Než se rozhodneš.

 

Žádám každého příchozího a každého kdo se rozhodne mne kontaktovat za účelem jakékoliv služby, která je zde na stránkách nabízena, aby si celý tento text přečetl a následně se pak rozhodl zda tak učiní.

Předkládám ti zde milý člověče text, který napsala Milena, bytost se kterou jsem nějaký čas tvořil pár a která se podílela na vzniku energie  Modrobílého plamene Květu života, stejně tak jako na rituálu šesti křížů a celé řadě jiných věcí. Napsala níže uvedený text a vložila jej na své stránky „moji andělé“.

Velmi pozorně si tento text přečti, protože tento text může změnit tvé vlastní rozhodnutí kontaktovat mne a požádat mne o jakoukoliv službu, která se na těchto stránkách nabízí.

Milena tě v níže uvedeném textu skrytě i otevřeně informuje, jak špatnou cestou já osobně jdu, jak se mýlím a jak vše co je zde nabízeno je podvod a nefunguje to.

Milena ti v podstatě sděluje, že napojení na modrobílý plamen Květu života tě poškozuje a sděluje tedy tímto, že já nejdu cestou Světla a jsem tedy pod vlivem druhé strany.

Musel jsem na tento její text reagovat a založit tuhle celou rubriku, protože zde nejde o mne, ale o tebe člověče a máš právo a mněl bys vědět, co bytost, která se na všem podílela a byla toho součástí dnes o tom říká a co šíří.

Je pak jen na tobě člověče, kterou cestu si sám vědomě vybereš a kterému hlasu v sobě sama budeš naslouchat.

Žádné informace zde jsem nemusel a nemusím zveřejňovat a přesto takto činím. Je pravděpodobné že by ses k nim nedostal a nebo až někdy v čase.

Předkládám ti je tedy zde člověče, aby sis udělal jasno.

K níže zveřejněnému textu, který Milena napsala se dnes nebudu vyjadřovat, protože samotný text je dosti dlouhý a je potřeba číst mezi řádky a vnímat to, CO, JAK A PROČ ti Milena chce sdělit.

Komentář k tomuto a moje vyjádření zde sdělím v dalším pokračování..

 

S hlubokou Láskou ke Kristu – Bohu a Tobě člověče Kája

 31.5.2016

 

Už je na čase, abych napsala.....

 

Je už na čase, abych napsala, protože se mě stále ve svých emailech ptáte......a není možné z časových důvodů, abych odpovídala každému zvlášť.........

Tyto stránky jsou mé a pracuji na nich více jak šest let. 
Pokud  něco kopíruji, tak proto, že to se mnou souzní, já s tím souhlasím a líbí s mi to a nebo píši některé věci sama.
Na jedněch určitých stránkách jsem téměř v každém článku jmenována buď já osobně a nebo tyto mé stránky.
Často je tam udáváno, že měly být volným pokračováním těchto stránek.
Chci upozornit všechny mé čtenáře, že žádné volné pokračování těchto mých stránek neexistuje a v žádném případě existovat nebude. 
Nemám v úmyslu s tímto určitým webem, který nehodlám jmenovat, navazovat již žádnou spolupráci.
Před více jak rokem jsem zde zveřejnila pár článků, které jsem po několika měsících smazala, protože jsem k tomu měla své důvody.
Těchto pár článků nikoho neopravňuje k tomu, aby si dodnes nárokoval mé stránky jako své dílo a částečně přivlastňoval.
Proto ještě jednou zdůrazňuji, že jen pouze tyto stránky jsou mé a žádné jiné volné pokračování nemám.
A cokoliv chci mým čtenářům sdělit, píši zde nebo na fb.
Mou cestou není kritika, posuzování či odsuzování, nemám zapotřebí někomu cokoliv dokazovat, k tomuto se nikdy nehodlám snížit.
Co se týká energie, na kterou se mne v emailech ptáte, která zde právě před víc jak rokem byla nabízena, mohu říci toto :
I já jsem tehdy byla na  tuto energii napojena včetně mých blízkých. Velmi špatně jsem tuto energii snášela, když mi po několik dní vstupovala vždy jen na chvíli do těla a já jí nesnesla. Pocity byly velmi špatné, bylo mi zle po všech stránkách.
Přestože celý život učím lidi, aby dali na své pocity a řídili se jimi, sama jsem toto tehdy neudělala a vše, co se kolem mě tehdy dělo, bylo zřejmě málo, abych pochopila......Andělské energie jsou krásné, nadnášející, člověk má pocit lehkosti, žádné únavy. A to samé je z energie Země, pokud jsem v přírodě, nejsem unavená, ale naopak, nabíjím se krásnou zemskou energií, ze stromů, z rostlin, z přírody, ze Země, z Nebe.....
Přestože takový pocit z toho napojení jsem tenkrát  neměla ani jeden, naopak silnou únavu, bolest, nechuť ke všemu i k životu samotnému.... stále to zřejmě bylo málo .... potřebovala jsem toho prožít ještě více, abych vše pochopila.
Nepovažuji toto celé za nějakou chybu, ale za velkou zkušenost, která mi něco dala. 
A já za tuto zkušenost děkuji.....
Dobrá zpráva je ta, že nic není trvalé, jak je prezentováno. Vše je v pohybu, vše kmitá, vše je ve změně. Nic není trvalé ani ve Vesmíru,
ani zde a natož tedy nějaká energie v našem těle. Tak, jako jdou zrušit sliby, kletby, tak jde zrušit i napojení či zasvěcení do jakékoliv energie, kterou člověk nechce. Čemu člověk nevěnuje pozornost, do čeho nedává energii, to mizí samo z našeho života, zvláště pokud záříme Světlo....
Pro jistotu jsem požádala tehdy archanděla Michaela o vymazání všech kódů k tomuto napojení z mé aury a z aury všech blízkých. 
A velmi dobrá zpráva je ta, že na děti toto napojení vůbec nefunguje, jejich Světlo tomuto nedovolí vstoupit.
 
Teď s vrátím o rok zpět  v čase :-D
Ptala jsem se andělů a chtěla vědět, na co že se to vlastně nechávám napojit. 
Chtěla jsem se podívat do Vnitřní Země, jak tato energie vypadá a odkud pochází......
 
Zveřejním zde některé z mých starších zápisků, aby si čtenáři sami udělali svůj vlastní názor.......odkud tato energie pochází.....
 

5. 4. 2015

Uvolňuji své tělo a třikrát po sobě říkám : Čikitet  Arelič  Vomalites.

Volám Thovta a říkám, že jsem připravená.
Žádám ho, ať mě vezme do vnitřní země.
Najednou vidím sochy, staré, většinou zničené, polámané, vidím tunel, je tam tma a občas zahlédnu kameny na zdi, takové velké nažloutlé staré....
V té tmě vidím oči, plno párů očí, co se na mě dívají, každé jiné....
Najednou jsem na louce, je tam cesta taková polní cesta a je tam spousta divných bytostí, takových zvířecích.
Mají různá těla, někteří mají takové ještěří ocasy. 
Slyším hlas, který mi říká, ať jim nevěnuji pozornost. 
Přesto se dívám a prohlížím si je, vždy, než se ten obraz zase ztratí.
Něco vypadající jako pes, ale není to pes na mě útočí, já stojí a nebojím se, jen si ho prohlížím a říkám si, co je to za zvíře, mění to svoji podobu do různých zvířat a nakonec se to rozplyne v té krajině.
Pak vidím nějakého muže, je kousek ode mně, vypadá jako nějaký mnich, nemá vlasy, jen dlouhé šedívé vousy a nechce, abych se mu dívala do obličeje, sklání hlavu pořád a něco drží v ruce, asi nějakou knihu. Schovává si ten obličej a já jdu k němu blíž, abych si ho prohlédla, vidím mu přímo do obličeje zblízka. 
A jak jsem uviděla jeho tvář, tak jsem najednou uviděla zástup bytostí, vypadající jako lidi, všichni oblečeni do černého roucha až na zem. Všichni jdou v zástupu, je jich hodně a všichni se na mě dívají, vidí mě a otáčejí hlavy, když mě míjejí, tak se otáčí, možná koukají na Thovta. Všichni jdou pomalu, hodně pomalu a mají různě pokřivené obličeje, jakoby bolestí, nevím.... Koukám na ně a slyším hlas, který mi říká, že to jsou duše, které jdou do očištění. Mám z nich divný pocit a takový tlak na hrudníku, možná cítím lítost, nebo spíše soucit, je jich tolik.......
Jdeme dál a zase jsem v nějakém tunelu v podzemí, vidím zase oči, ještě pronikavější než předtím, a vidím zase spoustu divných bytostí, zase spíše zvířecích..... Pak někde čekám, čekám asi na povolení vstoupit.
Je tam všude tma, jen tu a tam probliknou nějaké oči nebo nějaký zjev z té tmy přímo před mýma očima.
Vůbec necítím strach, ani trochu strachu necítím a jak si to uvědomím, že necítím žádný strach, tak slyším hlas, který mi říká, že nemám žádný strach z temnoty, ale mám v sobě ještě nějaké zbytky strachu z obyčejných pozemských věcí. A to je pravda, pomyslela jsem si.
Najednou stojím před bytostí, která sedí na vyvýšeném místě, sedí ve tmě, přesto je vidět každý detail.
Vlasy má dlouhé, divné, vypadají jak hýbající se hadi, jeden přes druhého a vypadá, že mu všechny ty vlasy pořád vlajou. A obličej má podobný jako Bůh slunce, což mě zarazilo, tak se ptám, jestli je to to Bůh slunce a slyším, že je to bůh temnoty, nebo podsvětí, či co. Barvu měl takovou divně zelenošedou, já stála přímo před ním a dívala jsem se mu do obličeje a prohlížela si ho. A najednou otevřel pusu, vůbec nemluvil a vychrlil něco z té pusy a to něco se šířilo prostorem a lítalo to tam. Tak to si vzpomínám, že jsem trochu poodstoupila dál, aby se mě to nedotklo. Nevím, co to bylo, co to z něj lítalo.
Jen vím, že jak toto vypustil, tak jsme mohli jít dál....
Do místnosti, kde byl sarkofág..... Byl krásný, černý, zvláštní tvar, navrch zlatý a po stranách začernalé stříbro.
A byly tam různé krásné ornamenty.
Slyšela jsem, jak někdo říká : "otevřete víko " a já se dívala, jak se to těžké víko otevírá a já si tam měla lehnout.
Vůbec jsem neprotestovala, naopak jsem byla moc ráda, že můžu konečně dokončit a napravit, co jsem tenkrát nezvládla v Egyptě, nedokončila poslední proces zasvěcení a lehla jsem si tam. Zaklaplo se to těžké víko a já neviděla nic, jen tmu.
Připadalo mi to moc dlouhé, tam to ležení, já jsem potřebovala jít nahoru, odpoutat nějaké své tělo a vědomí a jít nahoru, kde mi mělo být něco předáno a s tím se vrátit dolů, zpět do sarkofágu a tím dokončit zasvěcovací proces v pyramidě. Pořád jsem viděla jen tmu a pořád jsem opakovala, že se vrátím zpět, že slibuju, že už nebudu opakovat stejnou chybu, jako tenkrát, že ať uvidím nahoře cokoliv, že to zvládnu a vrátím se.....
Najednou mi škublo celé mé tělo, měla jsem pocit nestability, jako bych se houpala ze strany na stranu, chtělo se mi zvracet a motala se mi hlava. Letěla jsem prostorem, to jsem cítila, ale nic jsem neviděla, žádné světelné tunely, žádné anděly, ani světla, jen tmu. Volala jsem do té tmy na Boha Slunce, ať mě vezme alespoň na chviličku k sobě, že slibuji, že nezůstanu, ale vrátím se zpět na zem. Pořád dokola jsem to slibovala a vnitřně cítila to rozhodnutí, že ať uvidím cokoliv a ať mi tam bude sebe líp, vrátím se.....
Stejně jsem nic neviděla.,. ....
Prosila jsem o moudrost a poznání, které mám přinést dolů a pomocí toho pomáhat lidem.
Najednou jsem uslyšela ve svých uších vysokofrekvenční tón, tak silný, jaký jsem doposud ještě neslyšela.
Nevím, jak dlouho ten tón zněl, více zněl v pravém uchu a řekla bych tak minutu času, ale tam čas není, takže nevím. A slyšela jsem mohutný hlas, který mi řekl, ať to, co mi bylo právě předáno, vezmu na zem a když budu potřebovat, ať to použiju. Nevěděla jsem, co mi bylo předáno, ale slyšela jsem, že tím zvukem mi byly předány nějaké kódy do mého energetického těla.......
Pak jsem letěla prostorem zpět obráceně dolů a to mi zase zvedalo žaludek a motala se mi hlava, až jsem opět byla zpět v sarkofágu a slyšela jsem hlas, který řekl : "sundejte víko ". A já řekla děkuji a otevřela jsem oči a byla ve své posteli. 
Nejprve jsem byla ze všeho zmatená a bylo mi divně, nerozumněla jsem tomu .....
Pak jsem se zvedla z postele bylo něco před půlnocí a já šla na zahradu, dívala se do nebe a děkovala.
Andělům a Bohu za ochranu....
Měla jsem pocit velké radosti, která zaplavila celé mé tělo a já byla tak spokojená a šťastná.
Jako kdyby se vrátil čas a mě bylo dovoleno dokončit něco, co jsem měla udělat již dávno..........

 

.....   až druhý den jsem pochopila, kde jsem to vlastně byla,  Ptala jsem se andělů, chtěla jsem vysvětlení. 

Před očima se mi otevřela taková obrazovka a já měla vizi, znovu jsem viděla vše, jak ve filmu.

Ty bytosti, ty ztrápené duše, ten podzemní svět, ten sarkofag,....bůh podsvětí....

Kam jsem to šla dobrovolně ???

Andělé mi ukazují, ten rozdíl, ty pocity, znovu cítím ten tlak na hrudníku, ne strach, ale tlak, lítost nad těmi všemi, co jsou dole uvězněni,

nemůžu dýchat, je mi špatně....

.....  Viděla jsem před sebou ještěry, jiné mimozemské útvary, bylo jich tolik, víc, nechtělo to ode mně odejít, .......

chtělo se mi zvracet, měla jsem třes, zimnici, bolest u srdce, nechut žit, tak mi nebylo hodně dlouho

   mám se naučit rozpoznávat....rozlišovat....

..... Já nebyla v pyramidě, v Amenti, ale hluboko pod pyramidou, v základnách, co mají tyto bytosti. Všechny ty zástupy lidí, co jsem tam popisovala, že šli jak ovce, nebyly duše k očištění, ale unesení lidé, na kterých se dělají pokusy, zmanipulovaní, zkřivení bolestí a vlastní nemohoucností. Já to zkrátka nepoznala, kam jdu, s kým jdu a kde jsem. A přesně od té doby mi nastaly ty potíže s dýcháním a ty velké útoky.

Vše mi pak  došlo a andělé mi to řekli.
....... jen jsem si kladla otázku, proč to Bůh a andělé dopustili.
Proto, abych to poznala opět na sobě a mohla pomáhat dál, těm, co to potřebují.
S čím jsem to já tam nahoře souhlasila ? Někdy je to tak těžké.....
.......ale naučila jsem se čistit i živé i neživé formy a andělé mi předali nové ochranné energie, které dokážou rozpustit i takovéto formy...
Bez této své osobní zkušenosti bych tomu nikdy nevěřila a hlavně nedokázala bych nikomu pomoci...

Tolik z mých zápisků.....Více zveřejním až někdy ve své knize....

Toto vše je již dávno za mnou, poznala jsem, pochopila jsem a něco jsem se naučila.

Různé mimozemské bytosti jsou mezi námi, umí vytvořit holografické obrazy, tak že si myslíte, že vidíte třeba anděla, ale pocit, který z něj máte je naprosto odlišný, než pocit z opravdového anděla. Z andělů  máte pocit lásky, bezpečí, klidu a míru a známý pocit domova.

Z těchto bytostí a z lidí takto posedlých cítíte obrovský chlad, neklid, tlak na hrudníku nebo v žaludku, nesnesete je ve své blízkosti, jejich oči jsou jiné, plné zla, mění tvar i barvu.(záleží o jaký druh se jedná) ale pocity jsou podobné

Tyto bytosti nemají duši, nemají pocity jako máme my. A hlavně nesnesou vaše Světlo. Nevydrží vedle zářivého světelného člověka.

Dokážou posednout člověka a zmanipulovat jej, brát mu energii a on má pak potřebu brát energii dalším a dalším lidem, kteří se nechají vysávat.

Člověk takto posednutý potřebuje co nejvíce lidí, ze kterých může dál čerpat energii a to všemi možnými způsoby.

Takových lidí je mnoho.....zvláště pak těch, co se nechají vysávat, jsou unavení a plní nemocí a problémů.

Tady nepomůže žádný boj, pomůže jen čisté ryzí Světlo uvnitř nás, bez jakéholiv ega a nadřazenosti, se silnou vírou v zástup světelných andělů za námi, protože toto ONI mít nikdy nebudou.

Jsou pouze dvě cesty - buď jdeme energeticky nahoru, lítáme v krásných energiích (občas sletíme i níž, ale to je normální, pokud řešíme pozemské záležitosti, ale řešíme je s lehkostí) jsme spokojení sami se sebou, máme se rádi, máme stále z něčeho radost, jsme zdraví, protože pouze ve zdravém těle je zdravý duch :))) a vše, co ve svém životě děláme, tak cítíme, že to má nějaký smysl a daří se nám.....

A nebo jdeme energeticky dolů, jsme stále nemocní, unavení, bez radosti, bez nálady..... nic se nám nedaří....

A kdo si myslí, že je stále na stejné lajně a nic se nemění, tak energie z Vesmíru, které k nám proudí, brzo pocítí a šoupnou ho na nějakou cestu, buď výš, pokud chce a nebo níž.....záleží na každém z nás......

Učím se celý život a budu se učit do konce svého pozemského života a dále.....

S vděčností a pokorou přijímám učení, o které jsem již dávno požádala....

Možná i vám to dá odpověďi na to, na co se ptáte.

Vnímejte srdcem, nikoliv rozumem.

Milena


text byl v plném znění převzat ze stránek:  https://www.mojiandele.cz/co-nabizim/uz-je-na-case-abych-napsala/

 

Předchozí článek ..... Moji anděl

Další článek - pokračování ..... Anděl který sešel z cesty