Pohled bývalého zastupitele.

Z různých proslovů a prohlášení našeho starosty je jasné, že slovo "dotace" je jeho mottem. Dotace ovšem v době, kdy byly takzvaně v plenkách, tedy v počátcích, byly skutečně svými poskytovateli směřovány k projektům, které tížily každou druhou obec a to především budování infrastruktury. Jednalo se o podporu obcí, které neměly vybudovaný vodovod, kanalizaci a ČOV a pak podporu rozvoje obcí při budování technické infrastruktury (vodovodu, kanalizace a cest) v nově připravovaných lokalitách pro výstavbu rodinných domů. Naše obec v minulosti takové dotace také využila a to při budování řadů a komunikací v nových sídlištích. Ve dvou se podařilo vybudovat vše kompletně, tedy i se silnicí, v dalších pak již jen vodu a kanalizaci, protože se podmínky dotací postupně měnily. Tohle mluvím o době před cca 15-20 ti lety.

Pak nám do všeho vstoupila evropská unie a ta začala klást podmínky všemožných dotací. Slovo dotace se postupem času stalo jakýmsi zaklínadlem, na které mnozí slyší a nevidí, co za tím je. Netvrdím, že všechny dotace jsou špatné, ale musí si mezi nimi každý umět vybírat. U nás bohužel dlouhodobě sám starosta zdůrazňuje, že bude realizovat pouze akce, na které bude dotace. Za poslední roky se ale projekty, ke kterým jsou dotace směřovány, v mnohém změnily. A to tak, že jsou podporovány akce, jako např. různé sakrální stavby (kapličky, hřbitovy, pomníky), budování dětských hřišť, modernizace stávajících sportovišť, rozvoj turistických tras nebo cyklistických stezek. Vedle toho jsou samozřejmě dotace i na další akce související s potřebným vybavením obcí, jako např. opravy veřejných rozhlasů, veřejného osvětlení, opravy cest, výsadba zeleně, zateplení budov, atd. Je jich jistě veliká škála. Rozdíl bude pak vždy v tom, jaká je výše poskytované dotace a jaká je to procentuální část z celé výše ceny akce. Musíme tedy předem vědět, co bychom rádi opravili nebo vybudovali, kolik to bude asi stát a hlavně to, kolik do toho jsme schopni z vlastních zdrojů zainvestovat. Podle toho se pak musíme rozhodnout, zda je ten či onen projekt pro nás prioritou, zda je výše dotace pro nás přínosem nebo zda nás její podmínky tlačí do něčeho, co bychom jinak nepotřebovali.

Když to dlouhodobě sleduji, a myslím tím celých posledních 12 let, kdy jsem všemu tomu blíž, vidím, že oproti počátkům všech dotací, jsou dnes často podporovány akce, které mohou pomoci obci vybudovat či opravit něco, co by běžně při svém fungování nerealizovala, zjednodušeně, nebylo by to pro ni a pro občany onou prioritou. Vychází se tak z předpokladu, že obec již v minulých letech vybudovala vše potřebné, a její rozpočet běžně stačí na údržbu a fungování všeho. Díky dotaci pak může provést akci, kterou by jinak za běžných podmínek nedělala. Přesto každá obec je sama odpovědná za vyhodnocení toho, zda je ten či onen dotační titul pro ni vhodný a potřebný.

Za poslední roky se v souvislosti s dotacemi změnila jedna zásadní věc. Zatímco dříve byla většina projektů a dotací v rozsahu desítek a stovek tisíc Kč, dnes jde často o milionové akce. A to dokonce takové, že jde nejen o miliony, ale desítky milionů. Mnozí si pak ovšem neuvědomují, že tak, jako se výše dotace vyšplhala na miliony, musí být i spoluúčast obce, tedy její vlastní zdroj peněz k podpořené akci v milionech. Rozpočet obce je z dlouhodobého hlediska ustálený a pohybuje se kolem 10-ti milionů Kč. Mluvím zde o rozpočtu podle běžných příjmů a výdajů, dotace pak rozpočtované částky velice zkreslují.

Obec každoročně schvaluje vyrovnaný rozpočet, předpokládá se, že příjmy v roce budou shodné s výdaji. Každá milionová dotace ovšem rozpočtem pořádně zahýbe, a obec nemaje vlastních zdrojů, je nucena zadlužit se formou úvěrů.

Po mnohaletém aktivním využívání dotací je pak otázkou, kde na to brát. Neměla by obec na chvíli zabrzdit? Pamatuji si období po svém zvolení do zastupitelstva před 12-ti lety. Obec tehdy měla dosti finančních závazků z investičních akcí provedených předchozích letech a nejednou jsem slyšela, že na to či ono nemáme a situace byla dokonce taková, že se přistoupilo k prodeji obecního majetku (bývalá kampelička a rybník „Zákostelníček"). Bylo kolem toho pár diskuzí v zastupitelstvu. Dlouhodobé zadlužení tehdy tuším plynulo z vybudování tepelných čerpadel u ZŠ a možná právě onoho zasíťování sídlišť pro domky. Časem se situace zlepšila a na účtu obce se peníze začaly držet. Po předchozích letech odříkání to byl zřejmě impuls pro starostu pustit se do dalších investic.

A tady bych chtěla uvést, jak to tu chodí. Již z každého zápisu ze schůze zastupitelstva je zřejmé, že hlavním bodem každé schůze je postup prací na obecních stavbách. Již z toho je zřejmé, že se tady u nás, pokud jde o stavební činnost obce, stále něco děje. A o tom co se bude a nebude dělat, rozhoduje zastupitelstvo na základě návrhů předložených starostou. Ten v rámci své pracovní náplně připravuje podklady a návrhy pro jednání zastupitelstva. Je to tu tak nějak zvykem, že kromě programu schůze, který je opravdu hodně skromný, nikdo ze zastupitelů ani občanů netuší před samotnou schůzí, o čem bude řeč a co se bude řešit. Nikdo se nemůže předem na věci připravit a natož se nad nimi zamyslet z různých úhlů pohledu. První roky mi dost vadilo, že starosta s místostarostou přednesou návrh k bodu schůze a ať je jakkoli složitý, očekává se jen, že zastupitelé během pár minut rozhodnou o tom, jak to bude. Bez podkladů a bez informací o všech pro a proti. Pochopila jsem, že je to zde nějak ustálená praxe a nikdo ze zastupitelů se nad tím nepozastavuje a ani většinou nic neřekne. Když jsem pak byla já na místě místostarostky a jako taková vedla celou schůzi, vždy jsem se snažila ostatním předložit a vysvětlit vše, co jsem o tom kterém bodě věděla. Snažila jsem se vysvětlit důvody proč to je či není pro obec prospěšné. I tak jsem ovšem jen představila návrhy, které předtím připravil starosta a dal mi k nim nějaké podklady.

Pokud jde o stavební akce, kterých se zde u nás každoročně realizuje hned několik, nikdy jsem neviděla žádné vyhodnocení, kde by byly kompletní informace o ceně celé zakázky s vyčíslením jednotlivých položek. Za poslední roky, a zvlášť při akci centrální kotelny, jsem pochopila, jak jsou všechna předkládaná čísla matoucí a zavádějící. Žádná stavební akce obce nebyla oficiálně vyhodnocena, nebyla zastupitelům předložena čísla, ze kterých by byla patrna celá cena díla s vyčíslením stavby a administrativy, s uvedením kolik přesně byla dotace a kolik šlo z obecní kasy. Nebylo u žádné stavby vyčísleno, kolik byl předpoklad a kolik skutečnost, protože prakticky každá stavební akce dnes s sebou nese náklady za vícepráce.

A co hlavně zde chybí? Nikdo ze zastupitelů nemá informace o finanční situaci obce. Jedinkrát jsem za ta léta nezaznamenala, že by starosta nebo finanční výbor přednesl zprávu. A při hlasování o jakýchkoli akcích, které mají být buď podpořeny z části dotací, nebo dokonce financovány z vlastních zdrojů, by taková informace byla nanejvýš vhodná. Myslím, že tak jako já, i ostatní zastupitelé věřili tomu, že když sám starosta předkládá návrh na podpoření nějaké stavební akce, má sám přehled o tom, zda na to obec má peníze. Že by přece jinak něco takového ani nepředložil! Z omylu mne i ostatní zastupitele vyvedla jednou paní účetní, když po jednom takovém jednání, kdy se schválilo hned několik akcí za statisíce korun, doslova se obořila na všechny zastupitele, zda si vůbec uvědomují, cože to schvalují, a kde na to chtějí vzít. No, tehdy jsem si říkala, že by si toto měla předem vyříkat se samotným starostou, aby věděl, co může nebo nemůže předložit, ale asi to nějak nefunguje.

Dnes s odstupem času se na spoustu věcí dívám jinak a vidím, jak jsou zastupitelé klamáni a přesto, že nesou hlavní odpovědnost, nevědí vlastně ani o čem rozhodují. Nemají informace a při schůzi samotné nemají čas si předložené podklady pročíst. Nemají šanci udělat si

 představu o věci v širších souvislostech.  Z nedostatku informací pak nevznáší povětšinou ani dotazy a jen spoléhají, že starosta, který tomu přece věnuje všechen svůj čas, ví, zda je to pro obec správné a vhodné.

Z nedostatku veřejně dostupných informací si pak nemůže nikdo dát dohromady údaje ani souvislosti a nezbývá tak než spoléhat, že to přece obec dělá dobře. Byla jsem dlouho jednou z nich a také jsem se spoléhala a věřila. Jakékoli pochybnosti jsem zaháněla a omlouvala.

Vím, že v tom, co zde píšu, mnozí uvidí ve své nevědomosti a zaslepenosti jakési pomluvy či napadání, ale není to tak. Má to být upozornění, možná varování, že takto by to nemělo dál pokračovat. Je třeba s otevřenýma očima vyhodnotit stav a situaci a zvážit na co máme a co může být pro nás likvidační nebo minimálně dlouhodobou zátěží a brzdou v jakékoli další sebepotřebnější investici.

Radka

11.2.2019