Radka prožitky

Prožitky z napojování států s energetickými místy Jednoty na energie Modrobílého plamene Květu života

Byla jsem přítomna při všech napojování států na energie. Vždy jsem si sedla pohodlně do křesla v pokoji, kde Kája prováděl napojování. Přestože je poměrně dost hlučný ve svém hlasovém projevu, téměř nic jsem z jeho slov neslyšela. Po velice krátké chvíli jsem „se ztratila“ (lepší výraz mne nenapadá, protože spánek je přece jen něco úplně jiného), zjednodušeně mé fyzické tělo mohlo vypadat, jako že spím, ale pravá podstata „Já“ byla někde jinde, pryč, daleko.  Vždy ve chvíli, kdy skončil s napojením, jsem vnímala, že opět cítím své fyzické tělo, že jsem opět zpět a po pár minutách či desítkách minut jsem otevřela oči a po další chvíli byla schopná i mluvit.

Mimo vše popsané měly všechny tyto večery společné to, že jsem si z doby napojování (cca hodina času) vůbec nic nepamatovala, zjednodušeně z toho času „mimo jsem si nepamatovala žádné obrazy, pocity, slova, nic! Bylo mi ale velice hezky a to pokud jde o pocit v těle, kdy jsem někdy již během dne, jindy až v podvečer či až v klidu v křesle, vnímala ono jemné a příjemné „brnění“ v nohách. Stejný pocit znám a vnímám v souvislosti s energií Modrobílého plamene Květu života celé roky od napojení na tuto energii. Je to velice příjemné, pocit, jako když mi tisíce prstíků masírují nohy, dojem odlehčení od zemské tíže a zároveň často pocit, jako bych chodila po něčem velice měkkém a hebkém – snad pro přiblížení jako po vatě či po mechu.  Ten pocit někdy popisuji i tak, jako by se všechny buňky v těle v tu chvíli chvěly, kmitaly, vibrovaly.  No a tyto pocity se dostavovaly téměř vždy při napojování oněch míst, někdy více, jindy méně, většinou dokonce v úplně celém těle. Z takového pocitu se mi pak ani nechtělo vracet se do reality tohoto světa.

V pondělí 4.4.2022 byly věci poprvé trochu jinak. Kája měl očekávání, že tentokrát budeme věci vnímat trochu jinak, či silněji, jednoduše, že něco bude jinak než jindy. Samotné napojení Austrálie proběhlo v mém vnímání podle stejného scénáře, jako ostatní místa. Jiné to bylo až poté. Když Kája skončil samotné napojení a umlkl, vnímala jsem, že jsem opět ve svém těle v obýváku. Byla jsem zpět, ale nebyl to konec. Bylo to tak trochu jako odměna, pohlazení a poděkování. Vnímala jsem nádherný pocit v celém těle, něco tak jemného a silného bylo pro mne úplně nové. Naprosto každá buňka v mém těle kmitala neuvěřitelně rychle a jemně. Přišlo mi na mysl, že se mi tělo snad rozpadá na střípky, jak vůbec asi může v tuto chvíli držet pohromadě. Zemská přitažlivost nefungovala a připadalo mi, že se snad vznáším. Oči se ale vůbec otevřít nechtělo a z tohoto stavu se mi nechtělo ani zpět do běžného fyzického světa, jak jej známe. K tomuto nádhernému vnitřnímu pocitu se připojila hudba. Slyšela jsem jasně a stále dokola ruskou hymnu. Je to pro mne nádherná melodie i slova – je v nich čistota, jemnost, zároveň hrdost, láska a upřímnost. S hudbou v pozadí, pocitem stavu nad vším pozemským jsem začala vnímat obrazy. Poměrně těžko se mi nyní zpět vybavují, vzpomínám si, že se střídal pohled na jakýsi text na papíru, text pro mne nebyl čitelný, nebyl důležitý, po chvíli nad papírem se objevil barevný opar. Pak jsem vnímala světlo kolem sebe a opět další papír, a opět barevný opar nad ním. Uvědomila jsem si, že to je ono napojování jednotlivých států a každý stát měl svůj barevný projev – červená, modrá,… Pak jsem z místa nad tím vším vnímala obraz Země a celou plochu míst napojených na energii, která byla spojena v jeden celek. Ostatní místa jakoby vůbec nebyla. V tu chvíli mi přišla myšlenka - je to vše sjednocené! Viděla jsem silné zlatobílé světlo shora, zároveň jsem vnímala silné a nádherné chvění buněk v těle. Každičká část mého těla nasávala ono světlo, které zjemňovalo a zesilovalo vibrace až jsem vnímala, že už se do mne více nevejde, co s tím? Uvědomila jsem si, že to je čistá Láska, otočila jsem pozornost na napojený prostor na Zemi a přes srdce směrovala proud do všech těchto prostor.

Dlouho jsem pak ještě vnímala a užívala si ten pocit mimo prostor a čas, vůbec se mi nechtělo vrátit zpět,ale oči se pak samy otevřely. Jen mluvit se mi ještě nějakou chvíli vůbec nechtělo. 

Byl to slovy nepopsatelný zážitek, který jsem se tímto pokusila přiblížit čtenářům. Uvědomuji si ale, že kdo to neprožije, neprocítí, tak možná neporozumí.

Za sebe děkuji, děkuji, děkuji!

Radka

autorem obrázku je samotná Radka