Tak zacinam novy usek zivota, uplne jinde a chtela jsem uplne jinak.
Dva dny jsem cestovala pres polovinu Ameriky, abych zacala novy zivot. Jen jak to uz chodi od nedoresenych veci neuteceme ani na druhou polokouli.
A tak si uvedomuji, ze je treba veci resit, ne odkladat, nebo od nich utikat.
Nevim, co mi chce zivot naznacit tim, ze mi neustale predhazuje situace, ktere mi komplikuji zivot. Nejhorsi na tom Je, ze ja jsem prilis zodpovedna a dusledna a ti ostatni pravy opak a jeste se nastvou, ze se neprizpusobim... Mam takove situace hned tri.
Zhluboka dycham, ale jedine, co me napada je, ze se musim zmenit ja. Prestat se citit provinile v techto situacich a naucit se byt tvrda, ale ne na sebe, ale na ty, kteri si mysli, ze mi budou neustale diktovat jak a co mam delat. Je to o tom, ze tito lide nemaji ke me respekt, protoze jsem vzdy byla "hodna " a dovolila jsem Jim se takhle chovat. Uvedomila jsem si, ze tomhle jsem v prve rade vzdy ublizovala sama sobe, potrebuji zahojit tyto rany a vytvorit si obranu, naucit se rict NE a neresit " co si kdo bude myslet!" Nebot to neni muj problem,ale jejich.
Snad tyto slova nekomu pomohou a snad pomohou i me samotne, nebot tohle Je pro me jedna z nejtezsich zkousek.
S laskou Emily