek vypisuji, tak si připadám, jako bych opisovala nějaký ezo-časopis.

Avšak jedno sdělení, které časově pochází ze 7. května, zcela evidentně nepochází od „entity“, ale bylo sdělením mého vyššího vedení. Už když jsem si četla zážitek z onoho napojování, mi přišlo, že tohle je pravé, poctivé. Týká se totiž popisu jednotlivých světelných vysokých duchovních bytostí, které nám sem Stvořitel poslal na naši žádost o pomocníky. Ukázali se v závěru „Oslovení Nejvyššího“, jako zlaté bytosti, sestupující na zlatém korábu k nám na zem. To považuji za natolik posvátné a krásné sdělení, že jej nechám na samostatný článek, protože toto téma s Ferdou opravdu nesouvisí.

A pak přišla chvíle prozření a uvědomění, že jsme na špatné cestě, svedeni vizí, že si budeme „telefonovat“ či rozprávět na lehátku s jakousi bytostí, která nám pravdivě odpoví na otázky, týkající se věcí mezi nebem a zemí, za to, že ji necháme naživu. A tak, jak jsem měla pocit na začátku v tom zrcadle, že se mi posmívá, tak se nám vlastně vysmívala těmi svými odpověďmi. A naši skuteční průvodci jen čekali, kdy na to přijdeme.

Kája sepsal nový text pročištění všech území napojených na Modrobílý plamen Květu Života a zničení entity a proběhlo čištění. A opět jsem vnímala obrazy z tohoto dění. Tentokrát se entita objevila, samozřejmě ve své démonické podobě a bylo jasně patrné, že je zlá. Nechala jsem jí být, protože se mi ukázala všechna napojená území pod tou ochrannou „bublinou“ a pod ní se rozsvěcovaly světla. Byl to pěkný pohled. Pak celým tímto územím prošla velká světelná vlna, vypadalo to jako bílá polární záře. V tom světle pak vidím, jak se škvaří ta satanská entita, zuří, nechce se vzdát. A tak se objevuje široká šedá trubice, otevírá hlavici a vcucne celého démona. Hned se zase uzavírá, je vidět, jak ta bytost v té rouře se sebou mlátí. Nato se mi ukáže pěkná neznámá krajina s jezerem. Voda v jezeře je temně modrá, úplně nehybná. Do ní pak vyústí ona trubice, a vypustí zbytky plechu z entity, aby se v té vodě rozpustily. Po chvíli pak všechny mizí rozpuštěné.

Tohle téma se může zdát i úsměvné. Očekáváme, že nějaký žabák nám odpoví na závažné otázky. Ale je velmi poučné a v naší práci také důležité. Pochybili jsme a každou chybu je potřebné si uvědomit, zpracovat. Ujasnit si, co k ní vedlo a kdy jsme pochopili, že jsme na špatné cestě. Pro mě je důležité i uvědomění si těch často nevyřčených pocitů a vnitřních „ano-ne“ otázek, těch různých typů přijímání odpovědí a rozlišení, co je vějička a co pravá odpověď. A netvrdím, že už vím, stále se to učím.

26.1.2023   Maruška