O čem vlastně psát.

Práce mám více než dost, ale dělám dnes především opravdu jen to, co mne baví a naplňuje, takže tohle není stížnost. Je to již pár týdnů, co si kladu otázku, zda bych neměl něco napsat a dát o sobě vědět, že zde jsem, že žiju, jsem naplněný a šťastný.

Poslední víkend v březnu jsme zde měli návštěvu, kdy nás navštívili naši duchovní přátelé. Už ve dveřích mi Pavel povídal „tak jsme se museli přijet podívat, zda ještě vůbec žiješ a dovědět se nějaké nové věci, když nic nepíšeš“. Již ve dveřích jsem se mu snažil jednou větou vysvětlit, že to není o tom, že by nebylo o čem psát, ale je to spíše o tom, že většina těch kolem nás nepochopí a že jsou texty, které nám či našim blízkým, na kterých nám záleží, mohou i ublížit či je poškodit a to z neznalosti toho, že okolím není naprosto pochopeno dnes psané slovo a naprostá většina hledá a vidí v textech jen závist či to, že člověk se do někoho naváží či jej uráží. Ve škole nás sice naučili psát a skládat písmenka dohromady, bohužel nenaučili nás textům porozumět, říkal jsem Pavlovi. Porozumět tomu, co nám vlastně pisatel sděluje.

V průběhu večera jsme se k tématu psaní textů několikráte vrátili a já se snažil vysvětlit, proč je lepší v dané době o některých věcech nepsat a nešířit tyto informace. Nacházíme se v divné době a opravdu psaným textům a vůbec různým sdělením naprosto dneska nerozumíme. Ukázkovým malým příkladem zde byla záležitost zde v Borotíně, kdy obec měla či stále má záměr postavit centrální kotelnu, přesněji čtyři a neuvědomuje si, jaké tohle vše může mít a v případě realizace také bude mít dopady na každého jednoho občana a z toho, co je jim dnes prezentováno a slibováno zůstanou nakonec jen oči pro pláč.

Něco málo o těchto věcech vím, a protože člověk má poukázat na to, kde je pácháno zlo, tak jsem se i já v několika článcích do tohoto tématu pustil a výsledek? Úsměvný a zároveň smutný. Byl jsem obviňován z toho, že vlastně jen závidím, že jiné slušné lidi špiním a podobně. V příspěvcích v diskuzi se objevili anonymové, kteří mne napadali a vyčítali spousty věcí a přitom následně ani jednu přesněji nepředložili, aby se dalo diskutovat. Není anonym jako anonym a celá řada anonymů je velmi nebezpečná.

Na základě anonymů se před dávnými časy upalovalo. Za komunistů mohli anonymové mnohým velmi znepříjemnit život a výjimkou nebyly případy, kdy je anonymové dostali do kriminálu.

Dnes je zde opět slavná doba anonymů, kdy jsme k anonymitě dokonce státem vyzýváni. Jsme vyzýváni k udávání a to proto, aby mezi lidmi vládlo napětí a strach. Sami tihle anonymové nemají svou tvář a mají potřebu na sobě nosit masky a schovávat se v davu, jen aby je náhodou někdo nerozpoznal a nepozměnil na ně náhodou svůj názor či je sám neuzemnil za věci, které šíří a jsou v tom lepším pohledu jen nepravdou.

Články o kotelně také ukázaly, jak stačí napsat názor a pravdu a jak mnozí ti okolo vás, se kterými se v podstatě ani neznáte, jen je občas potkáte na ulici a pozdravíte, najednou přestanou nejen zdravit, ale dokonce odpovídat na pozdrav.  Osobně je mi toto z jistého pohledu jedno, protože vím, že se každému mohu podívat do očí, protože vím, co, proč a jak jsem psal. Jedno mi to však přece jen není, pokud se následně jedná o mé blízké, ty, se kterými sdílím svůj život, protože i na ně mnozí a především opět tihle anonymové mění ne ani tak pohled, ale mění ten přístup a přitom jim člověk nic, naprosto nic neudělal. Dalo by se říci, že podobné články ukážou, jak člověk mění pohled, ale ve skutečnosti podobná sdělení nám jen ukážou, jak jsou lidé mnohdy právě jen líní. Líní si dohledat informace, obětovat kousek svého času pro zjištění věcí jak tomu vlastně je a naivně věří někomu, kdo má z pozice funkce jakousi moc, a protože má moc, tak přece má i důvěru a my se jeho důvěry nemůžeme dotknout, protože pak se mění pohled na nás, cože jsme si to dovolili.

Aby si zde opět někdo nemyslel, že zde útočím či pomlouvám nějakého starostu nějaké obce, a nevztahoval to na sebe, pak se stačí podívat jen do naší vlády. Ta je čítankovou ukázkou toho všeho. Dokud tam budou sedět lidé od Babiše počínaje a Sobotkou konče, nelze očekávat, že se cokoliv změní ku prospěchu nás jako jednotlivým občanům. Oni tam ale sedět mohou a budou, protože jsme to byli my sami, kdo jsme jim dali tu moc a jen my sami jim jednoho dne tuhle moc musíme opět vzít. Dokud se tak nestane, nezmění se nic, můžeme se modlit každý den, můžeme žádat o energie, můžeme prosit a žádat kohokoliv, ale nic se nezmění, protože oni se chovají jen podle toho, co my jim dovolíme. Každý z nich prosazuje jen a jen své zájmy. Ne zájmy občanů, byť se tím naopak každý ohání. Nejinak je tomu ve většině případů právě na obcích, starostové prosazují své zájmy a potřebují se každý z nějakého jiného důvodu zviditelnit, ale jen naprostá výjimka prosazuje a zohledňuje skutečnou starost o vesnici či město.

Kotelna zde v Borotíně je toho zdárným příkladem. Namísto toho, aby na poslední schůzi zastupitelstva se kotelna jednoznačně smetla ze stolu, tak vedení obce dále tento nesmysl přes všechny argumenty prosazuje. Radka sklidila celou řadu kritických slov a to jen proto, že si nejen ona, ale i já, dovolila být ve vztahu k projektu kotelny v opozici. Dokonce se objevila na této schůzi kritická slova, že záměrně hledáme jen samá negativa a vše jen špiníme. Padla zde i zmínka o kritice školy, kdy bývalý ředitel školy měl na mysli mé články, kde jsem se vyjadřoval v některých záležitostech ke škole a souvisejícím věcem. Jednoznačné důkazy toho, jak jsou lidé vztahovační a byť mají vzdělání, tak přesto nejsou vědomí, protože je něco jiného „být vědomý“ než „být vzdělaný“ a je v tom opravdu velký rozdíl a dokonce tihle lidé, kteří učí, učili či mají učit naše děti, tak ne že by neuměli číst, ale nerozumí psanému textu. Stejně jako jsem nekritizoval a nenavážel jsem se do starosty jako takového, ale kritizoval jsem věc či věci, které se dějí, tak stejně jsem nekritizoval nikoho ve škole, jen jsem poukazoval na přístup a dění. A v tom je opravdu rozdíl, a pokud jej nevidíte, pak jste slepí a hluší a číst možná umíte, ale nerozumíte textům. V článku kde je psáno například o tom, že ve škole jsou prezentovány věci s obrázky hákových křížů, jsem na místo osobní rozpravy, která vedla k nápravě a věci byly odstraněny, klidně mohl do školy poslat kontrolu z ministerstva a samozřejmě ne anonymně, možná by to tak bylo lepší. V článku, kde uvádím, jak děti stále nosí domů nesmyslné katalogy s knížkami, jsem měl a stále mám na mysli, aby se lidé zamysleli nad tím, co že se to zde děje a proč. A pokud se kterýkoliv z ředitelů jakékoliv školy chce vymluvit na to, že tohle se děje na pokyn ministerstva školství a že škola za to nemůže, pak je otázkou co pro to oni sami udělali, aby se podobné nesmysly do domácností nešířili. Naprostá většina z nabízených knih nemá žádnou hodnotu, a přesto za jeden kus máme utratit zhruba 180Kč. Pokud tyto nesmysly přece jen rodiče dětem pořídí, pak je zde otázka zda si to dítě vůbec přečte a pokud ano, pak je zde otázka kolikráte si danou knihu kdo přečte. Nikdo se k tomu již nevrátí a tak jedno přečtení, které mi nic nedá a nikam mne neposune, mne stálo 180Kč. Namísto toho by obec nebo škola mohla, když už, z každého katalogu nakoupit za pár tisíc knihy a dát je veřejně do knihovny za pár let by jich byly stovky nebo tisíce. Pak bychom viděli, kolik dětí si tohle půjčí. Nakonec k tomu ale nemůže dojít, přestože tohle řešení je daleko lepším a to z mnoha pohledů. Nemůže k tomu dojít, protože bychom nepodporovali byznys a nesvobodu, ve které stále rosteme.

Centrální kotelna je taktéž ztrátou dalšího kousku svobody. A kdo sleduje věci kolem a nekouká jen na nesmysly, jako jsou telenovely a podobně, tak ten ví, že zrovna se rozjely další dotační tituly na domácí topení a vláda již tentokráte pro změnu ukončila dotace na jakýkoliv kotel byť automatický, který je na uhlí, a to byly tyto kotle ještě v loňském roce podporovány. Z evropské unie nám ale řekli, že to není správné a tak jsme je „svobodně“ poslechli a ukončili to. Chápete tento kocourkov? Já ne. A v tomto kocourkově chcete centrální kotelnu. Až se jednoho dne někdo blbě vyspí anebo se změní vláda a tím také lobbisté, bude se opět podporovat něco jiného.  

Koukám, že opět se mi zde mísí texty o kotelně a jiných věcech, o kterých jsem neměl vůbec v úmyslu psát, ale protože mi to zde pod prsty tak nějak přišlo samo, nemám v úmyslu to měnit, protože to takto asi má být.

To, jak si kdo bude, a to nejen tento, ale jakýkoliv jiný text, číst či jaký k němu zaujme postoj, je a bude jen a jen jeho věcí. Nikdo nemusí s texty ani s tím, čím se zde zabývám souznit, stejně tak ale nikdo nemusí pak tyto texty číst či jim věnovat jakýkoliv čas.

Článek nese název o čem vlastně psát a opravdu jsem si myslel, že text bude jiný, ale je jaký je a tak se navrátím ještě k oné myšlence o čem vlastně psát. Psát je o čem a mělo by se psát a to bez ohledu na to, jak to kdo vidí, vnímá či vztahuje na sebe. Dokonce bez většího ohledu na to, jak bude kdokoliv na nás či naše nejbližší, nahlížet. Je to jejich problém, jak se na věci dívají a co říkají, šíří či jak se nakonec chovají. Většinou tito všichni, kdo pak následně neodpoví ani na pozdrav, byť to jsou třeba sousedé, nebo ti různí anonymisté, kteří se schovávají za dav a mnoho jiných těch, kteří vztahují věci na sebe a hledají viníky kolem sebe, mají problém ne s námi, ale sami se sebou. Nejsou spokojeni se svým vlastním životem a neumí si jej změnit. Takže psát je o čem a psát budu a mám několik možností.

Mohu si přečíst knihu a napsat z ní referát. Tohle však dělat nechci a nebudu. Mohu také vzít a překopírovávat články, jako to dělá většina. To mne ale také neposune a nedám tím možnost jiným zamyslet se, takže ani to dělat nemám v úmyslu ve větší míře. Je zde také možnost mlčet, ale to také nechci, protože nedám opět příležitost jiným zamyslet se nad jiným pohledem a nepřijímat věci jako většinové stádo nač jsme si zvykli. Zbývá tedy, pokud tedy už psát, psát o tom, co se děje kolem, jak věci vnímám, co mi přichází a zkrátka být přirozenější  než mnozí ti co nemají svůj vlastní pohled na věc, protože je systém již tak dokonale zmanipuloval, že si myslí, že pravdou je jen to, co čtěme v novinách, vidíme v televizi či nám řekl Babiš nebo starosta.

Budu dále psát po svém a i tohle mi sdělil čas, který jsem s Radkou věnoval našim duchovním přátelům. Pokud nebudu psát o věcech, které prožívám, se kterými se setkávám, které dělám a podobně, pak nedám příležitost mnohým zamyslet se a pochopit jak některé věci jsou, byť jsou nehmatatelné a neviditelné. Nemám důvod a potřebu si vymýšlet a tak budu psát dále o tom všem. Víte, že entita na vás může přejít z malého dítěte? Zřejmě nevíte a já to také ještě před pár dny nevěděl, dokud jsem se s tím nesetkal, a když o tom nebudu psát a je to mimo jiné moje práce a to k čemu jsem veden, pak se nemůžete nad tím zamyslet a nemůžete vědět jak podobným věcem předcházet. Víte, že se dají čistit celá území od entit všeho druhu? Zřejmě nevíte a já to také zde nevěděl, dokud jsem to nezkusil. Nevíme spousty věcí a hledáme odpovědi na otázky a s každou odpovědí, která se k nám dostane, přichází řada nových otázek a na všechny jsou odpovědi, ale nesdělí nám je nikdo z těch, kdo se snaží nás ovládat, řídit nás, nebo prosazovat své vlastní zájmy.

V úvodu jsem napsal, že mám opravdu práce více než dost. Také jsem však sdělil, že dělám především jen to, co mne baví a co dělat chci. Navíc venku začíná hezké počasí, je zde jaro a tím máme zde s Radkou práce ještě mnohem více, přesto zde jsem a dále budu dělat vše, co jsem kdy slíbil, k čemu jsem se zavázal a články zde nebudou každý den, ale psát budu, protože chci. Chci si uchovat tuto část své svobody, svobodně se vyjádřit. Návštěva našich duchovních přátel také otevřela širokou diskuzi ohledně toho, že to ONI. Musel jsem na tohle reagovat po svém a uvést malý příklad, kdy přijde muž domů večer z hospody pod vlivem alkoholu a manželka mu už ve dveřích kárá a on ji říká „ miláčku to ONI – oni mně opili. Nejsou žádní oni, pokud takto nebudeme nazývat ty na druhé straně, především ty z onoho neviditelného a nehmatatelného světa. Jsme jen my a vždy jsme to my, kdo se měl, mohl, má či může zachovat jinak. A protože si tohle a mnoho jiného dnes plně uvědomuji, pak si také uvědomuji, že budu, chci a mám psát. Mám to dělat, protože nejen chci, ale mohu a musím. Musím z pohledu, že mi věci nejsou jedno a že některým věcem věřím natolik, že když ne já, tak kdo.

 S Láskou a v Lásce Kája

20.4.2017