Pochybovat - chybovat
Pochybovat - to slovo mi poslední dobou přichází velice často na mysl a to v různých souvislostech. Sama si snad denně uvědomím a to možná i několikrát, že pochybuji - o něčem, možná i o někom, ale nejčastěji sama o sobě. Dnes se mi myšlenky k tomuto tématu vrátily a měla jsem potřebu je především sama pro sebe sepsat. Napadlo mne, proč vlastně lidi pochybují a kdo že pochybuje - všichni? Nebo jen někdo? A proč? Kam to pak pochybující lidi vede? A jak to bylo dřív, pochybovali lidé tolik? Myslím, že ne. Napadlo mi při tom, že to je opět o Světlu a Temnotě.
Když se podíváme kolem sebe, tak dnes v naší moderní civilizované společnosti máme vše takříkajíc naservírované a pokud nás nežene nějaká vnitřní touha, tak vlastně stačí jen přijímat vše, co někdo jiný už vymyslel, naplánoval, stanovil a podle toho se řídit. Pak není důvod k pochybnostem jakéhokoli druhu, stačí jen slepě přijímat a podřídit se. Takoví lidé budou jistě zcela pod vládou Temnoty, přijímají a řídí se jejími pravidly a nemají jediný důvod k pochybnostem. Tito lidé ovšem nebudou zcela jistě zdaleka svobodní, myšleno v duchovním smyslu, budou řízeni, ovládáni, omezeni ve své vůli, zcela podřízeni komusi či něčemu.
Když se naopak v někom začne probouzet jakési vnitřní světlo a začne se zamýšlet nad tím, jak věci jsou a proč nejsou jinak, přijde zákonitě pochybnost. Začne soupeřit rozum a srdce. Rozum podpořený egem má mnohdy převahu a ty, kdo nemají dost síly vydržet a překonávat překážky, stáhne pod tlakem argumentů zpět do "klidu", pod rádoby ochranu Temnoty.
Ti kdo začnou naslouchat srdci a budou trpělivě pátrat po odpovědích na otázky, mnohdy narazí a začnou pochybovat. Všichni, kdo míří ke světlu, se s tímto musí zákonitě setkat. Temnota se bude bránit vší silou a bude předkládat polopravdy a v pozlátku obalené lži a bude doufat, že se s tím hledající spokojí. Nespokojí-li se bude Temnota přitvrzovat a nakonec přivede hledajícího k pochybnostem právě o sobě samém.
Napadlo mne, jestli jsou i tací, kteří vůbec nepochybují, resp. lidé bez pochybností, ovšem na straně světla. Sama pro sebe jsem došla k závěru, že takových bude jistě jen velice málo, budou to výjimeční jedinci. Jeden takový mi přišel na mysl hned - Ježíš a jen jeho cesta je tou správnou a vedoucí ke Světlu. Jen ti, kdo budou ochotni a schopni přijmout jeho učení a jít cestou víry v Jeho království, mohou překonat pochybnosti a dojít ke Světlu.
Vybavilo se mi při tomto tématu jedno velice podobné rčení, a sice "chybovat je lidské". Hned vzápětí mi ale přišla myšlenka, ale "pochybovat nikoli". Chybovat a pochybovat - tak velice podobná slova, přesto velmi vzdálená významem. Říká se "chybami se člověk učí". Pochybnost podle mne každého zbrzdí, zpomalí, zvyklá a může vést i o pár kroků zpět. Na druhou stranu překonáním pochybností lze poskočit o pořádný kus dál
Radka
Můj komentář:
Výše uvedený text jsem před pár dny našel ve své poště a byl od Radky určený spíše mi osobně. Rozuměl jsem každému slovu, které použila a plně i obsahu, který mi tím sdělovala. Už ve chvíli, kdy jsem jej před pár dny četl, jsem věděl, že jej použili a zveřejním na stránkách, jen jsem se k tomu dříve nedostal.
Každý z nás občas opravdu zapochybuje, jak to s věcmi kolem nás nebo v nás samotných vlastně je. Je to přirozené a nevidím na tom nic špatného. Pokud se nedostaneme do bodu, kdy o něčem zapochybujeme, pak se v podstatě ani nedostaneme dále. Každá naše pochybnost, nás nakonec pokud se s ní zabýváme, dříve či později posune dále.
Samozřejmě, že zde mám na mysli především jakýsi náš duchovní růst.
Sám jsem se před pár dny přistihl, nebo lépe řečeno dostal do situace, kdy jsem „zapochyboval“ zda to co dělám a jak dělám je správné, zda jdu tou správnou cestou a zda mne vedou ti správní duchovní vůdci, pokud to takto mohu nazvat.
K jakémusi zapochybování mne přivedly slova jedné ženy, která mi sdělila, že nejdu tou správnou cestou. Sdělila mi, že šířím temnotu, byť sám si myslím, že je to vše Světlo a že mám své stránky zrušit, protože působí chladně. Sdělila mi, že se mám omluvit všem a prosit za odpuštění, protože svými činy a kroky všechny jen poškozuji.
Pokud by mi něco podobného napsal, nebo sdělil kdokoliv pak bych se nad tím ani nepozastavoval. Toto sdělení mi však přišlo od ženy mi duchovně velmi blízké a tak jsem si musel položit opravdu mnoho otázek. Proč mi něco podobného bylo sděleno, jaký to má skutečný důvod a podobně. Pokud by mi něco podobného napsal, či sdělil kdokoliv vůbec bych se tím nezabýval, protože vím, kudy vede má cesta.
Prožil jsem si spousty útoků ze strany temnoty a to různého druhu. V době kdy na mne (nás) ještě v době kdy jsme s Milenou pracovali a byli spolu, nemohli, zkoušeli to přes naše děti nebo ty, kteří nám byli blízcí. I tehdy jsme občas zapochybovali, zda to vše máme právo dělat, když ti které máme rádi, jsou nakonec vystavováni útokům temnoty. Nakonec jsme vždy pochopili, že nic není o náhodách a i ti, kdo jsou vystavováni útokům, proto aby toto zastavilo a zapůsobilo na nás samotné o tom všem věděli, než přišli zde na tuhle planetu zemi, že toho budou součástí a souhlasili s tím.
Dnes mne nezastaví to, že moji blízcí jsou něčemu vystavování a nebo něčím prochází v tom mám naprosto jasno a strana temna to moc dobře ví. Myslel jsem si, že není kolem mne nikdo, kdo by mne přivedl k pochybám tohoto druhu, že bych se nechal zviklat a zabýval se opět na chvíli myšlenkou, zda jdu opravdu tou správnou cestou. A přesto se takový člověk našel, byl jedním, možná jediným, koho mohla temnota použít k tomu, aby mne svedla či zastrašila.
Ne nepodařilo se jí to a přesto jsem se tím vším musel v posledních dnech docela dost zabývat. Myšlenky na to co mi bylo sděleno mne provázeli v průběhu několika dní a musel jsem jít hodně hluboce do sebe sama, abych pochopil, že věci jsou jinak.
Ano nakonec to napsala i Radka samotná. Je jedna cesta na které, nebo spíše o které si můžete být jisti, že je správná a to je cesta Ježíše Krista.
Vím, že kráčím po této cestě Ježíše Krista. Vím že mne vede. Vím že mne učí. Vím, že je se mnou a přesto jsem zapochyboval. Zapochyboval jsem právě proto, že znám bytost, která mi toto sdělila velmi dobře a věděl jsem, že něco je zde špatně. Jeden z nás se v dané chvíli mýlí a jeden z nás sešel a hledá cestu zpět. Jeden z nás potřebuje pomoct.
Pomoci si jde pokud lidé o pomoc stojí, pokud si věci navzájem jsou schopni vysvětlit a vyměnit si informace, které mají. Pokud však někomu něco sdělím, že toto jsem obdržel jako „poselství“ že jsem toto někde viděl ve snu či mi někdo shora předal a pak nejsem schopen a ochoten dále o věcech diskutovat, pak je něco na jedné straně špatně.
Takže ano velmi dobře jsem porozuměl tomu o čem Radka píše, protože v živé paměti mám čím jsem si před pár dny prošel sám.
Každému kdo občas zapochybuje, doporučuji si uvědomit v dané chvíli, že je cesta která vede k Bohu a tou je cesta Ježíš Krista.
V poslední době se čím dále častěji setkávám s tím jak různí lidé či skupiny píšou o světle o tom jak slouží Světlu a jak nás ke Světlu dovedou a podobně. Jaksi mi u celé řady těchto různých bytostí chybí cokoliv o Ježíši Kristu a Bohu. Tyto různé bytosti, které nás různým způsobem lákají a my se necháme zlákat slouží jiným bůžkům a bohům. Upřednostňují své vlastní zájmy a své vlastní bohy. Takové bohy a polobohy, kteří nemají s naším Stvořitelem nic společného a tedy cesta Ježíše to není.
Čím dále častěji se setkáváme se slovem Světlo, jdeme ke Světlu a podobně, ale co že se za tím světlem, nebo kdo že se za tím světlem skrývá už nám není sděleno.
Není jen černá a bílá je mnoho odstínu a proto ti kteří hovoří o Světlu, nemusí být temnotou, přesto k Bohu onomu Bohu jako Stvořiteli k cestě, jediné cestě Ježíše Krista mají na hony vzdáleno.
Přeji všem, kteří jdou cestou Ježíše Krista, aby nepochybovali, že toto je jediná správná cesta a nenechali se svést jinými vyznavači světla, kteří nesdílí cestu a nejdou cestou Ježíše Krista.
S Láskou a v Lásce Kája
7.4.2016
