Duchovní bytosti přicházející od Nejvyššího

během května 2022

Na začátku května jsme prosili o průvodce, učitele či vůdce, kterým budeme rozumět, a kteří nám pomohou v očistné práci o navrácení planety Země do původního stavu. A hned jsme také uviděli jejich příchod. V závěru té meditace se ukázali jako pět světelných bytostí, kde každý z nich má jiné poslání. Postupným pátráním jsme zjišťovali jejich jména a pole působnosti. Pak jsme také dostali možnost se v jednotlivých čištěních, zaměřených a všechna napojená území, setkat s každým zvlášť. Tak si je postupně jednoho za druhým projdeme, a poněvadž při jednotlivých čištěních přicházely i další obohacující informace, budou se v tomto textu vzájemně prolínat.

Po prvé, když jsem pátrala po jménech těchto vzácných bytostí a jejich určení, jsem si zapsala: „musím odejít z tohoto světa do jiného světa, něco vnímám v obrazech, něco jsou slovní odpovědi, které dostávám. A pak zpět do tohoto světa, zapsat a znovu dokola. Ten návrat byl vždycky trochu překvapením a potřeba se vzpamatovat.“ V prvním kroku jsem se dozvěděla, že se jedná o starobylé, velmi vysoké bytosti. Mezi čtyřmi muži je také jedna žena.

Jako první jméno jsem vnímala „Alcyon“, namítla jsem, že je to centrální slunce, odpověď zněla „ano, jeden z nich je odsud“. A bylo řečeno, že nám bude pomáhat tak, že „rozprostře, vyzáří léčivou energii Alcyonu po Praze, pak to půjde dál po celé zemi a do dalších zemí. Připravené to posílí, některé váhavé ještě pozvedne a posílí, pro ostatní to bude zničující, nevydrží.“ Během našich diskuzí a dalšího setkávání s touto bytostí, jsme díky Kájovi došli k tomu, že se jedná o Parcifala, udržující a tvořivou bytost z Boží říše. Tentokrát jsem jej nevnímala obrazem.

Jako druhého jsem uviděla nádherného vousatého starce, otočil se ke mně a setkala jsem se s jeho nebesky čistýma, laskavýma očima. Jeho obličej zářil Láskou, věděním, i to jsou slabá slova a ten pocit je nepopsatelný. A přichází sdělení: „je to Praotec Čech“. To slovo „Čech“ je míněno jako praotec českých zemí, ne jako jeho jméno. A dále: „přišel požehnat naší zemi, půdě, všem rostlinám, všemu, co půda vydává. Promění půdu opět na živou bytost, aby nasytila její obyvatele. Změní zemědělství na láskyplné pěstování dobré obživy. Bytost naplněná Láskou ke všemu živému, milující Vaše území. Pomůže též vašim zoufalým lesům“. V závěru pak vidím obraz, jak stojí na našich hranicích s Německem, v Krušných horách, čelem k naší zemi. Celý září zlým světlem a jeho záře naplňuje celou naši republiku.

Třetí je žena, „můžeš jí nazvat Libuší, je to váš symbol. Přichází posílit energie ženskosti, Lásky a opatery, vzájemné pomoci. Něhu, čistotu citu, návrat do rodiny a rodu. Pomůže všem připraveným ženám k návratu k čistému ženství, plnohodnotné bohyně i matky rodu.“ Opět na Kájův popud a dotazy jsme přišli k poznání, že se jedná o Prakrálovnu Elizabeth z Boží říše, představující bytostnou tvořivou Lásku, ochraňování, opatrování, růst, vyživování, ošetřování.

Čtvrtým představitelem je bytost, kterou jsme nazvali Stavitelem, poněvadž jeho úkolem je pomáhat „zakládat zdravá obydlí. Hlavně města tak, aby pomáhala energeticky jeho obyvatelům, ne naopak. Vaše současná města energii jeho obyvatelům berou. Umí tvořit úplně jiný druh měst“.

Pátý je „Bojovník. Je to ten s helmou a halapartnou. Ukáže vám, jak je potřeba se chránit před nebezpečím. Vždy je potřeba být ve střehu, připravený, ale ne zbrojením a armádou, ale vycvičenou myslí. Umět rozpoznat a přečíst dění v blízkém i vzdáleném okolí, a i ve vesmíru. Vše se vás týká. Znát a tvořit řešení hned, ne až dojde ke konfliktu. To bude učit ty, kteří jsou k tomu určeni“.

V dalších dnech jsme pak prováděli sedm čištění všech území, napojených na Modrobílý plamen Květu Života. Během nich jsme se setkávali s jednotlivými světelnými bytostmi, a také jsme dostávali i další informace, či obrazy. Mnohé z nich jsou zajímavé i důležité. Ve všech pročišťováních se různou formou objevovala ukázka mizení entit, ať už formou různých brouků, temných bytostí, či jinou. Pro toto povídání jsou však důležitější ostatní sdělení.

V prvním čištění jsem se setkala s Prakrálovnou Elizabeth, ale ještě než k tomu došlo, byl mi ukázán jeden výsek skutečností o tom, jak jsme zaneřádili naši planetu. Uvidím starou parní lokomotivu, těžké vagony, železné koleje a jak si neuvědomujeme, že tím a podobnými stavbami i činnostmi neúměrně zatěžujeme tělo planety. Pak se procházím po široké ulici mezi hezkými vilkami, všude jsou lidé, takové poklidné lidské hemžení, ve kterém se lidé houpavě pohybují v kruhu, někteří zůstávají, jiní odcházejí do mlhy. Stále jsem mezi těmi domky, jenomže zjišťuji, že jsem hluboko pod vodou, ulice, domy, zahrady, vše je potopeno, nade mnou plují velké mořské ryby. Poté jsem jakoby nesena na vzdušném polštáři a je mi ukazováno shora, jak je poničená a smutně vypadající naše planeta. Pokud vidím nějakého člověka, tak jen zezadu, odcházejícího do mlhy. Po nějaké době stanu na zemi, u nějaké starodávné, dřevěné studny, opodál je lesík, myslím na ty, co odcházejí i ty co zůstanou. Přijde ke mně starší žena, starodávně oblečená v béžové říze, s hnědým šátkem přeloženým přes hlavu a ramena. Nepopsatelně oduševnělý obličej, úžasné hnědé oči, vyzařuje starostlivou Láskou. Říká mi: „mnozí musí odejít, a ti co zůstanou, musí úplně všechno změnit“. A to opakuje několikrát. Ptám se, jestli to ti, co zůstanou, dokážou. Odpovídá „dokážou“, a podívala se mi přímo do očí, což byl opět nepopsatelný zážitek. Jen tiše jsem špitla „kdo jsi“ a odpověď „Elizabeth“, mě ani tak nepřekvapila, jako naplnila posvátnou úctou a vděkem. Jako potvrzení, že se tak stane, se pak ukázal obraz jiné vesnice, spíš prostor luk a polí s lidmi v bílých lněných šatech a košilích s červeným lemováním.

Ve druhém čištění jsem se setkala s Praotcem Čech. Tato nádherná, zářivá bytost mne vede letní krajinou k hoře Říp. Cestou mi říká, že je to zářič, který nesmí zhasnout. Z dálky vidím zlatou špičku té hory a připadá mi, jako by ta hora byla průzračná a celá svítila. Pak mě posílá k pražskému hradu a dovnitř něj. Ocitám se v místnosti, kde jsou české klenoty, a vidím Karlovu korunu. Odtud přecházím do kaple na Karlštejně, kde se před mýma očima pohne obraz Blanky, první Karlovy manželky. Praotec Čech mi sděluje, že „Praha je svaté místo. Až do doby Karla IV. včetně sloužila Bohu. Karel IV. zde vytvořil průduchy, aby v dalších letech až do současnosti nezahynula a mohla dýchat. Přichází doba, kdy z Prahy zůstane jen to posvátné, aby znovu nabrala sílu a plnila své poslání. Vše ostatní musí pryč“. A pak znovu opakuje „zůstane jen to, co sloužilo Bohu“. V dalším dotazování, kdy jsem chtěla vědět, proč jsem byla voděna po českých památkách, dozvěděla jsem se, že „jsou to místa, která zůstanou navždy. Postupně se to celé dozvíte.“

V rámci třetího čištění Kája přijal a napsal toto: „při každém čištění se setkáte s jednou z oněch bytostí, které zde na planetu Zemi seslal sám Stvořitel. Je jich pět, při šestém pročištění se setkáte se mnou, samotným Kristem a sedmé pročištění patří tomu, koho zde nazýváte Otcem dětí Země – Stvořitelem toho všeho. Pak a teprve pak započne hluboké a skutečné pročišťování celé planety a současně celého tohoto vesmíru. Dostali jste do vínku svobodnou vůli a volbu. Trvalo nám celá tisíciletí, abychom vás přiměli k tomu, abyste se začali probouzet. On vesmír, jak to nazýváte, zas není v takovém chaosu, jak si myslíte, ale vše, čeho jste dnes svědky, a vše co přijde, muselo být vytvořeno, abyste vy, jako bytosti obývající tuhle planetu, kterou jste po celá staletí jen pustošili, se probudily.

Nezůstane vás mnoho, ale ti, co zůstanou, dostanou šanci, a společně budeme tvořit vše to, oč zde žádáte. Používáte slova jako Jednota – Láska a podobně, ale skutečné podstatě těchto slov se ani nepřibližujete. To my zde nad vámi se těmito slovy řídíme bezezbytku, protože pokud by tomu tak nebylo, již dávno byste jako lidská rasa vyhynuli. Tohle je pro vás bytosti, obývající tuhle planetu, kterou nazýváte Zemí, poslední příležitost. Víme, že to přežijete, ale bude vás to bolet, musí vás to bolet, protože jinak by se vše v čase opět opakovalo, a to se již nesmí stát. Tahle planeta již dávno měla být někde jinde. Nejste prvními obyvateli této planety, jste ale posledními. Ti před vámi vyhynuli také svou vlastní vinnou. Po celá tisíciletí nebyla pak tahle planeta Země obydlena. Neobrátili se k nám a byli zničeni, vy jste se obrátili, a bude vám pomoženo. Pamatujte však, že vše, co přijde, bude jen a jen podle vesmírných zákonů. Kvůli nikomu z vás nebude pozměněn či porušen ani jeden jediný vesmírný zákon, tak je zákony dáno. Mějte se hezky moji drazí, vy myslíte na nás, my zde na vás. Většina z vás současných obyvatel této planety však zhyne, nezbude vás mnoho, ale jako lidstvo přežijete,“

V rámci třetího čištění mě obrazy zavedly do prázdného parlamentu, pustého úřadu vlády až na Staroměstské náměstí, které bylo plné lidí, ale ne turistů, jak jsme většinou zvyklí. Bylo plné nazlobených, neklidných Čechů. Mezi tím lidem se pokouší nepozorovaně projít vláda a chce se rozptýlit mezi lid. Jenomže to se jim nepodaří, protože je nasvítí ostrý sluneční paprsek. Lidé si jich všimnou, sevřou je do uličky a lynčují je. Pak vidím, jak přijíždí kočár a v něm je nejdříve vidět hlava prezidenta Zemana, která se však mění v obraz Jana Žižky, který se hrne na pomoc Pražanům a palcátem pomáhá likvidovat nezdárnou vládu. V tomto třetím čištění jsme se setkali s bytostí, kterou jsme nazvali „Bojovníkem“, a to v postavě Jana Žižky. Jan Žižka je symbolem 15ti let úspěšných bojů husitů proti zvůli panstva i církve. Husitství vzniklo jako odpor proti zhýralé církvi a šlechtě na základě umlčení kněze, který bojoval za čistotu služby Kristu, jeho hlavním vzkazem českému lidu byla Pravda: „hledej pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti“. Husité byli neobvyklou spontánní armádou, vzešlou z prostých lidí, srdnatých, statečných, jdoucích za svým čistým cílem. A k porážce došlo až tehdy, kdy se k nim v rozhodující bitvě přidala šlechta, která se však lekla a v boji zradila. Připomínka českého husitství, naprosto mimořádného jevu v dějinách v Evropě vůbec, jistě není náhodná, má nám ukázat jaké kořeny jako národ máme. Poukazuje na poslání českého národa v celosvětovém dění, na poslání, na které jsme téměř zapomněli. A je dnes velmi aktuální.  Zapomněli jsme, že jsme národ Božích bojovníků.

Ve čtvrtém čištění jsme se setkali s bytostí, kterou jsme nazvali „Stavař“. Všechny obrazy, které se v ten večer ukazovaly, se vztahovaly ke stavbám. A byly docela různorodé. Na pozadí modré oblohy se mi ukázaly věžičky ruských pravoslavných kostelů, pak se objevovaly prastaré zapomenuté stavby, nějaká byla v moři, velká, velmi zdobná budova, trochu do červena, jiná zase šedá, vestavěná ve skále. Pak jsem se znovu ocitla na Staroměstském náměstí, tentokrát úplně liduprázdném. Po něm rychlým krokem kráčel veselý muž, v zářivě zlatém obleku, drží něco v ruce, čím mává a zlatí celé okolí kudy jde. Dochází k orloji, a jakoby proutkem vše mění, čistí, projasňuje a říká při tom, že všude se musí změnit energie. Je to tady staré a těžkopádné. Z počátku tohoto čištění jsem byla překvapená vizí, která vypadala jako cestování vesmírem, jen tak volně, nebo v nějakém zcela neznámém vozítku. A pochopila jsem to až ke konci, kdy náš Stavař na závěr říká: „můžeme se dopravovat i do velkých dálek, ale musíme umět používat jiné energie.“

V pátém čištění jsme se setkali s Parcifalem, velmi vysokou světelnou bytostí. Objevil se ve vší nádheře, pod šarlatovým, zlatě  lemovaným baldachýnem, kde uprostřed je vidět královská koruna. Mladý muž s mečem po boku, šlechtické oblečení a rozhlíží se kolem a všechny zdraví. Pak nasedá na koně a jede velkou rychlostí, střídá různé koně, jakoby jel z bitvy do bitvy, kolem něj je vždy mnoho dalších koní. V tu chvíli si uvědomuji, že jsem jej již viděla, je to ten, který se ukázal při napojování Ruska na MPKŽ. Ten, který přijel se svou družinou na kopec, měl královskou korunu, byl stejně oblečený jako dnes. Sesedli z koní, uklonili se a políbili zemi. Dnes tam stál zase a před nimi byla celá Rus, plná lidí, hlava na hlavě. „Rus nikdy nezhyne“, přichází, a v tu chvíli celé shromáždění volá U-RÁ. Pak od východu celou Rus prosvětlí obrovský sluneční kotouč, šlechtic se zvedá do oblak a prolétává nad všemi napojenými územími, do nichž směřuje zlaté paprsky.

Ten den nad ránem jsem se opět setkala s Vladimírem. Stál na něčem vyvýšeném a mluvil jakoby ke světu. Říkal, že ví, co si kdo myslí, ví, co chtějí udělat, a co očekávají, že na oplátku udělá on. Ale nebojte se, neudělám nic z toho, co byste rádi, abych vám naběhl na vaše léčky. Sděluje, že udělá vždy něco jiného. Když si toto ranní a poté večerní sdělení spojím, pochopila jsem, že po boku Vladimíra Putina stojí jedna z nejvyšších vesmírných bytostí, sám Parcifal. A nejen to, na straně Ruska, či dříve Rusi byl vždy.

Šesté čištění bylo hodně zážitkové. Nejdříve jsem znovu uviděla všech pět světelných bytostí, se kterými jsme se již potkali. Pak jsem se objevila v obýváku u Káji a Radky, který byl zaplněný anděli. Něco mě pak odneslo k houpačce u rybníka, ve kterém jsem se se smíchem vykoupala – s myšlenkou: očista před setkáním s vysokou bytostí. Jsem v hájku a potkávám mladého muže nejdřív ve světlé říze, pak v nějakém oblečení s velkým pláštěm a poznávám v něm Ježíše. Kája s Radkou jsou zde také, On nás bere k sobě a plujeme nad světem až k zavěšenému panorámatu ve vzduchu, k zlatému městu, či nebeskému Jeruzalému.

Sedmé čištění, kdy jsme se měli setkat s Nejvyšším, jsme museli opakovat. Sedmý večer se totiž do obrazového sdělování vlomilo něco z temné strany a více méně se nám posmívalo. Až další večer jsem v prvním obraze (který byl před tím zakončující) poznala, že jsem v katedrále St. Paul v Londýně, která stojí na jednom z nejpříšernějších satanských míst, jaké v Evropě jsou. A pak už jsem se ocitla na Vyšehradě, na našem známém místě, kde již stálo všech pět našich světelných pomocníků, za nimi velký světelný Kristus a to vše objímá obrovské, nedohledné Světlo Stvořitele, rozlévá se nahoru i do stran. Pak se v prostoru objeví planeta Země, všichni se rozestoupí a pomalu ji posunují nahoru, aby stoupala. Pak se objeví obrys prvorepublikové ČSR a já slyším: „toto je vaše země, moji milovaní, vyčistíme ji, pečujte o ni a starejte se“.

Celý tento docela dlouhý příběh zakončuje obraz vysoké skály, z níž tryská obrovský vodopád, který se promění ve zlatý vodopád a nad ním pak stojí velká zlatá bytost, s roztaženýma rukama.

28.1.2023