Pročišťování a napojení vesmíru na MPKŽ

30.1. – 6.2.2023

Pondělí 3O.1.2023

Kája zaslal devítistránkový text, nad kterým strávil mnoho času a jeho tvoření bylo hodně náročné. Pro mě příprava na tento sváteční den byla v tom, že jsem během dne a před večerem text třikrát v tichosti přečetla. Vlastní čištění a napojování začalo v 20.30 hod. Usedávám k meditaci 10 – 15 min před začátkem, abych se zklidnila a měla tzv. čistou hlavu, odešly všechny myšlenky na cokoliv.

V první chvíli se mi před očima objeví obrazy ze všech možných napojování různých území, které jsme dělali vloni, a jejich popis byl letos zveřejněn na Kájových stránkách. Byl to takový průlet nad těmi územími. Pro mne tento obraz znamenal, že naše současná práce či úsilí navazuje právě na ono napojování.

Někde vzdáleně slyším Kájův hlas: „kdo to napsal?“. Předpokládám, že Kája chce vědět, kdo mu pomáhal s textem tohoto čištění, tak se na to zeptám. Přichází mi, že jde o jednoho z těch našich světelných průvodců, které nám poslal sám Stvořitel. V této souvislosti se ještě ptám, kdo je teď s námi, a dozvídám se, že „Elizabeth, pramatka, která vždy pomáhá, když se rodí něco nového“. Pro mne krásná informace a děkuji za ní.

Pak se objeví něco jako obrovská číše ve vzduchu – vesmíru, zabírá celý prostor, který vnímám. Pak se obraz mění a je těch číší více a jsou menší, volně se pohybují na tmavě modrém pozadí. Je to alegorická ukázka ochran jednotlivých planet či vesmíru jako celku. V ochranách, o které v každém čištění vždy žádáme, jsou značně důležitá zrcadla, a ta se mi ukazují jako sklo. Nato vidím něco jako černý mrak, ze kterého vylétají černí orli a havrani a napadají jednotlivé planety. Tlučou zobáky do stěn těch planet, do všech ochran, které se snaží rozbít. Žádnou ochranu se rozbít ani narušit nepodaří. Z opačné strany pak přilétají sluneční andělé, každý má před sebou zlatožlutý silně svítící disk, a postupně ty ptáky zahánějí, jde to pomalu, ale podaří se je zahnat. Pak ještě vidím, že zevnitř některých těch „skleněných“ planet létají blesky, a snaží se dostat ven přes ochrany. Celý tento děj je ukázkou boje s agresivními entitami i jejich zničení, které však není lehké ani rychlé. Ty blesky zevnitř jsou zase ony, ochranami uzavřené entity, které už nemají možnost dostat se ven a škodit vesmíru.

Po téhle „malé“ bitvě však přiletí mnohem horší entity, ve formě velkých černých démonů, kteří se snaží chytit jednotlivé planety do svých drápů a nějakým způsobem je zničit – rozmáčknout, zarýt dráp dovnitř, mlátit s ní. Jsou zuřiví, ochotni udělat cokoliv, aby dosáhli svého. Pro nás v ukázce této bitvy je skvělá informace to, že ani jedna ochrana nijak nepovolí, všechny napadené planety zůstanou neporušené. Opět přichází sluneční andělé, se svými zlatými disky a tentokrát jim ještě pomáhá světlo velkého zlatého kotouče. Bitva je dlouhá, není lehké tyto řádící a silné démony zničit. Když začnou padat, objeví se mohutný světelný proud Krista a planety mohou volně plout. Na konec tohoto děje se objeví planeta Země, jak se pomalu noří do proudu modrobílého světla. Tento obraz vnímám jako potvrzení dobře vykonaného čištění a napojení vesmíru na MPKŽ.

Na závěr se nade mnou objeví hlava, kterou v první chvíli vnímám jako hlavu anděla, za ní vidím něco jako křídla. Nad hlavou však letmo proletí varování – obrázek křížku a nad ním hvězdička v prudkém nasvícení – bývá to v kostelích. Je to téměř nepostřehnutelné. Ptám se „kdo jsi“ a odpověď zní „Archanděl Ariel, tvůj ochránce“, je mi to divné, to přece nemá nic společného s naší prací, a také v tom okamžiku slyším „pozor, pozor, buď opatrná“, a zaháním jej jako satana. V té chvíli netuším, o koho šlo, Kája mi do budoucna radí, že se mám zeptat na jméno třikrát, falešná bytost napotřetí neodpoví.

Během čištění jsem nejdřív vnímala velmi jemnou energii, stejnou, jakou jsme vnímali v předchozích dnech, ženskou energii. A při vlastním čištění se objevila jiná, ostřejší, chladivá energie, byl s námi ještě někdo jiný.

Úterý 31.1.2023

Začátek tohoto dne, někdy kolem jedné noční hodiny, byl pro mě hodně dramatický. Sprchovala jsem se a vzpomněla jsem si na toho „archanděla“, znovu jsem si jej představila a uvědomila jsem si, že ten obličej znám, byl to mužský obličej. Připomněla jsem si jméno Ariel, které znám z jedné meditace, a nikdy jsem jej docela nepřijala, jen jsem tomu nerozuměla. A pak jako blesk z nebe přišlo jméno – XXX, ihned jsem věděla, o koho jde. Strašlivě mě to rozčílilo, s touto bytostí jsem v tichosti a bez jakýchkoliv vysvětlování či pomluv ukončila návštěvy jeho přednášek, osobní kamarádění, maily, telefony někdy v roce 2013-4. A to včetně všech dalších lidí, se kterými jsem se v jeho přítomnosti setkávala. Tehdy jsem dostala andělské varování.

A samozřejmě, po tomto mi nešlo vůbec spát. Hledala jsem důvody, jak se ke mně mohl dostat, jak mě našel, a vůbec proč po těch mnoha letech. Celkem rychle jsem si v mysli prošla, že zde mám všechny jeho knihy, které kdy vydal, rukopis jedné, které jsem dělala korekturu, včetně darovaného výtisku s podpisem a pak několik dalších písemností, kazet a CD. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jeden z těch výtisků jsem jen tak pro zajímavost dala Radce.

Mnohem těžším problémem pro mě bylo uvědomění si, že zde mám sbírku vzácných drahokamů, ať už sbírkových nebo ve špercích, dělaných speciálně na zakázku, šperky s příběhem. Že to musí všechno ode mne pryč, to jsem pochopila celkem rychle, jen jsem řešila, zda je rozdat – s otázkou jestli nebudou ubližovat obdarovaným – nebo zakopat někde v přírodě. Napsala jsem mailíka Kájovi, protože jsem si uvědomila, že tohle by mohla být škodná v naší práci, zároveň jsem chtěla, aby Radka zničila ten spisek, pokud ho ještě má. Než jsme se s Kájou spojili, tak už jsem dospěla k tomu, že všechny kameny i kamínky navrátím matce Zemi, v ní byly, jí patří. Kája mi ještě vysvětlil, co se může stát se zakopanými šperky. A tak jsem odpoledne věnovala odnášením drahokamů, i těch vyloupaných ze šperků na různá místa do lesů kolem dokola, šla jsem čtyřikrát, pokaždé někam jinam. Přišel pocit úlevy, osvobození a také očištění před večerním čištěním a napojováním.

První obraz se ještě vrací k předchozímu příběhu, ukazuje se mi zcela z blízka jakési oko, které se postupně vzdaluje, až vidím hlavu jelena, poté celé toto zvíře, jak stojí na pokraji lesů, u nichž bydlím, a klade otázku, co je to s těmi kameny. Jediné, co sděluji je, že přišly ze země a do země jsem je vrátila, a „ty už mě neotravuj a odejdi“. Obraz zmizel. Tím jsem považovala odstranění všeho, co s XXX souviselo za ukončené, usekaná všechna možná vlákna, byť sebejemnější, která však mohla způsobovat těžkosti. Pro mne také zkouška závislosti na „drahých“ věcech, věcech, které si člověk z nějakého důvodu oblíbí. Necítila jsem žádný pocit lítosti, spíš jsem se v duchu omlouvala za pochybení a mohla jej aspoň částečně napravit navrácením drahokamů zemi. I když nenapravím to, že jí někdo někde v daleké zemi rozkopával a do hloubky drásal, aby z ní vykradl a potom zpeněžil barevnou krásu, která patří pouze Jí, naší matce Zemi.

Přesuneme se do večera a naší meditace, kdy nejdříve vidím shora evropský kontinent, je hodně temný, černý mrak nad ním, ruská část až po Ural je spíš do ruda. Opět to vnímám jako průlet, tentokrát jen nad určitou částí planety Země.

Objeví se velká skleněná mísa, zabírá celé zorné pole a uvnitř je nepopsatelná přírodní krása. Svěží prosluněná, bohatá, barevná příroda, kde převládá jarní zeleň. Pocitově vnímám „toto je ráj“. Ten přírodní obraz byl tak bohatý, že jej opravdu nelze věrohodně popsat. Ale byl uvědoměním si, co je to hodnota, kterou nazýváme ráj, ve smyslu radost a krása bytí zde na Zemi, živé a zelené. K tomu nepotřebujeme auta, letadla, metra, tramvaje, ani velká města, divadla, koncerty, ani módu, kabelky, botky, ani počítače, mobily a celou elektroniku, atd., atd., ráj je ta čistá svěží příroda, a já sem měla pocit, že tam stojím, nic nepotřebuji, jen to vše pozoruji.

Po tomto obraze připlouvají vesmírem koule, tentokrát vypadají jako mýdlové bubliny, které občas zasvítí nějakou barvou duhy. Obtěžují je něco jako velké vosy či sršni, které časem zmizí. Je to další obrázek očištění vesmírného prostoru od entit.

Po očištění se dole objevuje velký modrobílý Květ Života, rozevírá se do stran a zvětšuje se do celé plochy, kterou vidím, a postupně objímá celý vesmír. Opět je to potvrzení, že vesmír byl napojen na MPKŽ.

Až chvilku poté jsem pocítila závěr dění naprostým uvolněním těla a rozehřátím srdeční oblasti. A na závěr nám s úsměvem z nebeských výšin zamávala moje máma.

Středa 1.2.2023

V první chvíli se mi ukáže pražský orloj, ptám se „už je čas?“, a přichází další obrázek přesýpacích hodin, které jsou napůl přesypané, půlka ještě zbývá a vnímám: „přichází čas pročištění celého vesmíru, znamená změnu pro všechno a všechny“. Chápu to jako potvrzení, že další čištění začalo.

Odpoledne jsem si jedenkrát přečetla text čištění a už při něm se mi před očima objevovaly nejasné obrazy různých historických válek. Nezabývala jsem se tím. Teď se mi však ukázaly barevně a se vší parádou. Zprvu to vypadalo jako napoleonská armáda – bílé kabátce, modré kalhoty a velká masa vojáků s bodáky, utíkající vpřed. Nad nimi se pak objeví ještě starší armáda, jdoucí jakoby proti nim, armáda rytířů v brnění, se špičatými helmami, pak se ve velké rychlosti mění jedno vojsko za druhým, až se obraz změní v slunečnou českou vesnici, kde se narodí chlapeček, a je vidět jeho křest a zápis do matriky v kostele. A pak obraz odvodu mládenců z této vesnice. K tomu přichází: „matky nevychovávaly ženichy a budoucí hospodáře, ale vojáky pro panstvo“. Krutá pravda, lidská bytost byla a je chápána jako majetek mocných. Pak se ještě objeví výjevy z poslední války, jako letadla a shazování bomb na krajinu.

Poté se objeví obraz vesmírné války, jako dění v obrovské průsvitné kouli – vesmíru: vlevo je temný mrak a z něj vyjíždí černí démoni, kteří se chtějí dostat na pravou polovinu prostoru, kterou hlídají sluneční obrnění rytíři. Mezi oběma vidím něco jako rýhu, či prohlubeň. Rytíři vyjíždějí a zatlačují démony. V dlouhé bitvě jim pomáhá sluneční záře, která je čím dál silnější. V těžké bitvě rytíři zdolají a zaženou démony. V tomto okamžiku vidím prosvětlení vesmíru, zmizení démonů, ale nevidím jejich zničení, jen jsou pryč.

Pak se ze země zvedá černý démon, který se proměňuje v něco, co se podobá věži, dobře ukotvené v zemi, a roste rychle nahoru, je čím dál štíhlejší a stoupá do závratných výšek, že se obávám, kam až se dostane. Když už se obávám, že dosahuje k nejvyššímu možnému, polije jeho špičku zářivé Kristovo Světlo, a začíná se okamžitě hroutit dolů. Světlo jej ničí a stlačuje poměrně rychle, až se dostane k zemi a svým pevným základům. Zde zase jeho ničení trvá dlouho a pomalu se rozpadá až do úplného zmizení. Tato alegorie je ukázkou dlouhodobého dění, růstu zla na naší Zemi, přerůstání daleko do vesmíru, až po zásah Krista. Rychlé je ničení ve vesmíru, ale na Zemi se dokáže dlouho bránit, než se zcela rozpadne, protože je zde velmi silně zakotveno, a má také značnou podporu mezi lidmi. Ale rozpadne se.

Pak se v místě jeho zničení objeví modrobílý květ, rozevře se a jednotlivé planety k němu přilétají, lehce se dotknou a zase odlétají. Nakonec přiletí planeta Země a lehce dosedne do květu, který jí obejme a ona v něm chvilku setrvá. Pak stoupá nahoru, za ní prosvítá zlaté světlo, až dopluje nahoru k srdci Krista a spočine na něm. Kristus jí obejme a říká: „tak děti moje, bylo to těžké a dlouhé, ale vítězné“.

Pro mne celé toto čištění je sdělením o tom, že planeta Země je Kristem milovaná, ukazuje v různých obrazech, že nastávající boj o ni bude dlouhý a krutý, ale vítězný, končící v srdci Krista. Je to spíš naznačená vize toho, co se bude dít.

Dnes jsem při vlastním čištění vnímala zcela jinou energii, než v předchozích dvou dnech, i když tam byla také pokaždé jiná, ale ostřejší. Dnes to byla zase ta jemná ženská energie. A přišlo mi sdělení, že každý den je s námi někdo jiný, někdo z těch našich nádherných světelných bytostí.

Čtvrtek 2.2.2023

Tento večer, kdy jsem asi 15 min. před čištěním stahovala žaluzie, uviděla jsem na obloze docházející měsíc a něco kolem něj. Otevřela jsem okno, abych se mohla pořádně podívat, a vidím zcela zvláštní úkaz, kolem měsíce naprosto čistá obloha, lemovaná vzdáleným bělavým kruhem, za kterým už byly mraky. Ten kruh byl přesný, jako kdyby někdo zapíchl do měsíce kružítko a kruh narýsoval.

Na počátku vlastního čištění vnímám zšeřelé Staroměstské náměstí a po něm prochází smutný proud zbídačelých lidí, všichni ohnutí hlavou k zemi. Procházejí k řece a jdou směrem k hradu, když už jsou na mostě, vidím, jak se pomalu zvedají a narovnávají. Dojdou k zavřené bráně hradu, na nádvoří stojí černý satanský kočár. Lidé se dobývají dovnitř, ale brána se neotvírá, pokoušejí se po ní přelézt, ale padají dolů. Ptám se, kdy ty bouře budou, vnímám „nejdřív za dva roky“. Kája v této chvíli upozorňuje, že sdělené časy z vesmíru nemusí ladit s naším pojetím času, raději se neptat.

Poté vnímám večerní Prahu z výšky, mnoho světel, ale vše se najednou zhroutí, světla zhasnou a celé město se až na výjimky zbortí. Je to ukázka budoucího zborcení všech velkých měst na celé planetě Zemi.

Pak se mi krátce ukáže, spíš jako záblesk ráje, květinová zahrada, zelená a barevná, prosluněná, ve skleněné míse. Přichází také sdělení, že dnes je s námi Praotec Čech a vnímám jeho jemnou a hodně chladivou energii.

V tmavší modré se objeví skleněný květ, tvarem se podobá rozkvetlému vlčímu máku a přichází sdělení „dnes se podívej do vesmíru dovnitř“, a květ se natočí tak, že vidím do jeho hloubky. Je to úžasná hra barev v mlhovině, temné i světlé, stále se nějak mění. Nato se otočí a vypadá jako rozevřený tulipán. Létají k němu drobné bytosti, vypadají jako čmeláci, kteří přiletí dovnitř a časem zase vyletí. Káju v tu chvíli napadá, že může jít o ukázku setkávání různých správců jednotlivých planet.

Pak se objeví svítící velká planeta Země a ze spodu k ní roste velká růžová, průhledná růže, která ji obklopí. Ptám se, co to má znamenat, a dozvím se, že ta růže je srdce vesmíru a planeta v něm odpočívá a nabírá síly.

Poté jsem venku, u nás na zemi, poblíž Řípu a vidím pole plné žlutých květů, které připomínají měsíčky. Nad tím v dálce něco lítá, nejdřív poznávám lidskou hlavu, pak celé tělo, až po chvíli poznávám, že je to Kája. Je nesen stále hustším porostem těch žlutých květů nahoru, při tom vnímám zvuk chorálu, až jej vynesou na horu Říp, kde jej očekává velká zlatá postava Praotce Čech. Vnímám sdělení, že jej „povolává do boje o Čechy“ a obě postavy splynou v jednu a zmizí. Na tom místě pak zůstane kamenná soška drobné postavy se sluneční září na hlavě (staré slovanské sošky).

A úplně na závěr se mi ukáže ten večerní výjev měsíce v kruhu. Z kruhu začnou „pršet“ stříbrobílé pramínky na zem, krásně to jiskří. Pak se kruh zmenší a přiblíží k měsíci, jeho bílé světlo zesílí, a vytvoří se z něj jakýsi bílý klobouk. Z něj pak padá bílé světlo velkým pramenem dolů na zem.

Pátek 3.2.2023

V první fázi čištění vnímám mnoho přírodních katastrof: prudké lijáky, padající balvany, bahnitá voda valící se z hor, polomy, laviny, strhané lanovky, vleky, prudké vodopády, praskají přehrady. Všechny tyto výjevy jsou doprovázeny hlukem.

Na to se ukáže vesmír v zajímavé světelné podobě. Zdola nahoru, zcela plynule od nejsvětlejší modrobílé, přes všechny možné odstíny modré až po tmavou noční modrou. A v tu chvíli „slyším“ absolutní ticho. Pro mne podruhé v životě, je to zcela posvátný zážitek, s pocitem naprostého odevzdání, zmizení z tohoto světa v „ničem“.

Objevuje se planeta Země – jako globus ve skleněném obale – nesena modrobílým plamenem ze spodu, kolem dokola obklopená červenými růžemi: „připravuje se na svůj boj a uzdravení“. Ty červené živé růže mohou také předjímat krvavé boje, které na ní proběhnou.

Poté se objevuje obrys České republiky, která se od západu přes Čechy, směrem na Moravu a Slovensko až po Ukrajinu, zalévá červenou barvou. Stáhne se mi žaludek a roztřesou ruce, uvědomuji si, že je to lidská krev. Až po delší chvíli se přes celou ČSR objeví česká vlajka.

Pak pociťuji velmi jiskřivou, jasnou energii, ne tak studenou jako včera, spíš jemně chladivou. A nad ČR se objeví něco jako bílý závoj, padající dolů podél hranic. Trochu se to podobá polární záři v bílém.

Sobota, 4.2.2023

V prvním obraze jsem opět na Vyšehradě, na známém místě mezi čtyřmi sochami a vidím zde nad ním sedm andělů, trubačů. Jsou nad sebou, všichni mají zvednuté trumpety a troubí na ně. Ohlašují změnu, zničení všeho co pochází ze zla. Poté se mi ukáže shora přes hradby Vltava, která se najednou z pomalého plynutí silně zrychlí. Pak postupně vidím všechny možné řeky, říčky, potoky i veletoky, jak se v nich voda zrychluje a proudí silným proudem a vtéká do různých moří.

Moře ukazují obrovské vlny a mlácení a ničení pobřeží. Ukáže se mi celá zalitá Austrálie a hned na to stejně zalité Britské ostrovy. Ptám se, jestli budou potopeny, vnímám, že ne. Vše na nich bude zničeno vodou, pak se znovu zazelenají.

Poté vidím shora obrys Eurasie a na ní jakési vlákna. Vypadá to jako podzimní tmavě červený list, lehce se hýbe. Váhám, jestli to jsou vody, ale je to vazká tekutá hmota s jakousi krustou, je to opět ukázka krve, tentokrát na celém velkém území. Ptám se, co bude potom. A přichází obraz i se sdělením: „země přijme krev jako hnojivo, vsákne se do ní a znovu se zazelená“. A vidím, jak se krev vsakuje, zaprší a pak se pomalu objevuje zeleň.

Na obloze se objeví zlatavý kruh, z něj padá světlo dolů, na kopec. Na něm stojí mohutná postava muže v bílém obleku, má dlouhé stříbrné vlasy i vousy, opět Praotec Čech. A jak na něj dopadá to světlo, tak zlátne:“je to ten, co kdysi posvětil Prahu“. Poté se mění ve zlatou sochu Karla IV., a z obou stran přicházejí bílí stařešinové, kteří se rozestoupí kolem sochy, a před nimi pod sochou se objeví kamenný sarkofág. Zlatá socha ustupuje dozadu a na její místo, nad hlavou sarkofágu, se dostává červený královský plášť a nad ním se točí královská koruna. A přichází sdělení: „Kájo, nastává boj o Českou zemi“. Za tím vším je silné, čistě zlaté Kristovo Světlo: „v boji bude s tebou“.

Neděle 5.2.2023

V okamžiku, kdy začne čištění, cítím silné mravenčení za krkem, proudí jako elektrický proud zleva doprava, a trvá to docela dlouho – doslova to připomíná elektroléčbu. Avšak jen mi proběhne slovo „elektrika“, hned vidím obrovské množství drátů a sloupů po celém světě. A vnímám: „zadrátovali jste celou planetu, vytváříte nepřirozená pole, která vadí všemu živému, a vy se divíte, že jste stále víc nemocní. Vše půjde dolů“. A ještě mi je ukázán obrys noční Evropy a Asie se světýlky – nejhorší je Evropa, ta svítí úplně celá, Asie podstatně méně, nejvíc kolem pobřeží.

Pohled přechází na Itálii, která se mi ukazuje stejně zatopená, jako před tím Austrálie. A pak postupně Španělsko, Francie a celý obrys Evropy se točí až nahoru ke Skandinávským zemím. Celé pobřeží a hluboko do vnitrozemí bude takto ničeno a čištěno. Rovněž Kanada v severní Americe bude čištěna vodou. Nad územím USA pak vidím, jak přilétají draci a házejí tam bomby, které vybuchují a tvoří ohně. Ptám se, co to má znamenat, dozvídám se, že drak je symbolem Číny.

Poté se ukazuje plující planeta Země, jako nádherný průhledný globus, s bílým světlem kolem dokola. A uvnitř, uprostřed, je vidět krásně rozvinutý modrobílý lotos.

V závěru čištění je pak vidět mimořádná zlatá světelná záře nahoře u hranic ČR, pak vidím Karlštejn shora a ocitám se v hradní kapli, kde se mi ukáže starý obraz Karla IV., s korunou na hlavě. A pak znovu obrys ČR a v něm zlatý starodávný klíč, kdy zdobná ručka klíče zabírá české území, pak tyčka a Moravu zabírá ta odemykací část klíče. Když se ptám, co to má znamenat, od čeho je ten klíč, dovídám se, že je od brány, ale nic dalšího už nepřichází.

Pondělí, 6.2.2023

Celý proces započne mimořádně jemnou energií. V celém zorném poli se mi objeví v tmavě modrém poli velký světle modrý květ, je rozevřený, vnitřek hraje mnoha barvami. Květ se protahuje do výšky, ze spodu je modrobílá mlha. Vnímám sdělení „vesmír je čistý“, několikrát se to opakuje.

Planeta Země se ukáže samostatně, je obklopená světle modrými listy lotosu, které se kolem ní rozevírají a zavírají.

Pak se objeví obrys ČR, chvíli je celá bílá, pak zase na ní naše vlajka. Chci vědět, co měl znamenat ten včerejší klíč: „ČR je klíčem k očištění a uzdravení planety Země“.

Zesiluje se čistící energie, i když je velmi jemná. Vidím vstup na hrad, na nádvoří je zase ten satanský kočár. Ten se rozpadá a mizí, pak se rozpadá a mizí brána i veškeré oplocení. A rozpadají se i Hradčany, mizí obelisk. Celý ten kopec je najednou volný a prosluněný. Na jeho vrcholku stojí, pod modrou oblohou, vysoká, nádherná bytost, Praotec Čech a Kája, vnořený do jeho těla. Nahoře nad nimi je zlatý zámeček, který drží v náručí Mistr Pavel, usmívá se a říká: „teď už zde konečně vznikne pravý Jeruzalém, centrum Krista“. Do tohoto výjevu pak vplouvají stříbrobílé paprsky a padají dolů na zem a na Praotce Čech a Káju.

Tak jsme ukončili uzavření, pročištění a napojení na Modrobílý plamen Květu Života celého Kristova vesmíru, i jednotlivých planet v něm. Ta naše, planeta Země, kterou teď čeká nelehký úkol ozdravného procesu a navrácení do původního stavu, pro který byla stvořená, je také uzavřená v ochranách a napojená na Modrobílý plamen Květu Života. A zbaví se všeho, co k ní nepatří, co na ní vytvořilo zlo.

13.2.2023, Maruška