... poprvé, kdy jsi mimo stádo a naprosto jasně říkáš že si přešel hranici, protože zde již není na co čekat. Kdo ví nebo alespoň tuší má nepochybně stejnou možnost a je to jen a jen jeho volba. Děkuji a přeji všem, ať se rozhodnou.

O ano máš pravdu vystoupil jsem v textu mimo stádo ale znáš to já zapsal jen to co jsem zapsati měl a tak jak jsem měl . Nicméně jsem k tomu byl nějaký čas veden a následný můj z velké části článek je toho důkazem. Končím za sebe s pročišťováním jednotlivců a plně se zde budu věnovat jen prospěšnějším věcem. Samozřejmě že občas něco veřejně pročístím a kdo se bude chtít připojit připojí se ale to je čas budoucí. nyní se soustředíme zde především na Rusko mého duchovního přítele Putina a jiné velmi prospěšné věci.
přál bych si aby to povídání pochopilo vícero lidí uvědomuji si že je to těžký text ale je v něm mnohem více než prvním přečtením je schopen člověk zachytit.
všem přeji jen to nejlepší - tedy všem těm co mají Duši a jdou tou správnou cestou.

....opět se mi stalo to co posledně, že se část textu odeslala dřív než bylo dopsáno vše, co jsem chtěl. Mohou za to moje velké prsty na malé klávesnici.
Potkávám se s více méně cizími lidmi a mám možnost s nimi prohodit pár slov tak, jak by asi mělo být mezi lidmi být a buď mám tak velké štěstí nebo jen potkávám lidi podobného smýšlení, že musím dát Kajovi za pravdu, že jsou Češi vyjimeční nebo méně ztracení. Samozřejmě i zde se najde spousta vyděšených zoufalých lidiček, kteří se třemi dávkami i u dětí, vyrazí do Rakous lyžovat s povinnou rouškou. Nu což, třeba napadne sníh i u nás na Lhotce a budeme lyžovat svobodně bez roušky.
Moudrost máme v srdci, nosíme ho tam jako dědictví po našich předcích, máme ji v genech, jen nesmíme být líni a pohodlni, zastavit se a poslechnout své srdce.
Přeji Vám i všem krásné dny se Světlem, Láskou a Moudrostí
Pavel

Tak jsem po několika dnech snění a barvitých obrazech o tom jak zde dále chceme žít a prožívat každý další den odložil na pozdější dobu, protože si uvědomuji, že ses zde Pavle vyjádřil a já bych se alespoň malinko měl tedy také vyjádřit. Nuže napsal jsi to v podstatě hezky, že komentovat vlastně netřeba a ono to je z jistého uhlu pohledu pravdou. Sami o sobě toho v podstatě víme jen velmi málo a o naší zemi či vesmíru pak nevíme v podstatě zhola nic. A to co se snažíme nějak okomentovat či ve slovech předat jiným protože nám občas „myšlenky“ přichází je již tak prezentováno a bylo o tom všem již napsáno toliko že další informace kde výsledný efekt je v podstatě stejný jen jsou použita jiná slova je zbytečné. To mne také přivádí k tomu, že zde již zdaleka nebude prezentováno toliko různých článků jako dříve, protože to ztrácí smysl. V samé podstatě již bylo vše co mělo být sděleno a já osobně pozoruji že náš duchovní růst není ne cestě růstu ale úpadku. Abychom se jako národ probudili, budeme muset projít skutečně peklem, které si zde v dané chvíli ani jeden z nás neumí představit a to ani přesto že mnohé již pamatujeme. My jako lidé, národ stát či svět nazvat to můžeme jakkoliv musíme projít změnou. Změnou tak hlubokou jakou doposud nepamatujeme a druhá světová válka je a byla jen procházkou růžovou zahradou oproti tomu čím budeme a musíme projít v blízkém budoucnu. Strach z toho co příjde zítra nemám, protože se snažíme žít tady a teď, máme své vlastní sny a představy, malujeme si svůj život zde v rámci možností sami. Nelze však zavírat oči před tím co se děje kolem a myslet si že je to iluze. To co vnímáme kolem a čemu nevěříme je realita. Realita, kterou jsme dovolili vytvořit. Žádné zrození není náhoda a žádná smrt není náhoda. V podstatě od prvního nadechnutí začínáme umírat a mnozí celý svůj život jen čekají na smrt aniž by si to uvědomovali. Dále to v dané chvíli nebudu komentovat protože vnímám že bych zde mohl sedět celé den a vyťukávat pomalu dvěmi prsty vše co mi přichází. Přát zde všem jen to nejlepší nemá smysl protože nakonec každý jeden z nás sklidí v nadcházejícím období jen to co sám zasel. A v kůži některých bych opravdu být nechtěl.
S Láskou a v Lásce Kája

Zdravím Vás všechny a dnes především Vás, Maruško.
Kajův článek netřeba komentovat. A Vy jste napsala úžasný příspěvek a mám radost, že reaguji dřív než Kája s Radkou

Milý Kájo a všichni tvůrci i čtenáři,
především a zase děkuji za tento krásný text, který ve mně vzbudil hodně všelijakých vzpomínek na časy minulé i inspiroval k mnohému zadumání.
Moudrost a vzdělanost - jako malá holka jsem ve svých dětských modlidbičkách (inspirována moudrým králem Šalamounem) prosila o moudrost. Ke vzdělanosti mě nutila škola a rodiče. z mého pohledu moudrost je záležitost srdce, vychází ze srdce, pravé poznání přichází do srdce, je tvořivé a vždy v míru. Vzdělanost, to je rozum, intelekt, přehršel všelijakých znalostí. Může vést i k poznání, k poznání tvořivému nebo ničivému.
Minulý režim měl, jako každý dosavadní nám známý režim, svá pozitiva i negativa. Ale neutlačoval jen "hrstku" havloidů. To byloo divadlo a příprava na dění příštích let. A valná většina lidí o nich buď nevěděla vůbec, nebo jen okrajově. Já např. vůbec. Ale utlačovaná byla velká mlčící většina neustálým vymýváním mozků marxisticko-leninskými žvásty, které neustále obtěžovaly školní, pracovní i veřejný život. A tak se mlčící většina stáhla do soukromí, a to, čím se chtěla zabývat, tvořit, povídat si, hledat a nalézat, i bavit se a radovat, se odehrávalo doma, na chatách, chalupách, u rybníků, ve stanech, na výletech. Oficiálně chyběly vyšší hodnoty, mravnost, šlechetnost, ušlechtilost, duchaplnost ... Myslím, že to je jeden z důvodů, proč jsme mnozí podlehli oné iluzi 90-tých let, které z počátku i ten hezčí svět začaly tvořit. Z mého pohledu první vidle do toho "hezkého" hodily celkem brzo volební kampaně - to jsem tedy koukala, kolik svinstva, zákeřností a zloby je v lidech.
A velmi brzy na to přišlo to největší zklamání - modla peněz. Veškerá sounáležitost a vzájemnost byla ta tam, a všechno jen za peníze. I svoboda se začala plést s množstvím peněz, s možnostmi za peníze.
Pro mě svoboda byla vždy a stále je stav vnitřního nastavení, či prožívání. Je to vnitřní pocit, který je velmi úzce spojený s vděčností. A svoboda je také vždy spojená se zodpovědností za jakékoli důsledky svobodného rozhodnutí.
Velmi se mi Kájo líbí, jak si shrnul a popsal onu nerovnováhu, která ve světě v 90tých letech vznikla. I když mě jako ženu a matku ta potřeba vojenského vyvažování nerovnováhy docela drásá. Soupeření je jednou z největších chyb, kterou lidstvo dělá. Kdysi dávno, pradávno, to byl boj vysoce vzdělaných technokratů (kam se hrabem s našimi "znalostmi") západu, proti vysoce moudrým lidem , žijících podle vesmírných zákonů (kam se hrabem s naším duchovním poznáním) východu, Asie a téměř celé Evropy. Potomky a nositelé odkazu těchto moudrých národů jsou dnešní Rusové a mnohé další národy, včetně nás Čechů, Moravanů, Slováků, Ukrajinců ... I z tohoto pohledu prastarých a většinou zamlčených dějin, můžeme pochopit, kam patříme.
Dnes jsme v podstatě ve stejné, střetu toho temného západního zla, ve snaze zničit ono východní Světlo, které je po celá dlouhá tisíciletí neskutečně zkoušeno a ničeno. Připadá mi, jako bychom stáli před poslední a rozhodující bitvou. Jenomže tentokrát ti moudří jsou velmi dobře připraveni, rozumí situaci a nenechají se zaskočit. Neustupují a zároveň se nenechají vyprovokovat žádnou čertovinou.
Ano, je potřeba přijmout, to co přichází, vědět na které straně stojíme. Každý dle svých možností a poznání pomáhat v boji se zlem až do jeho úplného zničení a nezničit sebe.
Děkuji nejen za článek, ale i za tuto možnost si takto "povídat".
Srdečně a ze srdce zdravím všechny, Maruška

Přicházím, abych zde především pro tebe abych zanechal alespoň malou energetickou stopu a zároveň ti ještě i v této písemné podobě poděkoval za tvá písmenka. Každá tvá odpověď potěší a sama dobře víš že do slov to ani dát nelze. Jsem potěšen za každé setkání z tebou a to v jakékoliv podobě. Tvrdím a to dlouhodobě, že samotná sametová revoluce nic dobrého nepřinesla a přesto z jistého uhlu pohledu nám dala možnost komunikovat s někým na neomezenou dálku. Nevím zda tohle je však možné považovat za výhodu, protože v časech minulých jsme neměli potřebu někoho vyhledávat někde protože rodiny držely pohromadě a tím jak se scházeli se navzájem vybrušovali pohledy a názory. Dnes jsou v neprosté většině rodinné vztahy rozpadlé a tohle také přinesla doba a tak jsme se uchýlili právě k hledání ve virtuálním světě a hledáme to co bychom před rokem 89 nehledali. Takže jsem si vlastně sám odpověděl že ani ten virtuální svět není výhrou je jen malou náplastí za to čeho jsme svědky každodenního života. Rozpad a rozklad vztahů, rodin a společnosti jako celku přicházel pomalu a pozvolna a my jsme si neuvědomovali čeho se to vlastně dopouštíme. Začali jsme opouštět dobrovolně skutečné hodnoty ke kterým jsme byli našimi rodiči vedeni a dnes jako společnost jsme kde jsme. Několik let se zde zabýváme myšlenkou co se musí stát, co musí přijít aby se tohle vše v čem žijeme změnilo. Naprosto přesně víme že to musí být něco co se dotkne každého jednoho jedince a to bez ohledu na to jakým bohatstvím disponuje. Tohle v čem se společnost či lidstvo jako celek nacházíme je v podstatě netransformovatelné. Pokud se má něco změnit a ono se musí něco a velmi rychle změnit, pak se tento systém či řád musí zhroutit. A pokud si položíme jednoduchou otázku za jakých podmínek se může toto zhroutit, zbude nám jen pár věcí a pokud z těch pár věcí vyloučíme masivní přírodní katastrofy, které nepostihnou všechny a všechno to by se systém nezhroutil, pak nám zůstane jen válka. Nemám na mysli však žádnou válku, kterou lidstvo kdy zažilo protože nic se neopakuje. Mám na mysli marasmus, který si vlastně ani neumíme představit. Dvě světové války které z vyprávění ještě někteří pamatují byly, válkami, kdy státy byly státy, kdy byly hranice státu a národy měli svou hrdost. Bojovalo se za vlast a podobně. dnes je svět naruby, hranice jsou již jen na papíře, stát již dávno není státem, protože dnes jsme kolonií. Jen je otázkou zda kolonií nějaké společnost která se nazývá EU a nebo jsme kolonií západu přesněji ameriky. V každém státě je tisíce migrantů různých národností a v mnohých již ovládly celá města a podobně. Válka, která musí přijít je na spadnutí a bude to marasmus, který si neumíme ani představit. Západnímu světu se podařilo proti sobě postavit a štvát slovanské státy a pokud tedy k něčemu dojde pak se to skutečně dotkne každého jednoho z nás a nikdo s tím nic neudělá. Můžeš se snažit jako jedinec jak chceš, ale tohle nezměníš a tak ti nezbývá než žít naplno svůj sen v rámci svých možností a připravovat se na to, že budeme mít sílu přijat to co přijde. Ne to není pesimismus jak by se mohlo zdát. To je realita, před kterou stále zavíráme oči a myslíme si že něco bude jako dříve. Přeji všem, aby otevřeli oči, protože to co většina dnes žije a v čem žije není realita ale iluze.
S Láskou a v Lásce Kája

Milý Kájo,
Čtu tvé sdělení už poněkolikáté, a stále objevuji nové a nové myšlenky. Je to skvost, ostatně jako všechny tvoje články.
Před několika dny (to zde ještě tento článek nebyl) jsem si znovu četla kapitolu “Modrobílý plamen květu života” z roku 2015. Napadlo mě to poté, co jsem si někde jinde přečetla poměrně dlouhou stať o tom, co to vlastně byl Co-19, a jak působí: jednou větou - dlouhodobě vyvíjená nanočástice, naprogramovaná na negativní emoce lidských bytostí (strach, úzkost, vztek, obava, pocity viny, pocity oběti, zoufalství, bolest a mnohé další), které vyhledává, napadá, deformuje nebo ničí. Nešíří se kapénkami, ale frekvenční rezonancí (roušky, testy - dokonalý blaf). A v tu chvíli jsem si uvědomila, jak úžasný dar jsme čtyři roky dopředu dostali poznáním a možností napojení tuto úžasnou zemskou energii. Samozřejmě - Škoda, že se nepřipojilo více bytostí, ale aspoň někdo.
Myslím, že v celém tom panoptiku, ve kterém žijeme, a co nás čeká, máme nyní každý svou roli, úkol, zadání, o kterém “se ví”, že umíme. A je teď na každém, jakmrozezná, kde má být a co má dělat, jakmbude pilný a ve své “práci” poctivý. Jak moc bude každý sám chtít, aby “co nejlépe sloužil jako nástroj Lásky a léčení na tomto světě”.
Jen se nebát ničeho, zeptat se, dělat to, co je každému dáno a co je potřeba. Je možné, že dojde i na už skoro už zapomenutou lidskou vzájemnost a pomoc ve smyslu “já mám chleba, ty máš med, tak se podělíme”, “přinesl si dřevo - tak pojď k nám na guláš” ..., že zase začneme chápat, že není vše za peníze, a dojde i na změnu toho, jak se k sobě chováme.
Kájo, děkuji za tvá slova, a přeji všem čtenářům radost z poznání, které je nám dáno, a přijetí možnosti uplatnit jej ve svém životě.
Srděcně a ze srdce Maruška

Milá Maruško – za tvé myšlenky a slova ti samozřejmě ze srdce děkuji. Nacházíme se v zimním období a to je určitá část roku, kdy mám více času se věnovat v jakési písemné podobě své cestě a jsem za to vděčný. Mimo jiné je to také ona část roku, kdy si zde s Radkou plánujeme co dále vyhodnocujeme věci kolem, plánujeme a sníme svůj sen. Bez toho aniž bychom věděli co chceme a bez toho, aniž bychom svému snu nevěnovali každodenní pozornost se nic nezmění. Kuřátku se narodí za 21 dní člověk za 9 měsíců a slon se narodí za dva roky. Vesmír je dokonalý a neztratí se v něm zcela nic z toho co jsme zaseli. Dříve či později podle toho jak se o semínka staráme se setkáme s výsledky naší práce. Pokud se tedy podíváme zpět do doby minulé a současné, můžeme jednoznačně zhodnotit to co jsme sázeli co jsme podporovali a čemu jsme věnovali pozornost. Jsem přesvědčen, že mnohým se dnešní dění nelíbí, ale o tom to je, tohle jsme zaseli v minulosti a nyní přichází doba sklizně. Tak jednoduché to je. Vesmír má svůj vlastní koloběh a je nám v podstatě neznámý to co však zcela jasně víme, je že takto to funguje a my to nezměníme, my se můžeme vesmíru jen podřídit. Bohužel to přes všechna varování neděláme. Nacházíme se v dané době v docela složité situaci protože přichází období sklizně. Nebudeme sklizet zcela nic nač bychom mohli být pyšní. Budeme procházet obdobím zmaru, zoufalství, krve a slz. Tohle vše nelze změnit ať bychom třeba chtěli. Tohle musíme být schopni přijat. To co změnit můžeme byť sami se toho mnozí nedožijeme v tomto fyzickém těle je sít zcela něco jiného a na otázku co že to je, bude odpověď velmi, velmi jednoduchá. Musíme sít cokoliv naprosto cokoliv co pochází a bude pocházet ze srdce. Bohužel zde si mnozí mohou myslet že sejí a žijí ze srdce a přitom si neuvědomují že sejí a žijí z hlavy.
S Láskou a v Lásce Kája

Zdravím všechny, kteří čtou a souzní a samozřejmě i vás dva.
Nepřeji si víc, než aby se z naší domoviny šířilo Světlo a Láska tak jak píšeš. Byť množina tupých hlav je už i v nasich končinách hodně veliká a denně se rozrůstající teď v podobě SUV matek, které smykaji své ratolesti do očkovacích center aby své potomky ochránily a .......potažmo mohli vyjet do Rakous na lyže. Ze strachu a pro výhody. Ale ještě snad nejsme tak zotročení jako Němci či Rakušaci a je tedy stále ještě možné, že zde přece jen bude vědomí k tomu, aby odsud bylo Světlo a Láska šířeno.
Ano, bude nás to bolet, ale nenecháme se zotročit. A pokud bychom padli v boji, tak věřím, že by oběť nebyla zbytečná. Ať nás vede srdce a srdce ať je symbolem. Heslo Pětatřicátníků bylo: My zvítězíme! ❤