Milý Kájo,
děkuji za milá a hladivá slova, která jsem si několikrát už přečetla, i za podporu, kterou mi v mém putování a snažení poskytujete.
Dnes je to 30tý den, kdy se věnuji meditaci čištění a tak si dovolím malou rekapitulaci svých prožitků. Začala jsem ve chvíli velkých osobních nejistot, chaosu a smutku. Ten sen, který jsem vám v mailu popsala mi vysvětlil co, či spíše kdo to na mě visel a ujistil mě, že krok, který jsem po roce tápání udělala byl správný. A tak jsem začala meditovat 2x za den, později jsem se ustálila na ranním a večerním čase a na tu chvíli se vždy těším. Zajímavě se mi měnil i hlas - od slepotu, někdy i chrapotu aotřeby od kašlat až k čistotě. Občas jsem měla dojem, jakoby něco škodolibého ty moje hlasivky zastíralo právě v těch nejzávažnějších pasážích, až jsem jednou v duchu mezi řádky řekla "mě nedostanete", a od té doby mám pokoj. Někdy se mi stává, že při oslovování našich patronů je mi až do pláče - vede mě to ke utlumení a hluboké úctě. Asi v polovině času mě napadlo, že by bylo lepší mít při meditaci rozsvícené svíčky, a tak jsem si pořídila pět kalí šeků na čajovky a má na stole malý půlkruh ze svíček.
Za ten měsíc nastal i posun v mém osobním životě - jsem v situaci, kdy hledám bydlení a práci. V oblasti práce jsem měla od počátku jasno, co chci: čisté prostředí, práci na kratší úvazek a nesmím škodit lidem, zvířatům ani přírodě. A tak mě zaujala nabídka "zdravého životního stylu" , ze které se však brzo za slovních tanečků vyklubala ona ďábelská Herbalifka. Další nabídka taky vypadala dobře - čistá laboratoř, práce dopoledne, slušný výdělek, "konečná příprava výrobku", jenomže šlo o balení léků do krabiček - přece nemohu být součástí tohoto vražedného řetězce. A po té přišlo to, co je mojí celoživotní parketou - pomáhající profese, tentokrát jako koordinátorka jedné sociální služby - po neděli již budu přebírat práci.
V bydlení jsem si uvědomila, že si hledání sama vnitřně blokuji. Nejdříve mi došlo, že je potřeba sbalit a odvézt si své věci z místa, odkud jsem odešla - to je to nutné od sekání všech pout a vláken a nikdo to za mě nemůže udělat. Nicméně, když jsem tam minulý týden několikrát byla a balila, tak jsem si uvědomila, že to místo už mi nic neříká, jen jsem věcně a systematicky skládala jednu věc za druhou. Druhá věc se týká mne samotné - nejsem ještě připravená na to, žít sama, byť hledám v blízkosti své rodiny. Možná se toho i trochu bojím. Zatím (a rozumem vím, že to nejde natrvalo), žiju v rodině jednoho ze svých dětí a jsem vděčná za vzájemnou podporu, ohleduplnost i pomáhá ní si. Zároveň si také uvědomuji, jak málo věcí (svých vlastních), stačí ke spokojeně mu životu, a co všechno nemusím mít.
Samozřejmě, že v dalších dnech budu v meditování pokračovat, zvláště myslím na potřebu neustálého čištění a chránění naší republiky, která se nebezpečně blíží k "majdanizaci". Věřím, že toto je mnohem čistší a účinnější způsob pomoci, než vykřikovaní někde v davu. Kéž by nás bylo hodně a stále více.
Kájo, děkuji také za upozornění na ten film, nevěděla jsem o něm, ale zkusím si ho někde půjčit a podívám se na něj.
A nakonec otázka, zda-li mohu požádat o napojení na Modrobílý plamen Květu života. Žiju v Malých Kyšicích, je to vesnička na pokraji křivoklátských lesů mezi Kladnem a Berounem.
Srdečně a vřele děkuji za vše, čeho se mi dostává, přeji krásné před jarní dny, s úctou Marie