Borotín k zamyšlení potřetí.

Nyní je nám zcela jasno z předešlého povídání, že pokud obce velikosti Borotína mají prosperovat a lidé zde mají být skutečně šťastní, pak se tyto malé obce musí spravovat zcela jinak než je tomu ve velkých městech.

Za prvé ….. vedení obce musí zcela naslouchat lidem a nesmí si dovolit prosazovat svoje aktivity a to jakéhokoliv druhu, financované z obecního rozpočtu, pokud to není v zájmu většiny a pokud není většina pro. Dokud tomu tak není, může vedení obce jen a pouze podávat informace, vysvětlovat a předkládat návrhy daného řešení a to až do doby než bude mít daný projekt, tedy jakákoliv investice, podporu většiny.

Toto je jeden ze zásadních a základních bodů řízení obce, který vede a povede nejen ke skutečnému rozvoji, ale také ke spokojenosti občanů a jejich zájmu o svou obec, území kde žijí. Zájem také pak znamená, že se lidé zapojují do dění obce a probouzí se v nich něco, co je po desetiletí hluboce pošlapáno. Dokud se nebudeme řídit základními pravidly, pak nelze očekávat spokojené žití na vesnicích a to ani po té, co zde budou hřiště, školy, obchody a jiné věci. Toto je až druhořadé. Je třeba nejdřív pochopit co je důležité, co má skutečnou hodnotu a co je potřeba postavit na první místo.

Položme si otázku, kdy bude dítě šťastnější, když bude mít čisté oblečení, hračky všeho druhu a všechny možné vymoženosti doby, nebo když se mu budou rodiče věnovat a projeví skutečný zájem o něj jako bytost. Nad odpovědí snad nemusí nikdo z vás přemýšlet ani o tom diskutovat. A obec je zde rodič a občané jsou děti.

Za druhé ….. nesmí nás zajímat, že dnes je normální, že se nikdo nikoho nevšímá, že v Praze nebo jiných velkých městech tomu tak je. Nejsme v Praze, žijeme zde a my jsme a musíme být jiní, můžeme se stát příkladem jiným.

Vyrůstal jsem v době takzvaného komunismu a z dnešního pohledu v mnohém ten systém obdivuji a bylo a je chybou, že jsme vše pošlapali, protože mnohé to, co bylo dobré, jsme měli převzít a z toho, co bylo špatně, jsme se měli poučit. To, co bylo velmi silné, byly rodinné a sousedské vztahy. Vzájemný zájem, úcta, podpora a pomoc jeden druhému. Z toho vyplývala jakási přirozená úcta ke všem ostatním. Dovolili jsme pošlapat tohle vše a věci nyní jsou tak, jak jsou. Jeden druhému ani na pozdrav neodpoví. Děti nejsou schopny pozdravit, není to již jejich přirozenost a z toho se v čase vlastně vytváří ona pohrdavost. To, že nepozdraví nějaké dítě někde v poli, to pochopím, ale když nezdraví děti sousedů, je to k zamyšlení co z toho jednou vzejde. Jaké pak asi mohou být jednoho dne sousedské vztahy, když ani ty děti navzájem na sebe nepromluví, nepozdraví. Člověk v dobách minulých se mohl spolehnout a obrátit na souseda a dnes? Stačí se podívat kolem, jak tomu je. Dvacetimetrové stromy stojí na hranicích pozemků, omezují druhé v činnosti, poškozují je a dnes hlavně již ohrožují. Další bude mít doma stádo koček, které se volně pohybují všude, kde se jim zlíbí a věřte, že to není příjemné mít jejich výkaly všude. Jsou zde psi, kteří doslova ohrožují okolí. Setkáme se s tím, že si soused jednoduše zabere kus místní komunikace jako by mu patřila a nic se neděje. Auta si zaparkujeme, kde chceme, a je nám jedno, že to tak nemá být či že to dokonce ohrožuje ostatní.

Mnoho z těchto věcí se v minulosti nedělo a dnes jsme jim zcela běžně vystaveni. Mohli bychom si myslet, že tohle zde přece nepatří, že to jsou sousedské vztahy a ty si má či musí vyřešit každý sám. Mohli bychom si myslet, že obec s tím přece nic nemá. Bohužel je to obrovský omyl a patří do těch zcela zásadních a základních bodů, které musí obec v přístupu k ostatním zcela změnit. Paradoxem zde bude, že tyto změny by nestály a nestojí obec nic, než jen plat toho, kdo je odpovědný. Zde na obci je to jasné, kdo je placen a kdo je odpovědný. Mnoho z těchto věcí, kterým jsme jako občané vystaveni a to v každodenním životě, zde by nebylo, pokud by se obec chovala jinak a plnila by zcela základní a zásadní věci, které plynou z jejích povinností. Kroky obce ke změně by v čase znamenaly změnu smýšlení všech občanů a pozvolna by se zde navracela ona slušnost, zájem a spousty jiných věcí. Jen udělat podobné kroky je dnes po době, kdy se věcem nevěnovala pozornost, zcela nepopulární a hlavně to vedení jako takovému zcela nic v osobním prospěchu nepřináší. Pro lepší pochopení jsem měl potřebu zde tento druhý a zásadní krok, který je nutný ke změnám, rozvést. Věřím, že jste alespoň v části pochopili, protože o tomto bodě by se dala napsat kniha. Dá se zde přiřadit celá řada věcí, které se zde v Borotíně nedějí a protože se dlouhodobě nedějí, je zde stav jaký je. K mnohým z těchto věcí se však navrátím a ukážu je na zcela jasných a konkrétních příkladech, pro ještě lepší pochopení vám a hlavně samotnému starostovi obce, který je nejen v těchto věcech, ale celé řadě dalších zcela odpovědný. Pokud v tom všem, co se kolem nás děje, dlouhodobě žijeme, pak si ani neuvědomujeme, že věci mohou být jinak. Myslíme si, že to je normální a tolerujeme to, zvykli jsme si. Ale ony věci nejsou a nemohou být ani normální, ani přirozené, pro obec, která chce, aby se zde žilo dobře, a aby se zde naše děti po školách navraceli. Pokud se zde nebudou naše děti po školách navracet, pak nelze očekávat rozvoj tohoto našeho území.

Takže to byly a jsou dva zcela zásadní a základní body, které musí obec respektovat, a které musí bezezbytku plnit a naplnit, aby se věci začaly měnit. A ani jeden z těchto bodů nebude stát obecní pokladnu téměř nic. A pokud přece jen nějakou tu korunu na to či ono vydám, pak se mi v čase několikanásobně navrátí. Jsou to dva body, které jsou do budoucna tou nejlepší investicí. Jsou to dva body, které když se budou plnit a nestojí mne téměř nic, nemusím investovat miliony do nesmyslných projektů, které v podstatě nikdo zde nepotřebuje ani po nich až na jedince nikdo netouží. Jenže investovat miliony a na základě toho se zviditelnit je přece jednodušší než neinvestovat nic víc než jen svůj čas. Jenže k tomu, abych investoval svůj čas, musí být splněny dvě podmínky. Musím jej mít a ten zřejmě obec nemá. A druhá podmínka je, že musím to chtít, musím mít zájem. Zájem o místo a občana. Musím mít lásku, která nepramení jen z uspokojování svých vlastních potřeb. Bohužel po tom, co sleduji dlouhodobě vývoj zde, musím konstatovat, že osobně a nyní mluvím jen skutečně za sebe sama, to nevidím, že by obec, měla ten čas a tu lásku k druhým.

A nyní pojďme k bodu tři, který tvoří taktéž onen základ malé obce, která má srdce a dělá věci s Láskou.

Bodem číslo tři jsou INFORMACE.

K tomu, aby měl občan takové malé obce, jako je třeba právě zde Borotín, zájem, mu chybí informace. Na oficiálních stránkách Borotína se není možné dovědět zcela zásadní věci tak, aby byl kterýkoliv občan, který má skutečný zájem, srozumitelně, pravdivě a pravidelně informován o veškerém dění. Zde bych opět mohl napsat mnoho slov, ale protože se tomuto tématu věnuje Radka ve svém následném článku, nechám to na ní. 

Nicméně již nyní má k dispozici každý občan tolik informací, že se může zamýšlet a diskutovat nad věcmi celé dny. Dostali jste k dispozici věci, o kterých má strach kdokoliv mluvit a každý má k tomu jiné důvody. Mluvíte o věcech doma za zavřenými dveřmi, víte, že stav není, jaký má být a jaký byste si přáli, a přesto jen přihlížíte tomu, jak pošlapáváme vše dobré, co nám naši předkové předali. Když se zamyslím, pak bych nechtěl být dnešním malým dítětem, protože jsem si vědom toho, v jakém stavu nám naši otcové (tedy my) zanechají naši půdu a to, v čem a jak žijeme. Pokud se věci však mají změnit, pak se o nich mluvit musí. Samotným mluvením však nezměníme nic, takže opět nakonec skončíme u tebe, člověče, zda chceš něco měnit, anebo ti stav který je, vyhovuje. Zamysli se.

S Láskou a v Lásce Kája

25.1.2019