Správné myšlení. VI.
Víra je jádro a podstata věcí, ve které doufáme. Přilni k myšlence, že jsi silný, činný, mladý, vytrvalý a upínej se k ní den po dni, měsíc po měsíci, rok po roce. Tato představa stane se tvým ustáleným zvykem, druhou přirozeností. Cokoliv si myslíš, hned je vytvořeno z látky neviditelné a začne k sobě přitahovat podobné elementy, zdraví, sílu. Takové tělo je pak duchovní skutečností. Hmotné tělo musí pak růst tak, aby se duchovní skutečnosti vyrovnalo. Od teď očekávej pouze zdraví a sílu. Snílkové vykonávají mnohem více, než svět poznává. Denní sen neboli snění je výron síly, která vyvolává následky. Myšlenka má sílu vytvořit představu ve světě viditelném. Jako Kristus to učinil s chleby a rybami. Každá lidská mysl má tyto sily a možnosti v zárodku.
Příroda nikdy nestárne, neustále se obnovuje, to duch zhmotňuje jinou formu svého výrazu. Tento postup děje se již nesčetné věky. Svou přeměnou a opětovným vzrůstem stává se vše jemnějším, postupuje ve vývoji. V době obnovy vyžaduje příroda klidu. I v životě člověka přicházejí taková období jakoby pelichání. Příroda od nás žádá, abychom si odpočinuli na těle i na mysli. Neučiníš-li tak, může to vést k vyčerpání, rozkladu a nemoci. Co nazýváme smrtí, je pouze odpadnutím ducha od starého těla.
Mysl je sídlem všech nemocí a každá myšlenka, která je mysli bolestnou, je příčinou oslabení a bolesti těla. Když se zlobíš, když máš strach, chvěje se tvé tělo touto vibrací a ochabne tím. Po léta tak tvé tělo ochabovalo, až slabost postihla některý orgán – oko, ucho, žaludek, játra, plíce. Ve své mysli odporuj všemu, co ti způsobuje bolest či neklid. Neříkej si ani v myšlenkách: Je zde příliš horko, zima, hluk. Když tak myslíš, podrobuješ se živlům a dáváš jim nad sebou moc; bolest je pak větší. Řekni si: Je pravda, že mé tělo se leká horka, avšak ve své mysli se lekat nebudu. Odporuji a vzdoruji síle, která mému tělu způsobuje bolest. Pak budeš vytvářet sílu, která odporuje působení všech živlů na tvoje tělo. Každá správná myšlenka je stavebním kamenem přiloženým ve stavbě tvé budovy, která tě má chránit před každým zlem. Kama či ďábel je vše, co se tě pokouší ovládat. A nebudeš-li odporovat, ovládne tě jistě. Nenalezneš nikde podnebí, které by ti vyhovovalo, bez takového odporu shledáš svůj pokoj příliš těsný, dusný či jinak nepohodlný. Budeš sklíčen a překonán okolnostmi. Není tím řečeno, že se máš nutit k něčemu, co je tvé mysli nebo tělu nepříjemné. Ale máš směřovat k ovládání všeho, co je ti nepříjemné a zamezit tak, abys nebyl ovládán sám. Jestliže si způsobuješ a posiluješ sám jakákoli muka, nic tím dobrého nezískáš.
Vítězství nad sebou znamená ovládnutí sebe. Je správné, že tělo, jako nástroj ducha, se má oddávat každému druhu potěšení, které duchu neubližuje. Duch je pouze tehdy nedotčený, když může ovládnout tělo a když mu může kdykoli vnutit své přání v každé době, na každém místě. Jen tehdy, když to duch dovede, je volný. Ve stavu bázlivosti a úzkosti zápasíš mnohem více s neviditelným než s viditelným. Ve tvé mysli pracují temné moci, jinak zlovolné a ničivé bytosti z neviditelné životní říše, které chtějí potlačit tvoje úmysly, které hrají na některou tvou citlivou strunu. Proč je jim to dovoleno? Protože musíš vyrůst k dostatečné síle, abys je přemohl. Nemůžeš být stále chráněn, jinak bys neměl dost své vlastní síly a moci. Jestliže tyto nízké moci ovládáš, pak síla náleží jen tobě a již tě nikdy neopustí. Je-li tvoje mysl v nepořádku, jestli myslíš nebo chceš udělat půl tuctu různých věcí zároveň, když nevíš, čeho se máš chopit nejdříve, pak bude i tvůj pokoj, stavení i zahrada v nepořádku. Jestliže to je převládajícím stavem tvé mysli, tu také tvé tělo bude trpět v nějaké formě nepořádkem, poněvadž síla, která tvoje tělo udržuje pohromadě, se tříští. Soustřeď se na to nejdůležitější a podstatné.
Jestliže pociťuješ, že tvé oči zeslábly, neběž hned pro brýle. Spíše popřej svým očím několik měsíců odpočinku. Upni v té době svou mysl pevně na to, že zrak musí být tak dobrý, jako před tím. Vezmeš-li na oči skla, je to stejné, jako když si bereš berle. Jestli už musíš použít hole, přej si neustále v mysli, abys mohl chodit bez ní a čas od času to zkoušej. Klid poskytuje přepracovanému žaludku sílu, aby se zrestauroval. Když si vezmeš brýle, neposkytneš očím klidu, naučíš své oči být lenivými. Většina nemocí je způsobena spíše nedostatkem klidu, než příčinami jinými. Klid znamená odpočinek mysli i tělu. Hluboké dýchání ti pomůže.
Tělesná tloušťka je způsobena nedostatkem síly odhazovat zbytečné výměšky. Svou tloušťku můžeš zmenšit, když změníš množství potravy. Avšak trvalé vyléčení se dostaví jenom povoláním síly a jejím cvikem, aby dovedla odhazovat obtížné výměšky a uvedla tě do symetrického souladu. Když si budeš jen přát zbavení se tuku a nebudeš dbát o symetrii souladu, nezbavíš se ho tak rychle a trvale, protože tvá žádost není založena na nejvyšší pohnutce. Čím je pohnutka vyšší, tím větší sílu způsobuje. Vyšší a mocnější je zde vroucí láska k tělesnému souladu, jako zevnímu výrazu tvého souladu duševního nebo tvé duchovní symetrii. Nikdo se nemůže zbavit svého břemene trvale, nemá-li k tomu mocnou duchovní touhu.
Pravda a lež. Lež rodí nemoc, pravda přináší zdraví. Co v nás myslí, ptáme se. Myšlenka je ve všem, není výlučným majetkem člověka. Slunce je výrazem nekonečného Ducha a každý paprsek, který posílá na zem, je plný myšlenky, života, rozumu. Planeta, hvězda i člověk a veškerá příroda jsou zhmotnělými výrazy onoho Ducha. Všude, kde je život, je také duch. Více v člověku než ve zvířeti, více v rostlině než v kameni, více v andělech než v člověku. Duch nemá počátku a nemá konce, nemá původu, neboť i věčnost ho též nemá. Představa, kterou nazýváme smrtí, je jen v lidských myslích, jinak jí nikde není. Tentýž život a duch rozkládají také lidské tělo, když bylo odloženo. Jinak by zůstalo beze změny. Představa smrti je první velkou lží. V každém výrazu Nekonečného ducha, ve stromu, skále, vodě, rybě, vzduchu je duch, síla a rozum, který člověk nemůže ani vymyslit, ani vytvořit nebo pochopit, jako nemůže stvořit sebe.
Rostliny, ptáci, zvířata a všechny věci, pokud žijí divoce nebo přirozeně, pociťují zvláštní štěstí ze svého života. Jsou pravými výrazy Nekonečného ducha. Když zasáhne člověk do jejich života a mění je dle sebe, zmenšuje jejich životní sílu a zmenšuje také jejich i svoje štěstí. Ve svém přirozeném prostředí nepotřebují tvorové ani rostliny podpory a lidské péče. Divoká husa je silnější a souměrnější než husa domácí. V divokém stavu rozum nebo předvídavost či pud vychází přímo z Rozumu Nejvyššího. Je to nejvyšší moudrost a pravda a je-li jim dána volnost, přináší i štěstí. Proto se těší divoká zvěř mnohem více ze života, než když je zkrocená. Tvorové stvoření Nekonečným Duchem jsou výrazem nejsprávnější metody, jak uskutečnit nejvyšší štěstí. Jsou výrazem nejvyšší pravdy. A nejvyšší pravda vždy přináší štěstí
Souměrná rychle létající a neodvislá husa divoká je výrazem pravdy. Nemotorná a neobratná husa domácí, neschopná letu a sama sebe obživit, je lží. Váš kanárek, jestliže uletí z klece, je odsouzen k jisté smrti. Veškerá jeho soběstačnost byla mu oloupena člověkem. Ve svém divokém stavu byl by pravdou. Vepř ve svém přirozeném stavu není zvířetem nečistým, je obratným a hbitým. Ale člověk z něj udělal stroj na výrobu sádla a masa. Vepř se stal vzorem, jak člověk dokáže zacházet s pravdou. Veškeré lidské snahy zlepšit něco na božském a přirozeném řádu stvoření jsou omyly. Když člověk počne hudlařit s některým výrazem Nekonečného ducha a snaží se jej ovládnout, olupuje jej na čas o štěstí, které mu bylo dáno nejvyšší moudrostí. Tím vytváří pro tvory i pro sebe život nepřirozený. Odvrací tak na čas některý hmotný výraz nejvyšší pravdy od pravého účelu. Cílem nekonečného ducha je vypracovat největší radost pro každého tvora. Člověk tento cíl na nějakou dobu zdržuje. Nepravda nebo lež je pravdou, která byla odvrácena od svého skutečného účelu. Lze ji však odvrátit jen na čas.
Nekonečná síla směřující k dobru, kráčí přímou cestou a omyl odstrkuje. Nekonečná síla si přeje, aby se dělo podle její vůle. Veškeré věci, které člověk uměle přetvořil, i sebe, musí se v jisté době stát přirozenými a pravými výrazy nekonečna. Nekonečno chce naplnit a prosytit svoje stvoření ovzduším štěstí. Nekonečný duch a nikoli člověk, přivedl naši planetu a člověka s ní z chaosu a hrubosti do zjemnělejšího stavu. Tento duch působí i nadále cestami, které sice nechápeme, avšak proto, aby toto zjemnění pokračovalo, a také činí člověka vývojově jemnějším a vyšším. Jakmile zasahujeme do božského zákona, když např. vězníme či mrzačíme sílu ptáků, čtvernožců nebo rostlin, zmenšujeme jejich a své štěstí. Je nám pak nějakými bolestmi nebo utrpením připomínáno, že jsme vyšli z proudu pravdivých myšlenek. L. N. Tolstoj: Dokud budou jatka, budou i bojiště.
Důkazem pravdivých myšlenek, když o ně žádáme a když skrze nás působí, je trvalé štěstí. Známkou lži, kterou jsme si přitáhli a jež skrze nás působí, je bolest. Člověk současnosti přitahuje k sobě jenom v omezeném množství z pravých výrazů Nekonečna síly, které mu skýtají štěstí. Přijde doba, kdy člověk, protože je vyšším výrazem Nekonečna, dovolí oné síle, aby skrze něho byla činná. Uvidí pak velmi jasně, že Moudrost, která jeho poznání daleko převyšuje, ho střeží a chce ho i nadále střežit, aby ho vedla k věčným stavům štěstí. Přijímej tedy pravdy, jak ti je dávám a ony tě dovedou ke štěstí takovému, jaké si nedovedeš ani představit. Tvoje způsoby a metody, tvoje zabíjení a zotročování a mrzačení živých tvorů, tvoje stroje a vynálezy, tvoje tzv. moudrost a tvoje civilizace, to vše přece jsou jen chyby a nemohou ti přinést štěstí. Činíš život víc a více umělým a nepřirozeným. Kazíš vody a vzduch svými továrnami, tvůj zápas o život stává se tvrdším a tvrdším. Tvoje obchodní metody rozčilují tě a dohánějí až k šílenství. Chceš založit svůj život na nepravdách, ale ony nemohou trvat věčně a zvětšovat tvoji bídu.
Čím více člověk pokračuje ve svém tzv. zlepšování, tím více se mu kladou do cesty překážky, nemoci a epidemie, neznámé v jejich přirozeném stavu, napadají domácí zvířata a ptáky. Ovocnáři a pěstitelé zápasí s ničivým hmyzem a nemocemi rostlin, jaké dříve nebývaly. Uměle chovaná zvířata ponechána sama sobě, vrací se do svého divokého, původního a přirozeného prostředí, vrací se k pravdě. Vyslovíme-li nějakou lež, musíme ji neustále podporovat lží jinou, ale s každou další lží se stává prozrazení pravděpodobnějším. V povaze pravdy je, že se dovede sama udržet. Veškeré věci, nutné ke štěstí k nám přijdou samy, tak jako živly přicházejí k rostlině, aby jí daly krásu a štěstí.
Duch nemůže nepravdu podržet, je pro něj jako nějaká cizopasná rostlina a proto ji vyvrhuje. A člověk pociťuje bolest, nemoc, neklid, obtíž. Nejsme tvůrci pravdivých myšlenek, jsme pouze přijímačem nebo kanálem pro ně, aby naším prostřednictvím budovaly štěstí. Pták nevytváří svou hudbu sám. Otvírá se jen nekonečnému duchu a ten naň svou hudbu vylévá. Takovým způsobem se musíme učit přijímat inspiraci a sílu ke každé práci. Pravda k nám přichází již vytvořená. Pravdivá myšlenka je živoucí, činná a hybná síla. Čím více náš duch přitahuje k sobě pravdivé myšlenky, aby je vstřebal, tím víc se stává citlivějším a bystřejším ke všem nepravdám. Nemáme lhát proto, protože to přináší tělesnou churavost a našemu duchu utrpení. Když lžeme, uvádíme tím lež do svého těla. I každé předstírání je lží a působí svou zlou činností právě jako vyslovená lež. Je to jako jed v těle. Zvyk lhát nás též vede ke lhářům, příroda vždy přitahuje stejné ke stejnému. Lhát druhým je komedie, lhát sobě je tragedie.
Vysoce vyspělé bytosti se dorozumívají na citové úrovni. Uvědomují si své pocity i pocity druhých a nikdy se nesnaží tyto pocity skrývat. Pocity jsou jazykem duše. Smyslem komunikace je sdělovat pravdu. Vyspělé bytosti nemluví pravdu – jsou Pravdou. Nechápou, proč lidé skrývají své pocity a pak si ztěžují, že jim nikdo nerozumí. Tajnůstkářství se stalo etickým kódem. Starověké kultury takový kód neměly, nemají jej ani domorodí obyvatelé. Vlády a korporace jej však přijímají. Lhaní je tak běžné, že mnoho lidí lže o všem. Vyspělé bytosti se dorozumívají telepaticky; před mnoha tisíci lety byl tento způsob normální, teprve později lidé klesli na takovou úroveň, že se museli začít dorozumívat primitivními zvuky. Mnoho lidí se přesto vrací k čistším formám komunikace, to se týká především zamilovaných lidí.
Příroda nikdy nestárne, neustále se obnovuje, to duch zhmotňuje jinou formu svého výrazu. Tento postup děje se již nesčetné věky. Svou přeměnou a opětovným vzrůstem stává se vše jemnějším, postupuje ve vývoji. V době obnovy vyžaduje příroda klidu. I v životě člověka přicházejí taková období jakoby pelichání. Příroda od nás žádá, abychom si odpočinuli na těle i na mysli. Neučiníš-li tak, může to vést k vyčerpání, rozkladu a nemoci. Co nazýváme smrtí, je pouze odpadnutím ducha od starého těla.
Mysl je sídlem všech nemocí a každá myšlenka, která je mysli bolestnou, je příčinou oslabení a bolesti těla. Když se zlobíš, když máš strach, chvěje se tvé tělo touto vibrací a ochabne tím. Po léta tak tvé tělo ochabovalo, až slabost postihla některý orgán – oko, ucho, žaludek, játra, plíce. Ve své mysli odporuj všemu, co ti způsobuje bolest či neklid. Neříkej si ani v myšlenkách: Je zde příliš horko, zima, hluk. Když tak myslíš, podrobuješ se živlům a dáváš jim nad sebou moc; bolest je pak větší. Řekni si: Je pravda, že mé tělo se leká horka, avšak ve své mysli se lekat nebudu. Odporuji a vzdoruji síle, která mému tělu způsobuje bolest. Pak budeš vytvářet sílu, která odporuje působení všech živlů na tvoje tělo. Každá správná myšlenka je stavebním kamenem přiloženým ve stavbě tvé budovy, která tě má chránit před každým zlem. Kama či ďábel je vše, co se tě pokouší ovládat. A nebudeš-li odporovat, ovládne tě jistě. Nenalezneš nikde podnebí, které by ti vyhovovalo, bez takového odporu shledáš svůj pokoj příliš těsný, dusný či jinak nepohodlný. Budeš sklíčen a překonán okolnostmi. Není tím řečeno, že se máš nutit k něčemu, co je tvé mysli nebo tělu nepříjemné. Ale máš směřovat k ovládání všeho, co je ti nepříjemné a zamezit tak, abys nebyl ovládán sám. Jestliže si způsobuješ a posiluješ sám jakákoli muka, nic tím dobrého nezískáš.
Vítězství nad sebou znamená ovládnutí sebe. Je správné, že tělo, jako nástroj ducha, se má oddávat každému druhu potěšení, které duchu neubližuje. Duch je pouze tehdy nedotčený, když může ovládnout tělo a když mu může kdykoli vnutit své přání v každé době, na každém místě. Jen tehdy, když to duch dovede, je volný. Ve stavu bázlivosti a úzkosti zápasíš mnohem více s neviditelným než s viditelným. Ve tvé mysli pracují temné moci, jinak zlovolné a ničivé bytosti z neviditelné životní říše, které chtějí potlačit tvoje úmysly, které hrají na některou tvou citlivou strunu. Proč je jim to dovoleno? Protože musíš vyrůst k dostatečné síle, abys je přemohl. Nemůžeš být stále chráněn, jinak bys neměl dost své vlastní síly a moci. Jestliže tyto nízké moci ovládáš, pak síla náleží jen tobě a již tě nikdy neopustí. Je-li tvoje mysl v nepořádku, jestli myslíš nebo chceš udělat půl tuctu různých věcí zároveň, když nevíš, čeho se máš chopit nejdříve, pak bude i tvůj pokoj, stavení i zahrada v nepořádku. Jestliže to je převládajícím stavem tvé mysli, tu také tvé tělo bude trpět v nějaké formě nepořádkem, poněvadž síla, která tvoje tělo udržuje pohromadě, se tříští. Soustřeď se na to nejdůležitější a podstatné.
Jestliže pociťuješ, že tvé oči zeslábly, neběž hned pro brýle. Spíše popřej svým očím několik měsíců odpočinku. Upni v té době svou mysl pevně na to, že zrak musí být tak dobrý, jako před tím. Vezmeš-li na oči skla, je to stejné, jako když si bereš berle. Jestli už musíš použít hole, přej si neustále v mysli, abys mohl chodit bez ní a čas od času to zkoušej. Klid poskytuje přepracovanému žaludku sílu, aby se zrestauroval. Když si vezmeš brýle, neposkytneš očím klidu, naučíš své oči být lenivými. Většina nemocí je způsobena spíše nedostatkem klidu, než příčinami jinými. Klid znamená odpočinek mysli i tělu. Hluboké dýchání ti pomůže.
Tělesná tloušťka je způsobena nedostatkem síly odhazovat zbytečné výměšky. Svou tloušťku můžeš zmenšit, když změníš množství potravy. Avšak trvalé vyléčení se dostaví jenom povoláním síly a jejím cvikem, aby dovedla odhazovat obtížné výměšky a uvedla tě do symetrického souladu. Když si budeš jen přát zbavení se tuku a nebudeš dbát o symetrii souladu, nezbavíš se ho tak rychle a trvale, protože tvá žádost není založena na nejvyšší pohnutce. Čím je pohnutka vyšší, tím větší sílu způsobuje. Vyšší a mocnější je zde vroucí láska k tělesnému souladu, jako zevnímu výrazu tvého souladu duševního nebo tvé duchovní symetrii. Nikdo se nemůže zbavit svého břemene trvale, nemá-li k tomu mocnou duchovní touhu.
Pravda a lež. Lež rodí nemoc, pravda přináší zdraví. Co v nás myslí, ptáme se. Myšlenka je ve všem, není výlučným majetkem člověka. Slunce je výrazem nekonečného Ducha a každý paprsek, který posílá na zem, je plný myšlenky, života, rozumu. Planeta, hvězda i člověk a veškerá příroda jsou zhmotnělými výrazy onoho Ducha. Všude, kde je život, je také duch. Více v člověku než ve zvířeti, více v rostlině než v kameni, více v andělech než v člověku. Duch nemá počátku a nemá konce, nemá původu, neboť i věčnost ho též nemá. Představa, kterou nazýváme smrtí, je jen v lidských myslích, jinak jí nikde není. Tentýž život a duch rozkládají také lidské tělo, když bylo odloženo. Jinak by zůstalo beze změny. Představa smrti je první velkou lží. V každém výrazu Nekonečného ducha, ve stromu, skále, vodě, rybě, vzduchu je duch, síla a rozum, který člověk nemůže ani vymyslit, ani vytvořit nebo pochopit, jako nemůže stvořit sebe.
Rostliny, ptáci, zvířata a všechny věci, pokud žijí divoce nebo přirozeně, pociťují zvláštní štěstí ze svého života. Jsou pravými výrazy Nekonečného ducha. Když zasáhne člověk do jejich života a mění je dle sebe, zmenšuje jejich životní sílu a zmenšuje také jejich i svoje štěstí. Ve svém přirozeném prostředí nepotřebují tvorové ani rostliny podpory a lidské péče. Divoká husa je silnější a souměrnější než husa domácí. V divokém stavu rozum nebo předvídavost či pud vychází přímo z Rozumu Nejvyššího. Je to nejvyšší moudrost a pravda a je-li jim dána volnost, přináší i štěstí. Proto se těší divoká zvěř mnohem více ze života, než když je zkrocená. Tvorové stvoření Nekonečným Duchem jsou výrazem nejsprávnější metody, jak uskutečnit nejvyšší štěstí. Jsou výrazem nejvyšší pravdy. A nejvyšší pravda vždy přináší štěstí
Souměrná rychle létající a neodvislá husa divoká je výrazem pravdy. Nemotorná a neobratná husa domácí, neschopná letu a sama sebe obživit, je lží. Váš kanárek, jestliže uletí z klece, je odsouzen k jisté smrti. Veškerá jeho soběstačnost byla mu oloupena člověkem. Ve svém divokém stavu byl by pravdou. Vepř ve svém přirozeném stavu není zvířetem nečistým, je obratným a hbitým. Ale člověk z něj udělal stroj na výrobu sádla a masa. Vepř se stal vzorem, jak člověk dokáže zacházet s pravdou. Veškeré lidské snahy zlepšit něco na božském a přirozeném řádu stvoření jsou omyly. Když člověk počne hudlařit s některým výrazem Nekonečného ducha a snaží se jej ovládnout, olupuje jej na čas o štěstí, které mu bylo dáno nejvyšší moudrostí. Tím vytváří pro tvory i pro sebe život nepřirozený. Odvrací tak na čas některý hmotný výraz nejvyšší pravdy od pravého účelu. Cílem nekonečného ducha je vypracovat největší radost pro každého tvora. Člověk tento cíl na nějakou dobu zdržuje. Nepravda nebo lež je pravdou, která byla odvrácena od svého skutečného účelu. Lze ji však odvrátit jen na čas.
Nekonečná síla směřující k dobru, kráčí přímou cestou a omyl odstrkuje. Nekonečná síla si přeje, aby se dělo podle její vůle. Veškeré věci, které člověk uměle přetvořil, i sebe, musí se v jisté době stát přirozenými a pravými výrazy nekonečna. Nekonečno chce naplnit a prosytit svoje stvoření ovzduším štěstí. Nekonečný duch a nikoli člověk, přivedl naši planetu a člověka s ní z chaosu a hrubosti do zjemnělejšího stavu. Tento duch působí i nadále cestami, které sice nechápeme, avšak proto, aby toto zjemnění pokračovalo, a také činí člověka vývojově jemnějším a vyšším. Jakmile zasahujeme do božského zákona, když např. vězníme či mrzačíme sílu ptáků, čtvernožců nebo rostlin, zmenšujeme jejich a své štěstí. Je nám pak nějakými bolestmi nebo utrpením připomínáno, že jsme vyšli z proudu pravdivých myšlenek. L. N. Tolstoj: Dokud budou jatka, budou i bojiště.
Důkazem pravdivých myšlenek, když o ně žádáme a když skrze nás působí, je trvalé štěstí. Známkou lži, kterou jsme si přitáhli a jež skrze nás působí, je bolest. Člověk současnosti přitahuje k sobě jenom v omezeném množství z pravých výrazů Nekonečna síly, které mu skýtají štěstí. Přijde doba, kdy člověk, protože je vyšším výrazem Nekonečna, dovolí oné síle, aby skrze něho byla činná. Uvidí pak velmi jasně, že Moudrost, která jeho poznání daleko převyšuje, ho střeží a chce ho i nadále střežit, aby ho vedla k věčným stavům štěstí. Přijímej tedy pravdy, jak ti je dávám a ony tě dovedou ke štěstí takovému, jaké si nedovedeš ani představit. Tvoje způsoby a metody, tvoje zabíjení a zotročování a mrzačení živých tvorů, tvoje stroje a vynálezy, tvoje tzv. moudrost a tvoje civilizace, to vše přece jsou jen chyby a nemohou ti přinést štěstí. Činíš život víc a více umělým a nepřirozeným. Kazíš vody a vzduch svými továrnami, tvůj zápas o život stává se tvrdším a tvrdším. Tvoje obchodní metody rozčilují tě a dohánějí až k šílenství. Chceš založit svůj život na nepravdách, ale ony nemohou trvat věčně a zvětšovat tvoji bídu.
Čím více člověk pokračuje ve svém tzv. zlepšování, tím více se mu kladou do cesty překážky, nemoci a epidemie, neznámé v jejich přirozeném stavu, napadají domácí zvířata a ptáky. Ovocnáři a pěstitelé zápasí s ničivým hmyzem a nemocemi rostlin, jaké dříve nebývaly. Uměle chovaná zvířata ponechána sama sobě, vrací se do svého divokého, původního a přirozeného prostředí, vrací se k pravdě. Vyslovíme-li nějakou lež, musíme ji neustále podporovat lží jinou, ale s každou další lží se stává prozrazení pravděpodobnějším. V povaze pravdy je, že se dovede sama udržet. Veškeré věci, nutné ke štěstí k nám přijdou samy, tak jako živly přicházejí k rostlině, aby jí daly krásu a štěstí.
Duch nemůže nepravdu podržet, je pro něj jako nějaká cizopasná rostlina a proto ji vyvrhuje. A člověk pociťuje bolest, nemoc, neklid, obtíž. Nejsme tvůrci pravdivých myšlenek, jsme pouze přijímačem nebo kanálem pro ně, aby naším prostřednictvím budovaly štěstí. Pták nevytváří svou hudbu sám. Otvírá se jen nekonečnému duchu a ten naň svou hudbu vylévá. Takovým způsobem se musíme učit přijímat inspiraci a sílu ke každé práci. Pravda k nám přichází již vytvořená. Pravdivá myšlenka je živoucí, činná a hybná síla. Čím více náš duch přitahuje k sobě pravdivé myšlenky, aby je vstřebal, tím víc se stává citlivějším a bystřejším ke všem nepravdám. Nemáme lhát proto, protože to přináší tělesnou churavost a našemu duchu utrpení. Když lžeme, uvádíme tím lež do svého těla. I každé předstírání je lží a působí svou zlou činností právě jako vyslovená lež. Je to jako jed v těle. Zvyk lhát nás též vede ke lhářům, příroda vždy přitahuje stejné ke stejnému. Lhát druhým je komedie, lhát sobě je tragedie.
Vysoce vyspělé bytosti se dorozumívají na citové úrovni. Uvědomují si své pocity i pocity druhých a nikdy se nesnaží tyto pocity skrývat. Pocity jsou jazykem duše. Smyslem komunikace je sdělovat pravdu. Vyspělé bytosti nemluví pravdu – jsou Pravdou. Nechápou, proč lidé skrývají své pocity a pak si ztěžují, že jim nikdo nerozumí. Tajnůstkářství se stalo etickým kódem. Starověké kultury takový kód neměly, nemají jej ani domorodí obyvatelé. Vlády a korporace jej však přijímají. Lhaní je tak běžné, že mnoho lidí lže o všem. Vyspělé bytosti se dorozumívají telepaticky; před mnoha tisíci lety byl tento způsob normální, teprve později lidé klesli na takovou úroveň, že se museli začít dorozumívat primitivními zvuky. Mnoho lidí se přesto vrací k čistším formám komunikace, to se týká především zamilovaných lidí.
Nekonečný Duch v přírodě. Miluješ-li stromy, budeš šťastným, zvláště jsou-li to stromy divoce rostoucí tam, kam je umístila veliká Tvůrčí Síla a které nejsou odvislé od lidské péče. Veškeré věci přirozené jsou Nekonečnému Duchu bližší než ty, které člověk zotročil, podmanil, spoutal. Jsi-li uprostřed krajiny divoké a přirozené, pociťuješ volnost a nepopsatelnou veselost, kterou nezažíváš jinde. Vdechuješ tam jistý prvek, který neustále vyzařují stromy, skály, ptáci a zvěř. Je to nekonečná Síla Ducha, vyjádřená všemi těmi přirozenými věcmi. Této síly nelze získat ve městě, ani v uměle pěstované zahradě, neboť rostliny a stromy tam mají v sobě příliš lidského, méně dokonalého ducha. Člověk je nakloněn věřit, že Nekonečnost učinila tento svět jen zhruba a že ho pak nechala, aby ho člověk polepšil.
Opravdu člověk zlepšuje boží dílo a přirozený řád věcí? Stačí podívat se na znečištěné řeky, ovzduší, lidskou činností znečištěnou zem, haldy odpadků, s nimiž si neví rady, stačí sledovat výkyvy počasí. To vše by ho mělo varovat. Jak dlouho bude člověk ještě slepý a hluchý?
Ve stromech divoce rostoucích, ve zvěři a ptácích poznáváš, že byli stvoření touže duší a duchem, jako tys byl stvořen a že ti mohou vracet lásku, kterou jim přinášíš. Strom divoce rostoucí není netečným k takové lásce a nenechává ji bez ozvěny. Tato síla, vibrace lásky, je duchem stromu pociťována. Představuješ část Nekonečného Ducha, k němuž náležíš, a strom představuje jinou část téhož Ducha. Má též svůj podíl na životě, myšlence a rozumu. Okem vidíme pouze fyzickou část sebe a stromu, duchovní části nevidíme. Strom je doslova jednou z božích myšlenek.
Jestliže se díváš na stromy, jak by byly užitečné pouze na dříví a palivo, tu od nich obdržíš velmi málo životní síly. Pak s tebou budou cítit stejně jako ty s nimi. Element lásky dostáváme jenom v tom poměru, v jakém je v nás. Čím více z těchto tvorů milujeme, tím více k nám z nich plyne lásky. To, co opravdu milujeme, nemůžeme ničit nebo komolit. Stromy vydávají neustále životní sílu, která je člověku právě tak potřebná jako vzduch k dýchání. Výtvory lidské, jakmile jsou dokončeny, dávají prach a hnilobu. Vězníte ptáka v kleci ke svému potěšení, ne však k jeho potěšení. To není nejvyšší forma lásky. Nejvyšší láska je pro nás doslova pramenem života.
Někteří lidé cítí se nešťastnými, ocitnou-li se v lese, v přírodě o samotě. Takoví lidé jsou vyňati z proudu vesmírové myšlenky. Dovedou žít pohodlně pouze ve hřmotu města nebo v povídání u kafíčka. Nalézají život jedině v umělém prostředí. Jejich duchové jsou zakryti povlakem vyumělkovanosti a to je odděluje od citu k výrazům božím, jak je nalézáme v čisté přírodě. Protože jsou oddělení, cítí se v lesích osamělými a příroda se jim zdá pustou a krutou.
Poznáme, že v pravdivém životě není nic jiného potřeba, než abychom byli stále otevřeni pravdivým myšlenkám a jinak abychom zůstali nečinnými a abychom nechaly tyto myšlenky pracovat za nás. Dají nám život naplněný šťastnou činností. Je výsadou člověka činit to mnohem rozumněji nežli pták, strom či čtvernožec. Duch je tvořen z myšlenek, které k sobě přitahujeme. Tyto myšlenky vysílá a staví jimi svoje tělo. Když duch touží po pravdivých myšlenkách a když je žádá, tu vytváří svoje tělo z myšlenek pravdivých.
Jenom pravdivé myšlenky mohou být navěky vestavěny do těl či do energetických polí našich duchů. Nepravda může na nich ulpět pouze dočasně. Duch nemůže nepravdu podržet, proto ji vyvrhuje. Ať máš jakoukoli nemoc, bolest, neklid nebo obtíž, vše je důsledkem námahy ducha vyvrhnout nebo odhalit nějakou lež nebo omyl, aby se v něm neupevnil jako nějaký cizopasný organizmus. Není nám možno najít všechny omyly najednou. Jestliže budeme žádat ducha o pravdu, sešle nám ji v poměru k našim potřebám. Jakmile pravda přijde, všechny omyly musí jedem po druhém odejít. Jakmile odejdou, vytvoří nový element nové myšlenky a jemnější krev a maso našeho těla; takovým způsobem se tělo obrozuje. Bolest duševní nebo fyzická je výrazem ducha, který praví našemu hmotnému já, že je něco v nepořádku.
Opravdu člověk zlepšuje boží dílo a přirozený řád věcí? Stačí podívat se na znečištěné řeky, ovzduší, lidskou činností znečištěnou zem, haldy odpadků, s nimiž si neví rady, stačí sledovat výkyvy počasí. To vše by ho mělo varovat. Jak dlouho bude člověk ještě slepý a hluchý?
Ve stromech divoce rostoucích, ve zvěři a ptácích poznáváš, že byli stvoření touže duší a duchem, jako tys byl stvořen a že ti mohou vracet lásku, kterou jim přinášíš. Strom divoce rostoucí není netečným k takové lásce a nenechává ji bez ozvěny. Tato síla, vibrace lásky, je duchem stromu pociťována. Představuješ část Nekonečného Ducha, k němuž náležíš, a strom představuje jinou část téhož Ducha. Má též svůj podíl na životě, myšlence a rozumu. Okem vidíme pouze fyzickou část sebe a stromu, duchovní části nevidíme. Strom je doslova jednou z božích myšlenek.
Jestliže se díváš na stromy, jak by byly užitečné pouze na dříví a palivo, tu od nich obdržíš velmi málo životní síly. Pak s tebou budou cítit stejně jako ty s nimi. Element lásky dostáváme jenom v tom poměru, v jakém je v nás. Čím více z těchto tvorů milujeme, tím více k nám z nich plyne lásky. To, co opravdu milujeme, nemůžeme ničit nebo komolit. Stromy vydávají neustále životní sílu, která je člověku právě tak potřebná jako vzduch k dýchání. Výtvory lidské, jakmile jsou dokončeny, dávají prach a hnilobu. Vězníte ptáka v kleci ke svému potěšení, ne však k jeho potěšení. To není nejvyšší forma lásky. Nejvyšší láska je pro nás doslova pramenem života.
Někteří lidé cítí se nešťastnými, ocitnou-li se v lese, v přírodě o samotě. Takoví lidé jsou vyňati z proudu vesmírové myšlenky. Dovedou žít pohodlně pouze ve hřmotu města nebo v povídání u kafíčka. Nalézají život jedině v umělém prostředí. Jejich duchové jsou zakryti povlakem vyumělkovanosti a to je odděluje od citu k výrazům božím, jak je nalézáme v čisté přírodě. Protože jsou oddělení, cítí se v lesích osamělými a příroda se jim zdá pustou a krutou.
Poznáme, že v pravdivém životě není nic jiného potřeba, než abychom byli stále otevřeni pravdivým myšlenkám a jinak abychom zůstali nečinnými a abychom nechaly tyto myšlenky pracovat za nás. Dají nám život naplněný šťastnou činností. Je výsadou člověka činit to mnohem rozumněji nežli pták, strom či čtvernožec. Duch je tvořen z myšlenek, které k sobě přitahujeme. Tyto myšlenky vysílá a staví jimi svoje tělo. Když duch touží po pravdivých myšlenkách a když je žádá, tu vytváří svoje tělo z myšlenek pravdivých.
Jenom pravdivé myšlenky mohou být navěky vestavěny do těl či do energetických polí našich duchů. Nepravda může na nich ulpět pouze dočasně. Duch nemůže nepravdu podržet, proto ji vyvrhuje. Ať máš jakoukoli nemoc, bolest, neklid nebo obtíž, vše je důsledkem námahy ducha vyvrhnout nebo odhalit nějakou lež nebo omyl, aby se v něm neupevnil jako nějaký cizopasný organizmus. Není nám možno najít všechny omyly najednou. Jestliže budeme žádat ducha o pravdu, sešle nám ji v poměru k našim potřebám. Jakmile pravda přijde, všechny omyly musí jedem po druhém odejít. Jakmile odejdou, vytvoří nový element nové myšlenky a jemnější krev a maso našeho těla; takovým způsobem se tělo obrozuje. Bolest duševní nebo fyzická je výrazem ducha, který praví našemu hmotnému já, že je něco v nepořádku.
...............................................................................................................................................................................................
pokračování článku ............
