Kanonické právo.
Nějaký ten čas již po tomto světě chodím, prožil jsem různé věci, nikdy bych však nečekal, že budu zděšen jednoho dne nad tím, co vlastně představuje ona církev kde jsem byl mimo jiné i já sám pokřtěn, jako mnozí z nás.
Netušil jsem, jak mocná je tato společnost a jak je schopna měnit svět k obrazu svému a to z důvodu moci, kterou jsme ji dali a nebo slepě příhlíželi tomu, když ji i s naší tichou účastí budovali.
Netušil jsem, že mají tak dokonale propracovaný systém a netušil jsem, že mají své zákony v podstatě na vše.
Domníval jsem se že papež je starý uznávaný pán, někde v pozadí a přitom je to nejmocnější muž světa. Státy mají své prezidenty, ale ti mohou tak vládnout maximálně ve své zemi a jsou dokonce odvolatelní. To papež není, nemůže jej odvolat nikdo a jeho pravomoce jsou v podstatě neomezené a prosazuje tak své mocenské zájmy ve více jak 158 zemích světa.
Jsem přesvědčen, že ne mnoho z vás o tom všem něco ví a žili jste taktéž ve tmě, která se tvářila a tváří jako světlo.
Překládám vám zde jen pár úryvků z kanonického práva k zamyšlení. Na konci najdete odkazy na plné znění a doporučuji si v tom zalistovat, protože až pochopíte na co vše má papež právo a k čemu všemu vás může povolat či za co vás může soudit pak se zděsíte. Zděsíte se toho čemu jste stejně jako já věřili a vlastně jste nevěděli čemu. I z těch málo ukázek, které zde překládám, každý rozumný člověk pochopí, že i dnes vás papežská stolice může nejen povolat k jakékoliv činnosti ve jménu boha, ale v podstatě vás i dnes může nechat upálit a zkonfiskovat majetek.
Jsme v rukách šílenců a jejich moc stále ještě stoupá bohužel.
Je to jako zlý sen, ale úsudek ať si udělá každý sám.
S Láskou k Bohu a Ježíši Kristu
Kája 6.12.2015
KODEX KANONICKÉHO PRÁVA
- CODEX IURIS CANONICI
Jan Pavel biskup sloužící božím služebníkům
k trvalé památce
váženým bratřím
kardinálům, arcibiskupům, biskupům,
kněžím, jáhnům
a ostatnímu božímu lidu
Postupem času obvykle opravuje a obnovuje katolická církev zákony církevní kázně, aby, při stálém zachovávání věrnosti vůči božskému Zakladateli, vhodně odpovídaly poslání spásy, které jí bylo svěřeno. Veden stejným záměrem naplňuji očekávání celého katolického světa a dnes, 25. ledna l983, zveřejňuji a vyhlašuji revidovaný kodex kanonického práva………….
Kán.3
Kánony kodexu neruší ani nemění dohody mezi Apoštolským stolcem a státy nebo jinými politickými společnostmi: tyto dohody proto zůstávají nadále v účinnosti, i když jsou v rozporu s ustanoveními tohoto kodexu.
Kán.5
§ 1. Zcela se zrušují a nesmějí být v budoucnu obnoveny dosud platné obyčeje, ať všeobecné nebo místní, které jsou v rozporu s ustanoveními tohoto kodexu a které kánony tohoto kodexu nepřipouštějí. Zrušují se i ostatní obyčeje, pokud kodex nestanoví výslovně jinak, anebo pokud se jedná o obyčej stoletý nebo nepamětný, který podle rozhodnutí ordináře s přihlédnutím k místním nebo osobním okolnostem není vhodné zrušit.
Kán.11
Zákony ryze církevní zavazují osoby pokřtěné v katolické církvi nebo do ní přijaté, které mají dostatečné užívání rozumu a které - pokud právo výslovně nestanoví jinak - dovršily sedmý rok svého věku
Kán.17
Zákonům církve je nutno rozumět podle vlastního významu slov, sledovaného v textu a kontextu; jestliže význam zůstal pochybný a nejasný, je nutno použít paralelních textů, pokud jsou, a přihlédnout k účelu zákona, k jeho okolnostem a k úmyslu zákonodárce
Kán.23
Právní sílu zákona má pouze obyčej navozený společenstvím věřících, který schválil zákonodárce a který odpovídá ustanovením následujících kánonů
Kán.96
Křtem se člověk stává členem Kristovy církve a stává se v ní osobou s povinnostmi a právy, která přísluší křesťanům podle jejich postavení, pokud jsou v církevním společenství a pokud tomu nebrání zákonný trest.
Kán.97
§ 1. Osoba, která dovršila osmnáctý rok věku, je zletilá; mladší je nezletilá.
§ 2. Nezletilá osoba, která nedovršila sedm roků věku, se nazývá dítě a není svéprávná, avšak dovršením sedmého roku věku se právně předpokládá, že dosáhla užívání rozumu.
Kán.98
§ 1. Zletilá osoba je plně způsobilá k právnímu jednání.
§ 2. Nezletilá osoba je co do právního jednání podřízena moci rodičů nebo opatrovníků, kromě případů, kdy božské právo nebo kanonické právo vyjímá nezletilé z jejich moci; pro ustanovení opatrovníků a jejich moc platí normy světského práva, pokud kanonické právo nestanoví jinak nebo pokud diecézní biskup v jednotlivých případech ze spravedlivého důvodu nepovažuje za vhodné jmenovat jiného opatrovníka.
Kán.204
§ 1. Křesťané jsou lidé, kteří byli křtem vtěleni do Krista, stali se božím lidem, a z toho důvodu jsou účastni, každý svým způsobem, Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského; podle svého vlastního postavení jsou povoláni k poslání, které svěřil Bůh církvi, aby je plnila ve světě.
§ 2. Tato církev, v tomto světě ustavená a uspořádaná jako společnost, je uskutečněna katolickou církví, řízenou nástupcem Petrovým a biskupy ve společenství s ním.
Kán.207
§ 1. Z božího ustanovení jsou někteří z křesťanů posvátnými služebníky, které právo nazývá duchovní; ostatní se nazývají laikové čili křesťané, kteří nepřijali svátost svěcení. § 2. Z obou skupin věřících pocházejí křesťané, kteří uskutečňováním evangelijních rad prostřednictvím slibů nebo jiných posvátných závazků, církví uznaných a potvrzených, se svým zvláštním způsobem zasvěcují Bohu a pomáhají církvi v jejím spásonosném poslání; i když jejich stav nepatří do hierarchické skladby církve, přece přísluší k životu a svatosti církve.
Povinnosti a práva všech křesťanů
Kán.208
Na základě znovuzrození v Kristu jsou si všichni křesťané skutečně rovni co do důstojnosti i činnosti. Na základě této rovnosti všichni spolupůsobí na rozvoji Těla Kristova, každý podle svého postavení a úkolů.
Kán.209
§ 1. Křesťané jsou povinni i ve svém vnějším jednání vždy zachovávat společenství s církví.
§ 2. S velkou pečlivostí plní povinnosti, které mají podle ustanovení práva jak vůči celé církvi, tak vůči místní církvi.
Kán.210
Všichni křesťané, každý podle svého postavení, jsou povinni vést svatý život a tak přispívat k růstu církve a jejímu neustálému posvěcování.
Kán.211
Všichni křesťané mají povinnost a právo spolupracovat na tom, aby se božské poselství spásy stále více dostávalo ke všem lidem všech dob na celém světě.
Kán.212
§ 1. Křesťané, vědomi si vlastní odpovědnosti, jsou povinni přijmout křesťanskou poslušností, co pastýři, zastupující Krista, prohlásí jako učitelé víry nebo ustanoví jako představení církve.
Kán.213
Křesťané mají právo obdržet od pastýřů církve pomoc z duchovních hodnot církve, hlavně z božího slova a svátostí.
Kán.217
Protože jsou křesťané křtem povoláni k životu podle evangelia, mají právo na křesťanskou výchovu, která je směřuje k dosažení vyzrálé lidské osobnosti a zároveň vede k poznání a správnému prožívání tajemství spásy.
Kán.221
§ 1. Křesťané jsou oprávněni domáhat se práv, která mají v církvi, a podle práva je hájit u příslušného církevního soudu.
§ 2. Křesťané mají také právo, jsou-li voláni k soudu, aby byli souzeni podle práva použitého s umírněností.
§ 3. Křesťané jsou oprávněni, aby byli stíháni pouze tresty kanonickými a jen podle zákona.
Kán.222
§ 1. Křesťané jsou povinni přispívat na potřeby církve, aby měla prostředky, nutné pro bohoslužby, pro apoštolát a charitativní činnost a také pro přiměřené vydržování těch, kdo jí slouží.
§ 2. Křesťané jsou také povinni usilovat o sociální spravedlnost a ze svých příjmů podporovat chudé, pamětliví příkazu Páně.
Kán.223
§ 1. Křesťané, jak jednotlivě, tak sdruženi ve spolcích, jsou povinni brát při výkonu svých práv ohled na obecný prospěch církve, na práva jiných a na své povinnosti vůči jiným.
§ 2. Církevním představeným přísluší upravit z důvodu obecného prospěchu výkon práv, patřících křesťanům.
. Stať II
Povinnosti a práva laiků
Kán.224
Křesťané laici mají kromě povinností a práv, jež podle kánonů přísluší všem křesťanům, ještě další povinnosti a práva, uvedená v kánonech této stati.
Kán.225
§ 1. Laici jsou stejně jako všichni křesťané Bohem povoláni skrze křest a biřmování k apoštolátu a jako takoví mají obecnou povinnost a právo, ať jako jednotlivci nebo ve sdruženích, spolupracovat, aby všichni lidé všude ve světě poznali a přijali boží poselství spásy; tato povinnost je tím naléhavější v podmínkách, kdy lidé pouze od nich mohou slyšet evangelium a poznat Krista.
§ 2. Mají ještě zvláštní povinnost, aby každý podle svého postavení ovlivňoval a zdokonaloval pozemský řád duchem evangelia a tím zvláště v péči o tyto věci a v plnění svých úkolů ve světě vydávali svědectví Kristu.
Nejvyšší představený církve .
Hlava 1
Papež a biskupský sbor
Kán.330
Podle ustanovení Pána vytvořil Petr s ostatními apoštoly jeden sbor a stejně tak jsou vzájemně spojeni papež, nástupce Petrův, a biskupové, nástupci apoštolů.
Papež
Kán.331
Biskup římské církve, v němž setrvává úřad, který Pán udělil jedině Petrovi, prvnímu z apoštolů, a který přechází na jeho nástupce, je hlavou sboru biskupů, zástupcem Krista a pastýřem celé církve zde na zemi; a proto z důvodu svého nejvyššího úřadu má nejvyšší, plnou, bezprostřední a obecnou řádnou moc v církvi, kterou může vždy svobodně vykonávat.
Kán.333
§ 1. Papež z důvodu svého úřadu má nejvyšší řádnou moc nejen nad celou církví, ale i nad všemi místními církvemi a jejich společenstvími, čímž je zároveň zesilována a chráněna vlastní, řádná a bezprostřední moc, kterou mají biskupové v místních církvích, jejich péči svěřených.
§ 3. Proti rozsudku nebo rozhodnutí papeže není ani soudní ani správní odvolání.
Učitelský úřad církve
Kán.747
§ 1. Kristus Pán svěřil církvi poklad víry, aby za stálé pomoci Ducha svatého posvátně uchovávala zjevené pravdy, hlouběji je zkoumala, věrně sdělovala a vykládala; církev má proto vrozené právo hlásat evangelium všem národům nezávisle na jakékoliv lidské moci a také za použití svých vlastních hromadných sdělovacích prostředků.
§ 2. Církvi přísluší vždy a všude hlásat mravní zásady včetně těch, které se týkají společenského pořádku, a také posuzovat kteroukoliv lidskou záležitost, pokud to vyžadují základní práva lidské osobnosti nebo spása duší.
Kán.75O
Vírou božskou a katolickou je nutno věřit vše, co je obsaženo v psaném nebo tradicí sděleném božím slově, jediném pokladu víry, církvi svěřeném, a co je zároveň předkládáno jako Bohem zjevené buď slavnostním učitelským úřadem církve nebo jejím řádným a obecným učitelským úřadem; toto se projevuje společným přijetím křesťany pod vedením posvátného učitelského úřadu; proto jsou všichni povinni varovat se každého učení, které je s ním v rozporu.
Kán.754
Všichni věřící jsou povinni zachovávat ustanovení a rozhodnutí, které vydávají zákonní představení církve, aby předložili nauku nebo odmítli mylné názory; zvláště když je vydává papež nebo sbor biskupů.
Kán.759
Křesťané laici jsou skrze křest a biřmování svědky evangelijní zvěsti slovem i příkladem křesťanského života; mohou být povoláni, aby s biskupem a kněžími spolupracovali při službě božímu slovu.
Kán.781
Celá církev je svou povahou misijní, a evangelizační činnost je základní povinností božího lidu; proto se všichni křesťané, vědomi své odpovědnosti, účastní misijní činnosti.
Kán.789
Nově pokřtění se vhodnou výukou vzdělávají, aby úplněji poznali pravdu evangelia a plnili povinnosti přijaté křtem; je jim vštěpována upřímná láska ke Kristu a jeho církvi.
Kán.794
§ 1. Církvi patří zvláštním způsobem povinnost a právo na výchovu, protože jí bylo Bohem svěřeno poslání pomáhat lidem, aby mohli dospět k plnosti křesťanského života.
Kán.800
§ 1. Církev má právo zakládat a řídit školy kteréhokoliv oboru, druhu a stupně.
§ 2. Křesťané podporují katolické školy a podle svých možností přispívají k jejich zakládání a vydržování.
Odpustky
Kán.992
Odpustky jsou prominutím časných trestů před Bohem za hříchy co do viny již odpuštěné. Dosahuje ho křesťan vhodně připravený a za určitých stanovených podmínek za pomoci církve, která jako služebnice vykoupení svou mocí rozděluje a uděluje z pokladu dostiučinění Krista a svatých.
Kán.994
Každý věřící může získat částečné nebo úplné odpustky buď sám pro sebe nebo pro zemřelé na způsob přímluvy.
Manželství
Kán.1055
§ 1. Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí je mezi pokřtěnými povýšeno Ježíšem Kristem na svátost
Kán.1056
Podstatnými vlastnostmi manželství je jednota a nerozlučitelnost, které nabývají v křesťanském manželství zvláštní pevnosti z důvodu svátosti.
Kán.1134
Z platného manželství vzniká mezi manžely svazek svou povahou trvalý a výlučný; kromě toho v křesťanském manželství jsou manželé zvláštní svátostí posíleni a jakoby zasvěceni pro povinnosti a důstojnost svého stavu.
Zrušení manželství
Kán.1141
Uznané a dokonané manželství nemůže být rozloučeno žádnou lidskou mocí a ze žádného důvodu s výjimkou smrti.
Církevní tresty
. Stať I Trestní postih zločinů - obecné normy
Kán.1311
Církev má vrozené a vlastní právo trestat věřící, kteří spáchali zločin.
Kán.1312
§ 1. V církvi jsou tyto tresty:
1. nápravné tresty čili cenzury, uvedené v kán. 1331 - 1333;
2. pořádkové tresty, o nichž v kán. 1336.
§ 2. Zákon může stanovit jiné pořádkové tresty, které odnímají křesťanovi některé duchovní nebo hmotné hodnoty a jsou v souladu s nadpřirozeným cílem církve.
§ 3. Kromě toho se používá trestních opatření a trestního pokání, a to trestních opatření hlavně k předcházení zločinům, trestního pokání k náhradě nebo zostření trestu.
Stupně a druhy soudů
Kán.1417
§ 1. Vzhledem k prvenství papeže může každý věřící předložit Apoštolskému stolci svou spornou nebo trestní věc projednávanou u soudu kteréhokoliv stupně a v kterémkoliv stavu řízení, aby ji rozhodl, nebo u něho může řízení zahájit.
§ 2. Toto přenesení záležitosti k Apoštolskému stolci nepozastavuje kromě případu soudního odvolání výkon pravomoci soudce, který již začal věc projednávat; ten může proto pokračovat v soudním řízení až do konečného rozsudku, dokud Apoštolský stolec neoznámil, že věc převzal.
celý soubor najdete zde - doporučuji si v něm "zalistovat" velmi zajímavé čtení a zjištění
pmr.op.cz/upload/varia/KODEX_KANONICKEHO_PRAVA_1983.pdf
