Čas vůdců skončil

Není tomu tak dávno, kdy Milena téměř ze dne na den provedla razantní změny na svém webu. Úpravy stránek v podstatě děláme každý, ale tohle bylo jiné. Vše přišlo ráz naráz po té, kdy zveřejnila onen článek, po kterém jsem se rozhodl tuhle rubriku založit, protože již překročila onu hranici, kterou jsem byl ochoten tolerovat a sám jsem se ve věcech potřeboval plně zorientovat. Samozřejmě, že texty jsem předložil zde tobě, milý člověče, aby ses ve chvíli, kdy budeš připraven, mohl začíst a z mnohého se poučit.

Mohl jsem celé dny a hodiny dělat jinou práci a věnovat se jiným věcem a přesto jsem spoustu času vložil právě zde do toho všeho povídání, aby ses zde dnes nebo v čase mohl člověče zastavit a najít tu správnou cestu, která tě dovede tam, kam všichni směřujeme. 

Bohužel ne všichni jsme tuhle správnou cestu schopni rozpoznat, protože nejen internet, ale i mnoho jiných zdrojů na nás působí sladkými slovy a my v naší neznalosti a nevědomosti si stále myslíme, že někdo jiný za nás něco udělá a že cesta, kterou nám kdo slibuje, je opravdu tak jednoduchá, jak se říká.

Ne, cesta není vůbec jednoduchá, po všech těch vzorcích, které se staly naší součástí a máme je v sobě hluboce zakořeněné a už by bylo načase člověče pochopit, že ten kdo tohle říká, jednoduše lže. A těch co takto lžou je všude kolem nás spousty.

Hledáme cestu k Bohu, hledáme pravdu a neumíme najít sami sebe a dokud se tak nestane, nenajdeme nic. Nenajdeme Boha, protože jsme nenašli sami sebe. A až nalezneme sami sebe, budeme zděšeni, budeme překvapeni, protože to, co jsme stále hledali a nenacházeli, za co jsme utráceli v domnění, že někdo zvenčí nám dá na naše bolesti lék, jsme po celou dobu měli sami v sobě a stále to bylo a je v nás samotných.

Můžeme od čehokoliv nebo kohokoliv jednoduše utéct, mimo jiné přesně tak, jak to sama udělala Milena. Utečeme jednou, podruhé a pak je z toho náš vzorec chování. Můžeme utíkat před čímkoliv, ale nakonec pochopíme, že nikdy nemůžeme utéci před sebou samým.

Nikdy nenajdeme venku nic, co by mělo větší hodnotu než to, co stále máme a nosíme sami v sobě. Najít však sám sebe, není vůbec jednoduché. Nevěřte tedy sladkým slovům a smýšleným příběhům, které vám zde na webech a v jiných médiích předkládá celá řada z těch, co sešli z cesty a považují a prezentují se jako duchovní lidé. Předkládají vám je a budou vám je předkládat povětšinou ze zištných důvodů, chtějí mít moc a touží po slávě. Povětšinou každý jeden z nich v době kdy začal, měl ty nejčistší úmysly a šel správným směrem. Jak šel však čas a on chtěl stále více a nebyl ochoten pro toto více cokoliv udělat, začaly na něj působit jiné síly a protože „ONI“ slibovali to, po čem toužil, a tak  sešel z cesty. Dnes tedy většina z těch, co se kdysi vědomě vydali na duchovní cestu a je jedno z jakých důvodů z ní jednoduše sešli a nemají, byť si to stále myslí, to napojení, které měli a jsou pod vlivem druhé strany. Někteří vědomě, jiní nevědomě, ale pracují či spolupracují s těmi z druhé strany. Není lehké toto rozpoznat a přesto tohle sám, člověče, musíš být schopen rozpoznávat, protože mimo jiné jsou to zkoušky, kterým jsi ty sám vystavován. Je to nekončící proces, pokud žiješ zde na této planetě zemi. Budeš těmto zkouškám vystavován stále a budou stále složitější a těžší. Přesto je to ona jediná správná cesta, po které se vyplatí jít, a věřte, že přes všechny překážky a složité zkoušky, které vám budou do cesty postaveny, je to ona cesta, která se vyplatí.  

Viditelné změny přinesla tedy sama Milena před krátkým časem na svůj web a vše započalo právě v čase, kdy navštívila matku Mery. Napsala o tom článek, pak zveřejnila právě onen článek, který tohle vše spustil, a pak přišly další radikální změny. Zrušila všechny své nabízené služby, a aby toho nebylo málo, napsala nějaký komentář a to právě do rubriky „co nabízím“. Pochopil jsem, že jej napsala jako jakýsi úvod a nebylo by na tom nic zvláštního, pokud by se tam neobjevila řada věcí, se kterými nelze souhlasit. Slovo souhlasit není správným výrazem, jen napsat to jinak v dané chvíli nejde, protože pro to nenalézám ten správný výraz.

Aby tento článek jako celek neztratil význam, musím zde zopakovat i to, co již bylo někde v minulých povídáních sděleno.

Milena napsala – cituji:

Zde, na svém webu nabízím články své i převzaté.

Pro pochopení, pro změnu úhlu pohledu a hlavně pro práci na sobě.

S tímto textem lze souhlasit a sám bych se pod něj podepsal, jak již také bylo sděleno, jen by nesměly být učiněny jiné kroky, které toto vše v samotném důsledku popírají a tento text pak jaksi ztrácí význam a je zavádějící. Je to jeden z těch textů, který pak sám o sobě bude hezky znít, ale skutečnost je v samotném důsledku naprosto jiná. Bohužel toto vše jsme schopni rozpoznat a pochopit jen, když se věcem věnujeme, a ne když přijímáme texty, které jsou nám předkládány, jako ovce.

Rozumím tomu, když si člověk založí sám nějaký web a vkládá si tam články, které jej zaujaly a nebo si tam občas sám také něco napíše. Je to jeho web a jsou to jeho názory, postoje a myšlenky a je to pak v pořádku. Pokud se však, jako zde Milena, rozhodne něco podobného dělat na svém webu, pak nechápu, proč požaduje za toto finanční odměnu.

Milena píše, cituji:

Jsem velmi vděčna a děkuji za každý dar, 

kterým přispíváte na provoz těchto stránek.

Toto byla také jedna z jejich změn a novinek, ke kterým přistoupila po té, co zrušila všechny své nabízené služby. Nepochopil jsem, za co by měl kdo platit „duchovní bytosti“, která si založila své stránky v podstatě pro vlastní potřebu a proto, že ji to baví. Navíc provoz jejich stránek nepřesáhne slovy pět tisíc, protože do dnešního dne nemá plnou verzi a dává prostor službě webnode, pod kterou stránky běží, reklamě.

Jako žebrák před kostelem.

Tak mi toto počínání připadá a to ty „žebráky“ urážím, protože povětšinou jsou to bytosti, které opravdu nemají co jíst, kde spát a nikdo se o ně nezajímá. Říkám si, že duchovní škola Monada ji musí přinášet docela hezký balík každý měsíc a jak je vidět, vše je ji dnes málo, potřebuje a chce stále více a to na provoz stránek, kde si zveřejňuje jen to, co zajímá ji samotnou, ne někoho jiného.

 Závěr si z toho udělej sám, člověče, pokud však přehlédneme tyto a jiné věci, pak není možné dostat ucelený obraz o tom, co, jak a proč se stalo. Nepochopíme, že ona osoba již dávno není tím, kým byla a je někým úplně jiným. Celou dobu jsem ji na to však upozorňoval a odpovědí mi bylo, že já jsem divný, že já všude vidím jen entity a podobně. Celou dobu jsem ji nabízel, abychom si věci vysvětlili a sdělili si, co kdo ví, abychom z toho našli cestu ven. Pokud tento příběh sledujete, pak víte, že tohle bylo vždy z její strany odmítnuto a dnes je tam, kde je a tím, kým je. S duchovní bytostí a duchovní čistotou to však nemá nic společného.

Milena dále v tomto svém úvodním povídání „co nabízím“ napsala – cituji:

Čas vůdců je již minulostí.

Každý, kdo má jen špetku zdravého a selského rozumu, se musí nad tímto výrokem ne pousmát, ale přímo zasmát, protože pokud se podobnými věcmi chce prezentovat, pak je sama již opravdu velmi hluboce zasažena a ovládána někým jiným. Kým, by nemělo být již tak těžké „uhodnout“.

Jako rodič jsem „vůdce“ a vedu své děti, jako učitel na jakémkoliv stupni jsem vůdce a tak bych mohl pokračovat. Sama Milena, která se dnes plně podílí na nějaké duchovní škole Monada, je vůdce. Vede skupinu lidí přesně tam, kam ona chce, nebo ti, kteří ji dnes ovládají. Jednoduše je vůdcem a tohle nejde popřít. Na svých stránkách zveřejňuje to, co zajímá ji a stává se vůdcem, protože kolem ní se tvoří skupina těch, kteří sympatizují s tím, co a jak prezentuje. Ještě v dobách, kdy jsme byli spolu, se zdráhala mnoho věcí zveřejnit a mnohé zveřejněny ani nebyly, protože měla obavu co na to lidé. Přestanou chodit na stránky a klesne návštěvnost. Nebo to obhajovala tím, že to nikdo nepochopí a to ani přesto, že to tak bylo a byla to pravda. Jednoduše tedy byla a stále je vůdcem, takže onen výrok je zavádějící a jen hezky zní a poutá pozornost jen a jen toho stáda, které mohu ovládnout pro jejich jednoduchost a neznalost.

Čas vůdců ještě nenastal

Vidím to naprosto jinak a to, že čas vůdců ještě nenastal. Všude kolem, kde se jen podíváme, je vše rozkladu. Rozpadají se vztahy. Rozpadají se rodiny. Rozpadají se státy a rozpadá se společnost jako celek. Ti, kdo by mohli vést a měli by vést, ze svých postavení ve společnosti, které mají, jsou schopni tak akorát napsat třeba článek, který má hlavu a patu a člověk s ním souzní. To je však vše. Sami se nepostaví do čela přesto, že by tak měli učinit. Neučiní tak, právě pro své postavení, které mají a nechtějí je ztratit.

Výrok, že čas vůdců skončil, je, byl a bude navždy blábolem v této naší společnosti, na této zemi, protože ta je uspořádána tak, že vůdcové jsou, byli a budou. Jen bohužel dnes nás vede banda těch, kteří své vlastní cíle postavili a staví nad cíle obecné a společné. Vládnou nám však přesně takoví lidé, jaké si jako společnost zasloužíme. Jsme nevzdělaní, jsme sobečtí, jsme nespolečenští a myslíme jen na své dobro, a dokud se toto nezmění, tak nepovstanou ti, kdo zde jsou a jsou připraveni. Ti, nebo to co není připraveno na to, aby čas vůdců, těch správných vůdců nastal, je naše společnost a svět jako celek.

Ježíš byl vůdce a mnoho dalších bylo vůdci. Každý archanděl nás přece vede, tak jak může někdo vypustit blábol, že čas vůdců skončil. To udělá někdo, kdo není sám sebou a nepracuje dnes za sebe, ale pro ty na druhé straně. Cožpak matka Mery není vůdce. Asi ne, ona bude jen duchovní člověk, nebo bytost duchovně vyspělá. A nebo je to s ní trochu jinak. Tohoto vůdce si však ponechám na někdy jindy. V každém případě se k ní však jednoho dne vrátím, až přijde čas, protože má s tím vším mnoho společného.

Nebudu zde rozebírat každou jednu větu, kterou Milena napsala a to ani přesto, že by to bylo zajímavé a poučné čtení, konfrontovat to vše s tím, co a jak píše a sama následně dělá. Nemám tolik prostoru. Zmíním zde však ještě jednu z jejich vět, kterou v tom svém úvodu co nabízí nám píše a ty se, člověče, zamysli. Zamysli se nad tím, jak to hezky zní. Zamysli se však i nad tím, zda to takto opravdu je, nebo jsou to opravdu jen ona jednoduchá a sladká slova, pro tebe. Tebe, kdo stále ještě nejsi schopen vidět, slyšet a rozpoznat.

Milena napsala – cituji:

Dnes jsou již pro nás VŠECHNA OKNA VESMÍRU DOKOŘÁN.

Energie proudí k nám všem stejně, 

záleží pouze na nás, jak jsme jim otevření, přístupní 

a kam směřujeme - výš - či níž   !  ?  !

Alarmující je zde právě ono slovíčko DNES, jako by tomu tak nebylo vždy od počátku věků. Proč má někdo potřebu takto manipulovat s lidmi a psát takovýmto způsobem. Ano je to onen slaďoučký způsob předávání přesně těch informací a hlavně tak, jak to ti okolo nás, co nemají stále svůj vlastní postoj, názor a jsou nesvobodnými, chtějí slyšet a na co slyší. Říkáme jim tím doposud to nešlo, ale teď se všechna okna vesmíru otevřela dokořán a tak i ty můžeš.

Vždy jsi mohl, člověče, a to bez rozdílu věku a svého postavení ve společnosti, bez toho, kde a na jakém místě se jen nacházíš. Vždy byla ona okna otevřena a vždy ona energie proudila. To, proč jsme si to neuvědomovali, byla a je stále jen a jen naše neznalost, nemoudrost, nevzdělanost.

Osobně mi trvalo mnoho desetiletí než jsem alespoň něco málo z toho všeho pochopil a nepřišlo to jako blesk z čistého nebe a nebyla to procházka růžovou zahradou. Sám jsem nechtěl na sobě nebo v životě změny, chtěl jsem a dělal jsem jiné věci než dnes. To, kde jsem dnes a čím jsem já dnes, k tomu jsem byl zhora velmi tvrdě doveden. Bolelo to a trvalo to vše tak dlouho než mne „vesmír“ postavil a dostal přesně tam, kde mne chtěl mít. Dnes to vím a ze svého pohledu tomu rozumím a chápu to.

Stranu jsem si vybral – bod odkud není návratu

Ano, člověče, tak tomu je, stranu jsem si nakonec vybral, vybral jsem si cestu, po které kráčím a kráčet budu. Slíbil jsem v jednom kostele v Opavě něco, co splním a nikdy neporuším. Slíbil jsem to v době, kdy jsme vytvářeli s Milenou první energetické místo zde na zemi, které muselo vzniknout, abychom mohli dělat to, co jsme dělali. Abychom mohli pomoci tisícům jedinců, jejichž jména většinou ani neznáme. Nezáleželo mi na tom a nezáleží mi na tom. Jdu a dále půjdu po této cestě. Duchovno pro mne není byznys a rád pomohu komukoliv, pokud o pomoc požádá a sám bude opravdu chtít. Já jsem si stranu, člověče, vybral a pro mne je to bod, ze kterého není návratu. A co ty, člověče, polož si sám pro sebe otázku, kterou stranu si vybereš, jakou cestou půjdeš. Je to na tobě, než se však rozhodneš, než uděláš jakýkoliv krok, zklidni svou mysl a naslouchej hlasu svého srdce. Rozliš to, co jde z hlavy a co přichází od srdce. Poslouchej svůj vnitřní naváděcí systém a nenech se svést. A věř, že je to velmi jednoduché. Dokázali svést z cesty velmi vyspělé duchovní bytosti, dokázali je přimět k vědomé spolupráci. Svést tebe není složité, tak velmi zvaž svůj další následný krok.

S Láskou a v Lásce Kája