Bytosti přírody.
I toto spadá do onoho neviditelného světa kolem nás a přece existuje.
Nauky o živlech a jejich bytostech jsou prastaré, pronikly i do bájí, pověstí a pohádek, kde se pro současného člověka zachovaly. Je na člověku, aby ověřil vše svou zkušeností. Musí ale zapomenout, co slyšel ve školách nevědomců. Příroda je dílem božím, a sice velmi dokonalým. Skrývá mnohá tajemství, která jsou dnes stejně jako dříve známa jen zasvěcencům, aby jich lidé nemohli zneužít. Prostor mezi nebem a zemí má ušlechtilejší obyvatele, než jsou jen ptáci a hmyz, velké oceány jsou plny zcela jiných obyvatel nežli jen ryb a hlubiny Země nejsou určeny jen krtkům, též ohnivý živel nebyl stvořen k prázdnotě. Čím více bude lidstvo směřovat k mravnosti a k lásce ke všemu stvořenému, tím více mu bude z těchto tajemství svěřeno, aby mohlo být využito ve službě lásky.
Pro mudrce starověku byly základním prvkem v říši přírody živly. Skřítkové, rusalky, víly a ohniváci – dnešní člověk tyto bytosti zná už jen z pohádek a pověstí. Stále dominantnější lidský rozum je po celá staletí vytěsňoval do oblastí nereálna. Citliví lidé všech dob, žijící v harmonii s přírodou, byli a jsou však schopni je vnímat, stejně tak jako lidé duchovně probuzení a jasnovidní, jako proroci a avatarové.
Nastává čas, kdy tyto bytosti chtějí být člověkem vnímány jako reálné a brány vážně, neboť odpovídají za energetické procesy v přírodě a za pocitové vztahy v přírodních říších, včetně světa zvířat a lidí. Lidské vědomí v době přítomné evoluce představuje na Zemi rozhodující řídící sílu.
Elementární svět nechal člověk sestoupit do nevědomí, proto se musel svět těchto bytostí stáhnout do ústraní. Kvůli tomuto naprostému zapomenutí třeba na svět gnómů, ačkoli horníci vědí své, připadá lidem země jako hrouda neinteligentní hmoty.