Škola z pohledu občana.

Škola – z pohledu běžného občana slovo, které všichni důvěrně známe. Každý jsme si povinnou školní docházkou prošli a na školu jako takovou máme různé vzpomínky. Škola – při pohledu z pozice obce, to je pak úplně jiné téma. Borotínská škola byla postavena v roce 1897 a postupně byla upravována a rozšiřována až do dnešní podoby.

Ať už má každý z vás vzpomínky na školu takové či onaké, jednalo se nakonec vždy o časový úsek zcela jasně ohraničený prve nástupem do školy a následně ukončením povinné školní docházky. Z pohledu obce, která je vlastníkem budovy a zřizovatelem školy, se jedná o nekončící proces. V průběhu času se musí potýkat s různými skutečnostmi, které přímo souvisí s fungováním školy jako takové. Ať už půjde o zajištění podmínek pro provoz (teplo, světlo, voda, ale i třeba stavebně technický stav všech prostor), nebo zajištění fungování školy kvůli podmínkám kapacity obsazení tříd.

Není tomu až tak dávno, kdy se všeobecně hovořilo o problémech s nedostatečnou kapacitou dětí ve třídách na venkovských školách, kdy obec coby zřizovatel musela hradit z vlastního rozpočtu tzv. podlimit. Jednalo se o náhradu finančních prostředků, které by v případě plné kapacity tříd škola dostala od státu (pozn.: limit pro třídu byl a tuším, že stále je, 17 dětí). Nízké stavy dětí ve třídách tak musela dotovat obec ze svého, jinak by se musely třídy spojovat nebo některé ročníky v dané škole zrušit. Takový byl stav ještě před 12-ti lety i v naší obci. Z vlastního rozpočtu obec hradila po dobu několika let částku blížící se milionu korun.

Vize obce, že bez školy ztratí jeden z hlavních benefitů pro mladé lidi, znamenala několik let finanční brzdu v jakémkoli rozvoji. „Baby boom“ po roce 2000 neminul ani naší obec a v roce 2007 se již začala plnit mateřská školka, což bylo příslibem lepších let i v základní škole. Dnes je stav takový, že škola je co do počtu dětí naplněna tak, jako nikdy dříve. Přesto není zcela namístě přílišný optimismus. Průměrný počet nově narozených dětí opět již několik let klesá a nelze očekávat opětovný nárůst. Považuji se za optimistu, ale reálně vidím v horizontu 10 až 15-ti let opět problém s naplněním kapacity. Dřív či později dojde k tomu, že naše děti budou muset dojíždět do některé ze sousedních škol, budeme možná nějaký čas schopni udržet alespoň nižších pět ročníků, možná i za cenu spojení tříd, ale pak? Vývoj společnosti i ekonomiky hovoří jasně.

Pokud si reálně přiznáme, že vývoj do budoucna lze odhadnout, měli bychom podle toho také přistupovat k investicím směrovaným právě do školy. Je zcela bez pochyb, že podobné investice jsou nevratné, obec je tedy v rozsahu své spoluúčasti hradí z vlastních zdrojů, ale nemá odkud získat je zpět. Jak už bylo v některém z textů zmíněno, v minulosti byly provedeny geotermální vrty pro vytápění školy. Tato investice již byla zcela vyrovnána, tedy částka, kterou tehdy hradila obec z vlastního prostřednictvím úvěru, je splacena. Nicméně náklady na provoz a údržbu s tím související (revize, opravy) jsou stále. Po skončení období, kdy jsme dopláceli podlimitní počet žáků, se stejně minimálně stejná částka investovala do školy, kdy v rámci dotací byla vybudována venkovní třída, šachy a ping-pong, později ozelenění prostoru dvora i před školou, chodník a zpevněná plocha, a následně úprava severního křídla, kde vznikly i nové učebny a družina. Mezi tím se řešily havárie, opravy a vybavení různého druhu (elektroinstalace, kuchyně a jídelna). Opravdu nemalé peníze z obecního rozpočtu jdou do školy každoročně.

Již před rokem 2012 byl připraven projekt na zateplení školy a výměnu oken. Obojí bylo vyhodnoceno, jako potřebná věc, jen se nedařilo získat dotační podporu, protože ekologické vytápění již bylo hotovo a tudíž jsme nesplňovali podmínky pro dotace. V zastupitelstvu jsme pak mluvili o tom, že obec přistoupí k provedení zateplení a výměny oken z vlastních zdrojů, ale s ohledem na rozsah investice by se to mělo provést v etapách rozložených do dvou nebo tří let. Podmínky dotačních titulů do školství se pak dále měnily a v souvislosti s rostoucími počty dětí ve školách byly podporovány projekty pro úpravy a přístavby škol. V roce 2016 se i naše obec rozhodla upravit původní záměr a rozšířit ho o další úpravy v budově školy. Projekt se začal nafukovat podle představ školy a podmínek dotačních titulů, mezi kterými byl i bezbariérový přístup a výtah. Díky rozsahu projektovaných prací a změnám v ekonomice se zakázka vyšplhala na dnešních neuvěřitelných 17 mil. Kč za stavební práce. Její součástí je vše, co by škola ráda a vše, co podmiňuje dotace. Jen zateplení a výměna oken zůstala jako neuznatelný výdaj, který stejně nakonec uhradí obec.

Rozumím tomu, že se chce říci, proč bychom nevzali ty miliony, které nám stát a unie nabízí? To bychom přece byli hloupí, kdybychom je nepřijali. Zdání ale může klamat, protože každá dotace je podmíněna jistou mírou spoluúčasti, tzn. že nikdy není vše hrazeno jen dotací. U zakázky takového rozsahu se pak finanční účast obce vyšplhá do výše, kterou nemá ani náhodou běžně k dispozici ve svém rozpočtu. Záměrně se zde nerozepisuji o konkrétních číslech, protože vše už bylo uvedeno v předchozích článcích Káji a navíc pokud by někdo měl zájem, může si vše dohledat sám.

Cílem tohoto mého povídání je to, aby se především zastupitelé zastavili, zamysleli, shrnuli si všechny údaje podložené konkrétními smlouvami, rozhodnutími a rozpočty. Zároveň je potřeba vyhodnotit všechny ukončené a rozpracované akce z předešlého období. Nespokojte se jen se slovním vyhodnocením a ujištěním, chtějte vše podložit konkrétními doklady. Starosta společně s účetní by měl předložit údaje o finančním stavu obce k počátku roku, vyčíslit všechny závazky a již předložené, ale nesplacené faktury. Na zastupitelích bude vyhodnotit stav a posoudit rizika, která z realizace zakázky v celém rozsahu plynou. Vím, že je snahou obce tvrdit, že ceny jsou známé a obec to jistojistě nebude stát nic navíc. To ale předpokládala u každého jiného projektu také a skutečnost byla odlišná. Porovnejte tedy všechny loňské stavební akce z hlediska financování tak, jak byly předpokládány, a jaká byla skutečnost. Vícepráce jsou naprosto běžnou součástí každé zakázky a u stavebních úprav staré budovy by bylo lehkomyslné předpokládat, že právě zde tomu tak nebude. Má obec finanční rezervu pro takový případ? A má vůbec zdroj financí na několikamilionovou spoluúčast, která je nevyhnutelná?

Právě teď je správný čas vyhodnotit všechna pro a proti. I kdyby se stavba nakonec nerealizovala, nikdo nemůže říci, že se obec o školu nestará. Naopak, pokud si shrnete všechny investice do školy za celá desetiletí, bude každému jasné, že mnoho potřebného zde není právě proto, že neustále upřednostňujeme školu. Vše by ale mělo být v rovnováze.

Radka

18.2.2019