Falešní hráči.

V minulém povídání jsem napsal, že mám sám vlastní potřebu a zájem pochopit a tak si zde skládám, jak tomu bylo. Jedno je jisté a tím je, že nikdy nepochopím plně ono jednání těchto různých falešných hráčů a stačí se podívat jen kolem sebe a všude jich najdeme spousty. Každého k té jeho hře vede něco jiného. Někoho jen moc a sláva jiného beznaděj, dalšího snad jen to, že chce zapadnout a nevyčnívat z řady.

Co do tohoto spolku přivedlo Milenu, také nikdy přesně nezjistím. Byť už jen nyní kdy tahle písmenka zde vyťukávám tak jak mi přicházejí, to slyším. Slyším, že přece vím, jen to nechci slyšet, nechci to stále přijat. Přijat to, že bytost tak vyspělá a čistá, bytost, která měla to nejlepší napojení a strážné anděly a ochrany všeho druhu všude kde se jen podíváš, mohla sejít z cesty a sešla. Ne nebyla to nakonec náhoda, protože jsme byli a pracovali pod takovým tlakem, že jsme v podstatě neměli ani osobní život, pokud jsme věci na kterých jsme pracovali chtěli dotáhnout do konce. Tomu tlaku jsme odolávali, protože jsme měli jeden druhého a mohli jsme se v té době o sebe opřít. Něco se však změnilo. Něco se zvrtlo. Zkoušeli to na nás všemožným způsobem v té době a vše jsme ustáli. Čím více jsme se blížili k jakémusi závěru naší práce, nebo spíše k tomu co zde ještě nikdy nikdo na této planetě zemi nedokázal, tím více stoupali všechny možné útoky a přicházeli ze všech stran. Nebyly to jen entity, kterým jsme byli vystavováni a to každodenně, byly to ještěři, byli to šediváci, raptiliáni a další. Jako by všichni spolupracovali a šlo jim všem jen a jen o jednu jedinou věc a tím bylo zastavit nás, nedovolit nám, abychom dělali to, k čemu jsme se dostali a zavázali.

V dané chvíli není vůbec důležité, jak tomu všemu bylo a proč, byť jednoho dne mnohé z toho na samotný povrch vyplave.

V době kdy Milena zabouchla za sebou dveře a to v takové „nasranosti“, že se nerozloučila ani s mými rodiči se věci, které bublaly pod pokličkou začali zviditelňovat. Bylo zjevné, že to něco, co vykrystalizovalo právě v tomto období již bylo nějaký čas mezi námi. Je to dnes pro mne mnohem pochopitelnější protože, si daleko lépe uvědomuji, pod jakým tlakem jsme oba byli, jen bych ještě tehdy nevěřil, že samotná Míla by se jednoho dne mohla nechat zlákat pro spolupráci pro stranu druhou.

Netrvalo ani dvacet čtyři hodin a Míla vymazala vše, co jsem kdy napsal, či napsala ona sama ze svých stránek. Nechápal jsem to, nerozuměl jsem tomu proč. Doma jsem v té době ležel a trápil se s dlouhotrvajícími horečkami a doprovázelo mne mnoho jiných zdravotních komplikací, které všechny byly způsobeny prací, kterou jsme dělali. Nic z toho nebyla náhoda, jen Milena nechtěla slyšet. Psa by jeden v takovém stavu neopustil, Milena byla schopna odejít či vlastně utéci od živé lidské bytosti. Jaká jen zloba a co vše v ní muselo v té chvíli být si ani dnes neumím představit.

Vše co následně komukoliv napovídala či zveřejnila byla již jen chladnokrevná obhajoba toho, co sama udělala.

Tohle byly dny, kdy možná v té době ještě nevědomě spadla na druhou stranu aniž by chtěla. Nezvládla to, před co byla postavena a já se nacházel ve stavu, kdy jsem ji nemohl a neuměl již pomoci. Ani to nebyla náhoda. Věci se daly do pohybu a já přes můj zdravotní stav jsem se to snažil řešit.

Vše bylo marné, odmítala komunikaci, odmítala si přiznat, že udělala chybu a že je pod vlivem těch z druhé strany.

Zveřejním nyní část osobní korespondence, pro lepší pochopení věcí a to nejen kolem modrobílého plamene Květu života.

I přesto, že Milena neměla chuť komunikovat, občas ještě napsala a reagovala tak na má psaní, kde bylo mým zájmem ne s ní žít, ale spolupracovat. Zřejmě by věci byly jinak, než jsou dnes, to se však již nedovíme.

Mimo jiné ve svém emailu mi Milena 18.6.2015 napsala toto – cituji:

………………Děkuji Vesmíru za svou první vizi o kostelu, díky níž jsme mohli napojit dalších 13 chrámů.

Svůj slib Světlu vždy dodržím, vždy budu na straně Světla, za každé situace.

Dvě energie, které jsme dostali, zatím nebudu nabízet, zatím se necítím na to, abych chodila do vnitřní země, ale věřím, že jednou přijde doba, kdy toto zpracuji a zvládnu a časem to třeba začnu také nabízet.

Zatím to v plánu nemám.

Tahle ta část jejího emailu mne docela nadzedla ze židle. Nicméně zde zcela jasně píše nejen o 13 energetických místech, které jsme napojili a v podstatě jsem je napojoval já, protože ona neměla přístup k energiím modrobílého plamene Květu života a očištění těchto míst a samotné napojení toto vyžadovala. Samozřejmě že to však byla vždy naše společná práce a u každého jednoho z těchto míst byla přítomna. Ano udělali jsme slib a byli a jsme jim vázání a já jej plním a splním. Míla jej dávno opustila jak je vidno. Píše zde zcela jasně, že energie modrobílého plamene chce sama používat jen musí překonat onen strach který se dostavil po té kdy se spletla.

Nicméně jsem ji na tohle odpověděl cituji:

1.6. 2015

………………Nakonec napíšeš že dvě energie, které jsme dostali zatím nebudeš nabízet. Tak tohle je pro mne v danou chvíli úsměvné. Vymažeš vše o mne vše o slibech které jsme dali, vymažeš mne v podstatě ze svého života. Odstavíš mne od všeho na čem jsem se podílel a co bylo mou zásluhou dotaženo do konce a tak a pak chceš sama využívat tyto energie.

Byl jsem to já kdo na nich odseděl stovky hodin, kdo se tomu všemu věnoval od rána do večera a od večera do rána, byl jsem to já, kdo tohle dal dohromady, byl jsem to já kdo psal na stránky a dostal to do podvědomí minimálně těch, kteří chodí na tvé stránky a od čeho jsi mne odstřihla s tím že si mám sám vyšlapat cestu. To je opravdu jednání v lásce a s láskou.

Víš sama jsi se ve svém životě se dostala tam kde jsi, protože jiní ti pomohli. Šplhala jsi po jiných žebřících a to dokonce i s těmi svými stránkami. Mnohokráte jsi to řekla že to byli jiní přes které ti přišli čtenáři a po sléze zákazníci a v době kdy máš nastavit ten žebřík někomu jinému kdo se na tom všem podílel jej sklopíš, řekneš starej se už tě nepotřebuji a energie bude nabízet sama.

Ano jistě můžeš a já ti v tom bránit nebudu jen tohle vše je opravdu jinak a vůbec to vše andílku nekoresponduje s tím jak jsem tě poznal jak jsem tě znal ani s tím co je na tvých stránkách napsáno. Mám nyní na mysli ona slova jako v Láska, víra, krása, harmonie, pravda a mír.

Jednoduše tomu nerozumím co se to stalo až kde jsme se to dostali. Nicméně je stále čas to vše pozměnit a dát popořádku. Tohle nejsi ty jak jsem tě poznal a jak jsem tě znal, jako by jsi byla někým jiným.

Měli jsme na sebe při tom všem tak málo času a v tom málo času jsem tě jeden celý měsíc neustále čistil byl ti oporou a byl jsem vedle tebe. A také jsem toho měl někdy plné zuby protože to bylo stále dokola tvoje věčná únava a věčné čištění od něčeho. Nikdy jsem to nevzdal a nikdy bych to ani nevzdal protože jsem to jednak slíbil těm nahoře a hlavně proto že jsem poznal tvou duši. Tu skutečnou duši která je hluboce uvnitř tebe jen se v dané chvíli něco zamotalo a měli bychom to společně rozplést.

Míla byla pravděpodobně zcela zaskočena a nečekala mou upřímnou reakci a napsala již jen krátce a výstižně – cituji:

Víš co ? Klidně si ty "své " energie nech !!!!!!!!!!!

Jsou pouze a jen tvou zásluhou, tak já ti můžu slíbit, že je nikdy nikomu nenabídnu a´t můžeš klidně spát.

A už mi prosím nikdy nepiš !!!!

NIKDY !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ne energie, nebyly jen moje byly naše a byly nám předány z jasným účelem a s jasným záměrem. Mílu jsem se snažil do těchto energií „zasvětit“ a vše ji předat, nebyly pro ní jednoduché, protože byly jak bych to jen řekl, pozemské, byly a jsou odlišné, od těch z hora, přesto bez spojení obou nemůže nikdy vzniknout jednota a ona si toho byla velmi dobře vědoma. Milena věděla a plně chápala, že pokud nebude jakákoliv bytost dlouhodobě používat a pracovat s energiemi jak zhora, tak zdola, nikdy nedojde daná bytost k Jednotě a tyto energie ji nemohou být předány.

Zde se tedy Milena plně zřekla energií modrobílého plamene Květu života. A kdyby je chtěla, někdy, někomu nabízet,  nikdy by ji vesmír toto neumožnil. Pošpinila a vlastně popřela vše, čemu jen kdysi věřila a pomalu ztrácela napojení, které měla tam nahoru, přestávala být sama sebou a stávala se někým či něčím jiným.

Pokud jsi člověče pozorný čtenář pak jistě víš, že do této chvíle se nikdy Milene nezmínila o tom, že by energie modrobílého plamene Květu života nefungovaly. Její členek a zastrašování všech, kteří její stránky navštěvují, aby se na tyto energie vlastně již nevyptávaly přišel až na základě jiných událostí.

A k tomu se dostaneme příště.

S Láskou a v Lásce Kája

14.9.2016