2020 – dobře už bylo.

Milý člověče – pokud v dané chvíli ponecháme stranou relativitu času, pak mi dovol, abych Tě přivítal v tomto nově příchozím roce.

Pokud bych byl představitelem moci v tomto fyzickém světě a ucházel se o tvou přízeň, jistě bych našel mnoho krásných slov, kterými zaujmout. Dokázal bych nepochybně ohnout jakákoliv fakta a výsledky tak, aby u tebe vzbuzovaly pocit starosti o tvou osobu a víru, že bude ještě lépe.

Bohužel nejsem představitelem žádné povrchní krátkodobé pozemské moci a tak ani nelze podobná prázdná a v jádru nic neříkající slova očekávat.

Podívej se, milý člověče, kolem sebe, zadívej se do sebe sama, sundej růžové brýle a pak možná uvidíš. Uvidíš, čím se obklopuješ, jak smýšlíš, s kým se stýkáš, co děláš, jaké hodnoty uznáváš. Možná v čase pochopíš, v jaké iluzi to vlastně žiješ.

 Mnohé z toho, co bych ti chtěl, člověče, sdělit, nelze dát do slov tak, abys tomu v daném čase správně porozuměl. K tomu všemu vede dlouhá cesta a je jen na tobě, zda se na ní vydáš anebo budeš dále šlapat dokola jako na kruhovém objezdu.

Co bych přál sám sobě, a tedy i tobě, je věc jedna a skutečnost, současnost a minulost, ze které se zcela nepochybně tvoří a rodí naše společná budoucnost, je věc druhá.

Pokud si plně uvědomíme a pochopíme naše jednání, chování a přístup, jaký jsme dlouhodobě k věcem kolem nás, k sobě samým či planetě zemi měli v oné minulosti, pochopíme také a uvědomíme si, že toto vše se bezezbytku také projeví v naší budoucnosti. A naše budoucnost, kterou jsme stvořili, přichází, klepe na dveře, je zde. Vítej tedy, člověče, v budoucnosti. V budoucnosti, která je plně součástí naší minulosti. 

Dnes už to nejsou jen nějaké „duchovní“ bláboly, ale věci jsou potvrzeny „vědecky“. Naše Země je jeden velký živý organismus. A podívejme se, jak jsme se k ní chovali, jak se stále chováme. Pokud se podíváme správně a pochopíme, pak také uznáme a přijmeme onen fakt, že dobře už bylo. Planeta, kterou nazýváme Země a kterou obýváme, nám dlouhodobě ukazuje, že se máme změnit, ale my nechceme slyšet, nechceme se poučit. Ona se začne bránit a to jinak než doposud. Věci se daly a dají do pohybu a začnou se dramaticky měnit.

Věci – myšleno systém jako celek, který je postaven výhradně na materialismu, se již nedá transformovat, ten se musí zhroutit a on se zhroutí. On se v samé podstatě již hroutí, jen to na fyzické úrovni opět ještě nevidíme, to však neznamená, že se tak neděje. Vše, s čím se na fyzické úrovni setkáme, je ve skutečnosti stvořeno daleko dříve.

Změny již zastavit nelze a to nejen proto, že nelze transformovat již systém (světový řád), který jsme spolutvořili. Překročili jsme onu hranici, onen bod, ze kterého již není návratu. To však neznamená, že nemáme či nemusíme nic. 

Naopak, prožívejme každý den jako by byl tím posledním, ovšem plně v duchu vesmírných zákonů. Začni si klást, člověče, složité otázky, jinak se budeš stále pohybovat v kruhu. Najdi odpověď na otázku, co je smyslem života či jaký je tvůj úkol – proč jsi zde a podobně. Čím blíže budeš odpovědím, tím lepším budeš člověkem, protože odpověď nenajdeš dříve, nežli podle ní začneš žít. Lepším však nebudeš pro druhé, pro ty budeš bláznem, lepším se staneš pro sebe sama. Pokud se najde dostatečný počet jinak smýšlejících bytostí, pak máme šanci ještě nějaký čas obývat tuhle planetu zemi. Pokud se však neprobudí dostatečný počet jedinců a budeme se nadále chovat v duchu „po nás potopa“, pak se historie bude velmi rychle opakovat. Vše započne jednoho dne znovu, ovšem bez tebe, bez nás. My jako celek jsme se nepoučili a svou příležitost promarnili.

Měj tedy na paměti, člověče, že dobře už bylo a proto či právě proto, ti přeji pevnou vůli při kladení „těžkých otázek“ a trpělivost při hledání odpovědí.

S Láskou a v Lásce Kája

2.1.2020